20/3 kapitola - Láska, ta nejdůležitější věc, které jsi mě naučil...

18. ledna 2010 v 3:41 | Nel-ly |  Pravé já
Takže tuhle doopravdy už poslední část jsem pojala trochu jinak, než je zvykem. Protože vím, že byste mě nejspíš ukamenovali (někteří by toho byli vážně schopni), kdybych to dál dělila a odkládala, a protože už se chci téhle povídky doopravdy zbavit (později už bych to nemusela dokázat), tak jsem kapitolu celkově rozdělila na čtyři části a poslední, tři, přidávám v celku.
Čtvrtá část slouží v podstatě jako Epilog, který se mi však nechtělo psát, protože mi to už přišlo zbytečné, ale berte ji, prosím, tak.
Splnila jsem většinu vašich přání, ale podle svého, takže to dopadlo, jako ta největší slaďárna (při čtení u sebe mějte dávku inzulinu), co mě ani nemohla napadnout.

No a nakonec všech keců, než vám prozradím celý děj do předu. Všem znovu a už na posledy děkuji, že s PRAVÝM JÁ zůstali až do konce a drželi mě nad vodou svými komentáři.
Můj velký dík patří především Maye, Jaune, Liliane Evans, Asci, Elin, lině a Nesse, které jsou semnou v podstatě od úplného začátku tohohle mého dílka, ale samozřejmě i: Nakiře, Peace, Simie, Sawarin a Flammee, které se odhodlaly dohnat děj a držely mě nad vodou až do konce (doufám, že jsem na nikoho nezapomněla) a také všem Vám dalším, kteří jste se rozhodli přečíst si tuhle mojí dokončenou FF ze světa našich oblíbenců a nakonec, a však v neposlední řadě, moje díky patří J.K.Rowling za to, že pro nás tenhle magický svět vytvořila

Díky a Sbohem Casy

P. S.: Za to, že jsem kapitolu nerozdělila (je to nejdelší článek, který jsem kdy vložila), neprodlužovala intervaly a psala skoro celý den jak nějaký pako, tak čekám hezky dlouhý, záživný, konstruktivní :D, kritický i pochvalný komentáře… přidejte i pár slz a výkřiků lásky a "bohyně Nel-ly" vás obdaří svou zářivou existencí (ano, máte pravdu, začínám pracovat na svém sebevědomí, jak mi to jde? :D)





Část třetí: Můj příteli

"Jamesi, neviděl si Siriuse?" Zeptala se ho hned, jak se vrátila z několika hodinové procházky hradem, kdy jí dělaly společnost jen rozdováděné kotě a její vlastní pochmurné úvahy.
Byl večer, jeden z posledních před jejich odjezdem domů a ve Společenské místnosti se konala oslava na počest všem absolventům, která měla sloužit především pro ně, studenty sedmých ročníků, kteří většinou ve skupinkách posedávali se svými přáteli v rozích místnosti a s odvážnými úsměvy se loučili se svými známými.
"Jo, viděl jsem ho někde támhle," mávl James neurčitě rukou k pravému rohu společenské místnosti, kde se nacházel provizorní bar (stůl obtěžkaný jídlem a pitím). "Co se stalo?"
"Ale nic, jen si s ním chci promluvit."
"Casy."
"Ano, Jamesi?"
Dlouze se jí podmračeně zadíval do očí, jako by se rozhodoval jestli ji nemá zastavit, varovat a nebo prostě nechat jít dál beze slova.
"Hodně štěstí."
"Díky," vděčně se na něj usmála a vydala se hledat toho, kvůli kterému dnes přišla. Na jejím rozhodnutí už se nedalo nic změnit a ona si s ním musela promluvit. Jen se modlila, že jí přijme, jinak by to všechno, co udělala, nemělo cenu.

Po chvíli ho doopravdy našla, stál kousek stranu od hloučku několika šesťaček, které se za ním co chvíli otáčely.
Nevšiml si jí, díval se z okna na měsícem ozářené školní pozemky. Zhluboka se nadechla, jako by se připravovala ke skoku do vody, vlastně to něco takového bylo a on měl rozhodnout, jestli ta voda bude uzavřeně chladná nebo láskyplně hřejivá.
"Siriusi," promluvila potichu k jeho zádům, trochu sebou trhl, ale pak se k ní pomalu, s nic neříkajícím výrazem v očích, otočil.
"Casy," oslovil ji taktéž potichu a dál mlče. Takže to chtěl udělat složitější, budiž.
"Chtěla bych si s tebou promluvit," stále nic, mlčel a zíral jí do očí, až jí na tvářích naběhly rudé skvrny. "Mohl bys, prosím, jít se mnou někam stranou?"
Pokrčil bez zájmu rameny a vyšel ze společenské místnosti, Casy pozvedla obočí. Bude to těžší, než čekala. No, alespoň, že jí poslechl, nerada by to s ním řešila před zraky všech jejich spolužáků. S povzdechem se rychlým krokem vydala za ním a cestou ještě zahlédla Lily, která jí v obležení Jamese ukazovala zdvižené palce. Casy se na ni zamračila a prošla obrazem Buclaté dámy ven, do útrob tmou pohlceného hradu.
Myslela si, že Sirius zastaví hned za prvním rohem, ale to se šeredně spletla. Šel stále dál, rychlým krokem, že musela chvilkami popoběhnout, aby mu stačila. Prošli několika patry, zahnuli tolikrát do prava a pak zase do leva, že se Casy začala ztrácet.
Zrovna, když už uvažovala, že ho zarazí a zeptá se, kam ji vlastně vede, zastavil se sám. Uprostřed prázdné chodby, nejspíš v sedmém patře. Pak se otočil čelem k ní, zavřel oči a začal přecházet před velkým gobelínem zavěšeným v prostředku chodby.
Casy znovu překvapeně vykulila oči. Je to blázen, tušila to už dlouho, ale právě to dokázal. Zamilovala se do blázna, u kterého nemohla vědět, co v příští chvíli udělá. Co když ji zabije? Vyhodí z okna, pod nimi se nacházelo černé jezero, tam by ji určitě nikdo nikdy nenašel.
Takové vesměs ztřeštěné myšlenky táhly Casy hlavou, když zaraženě pozorovala Siria, se zavřenýma očima přechází před starobylým ošoupaným gobelínem.
Po chvíli se zastavil a potočil směrem ke g… Počkat! Cože? Vykřikla její mysl a ona zalapala po dechu, stála před velkými dubovými dveřmi, které tu ještě před chvíli určitě nebyly.
Sirius otevřel dveře a vešel. Nepodržel jí dveře, nenechal jí přednost. Nic, galantnost byla rázem pryč. Proč by se měl taky snažit kvůli dívce, kterou nechce? Casy se znovu zamračila a následovala ho do prostorné místnosti podobné nebelvírské společenské místnosti, jen útulnější a o něco menší.
"Co…?"
"Komnata… asi splněných přání, bych to nazval. Přišel jsem na ni před několika týdny, stačí chvíli přecházet před tím starým gobelínem a párkrát zopakovat v duchu svoje přání a komnata ti ho splní. Objeví se v ní cokoliv a jakkoliv se změní, podle tvého přání."
"Páni, jak se ti povedlo na ni přijít?"¨
"Poslední dobou přecházím sem a tam dost často."
"To je neuvěřitelný. Škoda, že jsme se o ní nedozvěděli dřív."
"Jo, škoda," odsekl Sirius a postavil se čelem k ní. Zhluboka se nadechla, nezávazná konverzace očividně skončila a nastal čas přejít k důležitým věcem. "O čem si chceš promluvit?"
"O nás."
"O nás?" Zopakoval a ústa se mu na chvíli zkroutila do posměšného úsměvu s jedním zdviženým koutkem.
"Přesně," nenechala se vykolejit a udělala krok k němu, takže od něj stála jen asi metr a hleděla mu upřeně do šedých očí. "Siriusi, jsi můj nejlepší kamarád a já bych se s tebou nerada rozloučila, takovým způsobem."
Mlčel, stále na ni hleděl a mlčel. Dobře, to je jen lepší. Zjevně ji nechce přerušovat.
"Školní rok končí. Zítra odjedeme z Bradavic a už nikdy se sem nevrátíme, může se stát cokoliv a já nechci - nechci, abychom se rozloučili mlčením. Mám tě ráda, Siriusi, víc než kohokoliv jiného. Jsi můj nejlepší přítel."
"Přítel?" Pozvedl jedno obočí a dál ji propaloval pohledem. "Pokud jsem tvůj nejlepší přítel, jak říkáš, proč si mi neřekla pravdu už dřív? Nezradil bych tě, to moc dobře víš."
"Já chtěla! Neumíš si představit, jak moc, ale - ale nešlo to. Bála jsem se, copak to nechápeš? Bála jsem se, že o tebe - že o všechny přijdu, že mi nedokážete odpustit."
"Bylo by mnohem lepší, kdybys nám to řekla dřív."
"Já vím, ale nešlo to. Strašně mě to mrzí, ale Lily, James a Rem -"
"Já ti věřil… Casy, a tys mě zradila. Svěřoval jsem se ti, řekl jsem ti o sobě úplně všechno a tys mi celou dobu lhala. Je mi jedno, že ti to ostatní dokázali odpustit. Dvanácterák a Lily jsou prostě takoví, důvěřiví. Nikdy nezažili to, co já… nebo ty."
"Remus na tom byl mnohem hůř než ty a já, svěřil se mi se svým největším tajemstvím, a přesto mi dokázal odpustit, tak proč -"
"Remus není, jako já. On je důvěřivý, vděčný za všechnu náklonnost, kterou mu ostatní projevují. Nedokáže nikomu nic zazlívat, protože je až příliš vděčný za život, který má, ale já ne. Já jsem jiný, vždycky jsem byl. Všechno - všechno, co mám, jsem si musel vydobýt sám. Kdybych všem věřil, kdybych chodil se srdcem otevřeným na dlani, jako oni, tak bych nepřežil. Copak to nechápeš? Já…"
"Já? Furt jen já, já, já! A co já? Myslíš, že to pro mě bylo lehké? Nikdo - nikdo se mě nikdy nezastal. Na co si ty můžeš stěžovat? Máš skvělé přátele, novou rodinu, představu do budoucna, domov… ale co mám já? Jsem sama a vždy jsem byla! Nemám ani peníze po strýci, abych se mohla zařídit. NEMÁM NIC!" Křičela, nemohla si pomoci. Myslela, že on… zrovna on ji pochopí, ale spletla se. Choval se stejně arogantně, namyšleně a sobecky, jako před ostatními spolužáky. Tohle byl pravý Black. Sirius Black, bradavický casanova, celebrita - Tohle nebyl ten, do kterého se zamilovala. Zhluboka dýchala a upřeně hleděla do jeho široce rozevřených nechápajících očí, zatímco se v těch jejích začaly objevovat bolestné slzy.
Překvapila ho? Ano.
Vyděsila? Zdálo se to tak.
Pochopil? Nejspíš ne.
"Ale máš," zašeptal po chvíli a udělal krok k ní.
"Cože?"
"Máš… Máš mě," překvapeně vykulila uslzené oči a zahleděla se mu do obličeje. Stál tak blízko, že si mohla pozorně prohlédnout každou část jeho obličeje. Nikdy nepoznala žádného jiného kluka, který by se svým vzhledem tolik blížil dokonalosti. "Mě, Lily, Jamese, Remuse… A když hodně přivřeš oči a schováš všechno jídlo, tak i Červíčka. Jsme tví přátelé, Casy, a tak už to na vždy zůstane."
"Vážně? A jsi si tím tak jistý?"
"Ano."
"Jenže i to se změní. Lily má Jamese, Remus se stále točí kolem té své Carol, Peter má svoji čokoládu a ty…"
"A já?"
"Už nevím, čemu mám věřit, Siriusi. Mám tě ráda, moc ráda, ale pokud mi nedokážeš odpustit… Nemůžeme zůstat přátelé, jen bychom si navzájem ubližovali."
"Ale já už ti dávno odpustil, copak to nechápeš?" Chytil ji dvěma prsty za bradu a donutil zvednout hlavu, kterou sklonila, když mluvila, aby neviděl její slzy. Pohlédla mu do očí a znovu v nich spatřila ten lesk a žár, který ji tak dlouho vyváděl z míry.
A pak to udělal. To, na co čekala tak dlouho.
Políbil ji a svět se najednou stal světlejší a plný barev.
Nejdřív se jemně dotknul jejích rtů, jen letmo, jakoby se bál, že mu zmizí, jako nějaký přízrak a když zjistil, že mu doopravdy nezmizí, že tu stále je, s ním. Pevněji se k ní přitisknul, jednou rukou objal kolem pasu a konečně se oddal polibku, na který takovou dobu čekali.
Líbal ji nejdřív jemně, ale postupně se stále větší razancí a vášní, až se ani jednomu z nich nedostávalo dechu, a tak se od sebe, po několika dlouhých chvílích, museli oddělit.
"Miluju tě," zašeptal s ústy přitisknutými k jejímu čelu a poprvé po dlouhé době se šťastně usmál. "Už tě nenechám nikam odejít."


Část čtvrtá: S láskou…

"Asi bychom se měli vrátit na oslavu," vysoukala ze sebe Casy, když jí Sirius začal zasypávat polibky krk. Seděli vedle sebe na pohovce a už hodnou chvíli se od sebe nemohli odlepit.
Bylo to neuvěřitelné, řekl jí, že ji miluje. Nikdy by nevěřila, že tohle udělá, ale udělal. Změnil ji i celý její život, ale nejen to, i ona změnila jeho, dokázala otevřít železné brány věznící jeho srdce.
"Vážně se ti tam chce?" Zeptal se šeptem a znovu si přivlastnil její ústa. Začínala o tom dost pochybovat, nakonec, svět se nezblázní, když zůstanou tady, nebo snad ano?
"Vlastně ani ne," chytila ho za ramena a přetočila, takže teď seděla obkročmo na něm se rty pevně přitisknutými k těm jeho a s rukama položenýma na jeho hrudi. Tohle byl splněný sen. Být tu teď, tady a sním. Udělala by cokoliv, o co by ji v tuhle chvíli požádal.
Ucítila jeho dlaně, jak jí zajely pod košili a hladily po břiše, bocích a zádech. Na chvíli se zarazila, ale pak se poddala jeho dotykům a třesoucíma rukama mu začínala rozepínat košili, knoflíček po knoflíčku, centimetr po centimetru, odhalovala jeho perfektní jemně do zlatova opálenou pleť.
"Casy."
"Hmm?"
"Casy," zopakoval, položil jí dlaně na tváře a zvedl hlavu. "Jsi si jistá, že to chceš?"
Překvapeně zamrkala, nečekala, že se jí bude ptát. Přišlo jí to jako samozřejmost, ale když o tom teď začala uvažovat, nebyla to chyba?
"Já - nevim. Co chceš ty?"
"Být s tebou, ale nemusím mít tohle."
"Copak ty…?"
"Zamiloval jsem se do tebe, i když jsem se tě nemohl dotknout. Nemusím ani teď, nechci nic urychlit. Jsi a vždycky bude moje nejlepší kamarádka, které bych nikdy neublížil."
"Máš pravdu… Jen jsem tě nechtěla znovu ztratit," kývla hlavou a položila si hlavu na jeho rameno.
"Neztratíš," zašeptal a pohovka se změnila na velkou postel s nebesy. "Dobrou noc, lásko."
"Dobrou."

o-oo-oOo-oo-o

Druhý den ráno se Sirius probudil se šťastným úsměvem, prvním za celé ty roky, co trávil noci s desítkami dívek. Casy byla ta pravá, ta jediná. Díky ní konečně pochopil, co vlastně znamená láska.
Všechna ta bolest a strach, které zažíval, když sledoval svého nejlepšího přítele a uvažoval, jaké city k němu chová. Uvažoval, jestli se nezbláznil, se v jednu jedinou chvíli proměnily ve snad ještě silnější bolest a ukřivděnost.
Nezlobil se na ni, protože byla dívka, tedy zlobil, ale ne dlouho. Pochopil, hned jak uviděl chování její matky, že neměla na výběr a že se bála. Kdo jiný taky mohl pochopit, než on? Jenže se přes to nedokázal přenést tak lehce, jako Lily, James a Remus.
Oni celé týdny a měsíce netrpěly neodbytnými myšlenkami na svého dobrého kamaráda, kluka. Celé noci nesnili o dotecích jejich spolubydlícího. Ne, to on si tímhle vším musel projít, aby se nakonec dozvěděl, že se jeho city nepletly.
Tak dlouho, bože tak dlouho, bojoval sám se sebou. Sledoval Chasee na každém rohu, uvažoval, co je na něm jiného než na ostatních? Zval dívky na rande, aby se s nimi nakonec ani nešel, a když se s nimi sešel, tak nereagoval na jejich slova, nebavil se, nekonverzoval, dokonce se je nepokoušel ani sbalit. Nedokázal myslet na nic jiného, než na svého dobrého kamaráda, a pak jeho trápení najednou skončilo.
Stála před ním Casy, dívka, kterou si i po těch dlouhých měsících tak dobře pamatoval z nejtmavšího rohu balkonu v sídle Malfoyových, kdy spolu poprvé mluvili. Nedokázal tu záhadnou dívku vypudit z paměti. Týdny hledal v knihách, než konečně našel její jméno a rodovou linii. Byla mu tolik podobná, dokonale ho chápala, mohla být…, ale pak přišel šok.
Měla se vdávat. Našel ji dva dny po jejím ohlášeném snubním plese, kde se měla zavázat jednomu z nejbohatších dědiců v Anglii. Byla to taková rána, šok, ale vyrovnal se s ním. Co je mu do dívky, jejíž obličej si ani nepamatoval? Nemohl, neviděl jí do tváře, a přesto s ní strávil celý večer. Večer, který mu připadal, jako jeden z nejlepších v životě, v životě plném zklamání a tohle byl prostě jeden z nich.
Sirius tedy zapudil myšlenky na Casandru Calveterovou, brzy paní Nottovou, a odjel s čistou hlavou do Bradavic, kde ho čekalo další překvapení v podobě malého vyhublého kluka, který mu někoho tolik připomínal. Jenže koho? Nemohl si vzpomenout. Uvědomoval si Chaseovy pohledy první den školy, jako by ho znal a se zklamáním v očích nemohl uvěřit, co vidí. Zvláštní, ale Sirius se s tím nehodlal zabývat. Čekal ho poslední rok a s ním hromada atraktivních studentek, které tu byly vždy jen pro něj.
SIrius se jemně usmál, tenhle rok byl plný mnoha překvapení, ale s dobrým koncem. Konečně potkal dívku, které mohl svěřit své srdce.
Pomalu otevřel oči a začal se otáčet na bok. Chtěl ji probudit polibkem.
Překvapeně se zarazil, když vedle sebe spatřil jen pomačkanou deku a polštář s malým lístkem.
Co se zase děje?
S neblahým tušením vzal lístek do rukou a začal číst.

Milý Siriusi,

Omlouvám se, že jsem se s tebou nerozloučila, jak by sis zasloužil, ale nevím, jestli bych to dokázala. Vlastně jsem si jistá, že ne.

Brzy ráno odjíždím do Ameriky, kde se budu věnovat famfrpálovému tréninku a jednou se snad vrátím zpět do Anglie, jako brankářka Oblačných Amazonek.

Mrzí mě, že jsem tě opustila. Bylo to, to nejtěžší rozhodnutí, které jsem v životě musela učinit, ale jistě pochopíš.

Už navždy zůstaneš v mém srdci i vzpomínkách, tolik jsi mi toho dal. Díky tobě jsem získala odvahu postavit se svému osudu a rozhodnout o svém životě a to přesně, jsem se teď rozhodla udělat. Už nikdy nechci být na nikom závislá.

Prosím nehledej mě, já svoje rozhodnutí nezměním. Bude to tak lepší, pro nás pro oba.

Děkuji ti, za všechny tvoje dary. Za Snowy a především za tvou lásku, to je ta nejdůležitější věc, které jsi mě naučil…

Zaraženě hleděl na ten kousek papíru, ale pak se zamračil a pohlédl na stříbrné náramkové hodinky, které dostal od Jamesových rodičů, k sedmnáctým narozeninám. Bylo teprve půl deváté, určitě ještě nestihla odjet. To přeci nemohla. Nemohla opustit teď, když ji konečně našel.
Bleskově se postavil, ani se nezdržoval zapnutím bílé školní košile, a vyběhl ven ze své Komnaty splněných snů směrem k nebelvírské věži.
Zastaví ji, nenechá ji odejít, už nikdy.
"Siriusi," vykřikla překvapeně Lily sedící v jednom z pohodlných křesel u krbu. "Co se ti, proboha, stalo?"
"Casy," vyhrkl a udýchaně se opřel o svá kolena, aby se mohl vydýchat. Nebyl to sice žádný lenoch, ale jeho kondice nebyla na Jamesově nebo Casyině úrovni. "Kde je?"
"Už odjela," zazněla její odpověď. Nevěřícně se podíval do smaragdových očí a teprve teď si všiml, že jsou celé zarudlé. "Je to pár minut, co pro ni přijeli. Copak ti nic neřekla? Myslela jsem, že…"
"Řekla, ale… Nevěděla jsem, že tak brzy. Promiň Lily, já - už musím jít," prkenným krokem se odšoural k obrazu Buclaté dámy a pak pryč ze společenské místnosti. Nemohl tomu uvěřit, opustila ho.

"Tichošlápku, jdeš?"
"Siriusi!"
"Cože? Jo jasně," pokusil se o úsměv, ale bezvýsledně. James se na něj naposledy starostlivě otočil a pak se s ostatními vydal směrem ke kočárům, které je měly odvést do Prasinek na bradavický rychlík.
Poslední den školy a jejich studentského života, neuvěřitelné, jak rychle to uteklo.
Měl by se zajímat o to, co se kolem něj děje. Tolik lidí se s ním přišlo rozloučit. Mohl vzpomínat na všechny vtípky, které spolu s kluky za ta léta provedli, na desítky půlnočních soubojů se zmijozelskými a jejich noční úplňkové výpravy. Na to všechno mohl myslet, ale on si na to nevzpomněl. Nedokázal to. Jeho mysl okupovala jediná dívka, která před několika dny navždy opustila jeho život.
Casy jim poslala jedinou zprávu, že je v pořádku a připravuje se na trénink. Nikdo z nich nevěděl, kde přesně se nachází a ani to nechtěli zjišťovat, bylo jim jasné, že se nechce vrátit. Alespoň zatím ne. Postupně se s tím dokázali vyrovnat a jejich život se vracel do starých kolejí, kromě toho Sirova. Sirius ztratil to nejdůležitější, co právě našel. Svoji lásku a tak se teď, poslední dny školy, nedokázal bavit s ostatními, kteří celé dny trávili posedáváním u jezera. Bylo to poprvé v historii školy, kdy Sirius Black nepřišel na žádnou oslavu a to byly rovnou dvě a velkolepé. Jednu pořádal jejich buclatý profesor lektvarů, který se v polovině večeře zhroutil Lily na krku a odmítal se s ní rozloučit, jediné, co mu pomohlo byl velký pohár čokoládové zmrzliny posypaný ananasovými lupínky a pak rozlučka na konci roku, pořádaná Nebelvírskými studenty. Všichni ho tam chtěli mít a James ho tam s trochou násilí dokonce dotáhl, ale on chtěl být radši sám. Sám se svým smutkem a vzpomínkami.
Silou zarazil ruce do kapes a sevřel je v pěst. Tohle se přeci nemohlo stát. Proč zrovna on? Proč zrovna ona? Proč byl osud tak nespravedlivý?
Překvapeně zdvihnul obočí, když v ruce ucítil nějaký kus papíru. Zřejmě jeden ze zapomenutých dopisů, které si s Jamesem psali na hodinách.
Pomalu ho vyndal pergamen z kapsy a rozložil. Pak zalapal po dechu, byl to lístek, který mu Casy zanechala na posteli, když odjížděla. Její rozloučení.
Opatrně narovnal a s trochu zamlženým pohledem se pustil do čtení, jako by doufal, že v něm najde slova útěchy, ale nic. Dostal se až nakonec a všechno bylo stejné, ale… Na samém konci, v pravém rohu bylo něco, čeho si prve nevšiml a co mu teď do tváře vehnalo úsměv.
Zvedl hlavu a zahleděl se ke středověkému bradavickému hradu, který na něj shlížel s tou svou majestátností a silou, která z něj vyzařovala, alespoň to se Siriovi zdálo. Konečně si vzpomněl, na všechny zážitky, které ve svém domově zažil.
"Tak tedy sbohem," mávl nakonec na hrad a s úsměvem se vydal za svými kamarády.
V pravé ruce stále svíral lístek pergamenu, který mu jako rozloučení Casy zanechala. V pravém dolním rohu stálo:

S láskou,
tvůj kamarád Chase

~ The End ~

 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 18. ledna 2010 v 8:27 | Reagovat

ty... týýý! no, chvíli jsem myslela, že ten konec fakt nerozdejchám, ale nakonec se podařilo... teď jen musím posbírat svoje myšlenky, které se rozletěly do všech koutů tohodle pokoje...
v prvé řadě bych ti chtěla poděkovat. za to, že jsi tuhle povídku napsala a především dotáhla do konce. jsem šťastná, že to dobře skončilo a na druhou stranu mi to trhá srdce. dost jsem si casy/chese oblíbila, vážně... vždycky mě napadalo, jak může být někdo tak jemný a silný zároveň (echm... pokud se ti tento komentář začne zdát úchylný, raději přestaň číst, pravděpodobně nejsi daleko od pravdy) dokázala si ji dokonale vykreslit v celé své rozpoluplnosti a nerozhodnosti, strachu i odvaze... nádherně...
ty víš, že neumím psát konstruktivní komentáře a někdy jsem absolutně nekritická to je i tento případ... takže ode mě asi nic takového nečekej...
ještě jednou ti děkuju za vytvoření této jedinečné povídky. a z celého srdce ti gratuluji k jejímu dokončení... myslím, že z toho máš větší radost, než my, co? :D:D
na závěr dodávám, že tento komentář raději ani nečti (i když na konci už to bude na prd), nemá smysl, nemá hlavu a patu, i když se tak tváří... od psaní takových komentářů jsi tu ty (Jaune taktéž praceju na Nel-lyiném sebevědomí xD)
tvoje absolutně štěstím neštěstím bez sebe Jaune

2 lina lina | Web | 18. ledna 2010 v 13:51 | Reagovat

Ta..ta..jak mohla?
ááá..já se tak přiblble usmívala, čekala na happy end, chci epilog! Ne že by tahle poslední kapitola nebyla hezká, byla přímo nádherná, dokonálá..a já vím, žeto v podstatě dopadlo dobře, ale on už je vážně konec?
Jako Jaune děkuji za tuhle povídku, neuvěřitelně jsem se u ní bavila a netrpělivě vyhlížela další kapitoly...
A díky za věnování..jsem strašně ráda, že jsem v hlubinách internetu objevila tebe a tvůj blog:D
lin:D

3 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 18. ledna 2010 v 14:59 | Reagovat

Náááádherný koniec, aj keď si napísala, že to bude slaďárna, síce v niektorých filmoch to tak býva - že je to skôr Sadend a nie Happyend, ale aj tak o volo pekné :):):):).
Ďakujem, za venovanie a ešte raz poviem, že je to škoda, že táto poviedka skončila tak skoro, ale skončila sa krásne :).

4 nessa nessa | 18. ledna 2010 v 16:32 | Reagovat

tak jo, dlouhý komentář, který jsem slibovala.. uvidíme.. předně chci napsat, že ač nebyla tahle kapitola laděná do takové té veselosti a vtípků tak tahle věta A když hodně přivřeš oči a schováš všechno jídlo, tak i Červíčka... mě fakt dostala =D
co dalšího bych ti řekla.. měla jsem tu povídku děsně ráda... a myslela sjem, že bude delší, ale tak není a prostě to tak je.. i tak ten konec stál za to... na jednu stranu si cením toho, že to neskončilo očekávatelným způsobem, krásně se to četlo a bylo to parádně popsané.. na druhou.. nevím, chápu, že Casy neměla moc na vybranou a čekala jsem, že to vezme ale i tak mi přijde trochu nelogické takhle přetnout všechny vztahy.. určitě to je obdivuhodné, ale nevim, já bych to neudělala. ne když jsou možnosti jak zůstat v kontaktu, prostě bych to nevydžela... čímž rozhodně nemyslím, že se mi ten konec nelíbí, je parádní. asi si přečtu ještě jednou začátek a pak se asi budu muset vrhnout na nějakou jinou tvou povídku, kterou sem ještě nečetla.. ach jo, škoda že to už skončilo =(

5 Peace Peace | Web | 18. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

A-a-ale ona se přeci vrátila. Řekni, že se vrátila!!! Pár minut po skončení povídky, že jo. Super. Já to věděla. Tak, když už jsem se konečně uklidnila, tak ti musim říct: JAK SI MI TO MOHLA PROBOHA UDĚLAT! Já myslela, že budou spolu a že to všechno bude...Grrr. Nenávidím tě! Teda zároveň tě miluju, ale to neřeš. Bylo to prostě dokonalý. Zamilovala sem si hlavní hrdinku a dokonce i Siriuse, kterého od jisté doby bytostně nesnáším a všichni tam byli skvělý. A povídka samotná byla skvělá a...Bylo to: bombastický, úžasný, nádherný, nezapomenutelný, neopakovatelný, skvělý, zázračný, dokonalý, napínavý, poutavý a já už nevim co to ještě všechno bylo, ale byla to prostě paráda, která se dá vystihnout jediným slovem: PÁNI! Ale to nic nemění na tom, že za ten konec chci něco neuskutečnitelnýho, páč si mě rozbrečela a to se nepovede jen tak někomu, já nesnáším sad-endy u oblíbených povídek, protože všechno, každý okamžik prožívám s hlavními hrdiny a tohle byla prostě rána...Tak teď se dostáváme k podstatě. Chci pokračování. Druhou část. Druhej díl. Chci vědět, jak to šťastně dopadlo a jak jsou spolu. Musíš napsat pokračování víš?  MUSÍŠ. Děkuju velmi pěkně za ochotu:D Určitě nejsem sama, kdo to bude po přečtení téhle kapitoly (už jsem říkala jak je báječná?:D) vyžadovat. Zatím se měj. Moc ti děkuju za napsání téhle povídky/kapitoly. Moc pro mě znamenala:D Jistěže bude to pokráčko:D jinak bych zase brečela. A tohle je nejdelší koment jaký jsem kdy napsala. Stopro:D

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. ledna 2010 v 19:20 | Reagovat

Mockrát vám všem děkuju, naumíte si představit, jak moc mě potěšily... dojaly vaše komenty, ale musím vás zklamat. Tohle, i když trochu míň (ano míň) rozepsaný konec jsem měla v plánu už od začátku...
Casy měla být a zůstane jeho první láskou a zároveň přítelem, proto mezi nimi nikdy nic nebylo a ani nebude

Jaune: díky, s tím sebevědomím si mi určitě pomohla ;-) :D a na tenhle komentář už vážně neubudu mít žádnou kritiku a rýpání dokonce ani já... Jinak silná a jemná? Nikdy si nepřipadala, jako ani jedno, ale snad právě část té síly konečně našla ve svých přátelích a teď ji musí objevit sama v sobě ;-)

Nessa: proč se tak rozhodla? Možná to asi nebylo tak úplně správný, ale celý život byl sama a musela se spoléhat na ostatní, teprve díky Sirovi pochopila, že život se dá vzít do vlastní rukou... ona ho potřebovala, ale on ji ne... bylo na čase se postavit na vlastní nohy, třeba neodjela na vždy, ale to už není součást tohohle příběhu

Peace: ani nevíš, jak moc mě tenhle určitě vyčerpávající (páni páni páni dík!!!) potěšil, ale musím tě zklamat.. pokračování už je jen na tvojí fantazii ;-) kterou, jak moc dobře vím, máš naprosto úžasnou

Znovu vám VŠEM mockrát děkuju, že jste dočetly až do konce ;-)

7 Maya Maya | Web | 18. ledna 2010 v 19:32 | Reagovat

No… takže… ehm (musíš mi dát chvíli, abych ten šok rozdýchala, protože mě to vážně dostalo na lopatky)…slibovaný komentářový román…
Vím, že bych měla chválit, skákat do nebes, vyzpěvovat všude: Bohyně Nel-ly! , jenomže to prostě nejde. Neodpustím si to, protože ten KONEC! Ááááá L Já si myslela, kdo ví, jaký to nebude happyend, jak budou spolu. Dokonce to tak už hodnou chvíli vypadalo… a ona ho pak opustí….
Chápu, že nechce být závislá, já bych taky nechtěla, ale Sirius ji řekl: Miluji tě. Poprvé za svůj život se zamiloval a ona mu zlomí srdce a opustí ho…. Mrzí mě to, nechtěla jsem to tak, jenomže to by pak nebyl tvůj příběh. Neměl by nic neočekávaného, neměl by to kouzlo, co má.
A právě se od plísnění dostáváme k pochvalám J
Nedokážu říct, jak moc velké pocity ve mně teď proudí, kolik jich je a už vůbec ne, jestli někdy odezní.
Tahle povídka byla nádherná. Bylo v ní všechno, co si jen čtenář může přát. Láska, bolest, odvaha, tajemství… a hlavně Sirius… Ještě nikdy jsem nic podobného nečetla. Vlastně bych ani nechtěla, protože tahle povídka je unikát. Originál, který ve mně vždycky zůstane a zanechá tam svůj vliv…. Zní to blbě, ale mě ty tvoje příběhy hrozně ovlivňujou…
Oblíbila jsem si Casy, její jemnost a zároveň zatvrzelost a schopnost udržet to tajemství až do úplného konce. Oblíbila jsem si Siriuse, toho tupce se zlomeným srdcem, který je tou nejlepší postavou hned po Casy. A potom samozřejmě Lilku, Jamese, Remuse… všechny tyhle ochotné lidi, co stáli při naší hrdince a dodávali ji vůli žít.
Pevně doufám, že se Casy bude mít dobře a jednou se se Siriusem zase potkají a budou spolu…
Teď mě to napadlo: CHTĚLO BY TO DOSLOV! Jo, to je vono! Jak se setkají, jak budou spolu… Já bych to vážně potřebovala vědět, potřebuju vědět, že nezůstanou odloučeni. Ale je to čistě na tobě. Na druhou stranu si říkám, že takhle si můžu představovat, snít, dělat vše, co se mi zachce.
Moc ti děkuju za tuhle neobyčejnou povídku a nerada se s ní loučím.
Už mě nenapadá, co bych řekla, kromě toho, že jsi úžasná autorka, Nel-ly. Ještě jednou děkuju
Maya

8 Simia Simia | Web | 18. ledna 2010 v 19:48 | Reagovat

Páni. Bože na nebi. Jak že se to dýchá. Raz dva. Už vidím. Dobrý. Tep 321. Srdce v odpaďáku. Já... Zamilovala jsem si tu povídku, vážně jo. Ovšem... já nemůžu mlčet... Je totiž jasný, že s tím vším, jak jsem zbožňovala postavy,... měl být hepy-end. Já... Já jsem ho děsně chtěla a ještě pořád mám tendence pofňukávat jako malej capart. Není to fér, víš? \jistě, můžu si domyslet, že se to za pár let celý změnilo, ale... Prostě!:D Víš, vážně děkuju za napsání týhle povídky. Musím říct, že to je jedna z mých nejoblíbenějších. Ale nikdy si jí znova nepřečtu, protože si živě pamautuju ty okousané nehty a nervózu. Ta je pryč a... já vím. Šťastný konce se píšou špatně. Ale... když já ho fakt chtěla!(teď nevím, jestli jsem to náhodou už neříkala:) No nic. Prostě. Krása. Nádhera. Briliantní. A... Že něco napíšeš? Něco, co mou dušičku hloupou utiší, že to není takové, jak to vypadá. Že... No. Mlčím. A ještě něco ti povím! Milovala jsem tvého Siriuse. Normáně toho u povídek nejsem schopná. Tady jsem toho magora žrala i s navijákem.

Skvělý. Zase brečím.

9 Simia Simia | Web | 18. ledna 2010 v 19:48 | Reagovat

Jo a ještě něco. Ten název je nádhernej.

10 Maya Maya | Web | 18. ledna 2010 v 19:50 | Reagovat

Já souhlasím :-D Taky jsem tě za něj zapomněla pochválit

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. ledna 2010 v 20:06 | Reagovat

Mockrát vám děkuju... ta povídka tu byla jen proto, aby vás nějak zaujalal a já jsem ráda, že se to povedlo

Doslov jsem neměla ani nemám v plánu napsat... otevřený konce nejsou to, co mám ráda (nesnášim je), ale myslím, že tady se to hodí.. každý si stále představujeme jiného Siriuse a jiný osud... a já jsem v celku spokojená tak, jak to je
Nakonec to vlastně byl svým způsobem Happend, nebo ne? Zamilovali se a pomohli si navzájem... a tak to má vypadat, všechny happyendy podle mě nemusí končit svatbou.. protže to už je začátek nového příběhu, který nechci psát

Za pochvalu názvu vám děkuju :D :D když jsem zjistila, že se mi kapitola nevejde do jedný, tak jsem s ní měla velkem problém, abych do předu neřekla nic o konci

12 Flammea Flammea | Web | 18. ledna 2010 v 21:43 | Reagovat

jejda konec jo?? to nám nemůžeš udělat... chudák Sirius vážně ho lituju, nejdřív si myslí, že je teplej a když se to vyřeší, tak ho zase nechá ... ale hezkej konec to se musí uznat

13 Asci Asci | Web | 18. ledna 2010 v 21:47 | Reagovat

tak to bylo...ry jo...se z toho nemůžu vzpamatovat :)...uplně mě to ohromilo :D...prostě skvělé...teďka by to chtělo druhý díl a budu spokojená upe jako nejvíc v životě :D

14 Casion & Betsy Casion & Betsy | Web | 21. ledna 2010 v 16:24 | Reagovat

awojky!!! ja a moja kamarátka máme založený poviedkový blog... zastav sa u nás a prečítaj si niečo... nechaj nejaký ten komentárik... budeme radi =D
wďaka
P.S. prepáč za reklamu pekný dess
:-)  :-)  :-)

15 Moreen Moreen | Web | 21. ledna 2010 v 19:11 | Reagovat

No teda. Jsem mimo, nevím co říct, víš? před pár dny jsem zjistila, že je tu poslední kapitola.. to není možný, říkala jsem si. Neber si to osobně, já byla na tvým blogu pořád, četla jsem tvou Povídku beze jména a měla to pořád dané na tom, takže když se mi zapnul net, naběhla zrovna ta stránka a ne hlavní stránka s novinkama. A tak jsem hned začala číst, mezi učením se na geologii doháněla co jsem zmeškala a četla poslední kapitoly..
A teď k tomu tvému veledílu. Ano veledílu, protože tohle je opravdu veledílo! Nechci tvrdit, že je to naprostý originál, protože jsem nepřečetla všechny povídky, ale z těch co jsem četla, je tohle opravdu originál. Moc lidí nenapadne vydávat svou hrdinku za kluka, možná dát jí nové jméno, ale takhle ji změnit! A k těm posledním kapitolám, bylo to opravdu krásně napsané, to jak se tam objevila Casyina matka a Sirius se jí zastal bylo moc hezké, a to jak odešel.. je pravda, že jsem to čekala. Ale pak jsem čekala na to, až se s tím vyrovná a až se spolu usmíří. A to se stalo, takže jsem spokojená :-) Že se Casy rozhodla tak jak rozhodla, je fajn, sice jsem chvilku byla zklamaná, ale teď jsem spokojená, uvědomuju si, že kdyby zůstali spolu, tak by to bylo až moc dokonalé, a takový svět není, takhle je to opravdové a člověk má pocit, že se to může stát. Samozřejmě když vynechám ty kouzla, že :-D tak abych to shrnula Nel, tahle povídka byla opravdu úžasná, strávila jsem s ní několik měsíců svého života, kdy se stala jeho nedílnou součástí. Takže ti děkuji, že jsi to s námi sdílela! A že jsi vydržela, protože někdy to s tou školou jde doopravdy špatně skloubit :-)

16 Bára Bára | Web | 25. ledna 2010 v 22:24 | Reagovat

Moc pěkné:-) celá tato povídka byla prostě úžasná:-). Moc se mi líbila Casy:-) byla o moc zajímavá postava:-) hlavně její povaha mi byla moc sympatická:-). Ten konec, ach nádhera:-) už jsem myslela, že zůstane se Siriusem a najednou toto!:-) nebudu říkat, že mě to nepřekvapilo:-) celou povídku jsi napsala opravdu nádherně:-)

17 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 27. ledna 2010 v 18:29 | Reagovat

Bohyně Nel-ly! Bohyně Nel-ly! BOHYNĚ NEL-LY!!! Ok tak to by bylo :D. Musím říct že jsem vžně málem uronila pár slz, protože Casyino rozloučení mně dostalo. Bylo mi Siriuse moc líto, ale svým způsobem z toho mám radost, protože jsi nijak neovlivnila děj v Harrym Potterovi(většina povídek o Siriusovi končí tak, že naprosto vylučují nebo zkrkolomňují vše co bylo v HP o jeho životě řečeno) a navíc to není žádný předvídatelný Happy end. Jednu chvilku už jsem si myslela:No jo, vymněkla, zůstane se SIriusem! Ale nakonec, on jí taky dal co proto tak ať ví jakéto je(jo já vím, jsem hrozná feministka)! Tahle povídka mi bude hrozně moc chybět, už jsem si na ni zvykla a vždy se těšila na nové kapitoly...no doufám že se alespoň budeš více věnovat "Jdi za svým snem!" protože to mám také hrozně ráda. JInak abychse ještě ohledla za celými 20 kapitolami: Všechny jsou naprosto senzační, báječné, úžasné, skvělé a výborné! Tak ještě jednou: BOHYNĚ NEL-LY!

18 Nakira tvé Sbéčko :) Nakira tvé Sbéčko :) | Web | 8. února 2010 v 15:40 | Reagovat

Nel-ly, mě z tebe normálně a nefalšovaně klepne!!!!!xDxDxD To jsi mi připravila pěkný šok na konec. Já bulím jak želva a ty si tady prostě napíšet The End!!!!!!!!!xDxDxD Ale teď ke zhodnocení celého příběhu:
Za ta léta jsem se nikdy - a to neříkám jen tak - nesetkala s tak nabitým a tak trochu smutným příběhem. Byl to zvláštní námět, torchu mi to připomnělo Romea a Julii od Shakespeara. Bylo to skvělé a jsem ráda,že se alespoň někdo zmůže na takový konec, i když jsem si myslela, že spolu zůstanou, ale to by neodpovídalo dalšímu pokračování. Bylo nádherné prožívat s Casy každý hrozný i veselý okamžik a i rozloučení, které mi jen tak mimochodem rvalo srdce. Ale ke konci jsem se musela usmát, že prostě život je takový. Ještě jednou děkuju za to, že tady ta povídka existuje a že jsi ji mohla napsat PRÁVĚ TY :-). Protože vím, že nikdo jiný by to nesvedl lépe...

19 Maggie Maggie | Web | 13. dubna 2010 v 23:05 | Reagovat

paráda!! tohle je zatím ta nejlepší povídka co jserm kdy četla.. CHvíli jsem si myslela že z toho uděláš happy end ale takhle je to nejlepší! Strašně moc se mi líbí jak píšeš, na komentáře jsem upřímně strášně líná a tak ti píšu až sem! vážně to bylo skvělé bobastické, procítěné a já nevímc o všechno... škoda je že už to zkončilo... no nic těším se na další tvé povídky a pokusím se více komentovat.

20 Nat Nat | Web | 19. července 2010 v 22:46 | Reagovat

Pani...tak jsem se rozhoupala a precetla si tuhle povidku...musim rict ze me hodne zaujala....ma otevrenejsi konec,ale to nevadi je nadherna...

21 vw vw | Web | 16. srpna 2010 v 21:26 | Reagovat

Ne! To ještě nemůže být konec! S tím se nesmířím! Kde je ta 21. kapitola? Aha? Mlčíš! Koukej jí dopsat!

22 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. srpna 2010 v 22:12 | Reagovat

pokračováni už doopravdy nikdy nevymyslím a ani bych nechtěla :)

díky, že jste se dostaly až sem :) máte můj obdiv

23 vw vw | Web | 16. srpna 2010 v 22:24 | Reagovat

Teda tahle povídka se mi opravdu líbila. V poslední době jsem hrozně vybíravá, co se tohohle týče. Píšeš hrozně poutavě, nikdy jsem se u čtení nenudila. K závěru jsem přemýšlela, jak to zakončí...a tahle ty na nás. Taaakže mou hlavou teď prolítávají jen samé utopické myšlenky.....dííky, ooo velká bohyně Nel-ly!

24 vw vw | 16. srpna 2010 v 22:36 | Reagovat

btw hrozně se mi líbí ta zlatonka u mojí přezdívky >.<'

25 Lily Lily | Web | 4. prosince 2010 v 13:14 | Reagovat

Tuhle kapitolovku sem celou přečetla včera (vlastně jsem jí dočetla v půl druhý ráno, takže sem ji četla i dneska :D), ale neměla jsem sílu napsat komentář. Celý příběh se mi líbil. Byl psaný hodně poutavě a rozhodně byl originlní :D. Čas od času se tam vyskytla nějaká nesrovnalost, ale to byli jen detaily, které se dají velmi snadno přehlédnout.
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem nějaká citlivka nebo romantiška, ale věř tomu nebo ne, vážně mi tekly slzy! Casy mi přirostla k srdci, jako málo která povídková postava.
Bylo to nádherné velká bohyně Nel-ly :D

26 Nel-ly Nel-ly | Web | 4. prosince 2010 v 18:02 | Reagovat

vw: Moc děkuju, i když opožděně, tvůj komentář už jsem si četla a moc mě potěšil. Doufala jsem, že někdo bude uvažovat jak to skončí - i když ten konec byla "nakonec" snad až příliš rychlý.

Lily: vážně? :D ježiš, ale vypadá to, že si přežila :) to mě těší...
nesrovnalosti, já vím :( je to první povídka, kterou jsem dokončila.. je tam strašně nechutných chyb a většinu jsem vymýšlela za pochodu (proto nesrovnalostí spíš víc, než míň), jednou ji předělám...ale doopravdy neutším, kdy :)

za vaši práci na mém sebevědomí děkuju, pomáhá :-D

27 Emily Emily | Web | 28. února 2011 v 15:39 | Reagovat

Musím tě vážně pochválit, hodně dobrá povídka... Tu postavu sem si úplně zamilovala a Siriuse mám ráda už dlouho.. A vůbec to bylo úžasný... já sem na ty happy happy endy, ale tenhle konec byl dobře vymyšlený.. a sama si můžu domýšlet, že se pak třeba někdy dají dohromady.. i když říkáš že ne.. :-P

28 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. února 2011 v 21:18 | Reagovat

[27]: Moc děkuju O:) tahle povídka se stala mojí srdcovkou - především proto, že byla první dokončená a já si strašně ulevila, že se mi to povedlo :-D

já neřekla, že ne! jen... třeba takovej románek jako vzpomínka? jen aby to Sirius stihl :-(

29 Fantaghira Fantaghira | Web | 2. března 2011 v 19:17 | Reagovat

Přiznám se, že při tom přeslazeném konci jsem se úplně šklebila... já tyhle slaďárny moc nemusím, proto jsem pak zajásala, když Casy odjela.
Ale jinak se mi to líbilo, zase až na jisté části, kde Casy řešila, jak má Siriuse ráda. A ještě bych řekla, že Sirius by si toho určitě všimnul už dřív, ře Chase je holka. Minimálně po té knihovně (zastávám se Siriuse za každé situace).
Určitě si od tebe ještě někdy něco přečtu :-)

30 Nel-ly Nel-ly | Web | 2. března 2011 v 21:05 | Reagovat

[29]: no, tak byla přeoperovaná, ne? :-D já to beru ze strany pozorovatele, který vidí tak přeslazené kluky, že je to těžko rozeznat a přeci jen, ona nebyla přeslazená O:) (nebo jen maličko)

děkuju :-) a tedy příště, snad radši z druhé strany, hezky od spoda, na svoje "ranná (ha, připadám si jak magor)" díla nejsem moc hrdá a musím je přepsat...

31 Sia Sia | Web | 23. července 2011 v 11:43 | Reagovat

Já jsem fakt asi už úplně blbá, ale já se na konci rozplakala. To bylo tak hezké...

32 Katie Katie | 16. srpna 2011 v 10:35 | Reagovat

Žádná povídka mě nedojala víc než tahle... S láskou Tvůj kamrád Chase... Nádhera!! Miluju tvoje povídky....

33 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 11. září 2011 v 1:02 | Reagovat

I tý jedna!!! I like HAPPY ENDS... Chjó... Být tebou, napíšu na tohle téma jednorázovku... - myslím třeba jak o nějakých šestnácti letech o ní bude zmínka v novinách a on bude vzpomínat, nebo tak něco... Jinak - nezávidím těm, kteří tuhle povídku četli, když byla rozepsaná - to tvoje odsekávání na konci by mi asi dost lezlo na nervy :-D

34 ejunka-a ejunka-a | Web | 12. února 2012 v 20:59 | Reagovat

Já tomu nevěřím..Už je to deset minut co jsem dočetla poslední větu a pořád tomu nevěřím...Určitě tu někde musíš mít schovanou další část, kdy se Casy vrátila a žily spolu šťastně až do no do...:) Ach jo, jak já nemám ráda tyhle smutný konce a obzvlášť v povídkách o pobertech. Jako by nestačilo, že k nim byla krutá Rowlingová, to k nim musíte být krutí i vy autoři?:-D
A teď se dostávám k druhé věci co jsem chtěla napsat už několik kapitol zpátky, ale nechávala jsem si to až na poslední. Tvoje povídky jsou prostě dokonalé, píšeš vážně skvěle. Je úžasné jak se dokážu vžít do tvých postav. Jen tak dál, určitě si od tebe ještě něco přečtu.

35 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 23:08 | Reagovat

Nesnáším tě, fakt :D
Krom KONCE se mi povídka moc líbila :)

36 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 23:40 | Reagovat

Ale máš body za to kotě :) I když si nepamatuju, že by mu o Meuw říkal/a :P

37 nel-ly nel-ly | Web | 29. listopadu 2012 v 23:45 | Reagovat

[36]: lektvar taky furt nechlemtala a stejně tušíš, že to někde za rohem dělala :D
do mě rejpeš, protože si naštvaná, ale copak já za to můžu? :-P

38 Maysie Maysie | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 12:12 | Reagovat

Hele, jen reaguju :D Nejsem ZAS tak moc naštvaná, Enervate jednou tu postavu zabila, a to jsem jí neměla ráda víc :D
Jo, všechno potají, ale jak to sakra má čtenář vědět? :D
A může za to, jsi autor! :D

39 Jeffa Jeffa | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 0:20 | Reagovat

trochu soom si poplakala :)

40 moira moira | Web | 12. března 2013 v 21:29 | Reagovat

zvláštní náhoda, měla jsem chuť přečíst si něco z HPFF a měla otevřeny tvůj blog. To se stalo zhruba před... čtyřmi hodinami? :D Pěkná povídka, zábavná. :)) navíc - mám slabost pro povídky se Siriusem, když už se ukáže, je skoro úplně jisté, že se mi bude líbit. :D Jen ten konec je na zabití. :-D

41 Armen Armen | Web | 7. února 2015 v 2:25 | Reagovat

Áááááááá!!! ... nééé... :-D :-D :-D
... sice mě momentálně nenapadá žádná souvislá věta, která by tuhle povídku popsala,... ale aspoň že existují citoslovce. íííííííííííí!!! :-D :-D
Prosím ještě! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA