4. Kapitola - Promiň

5. února 2010 v 18:40 | Nel-ly
Milujte mě, uctívejte, zbožňujte a hlavně se modlete, protože zítra /přesně za 14 hodin/ odjíždím na výlet do pekel, kde si to rozdám se samotným satanem.
Ano, máte pravdu - čeká mě povinný lyžařský výcvikovýk, což také znamená moji blížící se smrt, takže od téhle soboty do té příští na mě povinně myslete a držte palce, ať přežiju - už kvůli vám :-*, protože tak toužíte po pokračování mých romancí :D (ano, v tuhle chvíli už se Nel-ly nazývá harlekýnovou romantickou spisovatelkou, protože na jinou úroveň prostě nedosahuje)

Farewell, my dear, and be with God...




"Byl to skvělý den. Skvěle jsem se s tebou bavil."

"Taky se mi to líbilo," odpověděla s malým úsměvem. Stáli kousek stranou od hlavní brány a loučili se po skvěle stráveném dni.

Ashleyino první rande dopadlo lépe, než očekávala. Procházeli se po kouzelné vesničce, zašli do malé čajovny v jedné ze zapadlých uliček, popíjeli ovocný čaj v příšeří místnosti pohlcené do vůně růží a povídali si. Poslouchal ji, smál se jejím nejistým pokusům o vtip a sám dlouze vyprávěl o své rodině, bratrovi, který studuje ve Francii, kamarádech a o famfrpálu. Ashley všechno s nadšením poslouchala a byla mu vděčná, že se tak bravurně staral o zábavu, že nikdy nedostali k trapnému tichu.

Pomalu se k ní naklonil a ona v očekávání zavřela oči. Teď to přijde, její první polibek.

Jemně se dotkl jejích rtů s rukama spuštěnýma kolem těla. Stála rovně jako pravítko, se zavřenýma očima a nevěděla, co má dělat. Po několika málo vteřinách se od ní oddělil a Ashley si v duchu zklamaně povzdechla.

Jestli byla vděčná za existenci mudlů, tak díky jejich literatuře a televizi. Malé zásobárně živých obrazů. Čarodějové nic takového neměli a Ashley to považovala za jeden z vlivů historie, kterým celý kouzelnický svět podléhal.

V televizi viděla tolik zajímavých filmů. Kdysi to byly pohádky o princeznách, které zachránil princ na bílém koni. Dnes to byly romantické příběhy plné lásky, tmavovlasých mužů s jiskřivýma očima a polibků. Vášnivých dech beroucích polibků, na které každá dívka celý život čekala a teď, když se Ashley dočkala, nebylo to nic moc. Byla to jen - pusa na ústa, dotyk rtů. Nechápala, co na tom všem přijde tak úžasného.

"Kdy tě zase uvidím?" Vytrhl ji Mark z myšlenek s nedočkavým výrazem ve tváři. Zdálo se, že jemu se ten polibek líbil.

"Já - nevím, mám hodně učení a -"

"Nepřišla bys zítra na náš trénink? Byl bych hrozně rád, kdybys přišla."

"Dobře, přijdu moc ráda," nechtěla ho zklamat. Zažila s ním skvělý den. Mark se postaral o dokonalé první rande a ten polibek? Byl přeci první, určitě to příště bude lepší. Něco na tom musí být, když o tom všichni neustále mluví.

***

"Ashley," ozvalo se jí za zády z čista jasna, až sebou polekaně škubla a zastavila se v polovině kroku.

"Ahoj, Reme," pozdravila potichu svého kamaráda a silou vůle se pokoušela nezačervenat.

"Tak co Tom, dokázala si mu nějak pomoct?"

Úlevně si neslyšitelně oddechla a nasadila pobavený úsměv. "Snad, ale znáš to - on a učení."

"Jo, to máš pravdu, ale zvládli jste to celkem rychle."

"Ani bych neřekla, za chvíli začíná večeře. Jdeš?" Otočila se na něj. Choval se zvláštně, sice mluvil stejně jako normálně, dokonce i s tím mírným úsměvem jak vždy, ale něco bylo špatně. Nedokázala však definovat co.

V Prasinkách ji určitě neviděl. Procházela s Markem vedlejší, delší, cestou vedoucí po okraji kouzelnické vesničky až k mladými páry oblíbené čajovně slečny Pacinkové, mladé dívky s romantickým zasněným úsměvem.

"Zvláštní," poznamenal po chvíli chůze Remus a zamyšleně se před sebe zahleděl. "Víš, asi před hodinou jsem potkal Toma ve vstupní síni. S kamarádama přemlouval nějaký starší holky, aby jim přinesly cukroví z Medového ráje," pokračoval stejným neutrálním tónem a Ashley zatrnulo. Tohle nebylo dobré, vůbec, to nebylo dobré.

"A-ano?"

"No jo, neuvěříš, co mi odpověděl, když jsem se ho zeptal na to vaše doučování."

"Reme, já..."

"Prý s tebou už několik dní nemluvil a dnes tě dokonce vůbec neviděl. Přišlo mi to zvláštní, víš? Říkal jsem si, jestli se ti něco nestalo a tak jsem šel za Susan a Violet. Vrátily se totiž z Prasinek dřív stejně jako já s klukama," pokračoval v mluvení a ignoroval její prosebné výrazy a rudnoucí tváře.

Ashley se zastavila uprostřed liduprázdné chodby. Napodobil ji a zahleděl se jí do očí. Jeho pohled nebyl naštvaný ani vyčítající, ale zklamaný a to jí lámalo srdce. Najednou začala litovat, že mu vůbec někdy lhala. Byl jediný přítel, kterého měla. Ten nejlepší kamarád, vždy při ní stál.

"A víš, co mi řekly? Nevíš? To bys nevěřila. Susan mi řekla, že jsi šla do Prasinek, s nějakym Markem, prý je to dokonce chytač havraspárského famfrpálového týmu," dál ten nic neříkající tón. Byl klidný, jako vždy, ale v jeho očích viděla bolet. Musel se cítit, jako ten největší hlupák na světě, když pospíchal za Violet a Susan (zrovna za nimi!), měl o ni strach a dozvěděl se tohle.

"Remusi, mě to vážně strašně moc mrzí. Já - nevěděla jsem, jak ti to mám říct," mlčel a hleděl jí do očí. Jeho pohled pálil, jako rozžhavené uhlí, takže Ashley musela sklopit zrak. "Přišlo to tak náhle a já strašně chtěla jít. Nikdy mě nikdo na schůzku nepozval, dokonce i Violet se Susan se semnou teď baví a já - když mě včera večer pozvaly na tu…" Zasekla se v půli věty a vyděšeně mu pohlédla do očí. Tohle neměla říkat. Nechtěla, aby se dozvěděl, že se na něj vykašlala dokonce i včera a to jen kvůli touze po společnosti cizích lidí. "Já - já nechtěla, vážně. Já -"

"Blahopřeju, jsem rád, že máš to, co si chtěla," řekl potichu. Začal se otáčet, ale pak jakoby si na něco vzpomněl, pohlédl na svou ruku, upustil balíček, který po celou dobu držel v ruce a vydal se pryč směrem k Velké síni.

Ashley zaraženě zírala na jeho záda, než zahnul za roh a zmizel jí z dohledu. Pomalu se sehnula a vzala do rukou středně velký pytlík zabalený v lesklém papíře. Opatrně rozbalila mašličku a otevřela ho, byl přeplněný tím nelepším cukrovým z Medového ráje. Musel za něj utratit všechno kapesné.

***

"Ahoj," pozdravila potichu a usadila se do vedlejšího křesla, ani se na ni neotočil. "Máš pravdu, jsem ta největší nejhnusnější a nejhorší mrcha na světě, ale i tak doufám, že mi to dokážeš odpustit. Už ti nikdy nebudu lhát. Jsi pro mě ten nejdůležitější ze všech, můj nejlepší kamarád a…"

"Nech si to, tím to stejně nespravíš."

"Remusi, prosím. Nevím, co ještě mám udělat. Tohle už nevydržím, neumím si představit, že bychom se spolu už nekamarádili. Vzpomeň si. Ashley a Remus, nerozlučitelná dvojka."

"Víš, nechápu jednu věc," řekl pomalu a vůbec si nevšímal jejích omluv a proseb. Zhluboka se nadechla, nevěděla, co teď přijde, ale to, že spolu vůbec mluvili, byl pokrok sám o sobě.

Už uplynul víc než týden, od toho proklatého výletu do Prasinek a Remus se jí stále vyhýbal. Na hodinách si sedal s Peterem, při jídlech ve Velké síni odcházel, jakmile ji zahlédl ve dveřích. Dokonce na něj nenarazila ani v knihovně, a že v ní poslední dobou trávila dost času. U stolu v rohu místnosti pod posledním oknem s výhledem na Černé jezero, u jejich stolu.

"Proč? Proč si to udělala? To tolik toužíš po pozornosti lidí, které ani neznáš? Po společnosti Violet a Susan?"

"Jsou to moje kamarádky a…"

"Kamarádky? Od kdy? Vždyť tě vůbec neznají, nezajímají se o tebe, předtím se s tebou nikdy moc nebavily, ani ty s nima. Co se změnilo, Ashley?"

"Nic," zašeptala urychleně, ale uvědomovala si, že to není pravda. Tohle mu stačit nebude.

"Vážně?"

"Já jen - Proč je pro tebe tak těžké to pochopit? Ty máš i jiné kamarády, máš kluky, kteří jsou vtipní, zábavní a oblíbení. Jsou neustále ve středu společnost, všichni se o ně zajímají a ty můžeš jít kdykoli s nimi. Jenže, co já? Nikdo mě nezná, nemám žádné jiné kamarády."

"Máš přeci mě! Nikdy ti nevadilo, že si se mnou trávila čas v knihovně. Já, že mám kluky? To kluci jsou oblíbení, ne já!"

"Ale ano si! Všichni tě mají rádi, baví se s tebou a… Já chci taky. Je mi čtrnáct, mám se bavit s ostatníma na večírcích, chodit na rande. Škola je přeci od toho, abychom ji strávili ve společnosti."

"Tak fajn," změnil konečně tón, z lhostejného na rozzlobený, a prudce se postavil. "Užij si svoji společnost, já ti nebudu stát v cestě."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 5. února 2010 v 19:38 | Reagovat

pekná kapitola :-):-), tešim sa na Ďalšiu :-)
my ten lyžiarak máme nepovinne, ale zato ideme spolu s 8.A, 7. a 9. triedou, hneď po jarných prázdninách, úprimne - ani ma to celé tak nenadchýna, len dúfam, že to nebude tak strašné, ako píšeš ty :D

2 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 5. února 2010 v 20:11 | Reagovat

jaj, sorry, všetko naj :-):D

3 Shiroa Shiroa | Web | 5. února 2010 v 20:16 | Reagovat

Ty mi dokážeš rozhodit náladu, fakt:-D já nevím čím to je, ale jakobych se vtělila do Remuse a Ashley zároveň a prostě vše cítila...nevím proč, nevím jak:-D Hlavně ať ten lyžák přežiješ, co bych si jinak počala bez další dávky romantiky? :-)

4 wladka wladka | Web | 5. února 2010 v 20:40 | Reagovat

kruteee to bolo tak krute..ako nemala mu klamat ale toto jej Remus nemal urobit
vsak kazdy normalny tinedzer potrebuje slobodu, priatelov, rande a tak a Ashley ma pravdu Remus ma priatelov a ona len jeho tak preco je zle ze aj ona si niekoho najde???

5 Majuš Majuš | Web | 5. února 2010 v 20:54 | Reagovat

Super kapča. Ted' nevím, kdo je větší chudák. Jestli Ahley nebo Remus. Jinač k tomu lyžáku. Asi tě moc neuklidní, když ti řeknu (napíšu), že já se z toho svého vrátila s naraženou nohou, pochroumaným tělem a se spousty modřin. Snad ti to, ale půjde líp mě ne a přežiješ to ve zdraví, protože by tě byla vážně škoda. :)

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. února 2010 v 20:54 | Reagovat

No jo, to víte.. oba jsou to ještě čtrnáctiletý (teď nechci urážet nikoho toho věku, ale berte to z mého pohledu starce :D) paka... který se v citech ani v kamarádství nevyznaj
Remus má kluky, ale Ashley si neuvědomuje, že kluci mají především sebe navzájem a pak teprve jeho.. stejně jako Remus si neuvědomuje, jak se cítí holka v pubertě bez kamarádek

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. února 2010 v 20:56 | Reagovat

Majuš: Tak dík :D, sem ráda že by mě teda byla škoda :D no... já doufám, že to nakonec přežiju jen s minimem úrazů (mám zabalený tři věci: ibalginy, prášky na nachlazení a obvazy :D)

8 wladka wladka | Web | 5. února 2010 v 22:00 | Reagovat

[7]: zato ja som bola na troch lyziarakoch -.....dva cez zakladku a tret na strednej a bolo to skvele....ten pocit ked sa spustas po strmom kopci adrenalin v krvi amas pocit ze dokazes aj lietat...waaaaaaaa
a ked som spadla tak som sa rozosmiala a vsetci si mysleli ze mi drblo a to za cely tyzden som spadla len dva krat a jeden krat pretoze do mna vletela spoluziacka...hehe

9 Sokana Sokana | Web | 6. února 2010 v 12:21 | Reagovat

Pekná kapitola. Predpokladala som, že to dopadne nejak takto. Ale ako to bude pokračovať, nemám ani šajnu :) K tomu predchádzajúcemi komentáru, nemyslela som to zle. Len že to čo urobila mi bolo tak moc prosti srsti... hm.
Lyžiarsky. No, ja som si zvládla nezlomiť nohu ani ruku ani niš, ale ešte dva týždne som jemne krivkala a celé lýtko som mala fialové... ale z toho si nič nerob. Keď sa to naučíš, je to aj celkom zábava. Len nezabudni brzdiť :)

10 Malfoy Malfoy | Web | 6. února 2010 v 14:18 | Reagovat

nááádherný příběh čekám netrpělivě pokráčko:)
užij si lyžování hlavně si nic nezlom( hlavně ne vaz) at můžeš dál psát:-*

11 Maya Maya | Web | 6. února 2010 v 16:27 | Reagovat

Hm...tak nevím, nevím... chudák Remus.
Ale vážně, já si tu výtku nemůžu nechat...zase jsi to tak nechutně usekla! A ještě k tomu jedeš na lyžák, z něhož se vrátíš až kdovíkdy...a potom ještě ta věta, jestli se vůbec vrátíš... fakt bych ti to doporučovala, protože jinak si pro tebe dojedu, i kdyby to měla znamenat, že vstoupim na sjezdovku či kam....
Bylo to moc krásný... jen škoda toho kamarádství, jak se zničilo a špatně se obnovuje...počkat, ono se vlastně neobnovuje...
No nic, jen jsem chtěla říct, že doufám, že to všechno dobře dopadne, jakožto asi nedopadne, protože z toho prologu to bylo docela patrné, že Ash zůstane s Violet a její kamajdou...
Chjo... ale doufám, že hned jak se vrátíš, tak se na to vrhneš a my si konečně budeme moct přečíst pokráčko

Těch nesmyslných keců si nevšímej, jsem rozzlobená, napjatá a veselá, takže je to poněkud chaotický
Maya

12 Lucy-y Lucy-y | Web | 6. února 2010 v 16:59 | Reagovat

pěkná kapitola,dá se pochopit chování Rema i Ashley,tedy alespon z našeho pohledu,z toho jejich asi těžko
lyžák přežij v pohodě :)

13 Jaune Jaune | Web | 6. února 2010 v 19:13 | Reagovat

bože, ashley by zasloužila pár facek... potvora... na jednu stranu chápu její pohnutky které ji k tomu vedly, na druhou, tohle si remus prostě nezasloužil... tohle se vlkodlakům nedělá ;)))
jinak, palce ti držet budu a doufám, že se nám vrátíš celá a hlavně živá... toho satana přemůžeš, já ti věřím ;)))

14 nessa nessa | 6. února 2010 v 20:24 | Reagovat

asi už jsem taky přestárlá.. 14 už je fakt hoodně dávno... i tak ale jejich chování chápu, nemůže se jim nic vyčítat a přesto je to špatné.. sem zvědavá, jak brzo to rozsekneš =) jinak jako vždycky pěkná kapitola akorát trochu krátká - nemám co mluvit, moje jsou snad ještě kratší.. ale když jsi nadšený čtenář, nic není dost dlouhé, však to znáš.. no nic, užij si lyžák, taky bych hned jela..

15 lina lina | Web | 7. února 2010 v 1:10 | Reagovat

Tak za a) vrať se!:D tohle bylo dokonalé...ash se mi nelíbí čím dál víc, jak mohla? Čtrnáct nečtrnáct, jak sakra někdo vůbec může odmítnout REMUSE! Měla bych jít spát:D plácám nesmysly..to je tím časem...

16 WaLLiKa WaLLiKa | Web | 7. února 2010 v 18:58 | Reagovat

aoy..krásná kapitola..i celá kapitolovka..nechtěla bys spřátelit??..já s blogem začínam..teda pokračuju odjinud..

17 Peace Peace | Web | 7. února 2010 v 23:14 | Reagovat

Husa! Hloupá, hloupá husa! Jsem na Ash naštvaná a potažmo jsem naštvaná i na tebe. Málem si mě rozbrečela. Ale na druhou stranu...

Já Ash docela chápu. Chápu, proč se zachovala zrovana tak, jak se zachovala i když to nebylo zrovna správné. Chápu jí proto, že je to jenom člověk. Chápu jí proto, že je hloupá.

Bože, to bylo něco, co?:D:D Mám divnou náladu, takže tenhle koment naprosto ignoruj protože vůbec nedává smysl a je debilní. Ale i tak, kdyby ses náhodou rozhodla tohle číst, bys měla vědět že to bylo krásný, sldký a krásný. Těsím se na další kapitolu:D

PS: Přežij ten lyžák! Koukej ho přežít, protože bez tebe by svět nás,autorek HPFF, neměl tu pořádnou šťávu:D

18 Moreen Moreen | Web | 11. února 2010 v 10:23 | Reagovat

no hej, ty jsi zase mákla! teda spíš já se zas flákala :-( takže teď sem kouknu a co nevidím, zas tolik kapitola a dokonce nová povídka! moc hezká povídka, musím dodat! ashley je zajímavá postava, ale myslím, že bych se asi zachovala stejně, tak narychlo, nedokázala bych removi říct, že jsem se na něj vybodla.. a jedna lež plodí druhou že.. na druhou stranu, lepší, když na to přišel tak rychle, kdyby mu o markovi lhala ještě déle, bylo by to horší. myslím, že se stejně jednou usmíří, to by nebyl remus ;-)

19 lucrecia lucrecia | Web | 22. května 2010 v 17:44 | Reagovat

no teda, remus se nezdá

20 Scissors Scissors | Web | 27. srpna 2010 v 10:35 | Reagovat

Ashley z jejího pohledu chápu a Rema také... Někdo z nich by ale měl brzy udělat ústupek. Jsem zvědavá, kdo to nakonec bude. ;-)

21 Emily Emily | Web | 27. února 2011 v 23:50 | Reagovat

Dobrý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA