1. Kapitola - Slunce zapadá

31. ledna 2010 v 17:28 | Nel-ly
Tak tedy :D ne, nebudu se smát... Je to, řekla bych, dost dětinská první kapitola a já se snad v budoucnu zlepším, protože jsem nikdy nepsala fantasy natož pak tohle. I tak doufám, že si ji i třeba jen se zájmu o novinky přečtete a budete komentovat (spoléhám na "znalce" že si hezky zakritizují).

K názvům kapitol, jak si určitě všimnte, snažím se přejít jak na nové téma povídky, tak i na jiné názvy... Snad se do toho nezamotám. Jinak ČÁSTI kapitol jsou odvozeny od průběhu let...

Jinak tahle kapitola (vlastně za začátku většina děje, nebo spíš žádný) se vůbec netýká děje naruta a v tuhle chvíli ani postav, všechno, co je jiné je jakž takž vysvětleno... tak když to bude někoho zajímat °smutně koulí očima :D°



"Kushino!" Křičela za běhu malá sotva pětiletá holčička se záplavou rudých vlasů a jiskřivýma zelenýma očima.

"Izumi," otočila se starší dívka a jemně se usmála na běžící děcko. Její malá sestřička vypadala opravdu zajímavě, když se, jak nejrychleji mohla, odrážela na krátkých buclatých nožičkách, mávala zvednutou pěstičkou a rudé kudrlinky jí poletovaly kolem hlavy. "Jdeš zase pozdě."

"Jen o chvíli," nasadila Izumi svůj nejroztomilejší psí pohled a velkými zeleno-zlatavými kukadly se zadívala své sestře do očí. Tohle vždy zabralo.

"Dobře, ale už vážně musíme jít, nebo nás mamka zabije," rozesmála se Kushina a chytla holčičku za ruku.

"Mami?" Pomalu otevírala dveře, byla nervózní. Ne kvůli pozdnímu příchodu, nakonec se setrou nikdy nepřišla na večeři včas. Tohle bylo něco jiného, něco děsivého, z čeho jí běhal mráz po zádech, aniž by věděla proč.

Tmavá místnost zela prázdnotou. Velký stůl uprostřed místnosti nebyl prostřený, v krbu neplápolal oheň a po domě se nerozléhala příjemná vůně vařených nudlí a masa. Dělo se však něco špatného, tím si byla Kushina jistá.

"Izumi,"zašeptala směrem ke své malé sestřičce. "Zůstaň za mnou."

Dítě okamžitě pochopilo, že se něco děje, mlčky přikývlo a v jeho očích se objevily známky strachu. Malá Izumi sice nechápala, co se děje, ale chování její sestry ji usvědčilo v domnění, že musí být zticha a poslechnout na slovo.

Kushina se s rozkročenýma nohama postavila před svou sestru. U boku nahmatala malý, ale ostrý, nůž, který s sebou neustále nosila a jemně strčila do dalších dveří vedoucích na malý dvorek. V tu chvíli překvapeně zamrkala a oči se jí zalily slzami. Na zelené trávě před ní ležely dvě postavy. Matka s otcem vypadali, jakoby spali, kdyby se pod nimi nerozšiřovala rudá kaluž krve a z jejich zad netrčely shurikeny.

"Shino, co se děje?" Uslyšela za sebou vyděšený hlásek své sestřičky, potlačila hlasitý vzlyk a otočila se k dítěti.

"To nic," pokusila se na ni roztřeseně usmát. Izumi nedůvěřivě svraštěla obočí, až se jí na malinkém hladkém čele objevily vrásky. "Musíme jít pryč, a ty mě teď musíš poslechnout na slovo, rozumíš? Víš, co jsme se učily?"

Holčička kývla hlavou, na svůj věk byla Izumi velice vyspělá, stejně jako ne o moc starší Kushina. Jinak to ani nešlo. Vyrůstaly za války. Každý den bojovaly o přežití, skrývaly se před cizími lidmi, vyhýbaly se městům. Žily s rodiči odděleně od světa, a přesto je válka dostihla i zde, v pustině.

"Ale, ale… Copak to tu máme?"

Kushina sebou vyděšeně cukla a v bojovném postavení, přesně jak ji to učil dědeček, se postavila čelem k nepřátelům.

Před ní stáli dva statní muži, podle oblečení a čelenek ninjové. Dívka se roztřeseně nadechla, poznávala znak na jejich čelenkách, Písečná vesnice. To byl problém, veliký problém.

Písečná vesnice a celá Země Větru byla ve válce se Zemí Ohně, za kterou stála i jejich malá zemička. Země Vodopádu, byla mnohem menší a ani zdaleka ne tak silná, jako dva velké státy, které ji obklopovaly z obou stran (A/N fakt netušim, jak vypadá originální mapa) a jejich ninjovská vesnice, Vesnice skrytá ve vodopádu, už dlouho spolupracovala s Vesnicí ukrytou v listí, která náležela k Zemi Ohně.

Takhle vypadala dlouholetá velká válka mezi všemi státy. Velké země stály proti sobě, ty malé podporovaly větší a jejich Ukryté nijovské vesnice ochraňovaly své země a podporovaly slabší, podle pevných dohod. Vše se točilo v jednom velkém nikdy nekončícím kruhu.

"Nevěděl jsem, že je tady ještě někdo kromě těch dvou," ušklíbl se druhý muž s blonďatými skoro bílými krátkými vlasy upravenými do špičatých bodlin. Měl světlé chladné oči, které už na první pohled naháněly hrůzu. Dívky se při zvuku jeho hlasu otřásly.

"Zabijem je, nesmíme nechat žádné svědky," zasyčel druhý černovlasý muž a nehezky se na Kushinu podíval. "Pokud se teda nechceš ještě pobavit, ta holka nevypadá špatně."

Zatímco diskutovali o tom, co s nimi udělají. Položila Kushina ruku na Izuminu hlavu a když holčička zvedla nazelenalé oči, pohledem jí naznačila, ať se připraví. Pak nenápadně zvedla nůž, který ještě stále držela v ruce ukryt pod dlouhým rukávem a co největší silou ho hodila na velkou skleněnou skříň s nádobím, které se v tu chvíli s hlasitým třeskem začalo rozbíjet.

"Běž!" Vykřikla, popadla Izumi za ruku a co nejvyšší rychlostí vyrazila pryč z domu. Izuminy malé nožky za chvíli nestačily její rychlosti a tak ji vzala do náručí a pospíchala dál. Musely se dostat do lesa, tam už se dokážou schovat. Vyrůstaly tam přeci celý život.

"Ale ale, snad jste nám nechtěli utéct?" Kushina prudce zabrzdila, až se kolem ní rozvířila hlína a vyděšeně pohlédla do černých očí jednoho z nepřátel.

"Nemá to cenu, děvče, jsme mnohem rychlejší než vy," ozval se za ní druhý hlas. Byly v pasti, už nebylo úniku.

"Uteč," zašeptala Kuschina neslyšitelně směrem ke své sestře, aniž by spouštěla zrak z útočníků. Pomalu se rozkročila. Natáhla ruce před sebe, spojila je a začala proplétat prsty v různých kombinacích. Muži na ni překvapeně zírali, určitě nečekali, že venkovská dívka dokáže používat pečetě. Jaká chyba.

Kuschina sice nebyla vyučená kunoichi (A/N ženská ninja), ale bojovat dokázala. Dědeček ji naučil vše, co uměl. Takže se ve svých necelých čtrnácti letech se svými dovednostmi vyrovnala vyučeným geninům (nejnižší úroveň ninji) z akademie, jenže na nepřátelé jak byli tihle dva, to určitě nebude stačit.

Její dědeček byl kdysi velitelem jedné z prvotřídních jednotek AMBU a rod Uzumaki se vždy těšil velké váženosti díky svým dovednostem s větrnou chakrou (A/N každý ninja má v sobě sílu ovládnout nejméně jeden ze základních přírodních živlů, je však velice těžké se je naučit používat), kterou členové jejich rodiny dědili po celá desetiletí. Jenže už dávno nebyli tak známí, jako kdysi. Jejich síla postupně vymizela a čím dál více členů klanu Uzumaki se odvracelo od ninjovské umění jejich skryté vesnice. Stávali se z nich kováři, obchodníci, kuchaři nebo statkáři, stejně jako Kushinin otec.
Ona však zdědila část nadání svého rodu, měla chakru i talent k boji a tak ji dědeček začal učit základním technikám boje a obrany, dokud nezemřel a ona se, se svou rodinou, neodstěhovala daleko od Skryté vesnice ve Vodopádu, kde se i se sestrou narodily.

Kushina nebyla kunoichi, nevyrovnala se vyučeným dospělým ninjům z Písečné vesnice, ale neměla na vybranou. Jejich dům přestal být domovem ve chvíli, kdy v něm byli zabiti jejich rodiče. Jediné, co teď na světě měla, byla její malá sestra. Ochrání za jakoukoli cenu, i kdyby měla zemřít, což bylo s takovými protivníky pravděpodobné.

"Běž, Izumi!" Vykřikla Kushina ve stejnou chvíli, kdy proti svým protivníkům vyslala déšť zkopírovaných kunaií (A/N malý železný nůž určený pro boj zblízka i zdálky).

Tuhle techniku ovládala prvotřídně, jako jednu z mála. Vždy se dokázala skvěle kontrolovat a tak zvládla těžké rozdělení chakry do několika desítek miniaturních skupinek, s jejichž pomocí vytvořila kopie jediné pravé kunaie, kterou měla ukrytou u levého boku.

"Ale," pokusila se protestovat vystrašená dívka krčíc se za svojí starší sestrou.

"Řekla jsem, běž! Slíbilas, že mě bude poslouchat!"

Izumi vyděšeně zamrkala a pak, jak nejrychleji mohla, vyrazila pryč.


Lina, Shiroa: Tak co? Má cenu pokračovat? :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 31. ledna 2010 v 17:35 | Reagovat

jouu ty sa cinis...
a nechces este dnes pridat aj k inym poviedkam hmmm :DDD

2 lina lina | Web | 31. ledna 2010 v 17:36 | Reagovat

Jistěže má cenu pokračovat! Neodvolím ti skončit v půlce první kapitoly:D chci vědět jak to s Izumi dopadlo...Kushina je úžasná, jako vždy:D
Mě se to teda líbí a moc!

3 Shiroa Shiroa | Web | 31. ledna 2010 v 17:42 | Reagovat

No já si myslím, že cenu pokračovat má, ale je to na tobě, jak tě to bude bavit atd....ale mě to teda dosti zaujalo...:-)
*dělá psí očíčka*
:-)

4 Maya Maya | 31. ledna 2010 v 19:46 | Reagovat

No, sice ses neptala mě, ale já říkám ANO! Sice se v těch názvech orientuju dost ztěří, ale i tak se mi to více než zamlouvá.

5 Peace Peace | Web | 1. února 2010 v 0:58 | Reagovat

Já Naruto neviděla. Žádnou povídku nečetla a o všem vim velký kulový, ale tohle stojí za to. Budu to číst i když o spoustě věcí nemam ani páru. Líbí se mi to a má to cenu. Chci další:D

6 SasQa SasQa | 1. února 2010 v 12:31 | Reagovat

ja na Naruta nejsem žádnej expert, ale miluju ho! pokračuj! vždyť to je úžasný!

7 Shiroa Shiroa | Web | 1. února 2010 v 16:10 | Reagovat

Tak vidíš, budeš muset pokračovat, jinak tě k tomu dokopeme:-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA