12. Kapitola - (ne)významné změny

21. února 2010 v 18:51 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
:D Bavilo mě psát tuhle kapitolu, vážně bavilo, ale to neznamená, že je povedené… to posuďte sami. Možná se vám Draco bude zdát trochu infantilní (upozornění především pro Shirou :D), ta věřte, že tohle je zase pravý "zamilovaný" Malfoy… říkala jsem si, že už jsem z něj udělala trochu moc ubožátko (nejen, že vypadá jak leklá ryba *hluboká poklona směrem k nejmenované surrealistické spisovatelce :D*, ale ještě se chová bláznivě, neumí se bránit a je úchylný :D dokonalý nemalfoyovský popis, ale myslím, že stačilo)
Btw. Příští kapitola bude nejspíš hvězdičková, takže se těšte…mám to tak dokonale promyšlené, že nevim, jak to napíšu :D





"Draco, drahý, jsem ráda, že už jste tady," zašvitořila krásná blonďatá žena středního věku a vydala se vstříc svému synovi. Clarissa se pro sebe usmála, důstojnost a elegance se lady Malfoyové upřít nedaly, stejně jako očividná přetvářka. "A vy budete Clarissa Applegateová, moc ráda vás poznávám, tolik jsem toho o vás slyšela."

"Moc mě těší, lady Malfoyová," usmála se a trochu sklonila hlavu.

"Slečno Applegateová," ozval se z pravé strany hluboký mužský hlas a Clarissa se chtě nechtě trochu otřásla, už to přišlo. Pak zvedla hrdě hlavu a pohlédla do světlých, jako zmrzlá půda chladných, očí pána domu.

"Lorde Malfoyi, ráda vás poznávám," uklonila se i jeho směrem, ale předtím než sklonila hlavu, stačila zachytit jeho postranní pohled, jakoby chtěl tím jediným střetnutím očí prozkoumat celou její duši a ujasnit si správný průběh jejich plánu. Tohle bude zajímavý týden, pomyslela si Clarissa s chmurným úsměvem, když ji Draco znovu chytil za ruku a táhl prostornou halou do malého salonku, kde se všichni čtyři usadili nad krátkým odpoledním čajem, protože večeře se měla podávat už za necelé dvě hodiny.

***

"Kam to jdeme?" dožadovala se odpovědi Clarissa chvíli na to, co ji Draco odvedl ze salonku. Táhl ji dlouhými světlými chodbami obrovského sídla, pokud mohla posoudit tak do východního křídla.

"Za chvíli tam budeme," zahučel, aniž by na ni pohlédl a po několika desítkách metrů se doopravdy zastavil před velkými, bílými, dvoukřídlými dveřmi a prudce je rozrazil. "Prosím," pokynul jí, aby vstoupila jako první.

Rozhlížela se po prostorném, prosvětleném pokoji s velkými arkýřovými okny. Bylo tu několik skříní, dveře do vlastní koupelny, pracovní stůl a… Clarisse se málem zastavilo srdce při pohledu na obrovskou postel s nebesy. Letiště se honosilo čtyřmi vyřezávanými dřevěnými sloupky překrytými blankytně modrými, sametovými nebesy, ale co ji nejvíc překvapilo, byla jeho velikost. Clarissa odhadem napočítala, že by se do postele vešla minimálně šestkrát a to jen na šířku.

"Kde - kde to jsme?" otočila se na Draca, když konečně našla ztracený hlas a pohlédla mu do obličeje.

"Jen jsem ti chtěl ukázat svůj pokoj," zašklebil se a přistoupil kousek k ní, takže teď stály necelý metr od pravého rohu jeho postele, zhluboka se nadechla a pokusila uklidnit bušící srdce. Tohle byla jedna z těch ošemetných situací, kterým se celou dobu snažila vyhnout.

"Vá-vážně? Hezký, ale ráda bych se podívala do svého, kdyby ti to nevadilo," snažila se nedívat na hromady nadýchaným polštářů, které jakoby ji s povzbudivými úsměvy lákaly, aby se do nich zanořila a nechala se Dracem… Dost! Takové myšlenky byly nevhodné. Nesměla se nechat vyvést z míry kusem nábytku a tím jeho pohledem. Bože, byl tak… Clarissa rozhodně zatřásla hlavou, jakmile se k ní Draco otočil zády a se zdviženou hlavou ho následovala z ložnice.

Draco udělal jen několik kroků a zamířil do dveří naproti jeho pokoji jen asi tři metry stranou. Pomalu otevřel dveře a nechal Clarissu projít dovnitř.

"Tohle je tvůj pokoj, doufám, že se ti bude líbit," řekl potichu, když kolem něj prošla do o trochu menší, ale přesto velice prostorné ložnice navrhnuté v nenápadně zelené barvě. "Barvy naší koleje, snad se tu budeš cítit, jako doba, ale kdybys cokoli potřebovala…" nechal hlas potichu odeznít.

Clarissa se na něj podezíravě otočila. Co to zkouší? No, musela uznat, že ať naplánoval cokoli, skvěle mu to vycházelo. Začínala být více než nervózní, už dlouho se necítila být tak mimo svou kůži, jako dnes. Nakonec se odhodlala a promluvila: "Ano?"

"Jsem hned naproti," usmál se na ni a odhalil tak dokonale rovné, bílé zuby. Proti své vůli se trochu otřásla a doufala, že si toho nevšiml. Bohužel, nejspíš ano, uvědomila si, když zahlédla pobavený lesk v jeho očích. Nadcházející týden bude doopravdy - zajímavý.

o-oo-oOo-oo-o

Draco se pro sebe usmál, jeho plán vycházel dokonale. Clarissa byla nervózní, nepozorná a celkově roztěkaná. Všiml si, jak sebou při každém jeho nepatrném dotyku cukla a zrychleně dýchala, jak se snažila sebrat svoji schopnost se ovládat.

"Vypadáš úžasně," zašeptal obdivně, když se před ním vynořila ze svého pokoje v dlouhém, temně rudém společenském hábitu, který si chtěla vzít na večeři.

"Není to - přehnané," podívala se mu nejistě do očí a trochu couvla, aby si ji mohl pořádně prohlédnout. "Nevím, jak to u vás chodí."

"Jsi naprosto dokonalá," usmál se na ni a udělal několik kroků k ní, čímž zmenšil mezeru mezi nimi na minimum. Chytil ji kolem pasu, přitáhl ještě blíž k sobě a druhou rukou za bradu nadzvedl její hlavu, aby se jí mohl zahledět do očí. "Jsi nejkrásnější dívka, kterou znám a jsi jenom moje," usmál se arogantně a nahnul se k polibku.

"Měli bychom už jít, nechci nechat tvoje rodiče čekat," pokusila se mu vytrhnout. Nepustil ji, teď ji měl plně pod kontrolou, poprvé za celou tu dobu. Cítil, jak se roztřásla, když polcem pravé ruky přejel po jejích rtech.

"Počkají," zašeptal a znovu se k ní naklonil, trhla hlavou a uhnula. Zdálo se, že teď už doopravdy neví, co má dělat.

"Já - Můj makeup a nechci, aby se mi rozmazala rtěnka," pokusila se o chabou výmluvu.

"Štěstí, že jsi čarodějka a stačí ti na to jedno mávnutí hůlkou," zasmál se, zatímco si nadzvedl její bradu a přitiskl svá ústa na její. Naposledy sebou cukla v marné obraně a pak se k němu konečně přitiskla a objala ho kolem krku.

"Už bychom měli vážně jít," hlesla udýchaně, když se o ní po několika dlouhých chvílích odtrhl.

"Asi máš pravdu, bohužel," naposledy přejel svými rty přes její a objal ji kolem pasu. Nemusí nikam spěchat, mají před sebou ještě celých sedm dní, kdy budou po většinu doby sami, spolu.

o-oo-oOo-oo-o

Zhluboka se nadechla a odevzdaně se od něj nechal obejmout kolem pasu. Situace se jí začínala - co začínala - se jí už dávno vymkla z rukou. Ztratila své dokonalé ovládání a to tam bylo i chladné, neúčastné chování. Draco pomalu, ale jistě dosahoval toho, po čem oba tolik toužili. Jenže Clarissa to nechtěla, nemohla, dovolit. Ne teď, ne s ním, ne, když už je tak blízko svého cíle. Draco Malfoy je obyčejný sedmnáctiletý, hloupý, hormony nabitý kluk, který ji nedokáže jednoduše ovládnout, snažila se sama sebe přesvědčit, ale její tělo ji v té samé chvíli dokazovalo pravý opak. Když byl na blízku, jen stěží dokázala ovládnout svůj zrychlený dech a bušení srdce. Nehodlala se smířit s faktem, že má nad ní někdo převahu, ale přesto si nedokázala vysvětlit to vzrušení, které cítila po jednom jediném, nevinném polibku.

***

"Jestli přijdeme pozdě, tak mě otec zabije," křikl na ni Draco a natáhl k ní ruku.

"Myslela jsem, že ti nezáleží na tom, co říká," zasmála se Clarissa, doběhla svého přítele a propletla si s ním prsty, takže dál kráčeli vedle sebe, ruku v ruce, směrem k velkému sídlu.

"No to ne, samozřejmě, ale tohle není planá výhružka, ale čistá, nepopiratelná pravda," konstatoval Draco s úsměvem a zrychlil krok. Sídlo rodu Malfoyů bylo sice velice rozsáhlé, ale ani zdaleka se to nevyrovnalo pozemkům, které k němu patřily, takže Draco s Clarissou museli ujít ještě bezmála kilometr, aby se dostali k zadnímu vchodu.

"Tak to abychom pohli," zašklebila se na něj a rozběhla se napřed. Chvíli na ni překvapeně hleděl, ale pak se vydal s úsměvem za ní. Clarissa netušila, kde se to v ní bere, ani jako malá neběhala s ostatními děti po loukách, nesmála se zbytečným žertíkům nebo třeba jen tak, krásnému počasí, jako posledních pár dní. Draco ji tolik změnil - sama si ještě neuvědomovala, jak moc.

o-oo-oOo-oo-o

S úsměvem pozoroval běžící dívku, za níž z pod pletené bílé čepice vlály černé vlasy. Nemohl uvěřit, že je to ta samá, chladná, nepřístupná Clarissa, kterou potkal tenkrát ve spěšném vlaku do Bradavic, a která mu jediným pohledem doslova učarovala. Tahle smějící se dívka, která když zakopla a svalila se do sněhu, zůstala ležet a dělala sněhové andělíčky, byla úplně někdo jiný, ale on ji měl rád snad ještě víc.

Už uběhly tři dny od chvíle, kdy přijeli do Malfoy Manor a kdy Clarissu představil své rodině a všechno se zdálo být skvělé, až příliš dokonalé na to, aby to byla pravda a tak se Draco neubránil obav, které se mu v noci a občas i přes den vkrádaly do mysli. Nebyl zvyklý na štěstí a teď ho měl tolik, že se brzy muselo něco stát. Třeba už dnes večer, při Vánočním večírku v jejich sídle.


***


"Vypadáš -" vyschlo mu v hrdle a slova se zasekla na půli cesty. Nedokázal dělat nic jiného, než na ni s pootevřenou pusou hledět.

"Krásně?" nadhodila Clarissa s úsměvem a přiblížila se k němu.

"Nádherně," hles a očima klouzal po hluboce vykrojených, tmavě zelených šatech za krk, které těsně lemovaly její dokonalé tělo. S pobaveným pohledem, ze kterého se mu roztřásly kolena, prošla kolem něj a ještě ho stačila cvrnknout do brady. Překvapeně se za ní otočil, a kdyby nestál vedle malého stolu, o který se mohl opřít, nejspíš by dopadl na zem. Důvodem složitého vázání za krkem byl výstřih na jejích zádech, který dosahovala skoro až… Hlasitě polkl při pohledu na to, jak při chůzi kroutila boky. Tohle se přeci nedalo vydržet.

"Jdeš?" otočila se na něj se škádlivým úsměvem. Konečně držela všechny trumfy v ruce a moc dobře si to uvědomovala, stejně jako on. Ne, tohle jí nedovolí, ne, když se tak dlouho držel.

Hrdě se narovnal, frajerky pohodil hlavou (jak se soustředil, málem se praštil o nástěnnou lampu) a popošel k ní. "Dovolíš," usmál se na ni zářivě a nabídl jí rámě.

"Kavalír," podotkla obdivně. "To se už jen tak nevidí."

"Ještě o mě nevíš zdaleka všechno," mrkl na ni rádoby svůdně a společně se vydali na konec chodby a do prostorného salonku, kde už čekal nespočet hostů.

o-oo-oOo-oo-o

-Ani ty o mě- Pomyslela si Clarissa pochmurně, když vedle něj kráčela vstříc místnosti zaplněné vší anglickou čistokrevnou smetánkou. Za chvíli se jí splní její sen, skoro, a pravda bude muset vyjít najevo. Ne, ještě ne! Opravila se okamžitě. Dnešní večer bude dokonalí, až později.

"V pořádku?" zaslechla jeho Dracův hlas, jakoby z velké dálky a silou vůle se vrátila zpět do reality. Stáli uprostřed prostorného salonku a její partner se zrovna vybaval s… Clarissa překvapeně zamrkala, když si uvědomila, že naproti ní stojí Clarance Avery.

"Ale, to je mi milé překvapení… Clarisso, rád tě zase vidím," usmál se na ni mile, vzal její pravou ruku do své a lehce políbil. Div jí nevypadly oči z důlků, věděla, jak to chodí, ale že si dovolí chovat se až takhle ´mile´ potom co ji nechal doslova vyhodit z klubu? To snad… "Slyšel jsem o vašem vztahu s Dracem a velice vám to přeji, doufám, že vás oba budu moci brzy přivítat na večírku ve svém domě."

"Já," vysoukala ze sebe pomalu Clarissa a upřeně mu hleděla do je neupřímných očí. Tak ráda by mu řekla, že nechce, ať si svoje sídlo, jméno i bohatství strčí do… Jenže to nemohla, nikdy. "Moc rádi, děkujeme," usmála se na něj sladce.

"Nenávidím ho! Idiot jeden namyšlenej" šeptala rozzuřeně. "Nejradši bych ho," zvedla ruce v jasném gestu a Draco vedle ní se tiše rozesmál. "Nech toho!"

"Promiň, ale já nechápu… Proč to neuděláš?"

"Cože?"

"Udělej to, hned teď. Otoč se a řekni mu, co si o něm myslíš."

"To přeci nemůžu," dívala se na něj jako na blázna.

"Proč ne?" Zastavil se a chytil ji za loket, aby se mu dívala do očí. "Můžeš si přeci dělat a říkat, co chceš. Nemáš důvod… proč…"

"Samozřejmě, že mám! Kdybych ho odmítla, tak bych si sama zavřela cestu do jeho domu a tím pádem i k celé společnosti. Už nikdy bych nezískala zpět své postavení ani…. Nepřipadá v úvahu. Já se toho nevzdám a už se o tom nechci bavit, ne dnes a ne tady," mávla nakonec rukou.

"Fajn, jak myslíš," usmál se nani, zdálo se, že ani on si nechtěl kazit večírek zbytečnou diskuzí, která by byla stejně zbytečná. Clarissa svůj názor nezmění, to kvůli tomu to všechno dělala.

***

"Můžu prosit?"

"Jistě," zářivě se na něj usmála a chytla se ho za nabízenou ruku. Odvedl ji doprostřed parketu, otočil se s ní kolem své osy, a když ji k sobě konečně pevně přitiskl, začali se společně pohybovat do rytmu pomalé hudby.

"Nevěděla jsem, že si tak dobrý tanečník," řekla obdivně Clarissa, když s ní udělal ještě několik otoček, jako pravý taneční mistr.

"Jak říkám: Je toho ještě hodně, co o mě nevíš," zašeptal jí do ucha a jeho rty přejely po jejím ušním lalůčku, neznatelně se zachvěla.

"To vidím," zasmála se a přitiskla se k němu ještě o kousek blíž. Byl to dokonalý večer, skvělé jídlo, pití, hudba a především společník. Okouzlující, mladý, šarmantní Draco Malfoy, jehož šedomodré oči vyhledávala v sálu pokaždé, když se od ní třeba jen na deset minut vzdálil.

"Dáš si něco k pití?" Zeptal se jí, zatímco ji odváděl z prázdného parketu. Kývla na souhlas a věnovala mu vzdušný polibek. Clarissa neměla ponětí, kde se v ní ta romantičnost bere, ale nemohla prostě odolat.

"Slečno Applegateová," ozval se jí za zády hluboký mužský hlas, přesně ten, který zrovna teď slyšet nechtěla. S úsilím nasadila ledovou masku a otočila se čelem k lordu Malfoyovi. "Rád bych si s vámi promluvil. Myslím, že nastal správný čas."

"Jak si přejete."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shiroa Shiroa | Web | 21. února 2010 v 19:02 | Reagovat

och..tohle je teďka dost zajímavé. Sám lord Malfoy osobně. Rychle piš!! :-D :-D Úžasná povídka a úžasná kapitola...:-)

2 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 21. února 2010 v 19:05 | Reagovat

pekná kapitola, naozaj skvelá :-):-), tešim sa na ďalšiu :-):-)

3 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 21. února 2010 v 19:22 | Reagovat

Proč mi to děláš, proč? Takhle to utnout v n ejzajímavější okamžik...jinak kapitola samozřejmě supppppeeeeeer. Ale chci pokračování! Clarissina změna je zvláštní, no uvidíme co z toho bude, tak honem dál!

4 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | E-mail | Web | 21. února 2010 v 20:33 | Reagovat

Tak už honem honem pokračování, koukám, že brzy všechno konečně vyjde najevo. Jsem zvědavá, jak to skončí a jestli bude happy end. Jinak kapitolka jako vždy úžasná. :D

5 Maya Maya | 22. února 2010 v 13:16 | Reagovat

OMG...to je něco neskutečnýho. Člověk až nemůže uvěřit, jak něco takovýho můžeš napsat...prostě dokonalost.
Líbí se mi, jak Clarissu ukazuješ z několika stránek, a pokaždé je jiná...někdy hodná, zlá, milá, chladná...má tolik tváří
A navíc je to všechno propletené intrikami, které dosahují hluboko do všech vztahů...ouuáááá...prostě nepřekonatelný
Moc se těším na další a na to, co Malfoy bude chtít...něco mi říká, že to bude ještě dost - zajímavé :-D

6 Simia Simia | Web | 22. února 2010 v 15:03 | Reagovat

Jéééé:D:D A jé a jé a jé  a já jsem nadšená a nehorázně natěšená na další zakázanou kapitolu(osobně doufám, že to bude mít co dělat s Dracovým přáníčkem:D) A jinak tvého Dracouše žeru náhodou. Je sladkej:D A prostě se ti to neuvěřitelně povedlo a já si zase ohryžu snad i nehty u nohou než se dočkám další. Prostě...:D:D Krása:D

7 Violette Violette | Web | 22. února 2010 v 15:08 | Reagovat

dík za všechny pochvaly a komenty :) Budu se tu muset trochu porozhlédnout... :D

8 lina lina | Web | 22. února 2010 v 16:37 | Reagovat

geez...ať už se s ní vyspí:D
Co plánuje Malfoy? Co plánuje ta mrcha? Ááá..asi umřu...rychle s další kapitolou..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA