2. Kapitola - Tma přichází

1. února 2010 v 18:15 | Nel-ly
Já chtěla počkat do zítra, ale nakonec je to jedno...

Smiřte se s tím, tuhle povídku budu psát podle nálady a nebudu se omezovat na minimální délku kapitol (věřte, že u HP povídek se snažim kontrolovat rozsah 4-6, i když mi to občas uklouzne) a už vůbec ne na frekvenci přidávání.
Nikdy jsem nepsala fantasy nebo… Vlastně cokoli jiného než HPFF a když o tom tak uvažuju, tak už je to i dost dlouho, co jsem nějakou fantasy (alá Eragon) četla, takže nemám tušení, jak psát boje a… No prostě imrpovizace největší :D a tak to taky vypadá.


Běžela, co nejrychleji mohla a vší silou se snažila ignorovat cinkání odrážejících se zbraní ozývající se za jejími zády. Její sestra stále bojovala, ale neměla šanci, to si Izumi uvědomovala i přes svůj věk. Jenže Kushina řekla: Běž.

***

Dvě dívky seděly na okraji malého potůčku, nohy si chladily ve vodě, uždibovali borůvky (A/N fakt nevim, co maj v Japonsku za lestní ovoce :D) z malého proutěného košičku.

"Izumi," zašeptala zamyšleně starší dívka, ale na svou sestřičku nepohlédla a dál pozorovala blankytně modré nebe. "Slíbíš mi něco?"

"Co?"

"Musíš mi slíbit, že kdyby se něco stalo a my zůstaly samy, poslechneš mě na slovo. Kdybychom
se ocitly v nebezpečí a já ti řekla: Uteč, tak se nesmíš rozmýšlet a utečeš bez ohledu na mě. Slíbíš mi to?"

"Proč to říkáš? Nic nám přeci nehrozí."

"Já válka, Iz. Nikdy nevíme, co se může stát. Nesnesla bych, kdyby ti někdo ublížil. Prosím, slib mi to, jinak nebudu klidná. Musela jsem dát ten samý slib rodičům."

"Slibuju."

***

Smykem se zastavila a otočila se za hlasitým dívčím výkřikem. V očích ji začaly pálit slzy, když uviděla vysokého černovlasého muže, jak drží Kushinu pod krkem a jí z hluboké rány na ruce odkapává rudá krev.

Okamžitě se rozhodla, nemyslela na to, že je malá a slabá, a proti takovým nepřátelům nemá šanci. Kushina byla její sestra, vždy ji chránila, za každé situace a ona jí teď oplatí její starost.

Než však stihla Izumi udělat jediný krok směrem ke své sestře, objevil se před ní druhý nepřítel. Vyděšeně zvedla hlavu a zadívala se do jeho chladných světlých očí, byly tak strašidelné, že potichu vykřikla a začala horečně ustupovat, až po chvíli zády narazila do kmene stromu a sesunula se k zemi.

"Ale, ale…. No tak, maličká, snad by ses nebála," zasmál se a napřáhl k ní pravou ruku. Pevně stiskla víčka modlila se ke všem dobrým duchům, aby zastavili to šílenství. Co s ní udělá? Zabije ji? Bude to bolet? A co se stane potom, až ji zabije? Maminka jí vyprávěla o smrti, když zemřel jejich dědeček, ale nikdy jí neřekla jestli to bolí a nebo, co se děje potom. Bude to jen velká tma, jak říkala Kushina? Ne, to nesmí, Izumi se vždycky bála tmy.

Kolem ní zasvištěl vzduch, ozvala se hlasitá rána, ale bolest nepřišla. Překvapeně pomalu otevřela oči a nechápavě hleděla na vysokého blonďatého muže ležícího na zemi několik metrů od ní. Nechápala, co se to stalo. Chystal se ji přeci uhodit, možná rovnou zabít, tak proč se válí po zemi, jako by ho něco odhodilo pryč? A co ten náraz vzduchu a zasvištění větru, copak se jí to jen zdálo?

"Co to tam děláš? Musíme si pospíšit, tak už ji zabij!" Zakřičel na blonďáka jeho partner a zvedl Kushinu jednou rukou za krk do výšky, lapala po dechu, jak drtil její hrtan. Dusila se, koulela do široka otevřenýma světle zelenýma očima a celá v obličeji zrudla.

Izumi se postavila na nohy a rozběhla se Kushině na pomoc, ale blonďatý muž ji rukou odhodil zpět a ona se sesunula u paty kmene. Rozplakala se.

Stále seděla ne zemi skrčená u kmene vysokého dubu, rukama objala svá kolena a začala se kývat, jako na houpačce. Slyšela, jak její sestra bojuje o vzduch. Nejdřív chvílemi vykřikovala, pak už jen chrčela a nakonec zmlkla úplně. Nehty se usilovně snažila rozdrásat ruku, která ji dusila, avšak vysoký muž se jen smál jejím pokusům.

Blonďák se s nehezkým úsměvem zvedl, začal z pochvy vytahovat velký zářivý meč a s děsivým úšklebkem se vydal k Izumi.

Schoulila se do klubíčka, zavřela oči, ještě pevněji objala svá kolena a začala se houpat ještě s větší razancí. Sem tam, tohle vždy pomohlo, ne však dnes. Její sestra několik metrů od ní bojovala o vzduch, o život.

Dopředu dozadu, muž se k ní blížil s ošklivým výrazem ve tváři a ona slyšela, hlasité ocelové zařinčení, jak vytáhl meč z pochvy.


Sem tam, v její mysli najednou bylo prázdno. Tak to tedy pomohlo. Jako vždy. Na nic nemyslela, nic necítila, v hlavě se jí rozlévalo klidné namodralé světlo. Ucítila závan větru a pak hlasité zasvištění, jak meč proťal vzduch a pak… Přišla tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shiroa Shiroa | Web | 1. února 2010 v 18:21 | Reagovat

Uch...nesmíš mě tak napínat..nebo jo, ale s tím, že rychle musš připsat další kapču...protože co se stalo? Co je s Kushinou? A Izumi? Věřím, že se někdo objeví a zachrání je, ale...Prostě super..úžasný:-)

2 lina lina | Web | 1. února 2010 v 19:18 | Reagovat

že vy máte potřebu to takhle utnout! ááá..já chci vědět jak to dopadlo, zabili je? Ne to nemohli, objeví se princ na bílém..ehm..žábě:D? no táákk...nemuč mě...

3 Maya Maya | Web | 1. února 2010 v 19:50 | Reagovat

Ouu, musím říct, že ti to moc jde. Jen nechápu, proč to takhle usekáváš. Je to vůči ostatním pěkně krutý, víš?

4 SasQa SasQa | 3. února 2010 v 14:31 | Reagovat

úžasný... jsem zvědavá kdo je zachráni.. že to bude Minato? rychle další.. x))

5 Asci Asci | Web | 4. února 2010 v 20:56 | Reagovat

další....to je upe skvělí...tyjo...ty seš vážně mist v napínání... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA