10. Kapitola - Vítězství

17. února 2010 v 20:38 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Rozřešení! Ne, ještě ne :D ale už se vážně blížíme, konečně se dostávám tam, kam jsem se těšila už odzačátku. Teď přijdou kapitoly, kvůli kterým jsem tuhle povídku začala psát a taky přijde konec, protože jak jsem říkala, nechci nic dlouhého.
Všem, kdo nesnášejí Clarissu - máte smůlu, já ji miluju!




Pohledem prozkoumával pomalu se vyprazdňující společenskou místnost. Mladší studenti už před delší dobou odešli spát a i ti starší se jednotlivě trousili směrem k ložnicím. Večírek pomalu, ale jistě končil a on stále nemohl najít tu, s kterou chtěl strávit celý večer a klidně i zbytek života. Otočil se za sebe a zahlédl Ascetu, jak s nasupeným výrazem vstává ze zelené sametové sedačky a odchází stejným směrem, jako před nějakou dobou i jeho snoubenka. Zdálo se, že Ascetin dokonalý partner si pro dnešní večer našel lepší zábavu. Dobře jí tak, mrše.

On sám by dal cokoliv, aby mohl večírek strávit jinak, než ve společnosti nenáviděné kreatury, která se honosila dokonalým původem a velkým bohatstvím. Za posledních několik let se mu moc často nestávalo, pokud sám nechtěl, že by sobotní noci strávil sám, ale v poslední době, usínal v prostorné posteli s nebesy vždy sám. Měl sice na výběr mnoho, dokonce i pohledných, dívek ze Zmijozelu, jenže on chtěl jen tu jednu. Jedinou, kterou nemohl dostat.

Kde může být? Přeci neodešla spát, ne, to určitě ne. Nikdy by dobrovolně neopustila večírek dřív, a pokud všichni by o tom věděli. Určitě si našla jinou, zábavnější činnost, při které nechtěla být rušena a Draco jen doufal, že se ve svých domněnkách plete. Nakonec to byla krásná dívka, žena.

Prošel tajným východem ze společenské místnosti s úsmyslem se projít po nočním hradě. Byl prefekt, takže mu v tom nebránil ani školní řád, ale jen co udělal několik kroků, trhnutím se zastavil a doširoka rozevřel oči.

Jen několik stop před ním stála Clarissa v objetí černovlasého chlapce, který jí zrovna polibky zasypával krk. Měla slastně přivřené oči, prsty zamotané v jeho uhlových vlasech a nohu obmotanou, kolem jeho boků.

Draco se ze všech sil pokusil nadechnout, ale nedostávalo se mu vzduchu. Byl to takový šok, mohl sice čekat, že si Clarissa brzy najde zábavu. Nakonec byl častokrát svědkem zasněných pohledů mířících směrem k jeho krásné kamarádce, ale tohle? To byla až příliš velká rána. A proč zrovna s ním? Po posledním zápase si ho začínal doopravdy vážit a přece byl zadaný - měl k dispozici zmijozelskou královnu, tak proč chtěl i tu Bradavickou?

Odkrvil se mu mozek. Dokázal myslet jen na jedno: Rozkopat Arrowi ten jeho roztomilý obličej, aby se k ní už nikdy nemohl přiblížit.

Vyrazil kupředu, chytil druhého chlapce za rameno a trhnutím otočil k sobě, takže se moh zuřivým pohledem zabodnout do jeho překvapených, modrých očí. Co by za ně dal? Byly dokonalým lákadlem pro dívky, dokonce i pro ni.

"Co se děje?" Zeptal se vykolejeně Nathaniel a odhodil si z očí černý, vlnitý pramen.

"Vypadni."

"Draco, kamaráde. Jen klid, kdybych věděl, že ty a…"

"Řekl sem, vypadni!"

"Fajn, fajn," zvedl v obraně ruce dlaněmi vzhůru a začal couvat. Moc dobře si uvědomoval, že si to nesmí rozházet s někým, jako je Malfoy.

"Co se stalo?" zeptala se potichu Clarissa, když Arrow zašel za roh a ona si uhladila šaty.

"Co se stalo? Co se stalo! Děláš si ze mě legraci? Proč - u Salazara - proč si to udělala a zrovna - zrovna s ním!" byl rozzuřený na největší míru, i když si uvědomoval, že na to nemá právo, že na ni nemá právo a to ho rozčilovalo mnohem víc.

"Uklidni se, Draco. Nic se přeci nestalo, a i kdyby… Nathaniel je velice pohledný a ještě k tomu tím, jako bonus, naštvu Ascetu. Nic víc, nic míň," utrousila s úsměvem. "Nechápu, proč se tak rozčiluješ. Nejspíš nejsi dostatečně vybitý, ale to bys měl vyřešit spíš se svojí snoubenkou, než abys na mě, tady na chodbě, takhle bezpředmětně ječel."

"Bezpředmětně? Bože! Copak si neuvědomuješ, jak moc tě chci? Si jediná, s kterou… Neomílej mi o hlavu Sieru! Nic jsem s ní nikdy neměl a ty to moc dobře víš. Vážně si myslíš, že bych mohl, když…"

"Věřím, že bude učenlivá. Vem to pozitivně, je jako nepopsaný list - snadno se všechno naučí," konstatovala klidně Clarissa a vydala se směrem ke zmijozelské koleji. Draco konsternovaně zasténal a po nanosekundě rychlých úvah se za ní hbitě otočil, chytil ji za ruku a tvrdě přirazil ke zdi.

"Chci tě," zašeptal výhružným tónem a naklonil se k ní tak, že se málem dotýkali nosy.

"Vážně?" pozvedla s chladným klidem obočí a oplatila mu upřený pohled. Z takové blízkosti se mu zdálo, jako by její oči zářily všemi barvami tmavě zelené, jakoby ho vtahovaly s sebou do těch nekonečných hlubin. "Tak to máš smůlu. Mě je totiž upřímně jedno, co ty chceš."

Ten její klidný, chladný hlas a nadřazený, pohrdavý pohled, důstojnost, která z jejího postoje čišela, i když ji pevně svíral za rameno a bok a tlačil ji ke kamenné stěně. Kde se bere ta síla, kterou ho čím dál víc přitahuje k sobě? Tolik chtěl odhalit všechna tajemství, která pro něj představovala.

Draco se zhluboka nadechl, přesunul svou levou ruku na její krk a přitiskl svá ústa na její v dlouho očekáváném polibku. On ji zkrotí, je přeci Malfoy. A Malfoy vždy dostane to, co chce. Draco chtěl ji, víc, než cokoliv jiného ve svém životě.

Levou rukou pevně tlačil na její pas, aby se nemohla pohnout, zatím co druhou si přidržoval její hlavu. Byla nehybná, nepokusila se ho odstrčit ani mu uhnout, a když zatlačil na její rty a donutil ji rozevřít ústa, setkal se s jejím jazykem v nikdy nekončící vášnivé bitvě.

Zrychleně dýchal, jakoby zrovna vyhrál maratón a pohledem se i nadále topil v jejích čarovných očích. Nedostatek vzduchu byl alarmující a draco se, ač nechtěl, od ní musel oddělit, alespoň na tu krátkou chvíli, než bude moci znovu pokračovat v líbání těch úžasných rtů. Nejradši by nepřestal, nikdy by nepřestal. Nedovolí, aby…

Uhnula hlavou, když se ji znovu pokusil políbit a zadívala se mu do očí. Chladným, mrazivým, rozhodným pohledem, při kterém se mu málem zastavilo srdce.

"Nebudu druhá. Nikdy," zašeptala tónem, proti kterému se nedalo nic namítnout a hrdě zvedla hlavu, i když se na ni stále tiskl celým tělem a ona neměla skoro žádný prostor k pohybu. Tohle byla ta vrozená důstojnost, kterou z ní cítil a které se nedokázal nezaleknout a zároveň neobdivovat.

"Jsi a vždy budeš první - jediná," zašeptal a nedokázal odtrhnout zrak z těch čarovných tmavozelených hlubin.

"Vážně?"

"V mém srdci…"

"Nezáleží mi, co se děje v tvém srdci," přerušila ho. "V reálném světě vždy bude na prvním místě snoubenka, pak manželka a… Já nebudu, nikdy nebudu druhá. Nebudu ničí milenkou, která se musí skrývat v tmavých rozích. A ty to moc dobře víš, takže když dovolíš," s vynaložením minimální síly ho od sebe odstrčila a s kamenným výrazem zamířila směrem k tajnému vchodu do zmijozelské koleje.

Draco si zmučeně povzdechl, věděl, že bude takhle reagovat, ale copak si mohl pomoci? Když ji viděl s Arrowem, když viděl pohledy těch všech ostatních, když viděl její realistický postoj ke světu. Věřil, že k němu něco cítí, už podle polibků, které mu před chvíli vracela, ale také si moc dobře uvědomoval, že je realistka a že nikdy nepodlehne svým citům. Clarissa půjde vždy za svým a on se tomu musí přizpůsobit. Teď jen vymyslet: Jak?

o-oo-oOo-oo-o


S ledovou maskou na tváři, rychlým krokem procházela chodbou směrem k tajnému průchodu do zmijozelské společenské místnosti, ale jakmile se za ní těžké kamenné dveře zavřely, jen stěží potlačila vítězný úsměv.

***

Se spokojeným úsměvem se posadila k dlouhému kolejnímu stolu a začala si na talíř nakládat míchaná vajíčka. Dnešní den začal velice slibně. Už ve vstupní síni ji zastavil Nathaniel a šeptem jí naznačil, že pokud bude chtít, kdykoliv rád dokončí to, co včera začali. Musela uznat, že je velice pohledný. Delší černé, vlnité vlasy, zářivě modré oči, rovný nos, ostře řezaná brada a svalnatá postava, jenže nesplňoval jednu z nejdůležitějších vlastností. Nathaniel Arrow byl bezvýznamná, chudá nicka, která jí však včera pomohla v uskutečnění jejího plánu, kdyby si s ním doopravdy chtěla něco začít, schovala by se do jedné z prázdných učeben, kterých bylo v Bradavicících, a především v podzemních sklepeních, kde se Zmijozelská kolej nacházela, požehnaně. Jenže to by je pak Draco neměl šanci potkat, tolik si na tom dala záležet a zdálo se, že se všechno podařilo, i když… Nemohla si být jistá, jak zmijozelský princ zareaguje. Už dříve si všimla, že jeho chování neodpovídá dokonalému návrhu pravého Malfoy, kdyby ano, neměla by šanci získat své postavení tak jednoduše, ale dokáže v sobě najít i dostatek síly?

Kousek od sebe zahlédla pohyb a tak natočila hlavu, aby uviděla další věc, která ji dnes ráno přiměla k úsměvu.

Asceta Averyová, její milovaná sestřenka, dnes nejspíš nevstávala zrovna pravou nohou. Její špatná nálada začala už včera v noci, když ji Nathaniel nechal samotnou sedět na sedačce a dál už se o ni nezajímal. Všechno šlo skvěle a jen se to zlepšilo, když ho Asceta viděla, jak Clarisse šeptá do ucha a svůdně se na ni usmívá. To bylo třešnička na dortu. Ten její pohled, málem se neovládla, ale to by nebyla ona, aby se nedokázala ovládnout a tak nasadila jen povýšený úsměv a vydala se na snídani.

Zrovna se natahovala pro bílou kávu, když ji někdo chytil v podpaždí a silou ji vytáhl na nohy.

"Co se," začala Clarissa překvapeně protestovat, ale neznámý jí nedal šanci. Chytil ji kolem pasu, otočil k sobě a před zraky všech hluboce políbil.

"Stačí?" Zašeptal Draco, když se od ní po několika dlouhých vteřinách, kdy dokázali zaujmout celou Velkou síň, oddělil.

Nenápadně se rozhlédla po dlouhém zmijozelské tabuli, aby zjistila, že se povedlo. Nathaniel Arrow vzteky praštil do stolu a rychlým krokem opustil místnost. Asceta na ně zírala s doširoka rozevřenou pusou a Siera? Ta jen překvapeně zamrkala a pak znovu sklonila hlavu ke svému jídlu. Co také mohla dělat? Její snoubenec právě všem dokázal, že o ni nestojí a že mu ani za mák nezáleží na jejích citech.

Pohledem se vrátila k mladíkovu obličeji, zářivě se na něj usmála, objala ho kolem krku a přitiskla svá ústa na jeho. Vyhrála.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 17. února 2010 v 21:21 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :-)

2 Simia Simia | Web | 17. února 2010 v 21:40 | Reagovat

Páni, já čumím, já jásám, já potřebuju pokračování!:D:D Krásné, skvělé, perfektně napsané. A jestli se tu další neobjeví brzo, vyřídím si to s tebou:D:D

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. února 2010 v 21:54 | Reagovat

Lily: Díky, zase nejrychlejší a vždcky potěšíš

Simia: Děkuji, i tvoje vyhrožování mi vždycky zvedne náladu :D jsem rychlík, co? No, už bych to ráda dopsala a dneska jsem nějak chytla múzu a už ji mrchu nepustim!

4 lina lina | Web | 17. února 2010 v 22:15 | Reagovat

Obluda! Nemám ji ráda a zřejmě nikdy mít nebudu, za to siera je chudina, vzmuží se? Koneckonců ten chlap je její, já bych si hoteda vzít nenechala...Pošleš mi Nata domů? s červenou mašlí a věnováním?:D
Jinak úžasná kapitola...strašně se těším na další...tak šup, šup...

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. února 2010 v 1:19 | Reagovat

lina: já věděla, že jí nikdo kromě mě nebude mít rád, ale je to moje milovaná sebevědomá mrcha a má svůj styl ;-) ale neboj, mám masochystické sklony a všem chci ubližovat :D
Chtěla bys co? No... :D tak uvidíme :-P

6 Peace Peace | Web | 18. února 2010 v 14:21 | Reagovat

Já. Já jí mám ráda:D To se snad nepočítá nebo co:D? Teda, už mam předtim to nebylo tak slavný, ale teď je to jednoznačně moje favoritka. Je hezký, jak popisuješ její charakterové vlastnosti, a tak všechno to je prostě svělý, takže... Musíš bejt tak rychlá jako doposud, protože jinak mě to psychicky zničí:D

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. února 2010 v 14:32 | Reagovat

Peace: děkuju... já věděla, že se musí najít někdo, kdo ji má rád  - pro mě je to dokonalej prototyp ženského ideálu mrchy, ale taky je to vlastně chudák :D
Každopádně tě potěším :-* další kapitolu už mám víceméně hotovou a zdárně se blížím ke konci :D

8 Shiroa Shiroa | Web | 18. února 2010 v 15:41 | Reagovat

úžasně napsaná kapča...ale ta Clarissa..vrr! :-D :-D chtěla bych (ano, chtít můžeme všechno:-D) aby se jí to nějakým způsobem vše vymstilo. Bylo by to dobrý...no ale neva. Jenom nechápu docela její plán (možná tuším, ale nevím). To má sakramentsky promyšlené, fakt...

9 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | E-mail | Web | 18. února 2010 v 18:15 | Reagovat

čím dál tím líp, Clarissa je úžasná mrcha, přesně podle mýho gusta, já tu holku prostě žeru, doufám, e na pokračování nebudeme muset čekat tak nekřesťansky dlouho jako na tuhle

10 WaLLiKa WaLLiKa | Web | 18. února 2010 v 19:57 | Reagovat

vau..krása..právě sem si tuhle kapitolovku četla..:-)

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. února 2010 v 20:02 | Reagovat

[9]: Takže doopravdy nejsem sama, kdo jí má rád... to jsem ráda ;-) děkuju a nemusíš se bát, další kapitolu (dvě :D sem nějak rychlá) už mám v podstatě hotové

[10]: Děkuju, tak doufám, že když si se dostala až sem, tak se ti povídka líbí

12 lucrecia lucrecia | Web | 28. března 2010 v 17:49 | Reagovat

je to sice mrcha ale i tak jsem si ji oblíbila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA