7. kapitola - Vše se mění 2/2

3. ledna 2010 v 22:31 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
A zbytek :D nic moc, já vim, ale co se dá dělat... snad aspoň potěší






"Teto!"
"Lizzie, zlato," usmála se žena středních let a přitiskla k sobě skoro dospělou dívku. "Tak ráda tě vidím, jak byla cesta? A kde máš kluky?"
"V pohodě, bradavický expres je nejlepší místo na spánek," zazubila se Elizabeth na svou tetu, když ji konečně pustila. "Nejspíš se ještě loučí s ostatníma."
"Paní Potterová," uslyšela známý hlas za svými zády, ale nedostala šanci pohlédnout na černovlasého mladíka, protože Emily Potterová se právě nejspíš pokoušela Siriuse udusit ve svém pevném obětí.
"Siriusi, zlato, jsi nějaký hubený," začala ho okamžitě plísnit a tiskla k sobě. Sirius se jen bezděky usmál, za ta léta už byl více než zvyklý a stále velice vděčný za její mateřské chování.
"No tak, Emily, už ho pusť, než ho udusíš a kde je vlastně James? Většinou vyvolává tolik hluku, že se nedá přeslechnout a teď nic."
"Támhle je," ozvala se Elizabeth a ukazovala několik metrů před sebe, kde stál James s krásnou rudovlasou dívkou. "Loučí se s Lily."
"S Lily? Myslíš Lily Evansovou? Tu Evansovou?" Otočila se okamžitě paní Potterová směrem, kterým Elizabeth ukazovala a získala tak ten nejlepší výhled na líbající se dvojici.
"Ale to je mi překvapení a já zase o ničem nevím."
"No, vlastně se dali dohromady až včera, na tom vánočním večírku a už teď je to dost otravný," zakroutila hlavou Elizabeth, která s nimi musela strávit několik hodin v jednom kupé, kdy James nedělal nic jiného než, že omámeně zíral na Lily a naopak, i když Elizabeth si neměla na co stěžovat, mohla být ráda, že se po ní nechtělo, aby konverzovala, protože její myšlenky byly daleko od nich. Vlastně ne tak daleko, jen o několik kupé dál u černovlasého mladíka s modrými diamanty v očích.

Od té chvíle, kdy ji políbil, s ním ještě neměla šanci mluvit. No, určitě by to nějak zvládla, nakonec jejich posledního rozhovoru uběhlo už několik hodin a většinu té doby, byly dokonce ve stejném vlaku jen několik desítek metrů od sebe, ale Elizabeth si nebyla jistá, co by mu vlastně řekla? Nevěděla, jak se k němu chovat. Ten polibek se jí více než líbil, on se jí líbil, ale co s tím? Stojí o ni? Nebo to bylo jen tak? Nevyznala se v něm. Ne, že by Elizabeth měla nějak zvlášť dobrý odhad na lidi, ale vždy si dokázala udělat svůj názor, u Reguluse toho nebyla schopná. Vždy, když se už rozhodla, tak se zachoval jinak, nepředvídatelně. Stejně, jako dnes, kdy ji políbil a kdy se v jejích očích úplně změnil. Teď to však nemělo cenu řešit, odjíždí domů na prázdniny, sice jen na čtyři dny, ale pryč. Pryč z Bradavic a pryč od Reguluse Blacka. Teď si tím nebude lámat hlavu.
"Jamesi! Už musíme jít!" Vykřikla, aby upoutala jeho pozornost. Zamračil se na ni, ale naposledy Lily políbil a rozběhl se k nim.
"No konečně, brácho," ozval se posměšně Sirius a vydal se k přepážce vedoucí na mudlovské nástupiště.
"Vždyť už jsem tady, ne? Ahoj mami, tati."
"Jamesíku," zašvitořila paní Potterová. "Takže už si tu svojí Lily konečně dostal?" Elizabeth se za jejími zády střetla se Siriovým pohledem a oba v tu chvíli vyprskli smíchy, že sotva popadali dech a zatímco se snažili uklidnit, James je oba stihl zpražit nasupeným pohledem.
Takhle pokračovala celá cesta k domovu. Sirius, Elizabeth i pan Potter si z Jamese celou dobu utahovali a naráželi na přednosti Lily Evansové, takže James chvílemi rudl snad až na zadku a paní Potterová se je snažila usměrňovat, jenže svými chtivými dotazy na Jamesovu lásku, svého jediného syna dostávala ještě do větších rozpaků.

"Tak už pojďte!" Poskakovala Elizabeth před domem s bruslemi pověšenými na ramenou.
"No jo, furt," zabručel James a omotal si šálu těsně kolem krku, měl na sobě asi čtyři vrstvy a vůbec z jejich dnešního plánu nebyl nadšený, určitě ne, jako jeho bláznivá sestřenka.
"Kam se tak ženeš? Rybník ti určitě neupláchne," usmál se druhý mladík nad jejím nadšením, když rozpustile skákala ve sněhu kolem nich. Elizabeth milovala zimu.
"Prostě bych tam ráda dorazila, než bude tma," vyplázla na něj Elizabeth jazyk, chytla Siriuse za ruku a táhla ho za sebou. Zmateně pohlédl na její prsty, které se rychle propletly s jeho, ale pak zakroutil hlavou a úsměvem se za ní vydal. Jamese nechali daleko za sebou.

"Tak dělej, Jamesi!" Křičela na něj Elizabeth a točila se na ledové ploše zamrzlého jezera, které se nacházelo několik set metrů od jejich domu.
"Celej nadšenej," zabručel potichu James a pomalu se vydal k jezeru. Neměl zrovna nejlepší náladu a to kvůli jedinému závažnému důvodu.
Lily se mu celý den neozvala, když se včera na nádraží loučili, tak mu slíbila, že mu hned jak přijede, napíše dopis. Seděl u okna už od brzkého rána a pozoroval čistě modrou oblou, nic nepřišlo. Dokonce i teď, když už je paní Potterová vyhnala ven, aby mohla v klidu připravit štědrovečerní večeři, neustále zvedal hlavu vzhůru a hledal zatoulanou sovu.
Elizabeth protočila oči, tohohle se bála. Chodili spolu teprve dva dny a James už se změnil, co se stane, až spolu budou chodit několik týdnů nebo dokonce měsíců? Nerada si to připouštěla, ale bála se. Bála se, že Jamese ztratí. Byl to nejdůležitější člověk v jejím životě a ona se o něj, z čisté sobeckosti, nechtěla s nikým dělit a to míň s Lily Evansovou, kterou ani pořádně neznala a o které věděla jen, že Jamese celé roky trápila a měla nad ním obrovský vliv.
"No tak, Jimbo, slibuju, že ti tentokrát neujedu a nechám ti i náskok," zakřičela na něj sladkým hlasem a Sirius až do teď bruslící klidně kolem ní se hlasitě rozesmál, že málem neudržel rovnováhu. Elizabeth se na něj rychle otočila a nenápadně mrkla, moc dobře si oba pamatovali Vánoce před třemi roky, kdy je nadšený jejich sportovec vyzval k závodu okolo jezera a nakonec skončil daleko za nimi poslední, protože si zapomněl nabrousit nože a tak ho brusle spíš brzdily, než zrychlovaly.
Ale to už se James konečně dostal na led a bleskovou rychlostí se za ní vydal. Elizabeth na oko vyděšeně zakřičela a pokusila se mu ujet, marně. Jamesovi se sportovní nadání prostě nedalo zapřít a brzy ji začal dohánět. Otočila směr úprku o 180° a vydala se, co nejrychleji mohla, k Siriovi, jakoby si snad myslela, že u něj najde záchranu. Jenže v té rychlosti nedokázala odměřit správnou vzdálenost. Do svého potenciálního zachránce plnou silou narazila, a aby to nebylo málo, oba se nejen sesunuli k zemi, ale i poodjeli kousek po kluzkém ledě a nakonec podrazili Jamesovi nohy.
"Co, U Agrppových trenek, děláte?" Začal se rozčilovat James, když se trochu vzpamatoval. Postavil se opatrně na nohy a mnul si levý loket. "Že já se k tomu vždycky nechám přemluvit," brblal, zatímco se pomalu vracel na břeh.
Elizabeth se Siriusem se hlasitě rozesmáli a ani se nepokoušeli sebrat ze studeného ledu. Elizabeth, protože se doslova brečela smíchy a Siriovi se leželo více než pohodlně, když na něm dívka spočívala celou svojí vahou. Zvedl pravou ruku a přejel jí dívce po čelisti. Elizabeth se okamžitě přestala smát a pohlédla mu upřeně do šedých očí.
"Tak dělejte! Nebo přijdeme pozdě na večeři a mamka nás zabije!"
Potřásla hlavou a, co nejrychleji to na kluzkém ledě šlo, se postavila na nohy a vyrazila za Jamesem.
Dělo se něco zvláštního a začalo to tím prokletým vánočním večírkem. Jakoby se její starý svět rozpadal a vše se točilo v bláznivém kruhu, jehož středem byla ona, Elizabeth.
Od chvíle, kdy ji Sirius poprvé viděl v těch večerních šatech a v doprovodu jiného chlapce se choval jinak, díval se na ni jinak, změnil se a ona nevěděla proč. Nejpřesnější byl nejspíš ten první úsudek, zdálo se jí, že si díky těm šatům a především chlapeckému doprovodu z jeho ročníku, uvědomil, že už není malé dítě a poprvé se na ni díval, jako na sedmnáctiletou dívku. Potěšilo ji, když v jeho očích spatřila zájem, ale nechápala, odkud nebo proč se tam vzal, každopádně ten zvláštní pohled, kterým ji čas od času propaloval, stále nemizel.
Když seděli v kupé bradavického rychlíku, několikrát ho přistihla, jak ji pozoruje s tím zvláštním leskem v očích, jako by si ji měřil a - hodnotil. Pak přijeli domů a všechno se na chvíli vrátilo do starých kolejí.
James byl šťastný (především potom, co konečně dostal dopis od své milované, zatímco Elizabeth se Siriem mohli Lily jen proklínat, že není pořádná ranní dopisovatelka a neušetřila je Jamesovi dopolední mizerné nálady), poskakoval po pokojích a pomáhal otci s venkovní výzdobou domu a zahrady, zatímco Elizabeth se Siriovou pomocí zdobila vánoční stromeček, obývák a halu.
Povídali si, smáli se, vtipkovali, stejně jako roky a roky předtím. Jako dva staří přátelé, spíš pomalu sourozenci, ale pak se stalo něco, co ji utvrdilo v názoru, že ji Sirius posledních několik dní bere jinak.

Elizabeth stála stoličce u dřevěného schodiště v hale a snažila se na něj pověsit zlatý vánoční řetěz. Ještě jí, na rozdíl od kluků, nebylo sedmnáct let a tak si musela poradit bez kouzel, což by jí nedělalo problém, kdyby se však volnou domácí košilí nezachytila o část ozdobného zábradlí.
"Siriusi!" Zavolala směrem ke kuchyni. Mladík okamžitě přišel a při pohledu na ni, visící za tričko na zábradlí tak, že na stoličku dosáhne jen palci u nohou, se hlasitě rozesmál.
"Moc vtipný," zaprskala Elizabeth. "Tak už mi pomoc!"
"No jo, už jdu," kývl hlavou a udělal několik kroků k ní. Pak se natáhl a rukou se pokusil uvolnit její košili, jenže se nepovedlo. Sirius ztratil rovnováhu, podkopl vratkou dřevěnou stoličkou, na které Elizabeth stála, a oba se skáceli dolů.
"Tak ti teda děkuju za pomoc," usmála se na něj Elizabeth, když se pomalu sebrala ze země.
"Jo nemáš -" zasekl se v polovině věty a s široce rozevřenýma očima na ni hleděl.
"Co se stalo?" zeptala se nechápavě, ale po chvíli jí došlo, kam se dívá. Při pádu totiž knoflíky její staré košile povolily a košile, teď už spíš kus nepoužitelné látky, zůstala vyset na zábradlí vedle z poloviny připevněného zlatého řetězu. Stála tu před ním jen v podprsence a volných teplácích.
Sirius jakoby nemohl odtrhnout oči od její hrudi, ale po chvíli se vzpamatoval, zrudl (ano, doopravdy zčervenal, jak rajské jablíčko), něco rychle zakoktal a odběhl zpátky do kuchyně.
Elizabeth nechápavě zakroutila hlavou, co se mu zase stalo? Vždyť ji už polonahou viděl tolikrát. Skoro celé letní prázdniny s kluky strávili u rybníka v plavkách, které nebyli o moc větší než její nepříliš plná podprsenka.
Elizabeth si jen nerada musela připustit, že objem jejího hrudníku ani zdaleka nedosahuje velikosti Caroline Emmersonové (no to už by možná chtěla moc, Caroline byla nakonec nebelvírská sexbomba) ani ostatních svých spolubydlících, které jí s oblibou nazývaly "hošánkem", samozřejmě, kromě Alice, která se jí vždy zastávala.
Elizabeth to ale bylo jedno, věděla, že její spolužačky jen závidí, že tráví tolik času s Jamesem a především se Siriusem. Přesto ji však, snad jako každého, bolely jejich urážky týkající se jejího vzhledu. Měly pravdu, skutečně neměla zrovna ideální dívčí postavu.
Byla malá, s širokými kostnatými rameny. Plochá, jak žehlicí prkno, s nepříliš výraznými boky a ani v obličeji si nikdy nepřišla nijak zajímavá. Tmavě hnědě kudrnaté vlasy podobné tvrdým drátkům měla vždy svázané do pevného uzlu, malý rovný nos byl správně nezajímavý a posetý několika hnědými pihami, které v létě pokaždé ztmavly a jakoby se rozmnožily. A její oči? Na kterých si celá lidská populace tolik zakládala. Tmavě hnědá kukadla bez kouzla, ne jako ledově chladná modř očí Narcisy Blackové, ne jako zářivě zelené smaragdy v očích Lily Evansové ani kouzelná zeleno-šedo-modrá míchanina Caroline Emmersonové, nic. Její oči byly stejně obyčejné, jako jejich majitelka. Aspoň tak to Elizabeth vždy připadalo.
A teď Sirius, lamač dívčích srdcí, který měl v Bradavicích skoro každou dívku, zrudl při pohledu na její polonahé tělo? Svět se doopravdy zbláznil.

"Nemůžu uvěřit, že to tak rychle uběhlo," na tváři Emily Potterové se leskly slzy, když se loučila se svými třemi dětmi. Jistě, její pravý syn byl jenom James, ale za ty roky už do své rodiny a srdce dávno přijala i Elizabeth a Siriuse.
"Budeš mi chybět, teto," zašeptala Elizabeth a objala ji. Ty čtyři dny Vánoc uběhly, jako voda a oni se vraceli do Bradavic, kde už měli zůstat přes zbytek prázdnin a oslavit Nový rok.
"I ty mě, zlatíčko. Dávej na sebe pozor, ano? Vy všichni," zvedla hlavu a oříškovýma očima, tak podobnýma těm Jamesovým a Elizabethiným, se zabodla do dvou černovlasých mladíků stojících před ní. "Nedělejte žádné blbosti, učte se a dejte mi na ni pozor."
"Teto! Nejsem přeci malé dítě, nepotřebuju, aby na mě někdo dával pozor a už vůbec ne, tihle dva!"
"Já vím, zlato," usmála se na Elizabeth smířlivě paní Potterová a podala jí malý balíček se svačinou a několika drobnými. "Dobře se uč a piš nám."
"Každý týden," usmála se na ni Elizabeth a sledovala, jak její teta naposledy políbila svého syna a pak i Siria na čelo a spolu se svým manželem ustoupila stranou, aby mohli všichni tři nastoupit do Záchranného autobusu, který je měl odvést do Bradavic.
"Jamesi!" Uslyšela Elizabeth povědomý hlas hned, jak nastoupila do autobusu a v zadu na pravé straně uviděla sedět pohlednou dívku s tmavě rudými dlouhými vlasy, ale to už se James nadšeně vrhl ke své milované a začal ji zasypávat polibky.
Elizabeth si zmučeně povzdychla a kývla na Siria, aby si s ní sedl kousek dál od zamilovaného páru. Na tohle vážně neměla nervy a hlavně si potřebovala pořádně utřídit myšlenky. Vracela se do Bradavic a to znamenalo, že dřív nebo později, se svým štěstím dřív, potká i černovlasého chlapce, který poslední dny opanoval všechny její myšlenky. Regulus přeci říkal, že Silvestra taky stráví ve škole.

"Všechno nejlepší!" Ozval se hlasitý křik následovaný sprškou ran, které zněly jako válečná kanonáda. Začal nový rok, který pro Elizabeth znamenal tolik příslibů do budoucna. Nestačila se ani pořádně nadechnout, když už jí Sirius nadšeně objal kolem pasu a zatočil se s ní. Měl už trochu upito stejně, jako ona.
Začali už v osm večer a nedalo se říct, že by se nějak šetřili. James se Siriusem do Bradavic propašovaly bednu s ohnivou whisky, skřítčím šampaňským a máslovým ležákem, takže o zábavu bylo postaráno, protože v jejich počtu tohle prostě nemohli vypít.
Nový rok v Bradavicích trávili jen všichni pobertové kromě Petera, ale zato i s Lily a Elizabeth. Kvůli situaci, která Jamesovým rodičům, známým bystrozorům, nedovolila strávit svátky se svým synem, chtěla mít většina rodičů své ratolesti doma, dokud to šlo.
Elizabeth byla už v deset hodin v náladě a tak všechny nutila, aby si s ní zatancovali na písničky, které se linuly z kouzelnického rádia v rohu společenské místnosti. Jenže neměla zrovna valný úspěch.
Remus, nezvyklý na pití, usnul už před jedenáctou s flaškou ohnivé whisky místo plyšového medvídka. Lily a James se zajímali jen sami o sebe a Elizabeth měla podezření, že si navzájem pokoušejí spolknout hlavy.
Zbýval jen Sirius, ten byl naštěstí už tak opilý, že se od ní nechal přemluvit v podstatě ke všemu a tak se s ní pěknou dobu svíjel na provizorním parketu (odsunuli několik křesel stranou ke krbu), přičemž jí rukama přejížděl snad po celém těle. Elizabeth to však brala v pohodě, byli přeci dobří přátelé a jen spolu tancovali v různých bláznivých kreacích, ke kterým trocha dotýkání prostě patřila a najednou přišla půlnoc a s ní Nový rok.
Ve spěchu probudili Remuse, kluci odpálili připravený kouzelnický ohňostroj, který teď poletoval po celém pokoji a nastal čas novoročních polibků.
Jak se od sebe Lily s Jamesem na chvíli odlepili, aby si mohli s ostatními připít, tak teď se k sobě přisáli snad ještě těsněji. Remus si se všemi připil, políbil Elizabeth na tvář a oznámil, že jde spát, takže uvolnil místo opilému Siriovi, který se před ní postavil s rádoby svůdným úsměvem. Pozvedla obočí a pobaveně na něj pohlédla. Byl tak krásný. Dlouhé černé vlasy, ostře řezané rysy, modré oči a… Počkat! Modré oči? Zatřásla hlavou a najednou si uvědomila, že tady vlastně nemá co dělat a že by měla být úplně jinde, ale to už ji Sirius objal kolem pasu a přitáhl k sobě.
"Co takhle novoroční pusu pro dobrého kamaráda? Krásko?"
"Pro kamaráda? Jistě," obdařila ho zářivým úsměvem Elizabeth, stoupla si na špičky a letmo políbila na tvář. "Už musím jít, promiň," zašeptala a vyběhla ze společenské místnosti do tmavého opuštěného bradavického hradu.

Znovu běžela dolů směrem ke sklepením, aniž by přesně věděla kam, ale tušila, že tentokrát už nebude mít takové štěstí, jako minule. Přesto jí osud znovu přál.
Zrovna rychle procházela kolem prázdné učebny a rozhlížela se po nějakém vodítku (nejlíp reflektorovému ukazateli). Věděla, že je blízko, ale netušila, kde přesně se zmijozelská kolej nachází, když si všimla jemného světla vycházejícího z ní.
Zarazila se a pohlédla k pootevřeným dveřím. Proč to nezkusit? Třeba bude mít štěstí, když je ten Silvestr, a potká milého zmijozeláka. Ušklíbla se nad tou představou, takové štěstí mít nemohla, ale třeba je ten dotyčný opilý a ukáže jí cestu. Žádný z profesorů to být určitě nemohl, ti si, jako každý rok, připíjeli ve sborovně a Elizabeth se jen modlila, aby tam s nimi byl i Filch a ta jeho zpropadená mourovatá záchodová štětka.
Pomalu, co nejtišeji začala otevírat dveře do učebny a rozhlížela se kolem sebe a pak se srazila s pohledem modrookého mladíka. Zastavila se v půlce kroku a překvapeně hleděla do jeho udiveného obličeje.
"Co tady děláš?" vypadla z ní první věta, která ji napadla, a za kterou by si v další chvíli nejradši nafackovala. To se nezmůže na nic lepšího?
"To bych se tě mohl zeptat taky," odpověděl s mírným úsměvem Regulus a postavil se naproti ní. Počáteční šok z její nenadálé přítomnosti už dokázal překonat, zase. Už ji to ani nepřekvapovalo, ale o to víc štvalo.
"Já - hledala jsem tě," vykoktala popravdě a přistoupila k němu blíž, ale přitom mezi nimi stále nechávala vzdálenost minimálně jedné stopy.
"Vážně? A proč?" zeptal se a na jeho tváři se objevil vědoucí úsměv, další jeho výraz, který nenáviděla. Díval se na ni, jakoby přesně věděl na co myslí a možná to doopravdy věděl.
"Abych…. Abych ti popřála šťastný nový rok," vypravila ze sebe další blbost, která ji zrovna napadla. Proč sem vlastně přišla? Proč celou cestu běžela? Proč nezůstala se svými přáteli?
Protože bez něj to nebylo ono.
"Díky, tobě taky," znovu ten úsměv a další krok dopředu, kterým zmenšil vzdálenost na asi deset palců. "Ještě něco?"
"Ano," zašeptala, postavila se na špičky a přitiskla svá ústa na jeho v krátkém polibku. "Ještě jsem ti nedala novoroční polibek," usmála se, když se od něj po chvíli odlepila.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Flammea Flammea | Web | 3. ledna 2010 v 22:45 | Reagovat

ty jo já bych chtěla vidět Siriuse v tu chvíli, když od něj Liz utekla :D to musel být výraz za všechny prachy :D proč mi něco řiká, že to Regulus nenechá jen u krátkého polibku?? =) krásná kapitolka fakt

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. ledna 2010 v 22:55 | Reagovat

já uvažovala o jinym konci :D ale necháme to na jindy... nakonec se mi tam nějak líbil ten novoroční polibek jako zakončení prázdnin

3 Maya99 Maya99 | 4. ledna 2010 v 8:23 | Reagovat

Jak už jsem řekla, nádhera. Nevím, jak to dokážeš, ale je to neskutečný.
Bratrská válka? Ůůůůů :-D
Už musím letět, IVT je trapnej předmět, kterej říďa neustále hlídá :-(
Nádhera, těším se na další

4 Jaune Jaune | Web | 4. ledna 2010 v 9:48 | Reagovat

sirius musel vypadat jako ovce praštěná po hlavě palicí (neptej se, proč mě napadlo zrovna tohle...) jsem ráda, že liz jde po regulovi a ne po něm... jak už jsem říkala, v téhle povídce zmijozelského prince jednoduše baštím :D
james byl roztomilej, jak toužebně čekal na dopis od lily... zamilovanej cvok :D
líbila se mi ta vzpomínka či co to bylo... jen mi vrtá hlavou, jestli to siria rozhodilo tak proto, že ho překvapilo, že už je to velká holka a nebo je v tom něco víc... hmmm... jsem napnutá jak guma hagridových trenek...
takže fofrem další ;)))
P.S.: mourovatá záchodová štětka mě fakt dostala, výstižnější pojmenování pro ten vypelichanej kartáč na boty bych fakt nenašla :D

5 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 4. ledna 2010 v 10:41 | Reagovat

to je kráááásna 2. časť 7. kapitoly :D
naozaj sa mi to páčilo, hlavne ten koniec...to bolo táák romantické :):):):):):D:D
tešim sa na ďalšiu kapitolu :-):-)

6 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 4. ledna 2010 v 15:17 | Reagovat

Dokonalé! Vážně úžasná a skvělá kapitola, jen co je pravda. Osobně tuhle povídku mám ze všech tvých nějradši, i když ostatní jsou samozřemě taky super,ale tahle mně nějak baví nejvíce.  Vypadá to, že Sirius nám začíná mít Liz více než hodně rád :D, tak nevím komu z nich fandím víc, jestli Regulusovi, či Siriusovi...každopádně, prosím, piš dál, prosím, prosím, prosím a co nejrychleji!

7 Nel-ly Nel-ly | 4. ledna 2010 v 15:41 | Reagovat

Mockrát vám děkuju, já s touhle kapitolou měla nejdřív trochu jiný plány, ale řekla bych, že prodlužování jste si se mnou užili už dost :D tak to vezmem v celku krátce
Jaune: nebudu se ptát :D radši fakt, ne :D ovce by mě nenapadla, ale jinak věřím, že máš pravdu
Elin: Páni... díky, nevím co říct... tohle je moje malá prvotinka, jsem ráda, že ji máš ráda (smysluplné:D)

8 Peace Peace | Web | 4. ledna 2010 v 17:57 | Reagovat

Jej. Jsem zase pozadu, už to vypadá, že na to mám nějaký záhadný talent. Tak ke kapitole. Bylo krásná. Naprosto úžasná. Chdák Sirius. Já si naopak myslim, že  vtom je určitě něco víc. Neptej se proč, ale myslim si to. Začíná se mi líbit Regulus. Začíná se mi líbit Regulus hodně:D No nechám se překvapit. Uvidíme jak se to vyvine:D

9 Asci Asci | Web | 5. ledna 2010 v 14:37 | Reagovat

já se asi rozpustím :D...to je krásný...upe nádherný...ty jo já už se asi fakt rozpouštím :D...doufám že brzo přibude další kapitolka :)

10 Moreen Moreen | Web | 6. ledna 2010 v 13:00 | Reagovat

moc krásné, nel-ly, já tě žeru :D tahle kapitola, obě dvě části samozřejmě, byla úplně nejlepší! vážně dokonalý, jen mě mrzí, že jsem si ji nenechala až na večer, až se budu nervovat před zkouškou, tak bych se tím krásně odreagovala :-) a stoprocentně fandím regulusovi, ten v téhle povídce fakt válí, je vážně sladkej, zloduch, ale milej zloduch :-D fandím mu daleko víc než siriusovi, trochu si to zaslouží, nechala bych ho vytrestat. když ho liz chtěla, tak si jí nevšímal a teď.. no aspoň ho to poučí, že :D ale musel vypadat docela komicky, zajímalo by mě, jestli to bude mít nějaký pokračování ;-) a samozřejmě chci honem vědět jak to dopadne mezi liz a regulem, tak honem honem!! já vím, nejde to tak rychle, když člověk celý semestr na učení kašle a pak se to má nahonem naučit :-D

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. ledna 2010 v 17:06 | Reagovat

:D jůůů, děkuju
no rychle... já sem ve strašnym skluzu a to jen se zápočtama... nic nestíhám a nic nedávám (přesně! semestr nicnedělání, ale doslova)... vůbec nevim jak se učit :D

12 Denný Kowarowá → tvoje SBnko který tě Lavluje :D Denný Kowarowá → tvoje SBnko který tě Lavluje :D | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 20:37 | Reagovat

nic moc? vždyt je to úžasný! mě se to moooc líbí, je to fakt nadherný :)

13 Majuš Majuš | Web | 8. ledna 2010 v 22:05 | Reagovat

Teeeeeeeeda, mmmmoooocccc se mi to líbí, doufám, že brzy přidáš další.

14 Aňulka Aňulka | Web | 12. ledna 2010 v 15:38 | Reagovat

Tak takhle ne, Ne-ly, takhle to nejde.Copak to můžeš takhle skončit?!JÁ CHCI OKAMŽITĚ DALŠÍ, JASNÉ?!!!!
Ááá, já umírám už podruhé, zase to bylo skvélé, mě už prostě nenapadá nic, čím bych to mohla víc vynachválit...dokonalé, skvělé, úžasné, napínavé, poutavé, zkrátka bezchybné.

15 Tomisus Tomisus | Web | 24. ledna 2010 v 16:20 | Reagovat

Výborně, super.. Nevím co k tomu říct.. Krásně se to četlo, jako obvykle..
Super!

16 9pitris 9pitris | Web | 25. ledna 2010 v 22:36 | Reagovat

jak utekla siriusovi XD chudák ae co ty pasáže kde je regulu a elizabeth já žeru jsou prostě dokonalé no kvása dougfám že jich tu bude víc

17 lucrecia lucrecia | Web | 4. dubna 2010 v 22:27 | Reagovat

ach krása..bála jsem se že si hned něco začne se siriusem takže jsem ráda že to dopadlo takto

18 Drow Drow | Web | 9. dubna 2011 v 18:01 | Reagovat

celé jsem to zatím přečetla jedním dechem, ale teď jsem prostě musela napsat koment...moje dojmy? úúúplně úžasný, skvěle napsaný, fakt famózní...jsem ráda, že není blázen jenom do Siriuse,ale spíš do Reguluse...a obzvláště mě pobavil reflektorový ukazatel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA