11. Kapitola - Nejistota

19. února 2010 v 15:24 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Volejte VIVA, křičte HURÁ, jásejte, juchejte, skákejte, protože: Děj začíná a končí.... Konečně jsem chytla správnou vlnu a dostala se do příběhu, který už takovou dobu plánuju. Možná je to rychlý, možná pomalý (o toma fakt nemám tušení), možná i trochu zmatený, ale je to tu - sice ještě ne přímo odhlení, ale můžete na mě být hrdí, v tuhle chvíli mám v počítači další dvě kapitoly, přepisuju třetí a dokončuju povídku! Jen ten konec je trochu na vážkách....
Každopádně - Kapitola je věnována vám všem, ale především Peace a C.ind.ere.lle za to, že mají tu mojí "mrchu" rády stejně jako já a slibuju vám, že pro příštích několik kapitol si ji "v různých světlech reflektorů" hezky užijete

btw. mám k nim nový obrázek a jsem s ním spokojená :-P (což je u mě co říct)




"Co budeš dělat o Vánocích?"

"Ještě nevím, ale asi zůstanu v Bradavicích a budu se připravovat na zkoušky," zvedla hlavu od učebnice přeměňování, kterou měla položenou před sebou na polštáři.

"Výborně. Mám pro tebe návrh," usmál se na ni Draco a posadil se k ní na postel s nebesy.

"Návrh?"

"Nechtěla bys se mnou jet k nám domů?"

"Draco," začala potichu a položila mu ruku na pravé předloktí. "Nevím, jestli je to zrovna nejlepší nápad, zlato. Myslím, že tvoji rodiče očekávají spíš tvoji snoubenku, než…"

"Ne, ne, ne. To se právě pleteš," zakroutil vehementně hlavou a široce se na ni usmál. "Psal jsem o tobě matce. O tvém původu, chování, vzhledu… Je z tebe nadšená a chce tě o Vánocích poznat, řekl jsem jí totiž, že do Francie se vracet nechceš."

"Ale," pokoušela se ještě protestovat. Marně.

"Skvěle, takže nás čeká celý týden volna, který strávíme jen spolu," zatrylkoval blonďatý mladík a objal svou přítelkyni kolem pasu.

"Fajn," vydechla Clarissa se smířlivým výrazem a nechala se od něj políbit. Pravou rukou jí přejel přes boky dolů na stehno, zatímco druhou položil na zátylek a donutil ji položit se. Byla sobota večer a oni pro sebe měli celou jeho ložnici a Draco toho chtěl samozřejmě náležitě využít.

Už uplynuly tři týdny od té osudné snídaně, kdy ji přede všemi ve Velké síni políbil a dal tak najevo, že si o svém životě bude rozhodovat sám, i když na Clarissu by si mohl stěžovat jen hlupák. Dobře, neměla sice peníze (nejspíš na tom však nemohla být tak špatně, vzhledem k jejímu drahému oblečení) a v Anglii ani moc velké postavení, přesto pocházela z dvou starobylých čistokrevných rodů, z nichž pro ten významnější znamenala jediného přímého dědice titulu, ale aby tomu nebylo málo… Clarissa byla krásná, chladná, chytrá, inteligentní - splňovala všechny otcovi předpoklady pro dokonalou paní Malfoyovou a co víc, Draco o ni stál víc, než o kohokoliv jiného na světě.

Mírně rozevřenými rty přejel po jejím krku až k lemu čistě bílého límečku, kde tu sametovou kůži jemně skousnul a pak se znovu vrátil k jejím, pro něj tolik vzrušujícím rtům, zatímco jí nenápadně začal rozepínat horní knoflíčky školní košile.

Tolik ho vzrušovala, stačil jediný pohled, jediný dotyk jejích rtů a jemu se už zrychloval dech. Jenže tu byl jeden problém, ještě stále nedostal šanci, ani za ty dlouhé tři týdny, kdy ji měl šanci každý den líbat a dotýkat se jí, naplnit svou touhu úplně. Nikdy k tomu nějak nebyla příležitost, ale dnes. Dnes, ji dostane, konečně. Nic mu v tom už nemůže zabránit.

Trochu se posunul a tím si na ni doslova lehl a pokračoval ve vášnivém, i když něžném plenění jejích rtů. Byla pro něj, jako ta nejcennější a nejkřehčí křišťálová socha a on jí nechtěl nijak ublížit, ještě v životě nebyl na nic tak opatrný.

Draco Malfoy vždy patřil mezi ty, kteří si berou to, co chtějí, jak chtějí. Nikdy se nemusel ptát a dívky mu přesto skákaly samy do postele a především ho poslouchaly. Podléhaly jeho přáním a rozmarům, jenže Clarissa byla jiná. Vždy byla jiná a on se stále bál, aby ji nějak neodstrašil, aby neodešla a tak byl něžnější než obvykle, pomalejší, mírnější a přesto vášnivý.

Jeho rty na chvíli opustily ty její, aby mohl zlíbat její tváře, nos i čelo a pak se pomalu vydat vlhkou cestičkou po jejím krku až k ďolíčku mezi klíčními kostmi. Levou ruku měl zamotanou v dlouhých, jako noc, černých vlasech a pravou dlaní přejížděl od jejím boku směrem dolů na stehno a pak znovu víš, tentokrát pod sukní. Clarissa jemně zasténala a vzepjala se, když ucítila jeho jazyk v průsmyku mezi svými ňadry.

Draco se spokojeně usmál, dnes už se to povede. Dnes, konečně dosáhne vysněného naplnění, toho po čem toužil několik posledních měsíců. Od chvíle, kdy ji poznal. Od chvíle, kdy zjistil, jak hlubokých citů je schopen.

Zvedl hlavu a znovu si přivlastnil její rty, zatímco jeho pravá ruka zamířila mezi její stehna. Ruce, které ho doteď objímaly kolem ramen, se pohnuly. Jednou ho Clarissa objala kolem pasu a druhou zajela do už tak rozcuchaných blonďatých vlasů. Zhluboka se nadechl a začal posouvat svou dlaň…

Překvapeně se zarazil, když dívka sevřela nohy a trochu ho od sebe odstrčila. Pak ale zatřásl hlavou a pokusil se ji znovu políbit. Uhnula.

"Co se děje?"

"Já," zašeptala s rudnoucími tvářemi a sklopila oči. "Promiň, Draco. Tohle nemůžu, ještě ne."

"Ale… Já myslel, že…"

"Pochop to, prosím," zadívala se mu prosebně do očí a mladý Malfoy se smířlivě usmál, ač by ještě před několika měsíci něčeho takového nejspíš nebyl schopen. Ne, nedokázal by to, žádná jiná by si nedovolila ho odmítnout, ne po takové době čekání.

"Dobře, nebudu tě k ničemu nutit," jemně se dotkl svými rty jejích a svalil se vedle ní do peřin. Pokusila se posadit, ale stáhl ji zpět a pevně k sobě přitiskl. "Zůstaň tu se mnou, jsme tu sami."

"Draco -"

"Nic se nestane, slibuji. Dokud nenastane správný čas," zašeptal jí do vlasů a zavřel oči.

Díky nenadálým přesunům po válce, kdy se vrátily desítky studentů, z nichž někteří opakovali rok se počty ložnic ve Zmijozelské koleji zvětšily a Draco měl tu výhodu, že měl jen jednoho spolubydlícího a Blaise Zabiny nebyl zrovna prototypem mnicha, takže si vyhovovali stejně, jako v minulých letech, kdy Blaise trávil noci tam, kde mu to vyhovovalo (Draco se nikdy nezajímal, kde), zůstalo to i teď a Draco býval dost často v ložnici sám. Dřív by toho náležitě využil, ale teď? Vše záleželo na jeho krásné přítelkyni, která ho stále z nějakého neznámého důvodu odmítala, ale on počká. Na Clarissu třeba i do smrti…

o-oo-oOo-oo-o

Úlevně si oddechla. Tentokrát už to bylo těsné, neměla by mu dovolit, dostávat ji do takových situací, jako třeba, když spolu byli sami v jeho ložnici, příště už by to nemusela dokázat zastavit.

Clarissa si moc dobře uvědomovala, že bránit Dracovi, aby dostal to, co už tak dlouho chce, je hazard, ale nemohla si pomoci. Teď ještě ne. Je příliš brzy a za takových okolností - ne - tohle nedovolí.

Po chvíli ucítila, že se jeho dech zklidnil a tak opatrně otočila hlavu a podívala se mu do klidné tváře. Když souhlasila s Malfoyovým návrhem, uvědomovala si, že to nebude jednoduché, ale nikdy by ji nenapadlo, že až tak těžké. Na začátku jí nedošlo, že bude muset ubližovat ostatním, ale co je hlavní - Ubližovala tak i sobě.

Dny v Dracově společnosti byly skvělé, nejlepší, které kdy zažila. Choval se k ní skvěle, ale přesto úplně jinak, než všichni chlapci, se kterými kdy chodila a že jich nebylo málo. Clarissa měla své zkušenosti a měla jich dost, přesto nikdy nezažila nic tak jednoduchého a jasného, jako se zmijozelským princem. Byli si velice podobní, ale zároveň se lišili, a tak se nikdy nenudili. A co bylo hlavní, nemusela nic hrát.

Clarissa byla zvyklá na přetvářku, jinak to ani nešlo, pokud chtěla být stále ve středu pozornosti. Před tetou se musela chovat, jako hodná holčička a snažit se krotit svoje opovržení. Před Averyovými i lordem Malfoyem musela skrývat svoji nejistotu a bázeň, kterou cítila stejně, jako všichni obyčejní lidé. Před chlapci, se kterými doposud chodila, musela tajit svoji inteligenci a ctižádost a před svými kamarádkami (tedy pokud, kdy nějaké měla) zase skrývala svou pýchu a samolibost.

S Dracem to však bylo jiné, chovala se, jak sama chtěla. Nikdy před ním neskrývala svoje špatné vlastnosti, od prohnanosti přes přetvářku až k jasným názorům na to, jak dosáhnout své budoucnosti. On takové chování sám znal a co především, obdivoval ho. Když byla sprostá, pyšná, občas dokonce i zlá, bral to s klidem a radil jí, jak má být podle pomyslných Malfoyovských pouček ještě prohnanější.

Díky němu se poprvé po hodně dlouhé době cítila svobodná. Ne, nemilovala ho, ale postupně ho začínala mít celkem ráda a o to bylo těžší odolávat pokušení, které představovaly jeho něžné dotyky.

Draco nebyl prototypem atraktivního muže podle Clarissiných představ. Ona měla ráda vysoké, svalnaté, tmavé typy se zářivýma modrýma (dobře, s přimhouřenýma očima i zelenýma nebo dokonce hnědýma) očima s veselými jiskřičkami. Draco sice byl vysoký, ale to bylo tak všechno. Nehýřil zrovna vtipem - jeho upřímné pobavené úsměvy by mohla spočítat na prstech jedné ruky. Měl příliš šlachovitou postavu, jeho kůže vypadala, jakoby se jí nikdy nedotkly paprsky slunce a ty jeho vlasy, sice se zdravým leskem, ale díky jejich barvě dost často vypadal mnohem starší, než vůbec byl. Ne, Draco Malfoy ji nepřitahoval fyzicky a jak se v minulých týdnech přesvědčila ani duševně, přesto ty jeho oči… ten jejich lesk a pohled… nedokázala si vysvětlit čím to je, ale když se na ni díval, nemohla od nich odtrhnout oči. Byly jako magnet, který ji obrovskou silou přitahoval k sobě a o to, to bylo horší. Proto nesměla dopustit, aby se k ní přiblížil víc, než bylo bezpečné. Teď jen, jak to udělat?

***

Jen stěží ovládla svůj výraz, aby na něm nebylo vidět tolik obdivu a jen silou vůle udržela pusu zavřenou. S doširoka rozevřenýma očima zírala na obrovské sídlo jedné z nejstarších čistokrevných rodin v Anglii.

"Můžeme?" naklonil se k ní Draco. Nezmohla se na odpověď, jen nepatrně kývla hlavou. Chytil ji za ruku, propletl prsty s jejími a vyrazil k honosné bráně a ona byla vždy krok za ním. "Neboj se, budeš se jim líbit."

Nechápala, proč je najednou tak nervózní? Byla zvyklá na bohatství a pozornost, ale tohle bylo něco jiného. Cítila, jak jí srdce buší na poplach a jen stěží popadala dech, tohle byla rozhodující chvíle. Srdce jí vyskočilo až do krku, když se otevřela hlavní brána a v ní stály dvě postavy. Nádherná blonďatá žena a vedle ní - on.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 19. února 2010 v 16:22 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :-)

2 Peace Peace | Web | 19. února 2010 v 16:35 | Reagovat

Jucham, ácham, ócham a bůh ví jaké všelijaké, možné i nemožné, projevy radosti se rozléhají mým pokojem.

Kapitola je, jako už tradičně, naprosto perfektní a nádherná a spoustu dlaších superlativů bych jí mohla přiřadit, jenže nemam slov tak...

Jsem na tebe děsně pyšná, za to, že tak krásně a plynule finišuješ a prostě jsem na tebe pyšná za celou tuhle povídku, protože se ti neskutečně povedla a mě se zase moc líbí a tak... Jsi prostě a jednoduše úžasná!:D

PS: Díky za věnování. Určitě si ho nezasloužim, ale moc mě potěšilo:D

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | E-mail | Web | 19. února 2010 v 18:31 | Reagovat

Děkuju, děkuju, děkuju, že jsem nemusela čekat na pokráčko nijak dlouho a taky děkuju za věnování. Kapirola byla skvělá, Clarissa je vážně mrška, jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. Hlavně by mě zajímalo, co to vlastně s Malfoyem uzavřela za dohodu. Tak snad přidáš novou kapitolku stejně rychle jako tuhle.
P.S.: Děkuju za komentář a obrázek s HP tématikou ti klidně nakreslím, napiš mi, co by sis představovala.

4 Asci Asci | Web | 19. února 2010 v 18:52 | Reagovat

to je nádherné...skvělá kapča :)

5 Nel-ly Nel-ly | 19. února 2010 v 19:06 | Reagovat

Lily: děkuji O:-)
Peace: tak jako nejdokonalejší, nejlepší... :D :D ne, hele finišuju, zas to nebudeme přehánět, sice se blížím ke konci, ale zároveň se teprve musíte dozvědět správný děj - prostě pravidla knih (filmů) v mé zkrácené verzi :D
Cindrella - díky :-* nakrešlíš jo? no mě je to vcelku jedno O:-) něco - já nevim :D co se ti nejlíp kreslí, nemusí to být ani určitá osoba prostě- kouzlo (ale vůbec nejsem náročná)
Asci: děkuju

6 Kate Rojvol Raddle Kate Rojvol Raddle | Web | 19. února 2010 v 22:49 | Reagovat

no já nevím, já jsem si to stáhla :-)
myslím ten Upírův pomocník

7 Shiroa Shiroa | Web | 20. února 2010 v 8:56 | Reagovat

Dobře, začínám si myslet, že je Draco úchyl:-D :-D ne...krásná kapča, moc:-) mám takové zlé tušení o Malfoyových...nechtěj vědět jaké. Ale honem rychle další kapču!

8 lina lina | Web | 20. února 2010 v 13:46 | Reagovat

takže Draco vypadá jako leklá ryba:D
geez, tuhle povídku mám ráda, i když je mi hha krajně nesympatická....to on na konci, měla bych se bát?:D

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 20. února 2010 v 16:00 | Reagovat

Shiroa: je mu sedmnátc, ona je krásná, přitahuje ho, nejspíš ji miluje a stále nic... je nadrženej :D ne úchylnej, BOŽE!

lina: leklá ryba... no trochu tý modrozelený barvy se taky najde :D chudinka můj malej.... neboj se, ubližuju jen svým postavám ;-)

10 lucrecia lucrecia | Web | 28. března 2010 v 18:01 | Reagovat

tak to su fakt zvědavá co to s tím Malfoyem starším má

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA