8. Kapitola - Proč?

24. ledna 2010 v 13:40 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
Já vím, já vím... Je to o ničem, hrozně trhavě napsaný, nejspíš plný chyb a nikam nás to neposune. Jenže, nějak se v ději pohnout musím a hlavně už je to zas týden, co se tu nic nedělo.
Vlastně je úplně zbytečné, abyste tuhle kapitolu četly. Pokusila jsem se o pár náznaků citů a.. bla bla bla :D Vážně jen pokusila a dopadlo to, tak jak to dopadlo.

Nepozastavujte se nad názvem kapitoly, docházejí mi nápady :D Třeba to ještě změním...

P.S. Tak jsem "náhodou" zaměřila svojí pozornost na TOP List a co nevidím... blížíme se k 5000 návštěv a to prosím od poloviny září, kdy jsem ho založila... mockrát vám děkuju ;-)


"Je to nádhera, nemyslíš?"
"Vlastně ani ne."
"Tome!"
"No, co je? Divíš se, že se první den školy neraduju, že se musím ráno brodit až po kolena ve sněhu? Tak to promiň, ale mě to jako nádhera, vážně nepřijde."
"Si nepříjemnej, protože si musel po dlouhý době vstávat."
"Možná, a proto mě to tvoje neustálý nadšení zrovna štve ze všeho nejvíc."
"Fajn," zastavila a počkala než trochu poodejde, a když byl už několik metrů před ní, pomalu se shrbila a nabrala si do dlaně hromádku sněhu, kterou v rychlosti uválela do kulička a přímou ranou (vyrůstala přeci s Jamesem, ne?) strefila svého kamaráda ze zadu do hlavy.
"HEJ!" Vykřikl a začal poskakovat na místě, jak se snažil si z několika svršků najednou vytřepat ledový sníh, po chvíli se mu to však povedlo a pokračoval v cestě.
Elizabeth se zamračila na jeho záda, dneska s ním vážně nebude legrace. Už se začala otáčet po Alici, že se tedy začne chovat, jako studentka šestého ročníku a ne jako malé dítě, když na ni z čistého nebe začaly dopadat doslova salvy sněhových koulí.
"Tyyy," vypískla směrem k Tomovy, který stál kousek od ní s náručí plnou sněhových koulí a vítězně se na ni šklebil. "Za tohle mi zaplatíš!"
"Jen pokud mě dokážeš chytit, ale o tom pochybuju. Takovej prcek jako ty, by si měl radši dávat pozor, aby se v tom sněhu někde neztratil," vyplázl na ni jazyk, jako malý kluk a rozběhl se směrem k venkovním skleníkům, kde měla za chvíli začít jejich hodina Bylinkářství.
Studenti stojící okolo nic se začínali pomalu pobaveně smát, když pozorovali dva své, skoro sedmnáctileté, spolužáky jak po sobě skáčou a snaží se z toho druhého udělat, co nejhonosnějšího sněhuláka.
Pobaveně se uculovali všichni, kromě zmijozelských, kteří stáli o kousek dál a pohoršeně si ta dvě paka prohlíželi. Jak se může někdo takhle chovat a zesměšnit se před celou školou? Jen jedinému černovlasému chlapci se zelenostříbrným erbem na hrudi se na tváři objevil malý pobavený úšklebek, když pozorně sledoval hlasitě se smějící dívku.
"Tak a teď tě dostanu," zablesklo se Elizabeth ďábelsky v očích a vší silou po svém kamarádovi mrskla tu největší kouli, kterou se jí povedlo uplácat. Jenže Tom se letícímu sněhu bez problému vyhnul a…
"Sakra," vydechla vyděšeně dívka a pozorovala madame Prýtovou, jak si z tváře odstraňuje sněhový nános.
"Slečna Mooreová, proč mě to ani nepřekvapuje?"
"Omlouvám se, paní profesorko," sklopila kajícně hlavu, aby zakryla třesoucí se koutky, stejně jako zbytek třídy (včetně několika zmijozelských) se musela hodně ovládat, aby se nerozesmála. V jejím případě by to ale byla sebevražda.
"Nemám na výběr, za vaše dětinské bláznivé chování vám uděluji školní trest," zazněl profesorčin přísný hlas a Elizabeth se konečně dokázala ovládnout. Školní trest hned první den po prázdninách a ještě k tomu před obědem. Výborně, něco takového snad ještě nedokázal ani její bratranec, až se tohle dozví teta Emily, tak ji na místě zabije.
"Jistě," zašeptala a pohlédla profesorce do očí tím nejdokonalejším psím pohledem, který uměla. Bez výsledně, tentokrát nebylo úniku ani před, jindy hodnou a mírnou, madame Prýtovou, která v tuhle chvíli připomínala samici ostrohřbetého draka.
"V šest večer se dostavíte do skleníku jedna společně s panem Blackem a Potterem."
"Cože? Ale vždyť James tady není, to jste se asi spletla."
"Ne, slečno, to nespletla. Pan Potter a pan Black měli minulou hodinu stejně hloupý nápad."
"Taky vás zasáhli koulí?"
"Ne, to se povedlo jen vám, slečno Mooreová," zpražila ji pohledem. "Ale rozbili několik oken ve skleníku, kouzlem zesílených oken. Zdá se, že na vás mají špatný vliv a s tím už se bohužel nedá nic dělat." Prskla naposledy profesorka Prýtová a vydala se i se zbytkem třídy ke skleníku.
"Jo, já to říkám od jak živa. Nemůžu za to, to oni," zašeptala Elizabeth směrem k Tomovi, který se jen stěží snažil ovládnout smích.
"Slečno Mooreová," ozval se jim nad hlavami rozčilený hlas. "Myslím, že dnes už to stačilo."
"Pardon," zamumlala Elizabeth a vrátila se k práci.
Profesorka Prýtová od svých studentů vždy vyžadovala naprostou kázeň, soustředění a hlavně hrobové ticho. Většina Elizabethiných spolužáků byla dost inteligentní na to, aby profesorku poslechla, především ve chvílích, kdy pracovali se zvlášť nebezpečnými rostlinami. Jenže to by nebyla Elizabeth, aby vždy neprovedla nějakou hloupost, převážně z nepozornosti, a neohrozila tím sebe a popřípadě i své okolí. Nikdy se nedalo předpovědět, co vlastně udělá, protože to většinou nevěděla ani ona sama, byla prostě…
No, její osobnost nejlépe definoval Tom pomocí nějakého mudlovského přísloví, když byli v druhém ročníku. Říkal, že se chová asi jako slon v porcelánu, jenže Elizabeth si za boha nedokázala představit, co by vlastně obrovské africké zvíře dělalo v porcelánu a jaký to mělo mít význam a to také Tomovi řekla. Od té doby ji jednou za čas oslovoval "ty můj malej slone" a skvěle se bavil nad jejími nechápavými a rozzlobenými úšklebky.
Hodina bylinkářství nakonec dopadla v pořádku, až na jeden krvavý škrábanec, který Elizabeth utržila od Tesákovité Masožravky, která se jí rozhodla spolknout ruku i s nabízenou běhnicí, což způsobilo další rozruch, posmívání několika zmijozelských a další nasupený pohled už od tak naštvané profesorky, prostě její běžná hodina.
Naštěstí další průšvih jí nějakou dobu nehrozil, protože oběd se většinou obešel bez jakýchkoli problémů. Elizabeth se v klidu usadila vedle Toma a Alice, která ji ještě stále peskovala za utržený školní rest, u dlouhého nebelvírského stolu, kde se k nim po chvíli přidali i pobertové.
Sirius si během tří volných dní po začátku nového roku stihl najít nový úlovek, nebo se spíš znovu začal zajímat o nebelvírskou miss, Caroline Emmersonovou. Elizabethinu milovanou blonďatou spolubydlící, která se teď po škole nosila, jako královna Světa a při každém setkání s Eliz se kolem Siria omotávala, jako had škrtič ovinuje kolem své oběti, až na to, že se pletla, to ona tady byla oběť. Stejně jako Elizabeth, která s ní najednou musela trávit víc času, než na který by dobrovolně přistoupila, ale Caroline byla prostě všude.
Elizabeth by zajímalo, proč si ji vlastně Sirius znova vybral? Po vánočním večírku u Křiklana tvrdil, že už se k Emmersonový nikdy nepřiblíží, protože její blbosti se vyrovná snad už jen Červíček a s tím je alespoň sranda. Eliz s ním naprosto souhlasila a na tu chvíli, kdy jí tohle o vánočních prázdninách řekl, si zase bolestně vzpomněla, proč ho vlastně tolik let milovala a stále miluje, i když ne stejným způsobem. A Teď udělal tohle, vrátil se k holce, kterou považoval za hloupou nánu jen kvůli jejímu tělu, i když moc dobře věděl, že ji Elizabeth nesnáší.
Po necelé čtvrt hodině Elizabeth došla k názoru, že dokonce ani její oblíbená bramborová kaše s pečeným kuřetem ji nedokáže přimět zůstat u oběda déle.
Caroline se hned, jak pobertové přišli, omotala kolem Siria a teď se ho rozhodla krmit po lžičkách. James měl oči jen pro Lily, která zapáleně nadávala na jejich přestárlou profesorku Obrany proti černé magii, s kterou prý příliš pomalu opakovali učivo a neměli šanci vše stihnout do května, kdy končila škola a začínaly OVCE. Remus souhlasně pokyvoval hlavou a k Elizabethinému překvapení občas dokonce několikrát Lily přerušil a hlasitě nadával. Tom s Alicí diskutovali o domácím úkolu z Přeměňování, které jim profesorka McGonagallová ráno zadala a když se náhodou zrovna rozhodli věnovat Elizabeth sedící vedle nich, tak ji plísnili za její věčnou nepozornost. Takže jediný, komu mohla věnovat pozornost, byl Peter, který se cpal bramborovou kaší a při žvýkání zapomínal zavírat pusu a s někým takovým, i kdyby o to náhodou stál, se Elizabeth odmítala bavit.
"Půjdu napřed, uvidíme se na hodině," otočila se na Alici a vydala se dlouhými chodbami bradavického hradu směrem k učebně Starobylých run. Už byla jen několik desítek metrů od učebny, když ji najednou někdo popadl kolem pasu a zatáhl do opuštěné třídy, kolem které zrovna procházela.
"Co se to sakra -" Neznámý jí položil ruku na ústa a zabouchl za nimi těžké dveře.
"To jsem já," zašeptal jí do ucha a po chvíli ji pustil. Zamračeně se na něj otočila a pohlédla mu do nebesky modrých očí.
"Co se děje?"
"To si nezasloužím ani polibek na přivítanou?" Usmál se na ni, přiblížil se na vzdálenost několika centimetrů a objal ji kolem pasu.
Překvapeně pozvedla obočí, nikdy dopředu nevěděla, co udělá. Od Silvestra spolu v podstatě nemluvili, kromě několika tichých a krátkých pozdravů, když se potkali na chodbě nebo ve Velké síni. Vždy byl ve společnosti své zmijozelské party, která se na Elizabeth dívala, jako na póvl a on s ní nikdy neztratil ani slovo na víc a teď ji najednou vtahuje do prázdné místnosti, usmívá se na ni a chce ji líbat?
"Nevím proč, a když dovolíš… Za chvíli mi začíná hodina."
"Co se stalo?"
"Nic."
"Elizabeth," chytil ji za zápěstí a zabránil v odchodu. "Řekni mi pravdu, poznám, když mi lžeš."
"Vážně?" Zeptala se ironicky a založila si ruce. Věděla, že hádat se s někým, jako je on, je úplně zbytečné, ale nemohla si pomoct. "A jakpak? Když mě vlastně vůbec neznáš."
"No, minimálně něco vím určitě," znovu ten vědoucí úsměv, který ji tolik rozčiloval. Zamračila se na něj a otočila k odchodu, tohle přeci neměla za potřebí. Chytil ji kolem pasu, přitáhl co nejblíž k sobě a políbil.
Začala se bránit. Snažila se mu vysmeknout, ruce vklínila mezi jejich těla a pokoušela se ho odstrčit. Byla tak rozzuřená a ukřivděná. Jeho chování bylo neodpustitelné, zacházel s ní jak se svým majetkem. S hračkou, kterou někam odloží, když ji zrovna nepotřebuje a pak se po ní shání a říká, že je jeho nejoblíbenější.
Jistě, tohle všechno patřilo k tajemné auře, která ho obklopovala na každém kroku, a která ji k němu táhla, ale to neznamenalo, že se jí to líbí. Vždy měla jednoznačné představy o vztahu.
Viděla se, jak kráčí s vysokým chlapcem po školních pozemcích a kolem jezera, její přítel se na ni neustále usmívá, proplétá si s ní prsty, jemně ji líbá na tvář i na ústa. Ráno ji při snídani ve Velké síni uvítá polibkem (kdyby měla přehánět a ona nikdy nepřeháněla, tak jí občas přinese i rudou růži) a pak spolu před zraky všech odejdou na další hodinu, kde si vyměňují zamilované pohledy a psaníčka. Takhle mělo podle Elizabethiných dětských, i nynějších, představ vypadat chození s klukem a teď tu stojí, v tmavé opuštěné učebně schovaná před zraky celé školy, a postupně podléhá polibku zmijozelského prince.
Cítila, jak jí jeho dlaně přejíždějí po těle od pasu k bokům a zase zpět, nikdy víš ani níž, a jeho ústa ji nutí potichu sténat a lapat po vzduchu, kterého se jí nedostává. Postupně se přestala bránit. Ruce, kterými se ho od sebe snažila tak vehementně odstrčit, zůstaly bezvládně položené na jeho hrudi, a když se s ní otočil dokola a opřel ji o zeď, aby se k ní mohl ještě víc přitisknout. Objala ho kolem krku, rukama zabloudila do delších černých vlasů.
Něco takového doopravdy neodpovídalo jejím představám o dokonalém příteli, jenže Regulus nebyl její přítel a už vůbec nebyl dokonalý. Vlastně si nebyla jistá, jaký vztah mezi sebou teď měli.
Chodili spolu? To určitě ne. Byli přátelé? Snad, ale ani to nemohla říct jistě. Tak co tedy? Co k němu vlastně cítila a především, co on cítil k ní? Přeci by ji nelíbal, kdyby o ni alespoň trochu nestál.
Mohl by ji chtít jen kvůli tělu, ale podvědomě cítila, že to není pravda. Mohl si vybrat jakoukoli dívku ze Zmijozelu a stačil by mu na to jediný pohled, a kdyby přeci chtěl zabruslit i do jiných vod? V Bradavicích byly stovky dívek a desítky z nich byly krásnější, atraktivnější a zkušenější než ona. Ne, tím to nebylo. Zbytečně by neriskoval zlobu pobertů, i kdy… Mohl to dělat, jen aby ublížil svému bratrovi? Ne, ona sice byla Siriusovi blízko, ale zdaleka ne tolik, aby se stala jeho slabou stránkou. Určitě by se za ni postavil, ale jen kvůli Jamesovi, svému nejlepšímu kamarádovi a Jamesův vztek by znamenal vzbouření celého Nebelvíru a o něco takového Regulus určitě nestál. Tak proč to dělá?
"Už musím jít," zašeptala udýchaně, když se od ní na chvíli odtáhl.
"Ještě ne," znovu přitiskl své rty na její a ona se okamžitě přestala vzpírat. Měl nad ní neuvěřitelnou moc, autorita sálající z jeho očí a hlasu, ji nutila poslechnout a on si to moc dobře uvědomoval.
Ne, Regulus Black vážně nesplňoval Elizabethiny představy o dokonalém princi, kterého si před lety vysnila, a který se od prvního ročníku nápadně podobal staršímu z bratrů Blackových. Byl tak jiný, tajemný, silný, snad i děsivý a zároveň jemný. Při pohledu do chladných modrých očí si byla jistá, že jí nikdy neublíží. Jak to věděla? Možná to vycítila, možná to byl její skrytý šestý smysl, možná jen mylné tušení. V tuhle chvíli to však bylo jedno. Existovala jen ona a on. Jeho rty tisknoucí se silou na její, horké dlaně přejíždějící po jejím těle, jeho zrychlený trhavý dech. Tohle nemohl být podvod. Prostě nemohl.
Omámeně, jakoby se nadýchala výparů nějakého silného lektvaru, došla do učebny Starodávných run, přišla o více jak deset minut pozdě. Ani se nepokoušela vymyslet si nějakou originální výmluvu, jen zašeptala tichou omluvu směrem k mladé profesorce a usadila se na své místo vedle Alice, která na ni překvapeně zírala.
"Kde si, u všech bohů na Olympu, byla? Odešla si od oběda deset minut přede mnou."
"Trochu jsem se zapomněla," usmála se na ni Elizabeth a stočila, nebo se spíš pokusila, svou pozornost k profesorce.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Majuš Majuš | Web | 24. ledna 2010 v 13:52 | Reagovat

Skvělá kapča, jsem taky mooc zvědavá na Reguluse. Jestli si s Eliz jen hraje anebo je do ní vážně zamilovaný. Osobně jsem pro tu druhou možnost, povídek s ním je opravdu málo a takových, kde je hodný ještě míň. Doufám, že přidáš rychle další nebo se vážně zblázním...:)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 24. ledna 2010 v 14:58 | Reagovat

veľmi pekná kapča, nwm si predstaviť madame Prýtovou (už som zabudla, ako sa jej meno povie po slovensky :D) rozčúlenú :D, veľmi zaujimavá kapča, tešim sa na ďalšiu :-)

3 Tomisus Tomisus | Web | 24. ledna 2010 v 16:42 | Reagovat

Super kapitola, no, madam Prýtová a sníh na tváři, to by jsem ctěl vidět naživo.. Jinak určo se těší na další kapču..

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. ledna 2010 v 16:59 | Reagovat

Moc vám všem děkuju :D Vim, že je to slaďárna a slibuju, že na chvíli bude ještě hůř... pak se z toho snad i nějak vymotám... nebaví mě psát kapitoly, kdy jsou dva spolu (i když tohle se tak vážně nazvat nedá) protože prostě nikdy nevím, co psát :D a že je to vidět

5 Flammea Flammea | Web | 24. ledna 2010 v 17:22 | Reagovat

no teda ten Regulus to je ale kvítko... že se nestydí takhle pobláznit nebohou dívku a potom si myslet, že bude na hodině vnímat paní profesorku :D

6 Majuš Majuš | Web | 24. ledna 2010 v 17:24 | Reagovat

Je to, ale pěkná slaďárna, která se dá číst a upřímně doufám, že to nebude jedna z povídek, kde je hl. postava (v tomto případě Eliz) s Regem a pak se dá dohromady se Siriem. Ho bylo už dost, ted' je na řadě Reg... :))

7 Jaune Jaune | Web | 24. ledna 2010 v 17:27 | Reagovat

ta lizina představa o chození s klukem byla... roztomilá :))) fakt, úplně jsem se nad tím připitoměle usmívala, i když to bylo dokonale naivní. ale to byl asi záměr, co?  :D
vlastně, usmívala jsem se při celým tom konci, abyc se přiznala... tvoje kecy o tom, že je to divně napsaný nejpřijmám :D souhlasím akorát s tím, že je to slaďárna... a o to víc to baštím, poněvadž je to úžasná, dokonalá a jednoduše nádherná slaďárna ;)))
takže fofrem další díl, prosím prosím O=)

8 lina lina | Web | 24. ledna 2010 v 18:32 | Reagovat

slaďárna neslaďárna, bylo to super...sněhová bitka byla perfektní:D sejmout madam Prýtovou..lol...
těším se na další...
Teď mi něco docvaklo..dopkenývohrady:(:D

9 Peace Peace | Web | 24. ledna 2010 v 18:36 | Reagovat

Ano, je to naprosto dokonale napsaná slaďárna, ale mě to překvapivě vůbec nevadí. Bylo to pěkné. Vlastně to bylo naprosto úžasné. Přituple jsem se usmívala po celou dobu čtení. Mě se to líbilo moc a bez ohledu na to, že ti to tak nepřijde, je to moc povedený. Jsem ráda, že teď pokračuješ v téhle povídce protože mi tak nějak přirostla k srdci:D Takže doufám, že brzo tu bude další kapitola:D

10 wladka wladka | Web | 24. ledna 2010 v 18:39 | Reagovat

super poviedka...
vazne krasne pises.....
Elizabeth je mi prudko sympaticka ...vlastne vsetky postavy okrem Jaspera...
uz aby bolo pokracko

11 LilE LilE | Web | 24. ledna 2010 v 20:36 | Reagovat

Úžasný, nádharný! nemám slov!!:)) je to skvěla povídka..já bych si moc přála aby tantokrát taky někdo skončil s Regulusem..přece jenom Sirius už jich měl dost:) ale je to skvělý!:))

12 Aňulka Aňulka | Web | 24. ledna 2010 v 22:50 | Reagovat

Tak kritiku, jo?Sakra, běž se bodnout s kritikou, Ne-ly!!!
Bylo to boží, to v každém případě...mě slaďárny nevadí, ty já i docela ráda, asi stejně jako komedie, ovšem i temné povídky mají co do sebe.Zkrátka čtu všechno, co je dobře napsané a je to o něčem, není to jen povrchní blbůstka (a že si kolikrát říkám, že jsem ty blbůstky psala a nechápu, jak to někdo mohl číst!) a můžu říct, že tahle kapitola se ti fakt povedla.Mě dostává Regulus, děláš z něj opravdu toho, koho popisuješ, nikdy nevím, co udělá.A to se mi líbí, fakt...
A víš co?Pokud chceš kritiku, běž si ji sehnat jinam!Za kritiku mi nikdo neplatí!:-D

13 Maya Maya | Web | 25. ledna 2010 v 18:30 | Reagovat

Áááááách :-D Nídherné.
Já bych toho Reguluse nejradši sežrala, zbaštila a uschovala někam, kam by na něj Liz nemohla. Je to štramák :-D
A ty její představy byly... přiznejme si, že s Regulusem, trošku naivní, ale i tak se mi líbíly.
Moc krásný, moc úžasný a hlavně moc a moc chci další :-D

14 9pitris 9pitris | Web | 25. ledna 2010 v 22:49 | Reagovat

nádhera to prostě nemá chybu jak sjem psalal předtím tyhle pasáže miluju a jak se smál nebo spíš culil jak eliz a tom se koulovaly no super mohla bx jsi do povídky zase dát toho jaspra sullivena? víš jen trochu okořenit

15 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 27. ledna 2010 v 18:07 | Reagovat

Sorry, že nepřidávám komen dřív, jsem trochu ve skluzu...no nic, hele já nevímm, ale pokud tohle bylo trhaně a divně napsan tak já jsem Mochomůrka, protože to je naprosto skvělá kapitola! Tuhle povídku naprosto zbožňuju, Elizabeth je aková nekomplikováná, trochu naivní, ale přátelská a milá...prostě moje holka! Její představy o dokonalém vztahu cháp(což je dost říct, já sama nejsem romantická ani trochu), úžasně jsi popsala její pocity, názory a myšlenky...prostě D-O-K-O-N-A-L-É! Dalšíííí! Dalšííí!

16 lucrecia lucrecia | Web | 5. dubna 2010 v 21:56 | Reagovat

ach to bylo dokonalé...všechny ty její pocity tak skvelě napsaná..jen chudák hoka takovyhle mít přestavy to se brzo zklame

17 ejunka-a ejunka-a | Web | 11. února 2012 v 19:21 | Reagovat

Krása...Dlouho jsem přemýšlela, ke komu mám Reguluse přirovnat. A při čtení této kapitoly mě to konečně trklo:-) Připomíná mi Draca:-D

18 Elena Elena | Web | 3. dubna 2013 v 15:32 | Reagovat

Á, zamotala se mi hlava. A to to jen čtu :)

19 Elena Elena | Web | 3. dubna 2013 v 15:33 | Reagovat

Á, zamotala se mi hlava. A to to jen čtu :D
Dokonalé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA