5. kapitola - Prozření

14. února 2010 v 12:19 | Nel-ly
Ne, není dobrá. Sice už není tak krátká, ale vážně není dobrá... To bude tou náladou - psala jsem ji na lyžáku, když jsem z okna pozorovala sjezdovku a cpala se práškama proti bolesti - a taky nepříliš velkým nadšením.
Přesto, je důležitá... jedna z těch NEJ a já stále uvažuji jestli ji nakonec ještě nepřepíšu, ale asi... ne, nebudu na to mít nervy, tak se s tím snad smíříte (budete muset :-P)



***
5.ročník
***

Po dlouhém nástupišti procházela asi patnáctiletá dívka v zářivě žlutých letních šatech po kolena, s rozpuštěnými, dlouhými, trochu vlnitými, hnědými vlasy a úsměvem od ucha k uchu, který přilákal pozornost několika chlapců.

Ashley si konečně užívala to, co vždy chtěla. Pozornost a to jen díky svým dvěma nejlepším kamarádkám, se kterými strávila většinu prázdnin. To ony ji naučily se takhle oblékat, nosit rozpuštěné vlasy, neustále se usmívat… Od chvíle, kdy ji Violet se Susan vzaly pod svá křídla, se její život začal postupně měnit.

Stalo se to, když při famfrpálovém zápase vyhrál Havraspár nad Mrzimorem, a tak si po několika dlouhých letech zajistil druhé místo ve školním poháru a tím po tak dlouhé době překonal Zmijozel.

Ashley se nějakým, pro ni záhadným, způsobem dostala do čela havraspárských fanoušků a jako první tak mohla popřát hrdinovy toho dne, chytači vítězného týmu, svému klukovi. Jakmile ji Mark zahlédl, rozběhl se k ní a před zraky všech ji za pas zvedl vysoko do vzduchu a políbil. Tím to vlastně všechno začalo, celá tahle její cesta k novému životu.

Netrvalo to ani deset minut a už se k ní přihnaly Violet se Susan, začaly ji radostí objímat, jako svoji nejlepší kamarádku a vyptávat se na všechny podrobnosti jejího vztahu. A Ashley, která takové chování z jejich strany nikdy nepoznala, začala zmateně odpovídat.

Povídaly si pak celou noc, vyprávěla ji o jejich prvním rande (Violet se Susan se shodly, že bylo dokonalé a tak Ashley, která celé dny předtím spíš litovala, nakonec usoudila, že asi mají pravdu), pozvání na jejich trénink a no… Vlastně to bylo všechno, co její chození s Makrem zatím zažilo, ale Violet se Susan při celém jejím krátkém vyprávění óchaly a áchaly s takovou razancí, že došla k názoru, že to asi doopravdy bylo něco výjimečného a krásného.

Pak přišel druhý den, začala škola a s ní každodenní starosti. Ashley kráčela s Remusem po chodbě (ano, odpustil jí, vlastně hned druhý den potom, co se pohádali, byli přeci přátelé), když ji najednou někdo objal kolem ramen. Byly to její dvě spolubydlící a zjevně dvě nové nejlepší kamarádky, celou cestu se jich držely, jako klíšťata. Vyzvídali informace o její další schůzce s Markem, o jeho kamarádech. Violet se dokonce pokusila oslovit i Remuse, ale ten jí odpálkoval jedním neurčitým slovem a ztratil se jako pára nad hrncem. Ashley to přišlo líto. Ne, že by neměla Susan s Violet ráda, ale… Remus byl její nejlepší kamarád a ona cítila, i když to na sobě nedával znát, že se něco změnilo. Jejich kamarádství utržilo těžkou ránu a přes všechny její snahy, ta rána nešla tak úplně zacelit. Jenže po chvíli na to trápení zapomněla. Remus byl její přítel, měl ji rád stejně jako ona jeho, nic se už nemohlo stát.

Takhle to pokračovalo i další dny, týdny a měsíce. Každý den s Violet a Susan snídala, povídala jim všechno, co zažila. Chodila s nimi ven a postupně začala zanedbávat školu, jediné, co ji stále drželo jakž takž nad vodou, byl Remus a jeho neutuchající odhodlání navštěvovat každý den bez výjimky knihovnu. Jenže postupně i jeho snaha opadla. Uvědomil si, že Ashley už o jejich posedávání nad knihami a učením nestojí. Vzdalovala se mu a on se začal vzdávat, aniž by si toho ona všimla.

"Ahoj, Reme," zašvitořila Ashley se sladkým úsměvem směrem ke kamarádovým zádům. Okamžitě se k ní s úsměvem otočil, ale při pohledu na ní se zarazil. "Co se děje? To ani nepozdravíš svoji nejlepší kamarádku?"

"Až ji uvidim, tak určitě," zamračil se na její šaty a světle růžovou lesklou rtěnku, kterou si obtáhla ústa. "Co se to s tebou stalo? Vypadáš… Jinak."

"Líbí?" Zatočila se před ním, až se jí po kolena krátká sukně šatů trochu zvedla a odhalila tak opálená stehna. "Byla jsem s Violet minulý týden nakupovat. Utratily jsme skoro všechny peníze, které jsem od našich dostala k narozkám, ale stálo to za to. Nemyslíš?"

"Ne, to teda nemyslím," zamračil se na ni. "Vypadáš jako Violetina kopie. Co se to s tebou stalo, Ashley? Nikdy si nenosila takové barvy a vždy jsi říkala, že ti rozpuštěné vlasy vadí při čtení a při práci."

"Změnila jsem názor," zašklebila se na něj. Co mu zase je? Myslela, že z ní bude mít radost. Tolik se přeci změnila, k lepšímu, přesně jak to říkala Susan s Violet.

"Vážně? A pročpak?" Zeptal se s lehce rozpoznatelným sarkasmem. "Já tě už nepoznávám, Ashley. Jsem rád, že sis našla kamarádky, ale to neznamená, že se musíš změnit, aby ses jim líbila."

"Nevím, o čem to mluvíš. Sue a Vi jsou moje nejlepší kamarádky a mrzí mě, že to…"

"Sue? Vi? Vždycky se nesnášela tyhle jejich pitomé zkratky a co to oblečení? Myslel jsem, že sis šetřila na tu novou příručku na přeměňování."

"Jak jsem řekla," zamračila se na něj Ashley. "Změnila jsem názor."

"A nejen ten," zašeptal potichu, mezitím co se otáčel na druhou stranu.

***

"Ashley, jdeš?"

"Kam?"

"Na ten seminář o lektvarech, říkal jsem ti o něm minulý týden. Vede ho Lily s Alicí, chtějí probrat všechny důležitý lektvary, co by mohly být ve zkoušce NKÚ."

"Hmm… Jo jasně, už vim. Promiň, Reme, ale mám schůzku s Clayem."

"S Clayem? Já myslel, že chodíš s Jackem z Mrzimoru, ne?"

"No, už ne. Vi mě seznámila s Clayem, je o dva roky starší a…"

"To ten váš vztah nebude mít moc dlouhý trvání," zakroutil hlavou. "Vím, že je ti to nejspíš jedno, ale za tři měsíce budou NKÚ a měla by ses soustředit spíš na učení, než na kluky."

"Zvládnu to, neměj obavy."

"Právě, že je mám. Máš čím dál horší výsledky, stejně jako Violet se Susan, jenže ty si mnohem chytřejší a…"

"Nech si ty rady, nepotřebuju, aby ses o mě starat. Mám svoji hlavu."

"Další věc, o které pochybuju," zamračil se na ni a postavil. "Co se s tebou stalo, Ashley? Kde je ta chytrá, milá holka, kterou jsem tenkrát potkal ve vlaku? Kde je moje kamarádka?"

"Vyrostla."

"Škoda, měl jsem ji rád," zašeptal a zmizel na schodech do chlapeckých ložnic Nebelvíru. Ashley si hlasitě povzdechla. Čím víc se zlepšovalo její přátelství s holkami, tím se zhoršovalo to s Remusem. Vzdaloval se jí, poslední dobou spolu už ani netrávili žádný čas, skoro si nepovídali, jakoby nikdy neměli tak blízký vztah. Teď už byli jen spolužáci.

***

"Jak je ti?" Zeptala se vystrašeně Ashley a posadila se na kraj chlapcovi postele. Vypadal příšerně, byl celý pobledlý, tvář mu hyzdily nové zarudlé škrábance a jeho oči postrádaly ten charakteristický zlatavý lesk, který ji zaujal hned na první pohled.

Pomalu jejím směrem otočil hlavu a pokusil se usmát, vyšel z toho spíš takový bolestný škleb.

"James mi řekl, co se stalo," pokračovala starostlivým tónem. Remus trochu vyděšeně rozevřel oči, ale pak jakoby mu něco došlo a nasadil smutný výraz. "Musela to být vážně pořádná výška, když vypadáš takhle.

"To ti mockrát děkuju, ale není to tak hrozné, jak to vypadá," zašeptal ochraptělým hlasem.

"To jsem ráda, určitě se brzy uzdravíš," usmála se na něj. "Madame Pomfreyová říká, že bych tě měla nechat odpočívat, tak já přijdu zase odpoledne."

Jemně kývl hlavou, na víc se nezmohl. Ashley se postavila a vydala se skrz zatažené závěsy kolem jeho postele směrem ke dveřím ošetřovny, když se najednou zastavila v půli kroku a se zamyšleným pohledem se k němu znovu otočila.

"Víš, je tu něco, co nechápu," zamračila se na něj, jakoby nad něčím přemýšlela, ale Remusova tvář zůstávala nečitelná. "Proč bys zrovna ty lezl na nějaký vysoký strom? Nemáš přeci rád výšky, odmítáš dokonce létat i na košťatech a… Neříkals mi včera, že je tvoje mamka zase nemocná a že za ní musíš jet už odpoledne?"

Mlčel a trochu zaraženě hleděl do jejího zamračeného obličeje. Svraštila obočí stejně, jako vždy, když nad něčím usilovně přemýšlela. Chvíli tápala ve tmě, ale pak se její tvář najednou rozjasnila a ona na něj pohlédla s novým, vědoucím, pohledem, který ho vyděsil. Sám přeci vždy říkal, že není hloupá a to ona nebyla, i když… V tomhle případě se o tom dalo pochybovat. Konečně! Konečně chápala, ale to, na co právě přišla, se jí nijak zvlášť nelíbilo, vždyť kluci a dokonce i ten slídil na to museli přijít dřív než ona.

"Ashley, nemohla bys mi podat vodu nebo…" zašeptal, ale nevnímala ho. S široce rozevřenýma očima hleděla na staré i nové jizvy na jeho tvářích. Když promluvil chraplavým hlasem, který zněl, jakoby jeho majitel celou noc hlasitě prokřičel, trochu sebou cukla. Ne, nechápala, ona věděla.

"Když o tom tak uvažuju, je tu toho víc, než tvůj strach z výšek a nemocná matka," promluvila rádoby klidným hlasem, ve kterém se však začaly objevovat zárodky něčeho, co Remus nechtěl definovat. "Co si v noci dělal v Zapovězeném lese a proč si lezl na strom? Co dělali Snape, James a Sirius u vrby Mlátičky zrovna včera v noci? Nemyslím si, že by byl Snape tak hloupej, aby Siriovi skočil na tak debilní vtip, pokud by mu samozřejmě nešlo o něco velkého."

"Ashley, já…"

"A proč každý měsíc, už několik let, jezdíš za nemocnou matkou, když tě pokaždé v pohodě vyzvedává na nástupišti Kings Cross? A proč odjíždíš vždy o úplňku? A jak je možné, že si včera mohl v Zapovězeném lese spadnout ze stromu, když si odpoledne odjel domů? I když si mi minulý týden sám říkal, že vaši odjeli na deseti denní pracovní cestu? Což mě přivádí k dalš-"

"Chápu, že si zmatená, Ashley, ale já ti to všechno vysvětlím, vážně," přerušil ji Remus s panikou v hlase, opatrně se posadil na posteli a natáhl k ní ruku. Cukla sebou a ustoupila stranou.

"A co mi vysvětlíš? To, že si vlkodlak? Nebo to, že to ví všichni, kromě mě? To, žes mi celé roky lhal?"

"Prosím, nekřič. Někdo tě uslyší."

"No a co? Vždyť už to přeci všichni vědí, nebo snad ne? Kluci - James, Sirius dokonce i blbeček Peter - , učitelé a teď už dokonce i Snape, nebo mi snad chceš znovu lhát?"

"Ne."

"Co ne?!"

"Už ti nebudu lhát. Máš pravdu - ve všem. Jsem vlkodlak." Trhaně se nadechla a chytla se sloupu, který držel závěsy kolem jeho postele, najednou na ni přišly mdloby. "Byl jsem jím, ještě než jsem nastoupil do Bradavic. Stalo se to, když mi bylo sedm let. Rodiče mysleli, že mě do žádné školy nebudou chtít přijmout, ale pak se stal ředitelem Brumbál a udělal opatření, které mi dovolilo nastoupit do školy.

Nechal zasadit vrbu Mlátičku u vchodu tajné cesty do Chroptící chýše, abych se tam mohl přeměnit daleko od všech, kterým bych mohl ublížit. Proto se vesničané k domu nikdy nepřiblíží, to řádění strašidel, co tam slyší, jsem byl vždycky jen já.

Všechno bylo v pohodě až do třetího ročníku, to na to kluci přišli. Stejně jako teď ty, si dali dvě a dvě dohromady. Bál jsem se, že se, se mnou, přestanou přátelit, proto jsem to nikdy neřekl ani tobě. Jenže oni se s tím smířili a od té doby mi pomáhají tajit moje mizení, jenže nebyli sami. Snape na to přišel před několika dny a Siriuse nenapadlo nic jiného, než mu říct, jak se může dostat pod vrbu Mlátičku. Kdyby ho James nezastavil, tak by dopadl mnohem hůř. Takhle má jen pár podlitin.

Nechtěl jsem ti to tajit, Ashley. Copak to nechápeš? Bál jsem se, že když ti to řeknu, tak o tebe přijdu. Jsi moje nejlepší kamarádka, stejně jako kluci a…"

"A přesto si mi nikdy nedůvěřoval tolik, jako jim," přerušila ho s hrobovým klidem a pohlédla mu do očí. V jejích očích se nezračilo vůbec nic. Když poprvé vyslovil pravdu, byl zmatená, nešťastná, rozzuřená, vyděšená a ponížená, přesto cítila radost, že konečně ví všechno, ale teď? Nic. Necítila vůbec nic, když hleděla do jeho prosebné tváře.

"Ashley…"

"Myslela jsem, že mě znáš, Remusi. Ze všech lidí si mi nedůvěřoval zrovna ty - TY! Který vždy tvrdil, že spolu můžeme mluvit o čemkoli, že jsme nejlepší kamarádi, že… Ne, tohle nemá cenu."

"Já ti věřil, vážně, jen - Bál jsem se, copak to nechápeš. Bál jsem se, že tě ztratím."

"A proč si myslíš, že se to teď nestane?" Pohlédla mu chladně do očí.

Zadrhl se mu hlas v hrdle. Nedokázal odpovědět, za posledních několik měsíců se mu tolik vzdálila, že si teď doopravdy nebyl jistý, jak se zachová. Vlastně - myslel si, že si může být stoprocentně jistý, ale teď? Poprvé netušil, co Ashley udělá nebo řekne. Měla v rukou celé jejich přátelství, podle toho, jak se rozhodne, bude vypadat jejich budoucnost. Ještě nikdy, se tolik nebál. Bylo to horší než bolest při přeměně, než nejistota z noci, během které se utrhl ze řetězu a běhal nekontrolovaně po lesech kolem rodného domu. Teď cítil spalující strach a bolest, všechno záviselo jen na ní. Ona byla ta jediná - vždy to tak bylo a bude.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 14. února 2010 v 12:21 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :-):-), tešim sa na ďalšiu :-):-)

2 Jaune Jaune | Web | 14. února 2010 v 13:31 | Reagovat

ze začátku mi byla Ashley dosti nesympatická... taková husa... ale ten konec mě dostal... ;)))

3 Shiroa Shiroa | Web | 14. února 2010 v 16:20 | Reagovat

Začínám nemít Ashley ráda....Chudák Remus. Ať se diví, že jí nedůvěřoval, když se potlouká každej týden s jiným klukem:-D :-D ale super kapča, nevím, co na ní chceš změnit...:-)

4 lina lina | Web | 14. února 2010 v 18:52 | Reagovat

drůbež je to...teď myslím Ash....jinak kapitola je to moc pěkná...já bych na ní nic nemělnila...chudáček Remus...

5 nessa nessa | Web | 14. února 2010 v 19:48 | Reagovat

jo no, na začátku typická slepice, ale na konci jsi ji trošku spravila.. jsem dost zvědavá, co s nima dál provedeš tak piš piš =)

6 Majuš Majuš | Web | 14. února 2010 v 20:34 | Reagovat

Skvělá kapča, ale s Ashley se pomalu stává taková ta slepice a Rem je vážně chudáček.

7 Peace Peace | Web | 15. února 2010 v 10:09 | Reagovat

Slepice! Husa! A mám pro ni spoustu dalších nelichotivých pojmenování, ale já jí mám ráda, protože jí ráda vůbec nemam. Jej, sem se nějak zamotala... No, nevadí. Bylo to zase děsně pěkný. Mám ráda všechny tvé kapitoly, jak na sebe tak pěkně navazujou a mam ráda tvůj styl psaní takže... Vážně super kapitola a valstně i povídka. Moc se těšim na pokračování a jsem zvědavá, jak to dopadne:D

8 wladka wladka | Web | 15. února 2010 v 16:51 | Reagovat

ako ja ju chapem ..dievca potrebuje mat priatelky a Remus nemal byt tak hnusny
a dalej to s tou jeho lzou chapem ho ale ju nemal ju klamat...
vestim ze sa rozídu ako priatelia

9 wladka wladka | 15. února 2010 v 18:18 | Reagovat

nechcem byt zla ale mam pocit ze musim obrano Ash jezisi vy by ste sa spravali na 95% rovnako ako ona a netvrdte mi ze to nie je pravda...a aj Remus je vinny

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 15. února 2010 v 19:51 | Reagovat

:D jen do ní a do něj ;-)
No, každému, komu se zdá Ashley čím dál víc nesympatická - holka nám dospívá, je to nerozhodná puberťačka a osobně bych jí vážně neměla v lásce, nakonec dospívaj oba dva a k tomu ještě city... a bude to jen horší ;-)

Mockrát děkuju za komenty

11 Maya Maya | 15. února 2010 v 20:32 | Reagovat

Káča! Fakt nemožná, tupá káča! Nemám ji ráda, vždyť Remus je přece...Remus. Má ji rád tak proč mu musí pořád ubližovat?
Zabít, vykuchat, dodat mozek! ááá, tohle mě dostalo
Jinak samolitr dobře napsaný a těším se na pokráčko....ale ta Ash mě dostala!

12 Sokana Sokana | Web | 15. února 2010 v 20:53 | Reagovat

Hej, sympatie k nej mi akurát o polovicu klesli... s Remusom to asi už tak ľahko nezachránia. Je prevda že na tom má vinu aj on, ale v porovnaní s Ashley je to naozaj maličkosť. Ale Ash mi naozaj lezie na nervy. Je to úžasný príklad tých naiviek ktoré kôli oblúbenosti obetujú vlatné ja. Teda, tak mi po tejto kapitole  pripadá... Dúfam, že až sa dostane z tohto šialeného pubertálneho obdobia, dostane aspoň trošku rozumu a pochopí, aké hlúpsoti nerobila...
Ale dosť teorií :) Pekná, podarená kapitola, pútavo napísaná... len tak ďalej :)

13 Nel-ly Nel-ly | Web | 15. února 2010 v 21:12 | Reagovat

Maya: taky už jí nesnášíš co? nápodobně :D ej to dilinka, ale zase... vem si, že se mění pomalu a je hloupoučká... třeba dostane rozum

Sokana: děkuji, skvěle pochopeno ;-)

14 Lucy-y Lucy-y | Web | 19. února 2010 v 14:04 | Reagovat

chová se jako husa!ale zase se to může přiřadit k hormonům :D nj,chudáček můj Remusek,toto si on nezaslouží,rychle pokračování

15 Lexie Lexie | Web | 27. února 2010 v 10:29 | Reagovat

Zezačátku mi byla Ashley strašně sympatická, ale teď. Promiň, ale vůbec se mi to její chování nelíbí. Povídka je úžasná, dokonalá, perfetní a nevím co ještě, ale tohle...Přijde mi to k Removi dost nespravedlivé a proto se nemůžu dočkat pokračování

16 lucrecia lucrecia | Web | 22. května 2010 v 18:04 | Reagovat

no já nechápu spíš remuse, když vidí že je štastná at už se podle jeho názoru chová jakkoli tak by měl být rád za ni, však ona časem zmoudří, ale na to jsou potřeba zkušenosti. doufám ale že ho tedka neopustí, protože to by se nezachovala zrovna jako dobrá kamarádka

17 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 12:43 | Reagovat

Severus nie je sliedič, ale veľmi inteligentný tvorček, ktorý si potrebuje najprv overiť fakty a až potom si je istý.
(Nie, neboj nie je to jediná vec, ktorú som si zapamätala z tejto fajn poviedky.) :-D

18 Scissors Scissors | Web | 27. srpna 2010 v 10:56 | Reagovat

Snažím se. Vážně se snažím nedívat se na Ashley skrz prsty, ale to prostě nejde. Proto se ptám, stejně jako Remus. Kde je ta milá holka z bradavického expresu? :-(

19 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. srpna 2010 v 11:07 | Reagovat

Všem zpětně moc děkuji :)

Scissors: jak ceou dobu říkám, a pokud se dostaneš i dál, tohle je moje malá husička, nikdy nic neudělá pořádně a neví, co sama se sebou... :D prostě dokonalá postava

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA