3. Kapitola - Pozvání

1. února 2010 v 1:17 | Nel-ly
To je rychlost, co? To bude asi tím, že jsem to všechno měla už dávno z části napsané a potřebovalo to jen svou konečnou pododbu. Nezvykejte si, začínáme zase zpomalovat, ale i tak bych chtěla stihnou tdalší kapitolu k Slzám, Jdi za svým snem a třeba i závěr Beze jména. Protože v sobotu odjíždim na vynucený lyžák a nejsem si jistá, jestli se z něj vrátím živá. Se štěstím jen pochroumaná na další dva měsíce.
Každopádně, jak už jsem řekla, nechci chodit kolem horké kaše a snažím se o víc děja, což znamená, že zákkladem alespoň prvních kapitl jsou dialogy a vy víte, jak moc je mám ráda "ironie!" a jak moc jsem vtipná "čím dál větší ironie".

p.s. chyby se budu snažit opravit jindy, dneska jsem příliš unavená /měla jsem se učit na zítřejší zkoušku, jenže toho nejsem schopná, tak píšu nebo čuim do zdi, to zas dopadne/ na nové čtení, natož na opravy.


***
3. ročník
***

"Co se děje?"

"Ale to nic."

"Jasně, nic, a proto se usmíváš od ucha k uchu. Notak Reme," zakoulela na něj očima a usadila na židli napravo od něj, stejně jako vždy.

"Fajn, ale slib mi, že to nikomu neřekneš," zamračila se na něj a on okamžitě omluvně zakroutil rameny. "James chce Lily pozvat do Prasinek."

"Cože?" Překvapeně vykřikla a Remus před ní okamžitě začal vyděšeně šermovat rukama. Madame Pinceová, vedoucí knihovny, se i přes svůj věk projevovala, jako přestárlá nevrlá rašple a nesnášela, když si studenti v knihovně třeba jen šeptali natož, aby si dokonce dovolili mluvit nahlas. "Promiň. To myslíš vážně? Já myslela, že si říkal, že James Lily nesnáší. Vždyť… vždycky se tak choval."

"No, spíš nesnášel, jak se zdá. Poslední dobou se vůbec choval divně. Chvílema ji potichu pozoroval a pak za ní najednou vyrazil a z ničeho nic se jí pokusil podkopnout nohy, aby jí pak mohl zase nabídnout pomoc. Myslím, že na něj lezou hormony a tohle je jeho způsob projevení zájmu."

"Nepřipadá mi to, jako moc dobrý způsob. Jemu se možná Lily líbí, ale ona ho nesnáší. Furt si na něj stěžuje," zamyslela se Ashley a pokoušela si představit svoji spolubydlící, jak se prochází kolem černého jezera ruku v ruce s Nebelvírským hrdinným chytačem. Po chvíli zakroutila odmítavě hlavou, taková představa byla prostě nepředstavitelná.

Jamese Pottera sice znala jen z druhé ruky, ale velice dobře, z Remusových vyprávění. Mluvil o něm vždy, jako o skvělém chytrém kamarádovi, který se vždy brání své okolí, ale většinou s mírným pobaveným úsměvem a Ashley moc dobře věděla, co tenhle jeho výraz znamená. Nikdy by to na veřejnosti nepřiznal (nejspíš by to nikdy nepřiznal ani sobě), ale občas mu James přišel spíš směšný, jak taky ne? Remus byl na svůj věk velice vyspělý, lišil se od všech ostatních kluků, které Ashley znala, i když jich bylo dost málo. Byl tak nějak dospělejší, sečtělejší a rozumnější, jakoby už toho prožil víc, než ostatní a tak věděl, kam až má cenu zajít, jakoby měl více životních zkušeností než chlapci jeho věku, jako by žil v realitě na rozdíl od ostatních. Ashley nikdy nechápala, kde se to v něm vzdalo.

"On to taky není dobrý způsob, jenže vysvětli to Jamesovi. No a teď prostě došel k názoru, že si na Lily počká ve společence a pozve ji na rande, protože jemu prostě nemůže odolat."

"Tak to bych chtěla vidět," rozesmála se Ashley a úplně zapomněla, že knihovnice stojí jen kousek od nich, takže po několika minutách už společně s Remusem, který ji dokonce i za běhu stíhal plísnit za její chování, utíkala co nejdál od hněvu té staré ježibaby.

***

"Ashley," řekl potichu Remus, když spolu seděli na tribuně a pozorovali trénink Jamesova týmu.

"Ano?"

"Víš, tak mě napadlo. Zítra jsou Prasinky a…"

"Jo, já vím. Lily Jamese odmítla, co? Škoda, že jsem to neviděla, Violet říkala, že to byla jedna z Lilyiných nejlepších vítězství, i když Jamese trochu lituju. Muselo to bolet, takhle ho zesměšnit před celou společenskou a ještě pokud ji má doopravdy rád."

"Jsi moc hodná, Ashley, ale ty Jamese vůbec neznáš. Udělal to před tolika lidmi naschvál a věřím, že kdyby chtěl, tak by Lily nedal šanci se s ním pohádat, jenže ono ho to vlastně dost baví."

"Nechápu, jak může někoho bavit hádání se s ostatními nebo pomlouvání, vždyť si navzájem ubližují. Pamatuju si to ještě z mudlovské školy, všichni se mi tam posmívali, protože jsem byla jiná. Hrozně to bolelo."

"Já vím, Ashley, něco takového si někdo tak hodný, jako ty nezaslouží," zašeptal a objal ji přátelsky kolem ramen. Vděčně se na něj usmála, byl to ten nejlepší kamarád, kterého si mohla přát.

"Co si chtěl říct? Přerušila jsem tě."

"Ale nic, to nebylo vůbec důležité…"

"Něco s Prasinkama, ne? Strašně se tam těším, i když nevím, co budu dělat. Ty asi plánuješ něco s klukama, co?" Zeptala se a znovu trochu posmutněla. Zítra se měl konat jejich první výlet do Prasinek a ona se bála, že do kouzelnické vesničky nakonec, po všem tom nadšení, půjde sama. Remus měl kluky, Susan s Violet se za ty dva roky staly nejlepšími kamarádkami a neustále se objevovaly ve středu různých skupinek lidí a o někoho tak tichého a nespolečenského, jako byla Ashley neměly zájem.

Poslední, koho znala jakž takž dobře, byla její čtvrtá spolubydlící Lily Evansová, jenže ta měla svého nejlepšího kamaráda ze Zmijozelu a určitě by nechtěla, aby jim dělala křena a ještě k tomu, si Ashley musela přiznat, že jí ten Severus Snape naháněl trochu strach, stejně jako zbytek jeho koleje. Někdy nemohla pochopit, proč se zrovna ona dostala do Nebelvíru, vůbec tam nezapadala. Nebyla odvážná ani ctnostná a už vůbec ne silná, i když Remus jí často tvrdil opak, nevěřila mu.

"No vlastně jsem si říkal, že bychom tam mohli jít spolu, teda kdybys chtěla. Kluci si najdou svůj vlatní program i beze mě," trochu mu zrudly tváře a zdálo se, že ho najednou strašně zaujaly jeho svoje tenisky. "Teda, kdybys chtěla, samozřejmě."

"A nevadilo by ti to?" Snažila se potlačit nadšení, které se jí dralo z hrdla, ale marně. "Nechci tě obtěžovat."

"Neblázni! Neznám nikoho lepšího na prozkoumání Prasinek, než jsi ty."

"Díky Remusi," zašeptala a pevně ho objala nevšímajíc si jeho vyděšeného výrazu a horečného odmítavého kroucení hlavou. "Mám tě ráda."

"A já tebe, Ashley."

***
4. ročník
***

"Tak si pospěš, Vi, nebo zas přijdeme pozdě. To už by nám neodpustili," vykřikla Susan směrem ke své nejlepší kamarádce a naposledy se zakroutila před zrcadlem.

"No jo, vždyť už jdu. Tak počkaj ještě pět minut, to se svět nezboří, ne?" Zavrčela její zrzka, zatímco se zuřivě prohrabovala ve svém kufru a něco hledala.

Ashley to všechno pozorovala s pobavením a zklamáním zároveň. Byl pátek večer a většina bradavických studentů měla volno, což znamenalo, že se bavili po svém. Hráli hry ve společenských místnostech, využívali ještě celkem teplého počasí k procházkám po školních pozemcích nebo měli domluvené rande, stejně jako Ashleyiny dvě spolubydlící. Záviděla jim, nechtěla si to sice přiznat, ale bylo to tak. Ona ještě nikdy nepolíbila chlapce, jak taky, když ještě neměla žádné rande? Zatímco se Violet a Susan seznamovaly s dalšími a dalšími spolužáky, ve většině případů i staršími, tak ona seděla s Remusem zalezlá v knihovně nebo na jejich oblíbeném místě v Astronomické věži.

"Ashley," oslovila ji Violet, která konečně našla to, co hledala a teď se s řasenkou v ruce kroutila před zrcadlem naproti Ashleyině posteli. "Nechceš jít s námi? Určitě by se nějakej kluk našel i pro tebe, kdyby ses trochu namalovala, tak si celkem hezká."

Překvapeně nadechla a už se nadechovala k záporné odpovědi, když ji Susan přerušila.

"Neblázni, Vi, ta už má určitě nějaký plány s Lupinem. Nejspíš strávíte zas celý večer u knih, co?" Otočila se na ni Susan s pohrdavým úsměvem. "Nemůžu pochopit, že tě to furt baví. Takhle přijdeš o všechnu zábavu, Ash," jak nesnášela, když ji Susan oslovovala s těmi svými zkratkami. Ash, Vi, škoda že se Violet nejmenovala třeba Prudence, to by si pak ty zkratky třeba odpustila. Ash, copak je nějaký kluk?

"Půjdu moc ráda," podívala se zpříma překvapené Susan do očí a vstala. V hlavě jí zablikal varovný majáček, za půl hodiny se měla sejít s Remusem, chtěli spolu jít pozorovat hvězdy na Astronomickou věž. Podle jejího kamaráda měli dnes jedinečnou příležitost pro zahlédnutí komety Hallean, která bude prolétávat kolem země v největší možné blízkosti. Bylo to něco, co se jim nemusí naskytnout už nikdy v životě.

"Výborně, tak se oblékni. Violet ti udělá něco s vlasy a já tě pak namaluju," kývla na ni s úsměvem Susan a popošla blíž k ní.

***

Byl to vážně skvělý večer. Seděli spolu s několika lidmi v jedné z desítek nepoužívaných učeben v hradě, povídali si (no, Ashley spíš poslouchala, než aby měla dost odvahy promluvit), hráli Řachavého Petra a pak dokonce i tu vysněnou metlovku. Nikdy by nevěřila, že se může tak dobře bavit ve společnosti tolika lidí, ale tím to ještě neskončilo.

Pomalu se rozcházeli na své koleje. Mrzimorští do prava, ona, holky a jeden kluk z Havraspáru do leva. Susan s Violet šly vedle sebe před ní a něčemu se neustále hlasitě smály, takže Ashley skončila vedle cizího kluka, který si ji během večera dost často prohlížel, i když neměla tušení proč.

"Myslím, že jsme se ani nestihli představit," začal s malým úsměvem. "Já jsem Mark. Mark Crowly a ty jsi Ash, že ano?"

"Ashley Cooperová," zašeptala a ani se na něj nepodívala, nebyla si jistá, co má dělat. Netrávila moc času ve společnosti více lidí, a tak nebyla zvyklá se seznamovat. Cítila, jak jí začaly rudnout tváře, ale Mark si toho nevšímal a snažil se dál navázat konverzaci.

"Ještě jsem tě s Vi a Su neviděl, chodíš s nimi do ročníku?"

"Máme společnou ložnici už od prváku, ale já většinou zůstávám na koleji nebo v knihovně s kamarádem."

Ashley, ty pako! Co tě to proboha napadá, mluvit před ním o knihovně? Bude si myslet, že si nějaká zapškla tichá šprtka, jako ostatní!

"S kamarádem?"

"Jo, jsme nejlepší kamarádi, zajímáme se o stejné věci."

"Aha," zdálo se jí to, nebo jeho hlas posmutněl? Proč se s ní vůbec baví? A kdy konečně odejde, Havraspárská věž je přeci na jiné straně než jejich, nebo snad ne? Ať jde pryč a nechá jí svému vlastnímu svědomí, které jí bude příštích několik dní nadávat, že se neumí chovat.

"Hraješ famfrpál, že ano? Viděla jsem tě na hřišti," odhodlala se po několika dlouhých chvílích promluvit. Všimla si totiž, že se na ně Susan s Violet otáčí a něco si šuškají, nechtěla se před nimi ztrapnit. To už by ji nikdy nikam nevzaly.

"Hraju chytače. Tebe… Zajímá tě famrpál?"

"Moc se v něm nevyznám, ale ráda se chodim dívat na tréninky, je to fascinující."

"Vážně?" Zeptal se teď už se rozpoznatelným zájmem v hlase, trochu se k ní přiblížil a zpomalil krok, takže se teď doslova šourali a Violet se Susan se jim konečně ztratily z dohledu.

***

"Kde si byla?"

"Já -"

"Čekal jsem na tebe celý večer, byli jsme na tom přeci domluvení. Už nikdy nic takového neuviší."

"Promiň, Reme," sklopila zrak a cítila, jak jí v očích pálí slzy. Musela mu zalhat, ale nevěděla jak. Ještě nikdy to neudělala.

"Promiň? Myslíš, že tohle je dostačující vysvětlení? Plánovali jsme to víc, jak týden a já to nakonec nestihl, protože jsem na tebe čekal a tys nepřišla!"

Je to pro jeho dobro! Musíš! Nakazovala jí její mysl. Seber odvahu a něco si vymysli, hned!

"Vážně mě to moc mrzí," zašeptala a odvážila se k němu zvednout oči. "Já - včera večer mi nebylo moc dobře, a tak jsem si šla lehnout a usnula jsem. Vážně jsem nechtěla, moc mě to mrzí."

"Bylo ti špatně?" Okamžitě zchladl a pozoroval ji starostlivým pohledem. "A už je ti dobře? Co ti bylo? Nemám tě zavést na ošetřovnu? Promiň, že jsem na tebe křičel, mělo mi, být jasné, že by ses na mě nevykašlala jen tak.

Ucítila, jak jí začaly rudnout tváře. Kdyby tak věděl. Ne, tohle se nesměl nikdy dozvědět. Vážně mu nechtěla ublížit, ale ten večer byl tak skvělý. Bavili se s ní, brali ji mezi sebe. A Mark jí dokonce na dnešek pozval do Prasinek, na rande!

"Už je mi dobře, jen mě bolela hlava, to asi tou změnou počasí," lhala, jako když tiskne a nasadila dokonalý omluvný úsměv.

"Dobře, nevadí. Vynahradíme si to dneska v Prasinkách. Kam půjdeme nejdřív, venku už se začíná vážně ochlazovat, takže…"

"Já, promiň, Reme, ale nemůžu s tebou jít…"

"Jak to, že ne? Myslel jsem, že už je ti dobře, ne?"

"To jo, ale… Víš, slíbila jsem Tomovi, že se s ním kouknu na lektvary. Zase v nich plave," vlastně to byla za části pravda. Její o dva roky mladší bratr, který teď studoval v druhý ročník v Mrzimoru, vážně nebyl zrovna nejlepší student a lektvary mu obzvlášť nešly, ale Ashley si neuměla za boha představit, že by se tenhle malý hyperaktivní rarach nechal přemluvit k doučování svého nejneoblíbenějšího předmětu zrovna v sobotu, kdy měl s kamarády volno.

"Aha," zdál se dost posmutnělý. Výlet do Prasinek se stal už od minulého roku jejich tradicí, celou sobotu vždy strávili jen spolu. Zašli do knihkupectví, zjistit novinky a popovídat si s milým starým prodavačem, který je vždy s nadšením vítal. Když bylo hezky, šli se projít po vesnici a k blízkým skalám, kam jiní studenti nikdy nechodili a nakonec tradičně zamířili do Medového ráje a ke Třem košťatům. Byl to jejich pohádkový společný den, jenže rande teď mělo pro Ashley přednost.

"Moc mě to mrzí."

"Ne, to je v pořádku. Brácha a jeho studium má samozřejmě přednost, jen mě překvapuje, že se nechal přemluvit k doučování zrovna v sobotu," překvapeně se nadechla. Mělo jí být jasné, že mu to přijde divné. Znal ji a tím pádem i Toma, jako svoje vlastní boty.

"Myslím, že tentokrát už mu příliš teče do bot a nemá na výběr," usmála se. "Už budu muset jít, ještě se chci kouknout po svých starých zápiscích."

"Jasně, kdybys potřebovala pomoc, tak…"

"Ne, to je v pohodě. Vážně. Nebudu tě přeci v sobotu otravovat s lektvarama svýho praštěnýho bratra, běž s klukama a pořádně si to užijte."

"Dobře víš, že bych radši byl s tebou třeba i ve škole s lektvary, ale jak myslíš. Přinesu ti aspoň pytlík Maxi žvýkaček, máš je nejradši," mrknul na ni Remus a vydal se nahoru po schodech do chlapeckých ložnic.

Zůstala stát na místě, připadala si strašně. Byla ta nejhorší kamarádka na světě, ale co mu mohla jiného říct? Že ji Mark pozval na rande včera večer, když na ni Remus čekal ve spolčence? Že vynechá jejich tradici kvůli schůzce s cizím klukem? To přeci nemohla! Musela mu lhát, jinak to nešlo. Ale proč tedy neměla radost, že jí to vyšlo? Proč se cítila, tak špatně?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 1. února 2010 v 6:45 | Reagovat

ďakujem, neva, že nechodíš tak často, ani ja nemám stále čas

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 1. února 2010 v 7:08 | Reagovat

škoda, že som ju prehliadla, sorry :D :-(
veľmi pekná kapitola, naozaj bombastická, tešim sa na ďalšiu :-)

3 Tomisus Tomisus | Web | 1. února 2010 v 7:57 | Reagovat

Ježkovi oči, o víkendu jsem byl na lyžích, a mezitím tři kapitoly k nové kapitolovce. No, určitě přečtu a potom napíšu.

Ale teď jinak, na spřátelení říkam: ANO!

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 1. února 2010 v 9:02 | Reagovat

BEzvadná kapitola, hned mám lepší začátek prázdnin...mám pocit, že Remus je do Ashley zamilovaný, ale o to hůř vezme až zjistí že mu lhala. No jsem také zvědavá jak na ni dopadne vlna "zamilovanosti do Siriuse" a jak jí to s Markem dopadne. HONem novou kapitolu, prosím, prosím!

5 Sokana Sokana | Web | 1. února 2010 v 14:33 | Reagovat

No, Ashley mi pripadá ako múdre dievča, ale mám taký pocit... no, zlý pocit. Sympatie k nej u mňa pribúdajú a ubúdajú s každou jej vetou a myšlienkou, a ak mám byť úprimná, skôr ubúdajú (čo bol asi zámer, nie??)
V každom prípade som zvedavá ako ju až tie dve ovplyvnia a ako to dopadne s Remusom. Chudák chlapec, ten to zrejme nezoberie najlepšie.

6 lina lina | Web | 1. února 2010 v 14:47 | Reagovat

TA...osoba....jak se mohla vykašlat na rema? Na sladkého, milého, úžasného..už mlčím...
klesla u mě!
Jinak kapitola úžasná, krásně jsem se u ní rozčílila:D

7 wladka wladka | Web | 1. února 2010 v 14:58 | Reagovat

jooojj chudacik Remus moje zlatko
ale asi aj ja by som mu klamala
a stavim sa ze v dalsej kapitole ich Remik prichytiii ....jou bude vruso

8 wladka wladka | Web | 1. února 2010 v 14:59 | Reagovat

vzruso

9 Bára Bára | Web | 1. února 2010 v 14:59 | Reagovat

Mám stejně jako Elin7 pocit, e je do ní Remus zamilovanej. Uvidíme, jak to teda s ním je:-) jinak mám takovej pocit, že to rande nebude zrovna velká sláva. No však to se snad dočtu v další kapitole, jak to dopadlo:-)

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. února 2010 v 15:10 | Reagovat

ELIN: na zamilování je snad trochu brzo, je jim 14! :D ale pomalu se blížíme zpět k prologu, to bude ještě sranda...
WLADKA: Co ten zákaz!!! žádný předvídání :D
SOKANA: neni sympatická, jo? No, přece jen se postupem let musím dostat k úvodu, holky jsou hold holky, zajímaj se o kluky, parádu a randění a hodní milí kamarádi zůstávají v pozadí LINA: já vím :-( nejsem na Rema moc hodná, když on mě přímo poňouka k tomu, abych mu ubližovala :D BÁRA: velká sláva? první rande? žádné takové neznám a to ještě nevíte jak trhlá dokáže Ashley být :D Chudák malá...

11 nessa nessa | 1. února 2010 v 15:24 | Reagovat

nevim koho litovat víc, rema nebo ashley? docela nepříjemná situace.. každopádně je to parádní, mrkám, jak rychle jsi to stihla napsat .. i když další tak brzo nebude, budu tu jako obyčejně okounět každý den a kontrolovat to=)

12 Shiroa Shiroa | Web | 1. února 2010 v 16:30 | Reagovat

Prý že nejsi vtipná...kdybys viděla, jak jsem se na začátku chechtala (aneb Jamesovi pokusy zaujmout Lilyinu pozornost):-D :-D a zbytek kapitoly byl také úžasný...(njn, vím že si psala, jak předčasné závěry nemáš ráda, ale vážně si myslím, že si nakonec uvědomí oba dva pravdu:-) aneb že prostě patří k sobě)

13 Emilie Emilie | Web | 1. února 2010 v 16:37 | Reagovat

[10]: to sa nedaaaaaaaa....to akoby som vypla inernet a to ja nikdy :PP

14 Maya Maya | Web | 1. února 2010 v 19:46 | Reagovat

Chjo, to je pakosta. Remus je moc milý, hodný a Ashley ho podvádí. Já vím, že by bylo asi horší, kdyby mu to řekla naplno, ale takhle se to určitě dozví z druhé ruky a to je krutý.
Jinak samozřejmě moc hezká kapitolka. Ačkoliv jsou to jen úryvky z ročníků, vyjadřuje to tu proměnu. Krása.

15 wladka wladka | Web | 1. února 2010 v 22:10 | Reagovat

aha uz poznam ten pocit zistovania veci do predu...nepriemne ale budem pokracovat:DDDD

16 Aňulka Aňulka | Web | 2. února 2010 v 16:35 | Reagovat

No, cítila bych se ještě hůř, než Ashley...opravdu.Pokud se totiž jedná o kámoše, nikdy bych jim nic takového neudělala...když padne slovo kamarád či přítel-nemyslím partnera, automaticky ruším všechny závazky s rodinou, s kýmkoli méně důležitým a letím za nimi, pokud je to naléhavé.Pro přátele všechno, ale jen pro ty, o kterých vím, že je můžu v noci vzbudit a nebudu ráno nalezená zavřažděna, o kterých vím, že jsem pro ně stejně důležitá, jako oni pro mě...to jsem se zase rozkecala, co?:-D
Kapitola to byla skvělá, ale Remus není hlupák.Pokud se to Ashley podaří ututlat, bude mít mou poklonu...pokud ne, litovat ji nebudu.Hezké:-)

17 Jaune Jaune | Web | 2. února 2010 v 17:44 | Reagovat

přijde mi, že z remuse si všichni dělají takovýho fackovacího panáka... hodnej ňouma kamarád... ach jo :D ale až na to, že ho takhle tahá za nos je ashley zatím docela fajn :D jenom čekám, až se zblázní do skvělého, úžasného a věčně se záživě usmívajícího pana S. 8-)
btw. a z ničeho nic se jí pokusil podkopnout nohy, aby jí pak mohl zase nabídnout pomoc - tahle věta mě absolutně dostala, přesmě takhle bych si Jamese představovala, pako jedno střapaté ;)))
skvělá kapitolka, jetli tam byly nějaký chyby, tak jsem si jich ani nevšimla (jak překvapivé, u mé osoby, že?) a na závěr můžu jenom zažadonit rychle další pokračování... :)))
uff, to bylo vyčerpávající...

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 2. února 2010 v 19:12 | Reagovat

[16]: Já s tebou naprosto souhlasím.. no musela bych to možná ještě trošku víc definovat, ale jinak ve své podstatě stoprocentně.
Ale nesmíš zapomínat, že Ashley je ještě takový moje malý telátko, právě na ní přišla puberta (14) a do teď se vlastně nikdy s nikým nebavila... Myslím, že tohle je způsob vývoje, i když to nebude nic hezkého.

[17]: Hodnej kamarád, kterýho můžeme odsunout na druhý místo, když pžijfr něco zajímavějšího, jistě... jenže ani náhodou ne ňouma ;-) a věřím, že to brzo pochopí
njn. platí to samý, holka neni zvyklá na vzhtay s lidma a nemá svojí vlastní morálku, je na čase aby sama začala zjišťovat, kdo je

19 Lucy-y Lucy-y | Web | 4. února 2010 v 11:14 | Reagovat

chudák Remus,to si nezasloužil,ale Ashley si to asi musela zkusit,jaké to bude pro ni jít do společnosti jiných lidí,seznámit se s klukama,je jasné,že po tom zatoužila,ale snad bude zase víc času brzy trávit s Remem

20 lucrecia lucrecia | Web | 20. května 2010 v 18:03 | Reagovat

to je ale trubka, si myslí že je lepší svému nejlepšímu kamarádovi lhát než mu říct pravdu, vsadím se že by remus byl sice zklamaný a možná i naštvaný ale nakonec by to určitě pochopil

21 kami kami | Web | 16. srpna 2010 v 10:41 | Reagovat

Ja Ash úplne zbožňujem! Bez ironíka a podobne. Ona je taká úžasne sprostučká, že sa Remus na ňu jednoducho raz bude musieť naštvať a prestať sa s ňou stýkať a všetko bude v poriadku. :-D
(Veď vieš, predsa som "mrcha" kami.) (:-D)

22 Scissors Scissors | Web | 27. srpna 2010 v 10:26 | Reagovat

Jedna lež odstartuje lavinu lží. To je všeobecně známá pravda. Vykreslila jsi hezky to, jak se chce Ashley začlenit i mezi ostatní a nebýt pouze s Remem. Tahle ff se mi začíná líbit. Už jenom proto, že o Removi čtu v poslední době nejraději. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA