20/2 kapitola - Láska, ta nejdůležitější věc, které jsi mě naučil...

18. ledna 2010 v 3:40 | Nel-ly |  Pravé já
Je to největší podvod! Já právě zjistila, že to nemůžu vložit kvůli počtu znaků... já myslela, že když je to necelých 6000 slov, tak to nebude vadit... :-/






Část druhá - Těžká volba

"Nemůžu uvěřit, že to tak rychle uteklo."
"Jo, mě to povídej. Zítra mám písemnou z Přeměňování a z Lektvaru, pak dvě hodiny pauza a hned praktická zkouška z Obrany a pak…"
"Já vím, Lily. Máme to přeci spolu, nemusíš mi to stále opakovat. Už tak jsem vystresovaná."
"No jo, ale je to jeden z nejdůležitějších okamžiků našeho života. Ten chlapík z nemocnice, říkal, že musím projít s nejlepším průměrem z Lektvarů, Bylinkářství, Obrany, Přeměňování a k tomu ještě alespoň Nad Očekávání z dalších dvou předmětů."
"To zvládneš, Lily. Jsi nejlepší z ročníku. Máš to v kapse už teď, copak si nepamatuješ ten jeho pohled, když si mu předvedla dokrvovací lektvar, dokonale připravený za deset minut?"
"Nevím, o čem mluvíš," odsekla jí okamžitě Lily, ale Casy na její tváři zaznamenala pyšný úsměv. Jistěže věděla. Nemocniční zřízenec, který dohlížel na náběr nových uchazečů na lekouzelnickou akademii, zíral na Lily během jejich poslední hodiny lektvarů jako na božské zjevení. Casy byla přesvědčena, že v Lilyině případě už zkoušky nehrají ani tak velkou roli, především, protože je stoprocentně složí na výbornou.
Za to Casyin osud byl dost na vážkách. Matka se jí od toho osudného dne, kdy řekla, že už Casandra není její dcera, neozvala a podle všeho už neozve. To jí popravdě vůbec netrápilo, nakonec přesně tohle si vždy přála, ale bohužel nedomyslela všechny okolnosti.
Neměla peníze, žádné zajištění, domov. Nic. Po škole se bude muset spoléhat jen sama na sebe a podle jejích nejhrozivějších, ale nejrealističtějších, představ nakonec skončí jako bezdomovec v Obrtlé ulici. Pokud bude mít takové štěstí a dostane se mezi tamní elitu. I kdyby si hned po škole dokázala najít práci, což je dost nepravděpodobné, tak by první, určitě skromnou, výplatu dostala až za další měsíc, a kde by do té doby žila? Jistě, mohla se vždy obrátit na Lily, která jí už pomoc nejednou nabízela, ale nechtěla být nikomu za nic dlužná. Utekla z domova právě proto, aby se osamostatnila, ale teď si nebyla jistá, jestli to dokáže. Vlastně, byla tu ještě jedna možnost. Velice výhodná možnost, kterou jí před několika týdny nabídl pan Gawinski. Byla to lákavá nabídka, víc než to… Její splněný sen, ale znamenalo by to odejít, daleko, a to ona nechtěla. Měla ráda své přátele, všechny.
Vždy inteligentní Lily, která jí dokáže pomoci v každé situaci. Jamese s jeho neutuchající důvěrou ve světové dobro (dobře, možná trochu přehnané, ale pravdivé) a nikdy nemizejícím pobaveným šklebem na tváři. Remuse s jeho dobrými radami a milým účastným úsměvem na tváři. Dokonce i toho Petera, který nikdy neřekne nic srozumitelného a většinou se zajímá jen o jídlo, a nakonec Sirius. Už uběhla dost dlouhá době, co na ni naposledy promluvil, ale věděla, že jí neustále sleduje takovým zvláštním vyčkávacím pohledem. Potřeboval čas, ale Casy nevěděla, kolik mu ho může ještě dát.

"Tak a je to tady," zašeptala roztřeseným hlasem Lily, když mezi Casy a Jamese stála ve společenském hábitu v řadě nebelvírských studentů sedmého ročníku.
"Neboj se, zlato, určitě jsi byla nejlepší," chytil ji za ruku James, ale Casy si všimla, že i z jeho hlasu je slyšet nervozita. Nakonec tohle byl jeden z nejdůležitějších okamžiků, který rozhodne o jejich budoucnosti.
James se Siriusem se hlásili do bystrozorského kurzu, jenže Bystrozoři byli elita mezi kouzelníky, což znamenalo ty nejlepší známky a následné zvládnutí těžkých fyzických a vědomostních testů.
Jediný Remus určitě splňoval všechny jejich požadavky, jenže on jediný se kurzu nesměl zúčastnit kvůli svému ´postižení´. Casy to naprosto chápala, stejně jako on, ale o to víc ho litovala, neznala nikoho jiného, kdo by si to tolik zasloužil.
Na rozdíl od Remuse James se Siriem měli ty nejlepší možnosti, oba byli silní a z dobrých rodin (tohle sice nebylo zákonné kriterium, ale přesto velice důležité), jenže byli silně závislí na výsledkách zkoušek, které u nich (přes jejich, především Siriovo, arogantní chování) nevypadaly zas tak slibně, přesto když se konečně začali učit, neslo to neuvěřitelné výsledky a Casy musela uznat, že kluci měli tu výhodu, kterou jim ona mohla jen závidět, měli to vrozené, aniž by se snažili, tak jim všechno vždycky šlo.
" Black Sirius," ozval se hlas starého zkoušejícího. Sirius trochu zkroutil hlavu, pohlédl Casy do očí a pak se za ním zavřely dveře.
"Calveterová Cassandra," dočkala se okamžitě, z postranních dveří ji zavolala malá stará žena s přísným pohledem. Casy se otřásla a zamířila na druhou stranu než Sirius, teď se rozhodne.

"Říkala jsem ti to, si nejlepší," usmála se na svou kamarádku a stiskla ji v pevném obětí. Lily byla nejlepší z ročníku, překvapivě. Hned po ní v rychlém sledu za sebou následovala Alice, Remus, Frank a hromada dalších studentů, převážně z Havraspáru, a Jamesův nenáviděný rival, Severus Snape, který při zkoušce z lektvarů dosáhl nejvyššího ohodnocení za posledních několik let.
Sirius s Jamesem, k překvapení všech, dosáhli výborných výsledků v předmětech, které potřebovali k přihlášení se do kurzu, takže se spolu s Alicí, Frankem a Frankovým kamarádem Burkem měli dostavit koncem srpna k přijímacím zkouškám.
A Casy? Ta dopadla asi tak, jak čekala a možná i o něco líp. Přeměňování i Obranu zvládla lépe než očekávala, složila je. Bylinkářství ani Starodávné runy pro ni nikdy nebyly problém, vlastně spíš nepodstatná zábava, určitě v případě run a Lektvary? Ty dopadly jak jinak, než katastrofálně. Během praktické zkoušky se jí nějakým nedopatřením povedlo roztavit kotlík a částí jeho obsahu postříkat dva členy zkušební poroty, kteří na celou hodinu skončili na ošetřovně. Nakonec se se svým nenáviděným předmět, hned po Větštění z čísel, kterých se naštěstí zbavila už při studiu v Kruvalu, rozloučila s velkou parádou, dopadla dokonce ještě hůř než Peter, který ukázal své nadání v Kouzelných formulích a částečně i v Obraně, čemuž se s ohledem na jeho přátelé a hromadu jejich společných dobrodružství vůbec nedalo divit.
OVCE pro všechny dopadly více než uspokojivě (Lily ještě chvíli brblala, že v lektvarech měla jen 146 bodů ze 150 možných, i když na nejlepší známku stačilo jen 110 bodů) a nastala doba bradavického míru a klidu, kdy studenti nečinně polehávali na rozlehlých pozemcích, koupali se v jezeře nebo hráli kouzelnické šachy a řachavého Petra. Jenže to už mělo brzy skončit, nadobro.

Casy sebou překvapeně trhla, když ložnicí rozlehla hlasitá rána. Přitiskla k tělu svoje malé kotě, no teď už o něco větší, kotě, Snowy, a rychle se na své posteli zvedla do sedu.
"Co se děje?" Zírala překvapeně na Lily, která s kamenným výrazem sledovala svůj velký školní kufr, byl zavřený, důvod té rány před chvílí.
"A je to tady, poslední necelý týden a pak… Vždyť víš."
"Ještě sis přeci nemusela balit, Lily. Dneska je ten večírek na oslavu zkoušek a pak ještě dost času…"
"Já vím, ale chtěla jsem být připravená," její hlas zněl podivně dutě a v její oči se začínaly lesknout víc než obvykle.
"Lil, přestaň, prosím. Nic nekončí, musíš to brát tak, že jen začíná nová etapa našeho života."
"Jenže nevíme, jak ta etapa bude vypadat. Bojím se - bojím se, že už vás všechny nikdy neuvidím, že se všechno změní, už se sem niky nevrátíme - nikdy," teď už doopravdy popotahovala a Casy ucítila, jak i jí v očích začínaly pálit slzy. Lily měla pravdu, všechno se změní.
"Neblázni, vždyť chodíš s Jamesem a je to s vámi vážné, nebo ne?" Rudovlasá dívka jemně přikývla a rukávem si otřela smaragdově zelené oči. "Tak vidíš. A pokud budeš s Jamsem, znamená to, že denně uvidíš i zbytek party a Alice s Frankem s nimi budou chodit do školy a určitě nikdy nevynechají příležitost zajít na návštěvu. Budete se vídat tak často, že si ani nevšimneš, že se něco změnilo, nebo vlastně ano, ale k lepšímu. Určitě."
"A co ty?"
"Co já?"
"Stále se nebavíš se Siriem, co když odejdeš k těm Oblačnejm Harpiím a já už tě neuvidím. Budeš daleko."
"Jsou to Oblačné Amazonky, ty harpie. A neblázni, my se budeme vídat často, jsi moje nejlepší kamarádka a mám tě ráda, stejně jako kluky."
"Ale ještě jsi jim neřekla ne."
"Ale ani ano, nerozhodla jsem se. Nechci vás opustit, ale moje budoucnost je tak na vážkách, že by to pro mě nejspíš bylo to nejlepší řešení," uvažovala Casy, ale když viděla Lilyin pohled okamžitě znovu nasadila svůj vřelý úsměv, na kterém pracovala celých posledních několik měsíců. "Ale opustit vás vážně nechci, i kdybych to místo přijala, určitě bys mě viděla dost často. Místo, kde trénují, není tak daleko a ještě k tomu, jsme přeci čarodějky, ne?"
"A co s tím?"
"Umíme se přemisťovat, truhlíku," nasadila sladký výraz a zašišlala na svou nešťastnou kamarádku. Věděla, co Lily cítí, i když vlastně ne tak úplně.
Lily prožila v Bradavickém hradu celých sedm let, stejně jako ostatní. Všichni tu vyrostli a zažili své nejdůležitější chvíle, i tak Casy chápala jejich pocity. Strávila v téhle nádherné škole necelý rok, a přesto jí toto místo přirostlo k srdci víc než její bývalý domov. Bradavice se staly i jejím domovem. Potkala tu úžasné lidi, své dobré přátele, a dokonce i svou první lásku.
Její vztah k atraktivnímu černovlasému chlapci s uhrančivýma šedýma očima se za ten rok tolikrát změnil, že se v tom občas sama nevyznala. To díky němu se tu ocitla, to on ji svým způsobem naučil odvaze, odhodlání, touze po změně vlastního osudu, přátelství a…. Lásce. Ano, zamilovala se do Siriuse Blacka celým svým srdcem, nikdy by nevěřila, že může k někomu cítit něco tak silného. Za ten rok se toho tolik změnilo, ona se změnila, k lepšímu a to jen díky němu, ale teď ho ztrácela.
Uběhlo už několik měsíců od chvíle, kdy zjistil pravdu, a přesto si s ním stále nemohla pořádně promluvit, nedal jí tu šanci.
Její kdysi nejlepší kamarád, kterému se se vším svěřovala a s kterým trávila každou volnou chvíli, se jí už víc jak čtyři měsíce stranil a tím jí lámal srdce. Věděla, že k ní něco cítí, dokonce si byla jistá, že je to nějaký druh lásky, ale nedokázala definovat jeho sílu.
Každé ráno, když seděla u snídaně, si všimla jeho pohledů, kterými ji každou volnou chvíli provrtával. Během hodin se nemohla soustředit na práci a otáčela se k němu, ale jejich oči se nikdy nestřetly, pokaždé se otočil, i když si byla jistá, že ji předtím pozorně sledoval a…. Nevěděla, co znamenal lesk a žár v jeho očích, který se tam začal objevovat už před Vánoci, ale teď byl ještě silnější.
Už několikrát ho potkala brzy ráno, když se šla, jako skoro každý den, proběhnout, ale vždy, když si ho zdálky všimla a chtěla k němu zamířit, otočil se na druhou stranu. Nedokázala si vysvětlit, co dělal na Bradavických pozemcích, pokud ji však nesledoval.
Sirius Black přeci nikdy nevstával dřív, než musel, v Sobotu dokonce občas nevstal nikdy, a teď se skoro každé ráno kolem sedmé hodiny promenádoval po školních pozemcích.
Rozhodoval se, uvažoval, jestli jí má dát šanci, jestli mu za to stojí. Jenže se rozhodoval příliš pomalu. Blížil se konec roku, vlastně už byl za dveřmi, a zbývaly dva poslední dny.
Pan Gawinski, manažer dívčího famfrpálového mužstva Oblačných Harpií, jí nabídl post jejich pro zatím náhradní brankářky, který se před několika měsíci uvolnil. Jen málo dívek hrálo na takové pozici a ještě míň jich bylo tak dobrých a vytrénovaných, jako ona. Jenže jeho nabídka se neodlučitelně pojila i s jejím, dočasným, odchodem z Anglie. Tohle Lily neřekla, nechtěla ji děsit víc, než se jí to povedlo, když jí prvně řekla o jeho nabídce.
Oblačné Amazonky sice byly anglický tým, ale jejich tréninková základna byla v Americe, kde ženy dostávaly větší šanci prokázat své nadání a Casy by samozřejmě nemohla okamžitě nastoupit do týmu, stala by se jednou z náhradnic a minimálně rok by musela zůstat v Americkém Texasu a trénovat společně se záložným týmem, než by se mohla vrátit do Anglie, jako čelenka právoplatného týmu.
Byla to úžasná, neopakovatelná nabídka a Casy přesto váhala. Ještě před rokem by ani nezaváhala a okamžitě skočila po své příležitosti, jenže před rokem by jí tuhle šanci nikdo nenabídl.
Hrát v doopravdovém zápase pod svým vlastním jménem a pohlavím jí dovolil poprvé až James. Myslela si, že ji z týmu vyhodí, ale on její návrh, že odejde sama bez potíží, rezolutně zavrhl a ke Casyinnému překvapení s tím souhlasil i zbytek týmu. Tento rok jí přinesl tolik neočekávaných a vítaných změn, že si připadala jako ve snu a vše jen díky jedinému chlapci, kterého za nic na světě nechtěla opustit.
Jeden z důvodu, proč ani ona sama tolik neusilovala o rozmluvu se Siriem, byl návrh pana Gawaskiho. Nevěděla by, co mu říct. Co kdyby s ní souhlasil? A chtěl s ní zůstat? Odmítla by svoji životní šanci a zůstala s ním v Londýně, kde by nastoupila do nějaké obyčejné práce? Ze začátku by snad byla šťastná, ale co později? Až by prvotní vášeň a láska opadly? Nelitovala by? Casy byla vždy velice racionální a praktická, o to víc od chvíle, kdy zjistila, že život se dá zlepšit. Jenže jako u všech těžkých rozhodování v životě tu byla další možnost. Co když odejde k Oblačným Amazonkám a ani po roce se nestane právoplatnou členkou? Může se přeci cokoli stát. Nemusí být dost dobrá, může se zranit, může se najít nová, lepší hráčka a místo jí vzít. Co by si počala pak? Zůstala by v Americe, v týmu náhradníku a za minimální mzdu by trénovala až do úmoru, i když by nikdy nedostala šanci, zahrát si v řádném zápasu. Pak by litovala, že Siriuse opustila, uvažovala by, jestli radši neměla zůstat se svou, možná, životní láskou. Celé její rozhodování bylo plné kdyby, možná, snad… Takhle se přeci nedalo žít. Musela najít odvahu a rozhodnout se, měla na to dost času, jenže i ten ubíhal rychlostí blesku a pan Gawaski chtěl její odpověď do 25. Června, zůstával kvůli tomu a ještě nějakým obchodům ubytovaný v jednom z penzionů v Prasinkách, ale 26. se chtěl vydat zpět do Ameriky a ona se k němu mohla přidat nebo zůstat.
Dvacátého šestého června bylo už dnes a ona se stále nerozhodla.
"Půjdu se zatím projít," otočila se na Lily, která jí roztržitě kývla a dál se věnovala balení věcí. Měla tolik učebnic a knih, že se jí společně s několika kilogramy oblečení nemohly vejít do rozložitého kufru, který den předtím kouzlem zvětšila. Casy vzala do náruče svojí kočku Snowy, při pohledu na ni si vždy vybavila toho, kdo jí ji dal. Chlapce, který jediný pochopil její city, protože jí byl tolik podobný. Vyrazila pryč, dlouhými chodbami Bradavického hradu. Dnes se musela konečně rozhodnout a poslat panu Gawaskimu svoji odpověď.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 18. ledna 2010 v 8:02 | Reagovat

tak harpie nebo amazonky? máš v tom zmatek, holka xD ale jestli si to psala ve tři ráno, tak se tomu nedivím...
parádně ses rozjela, to musím uznat... ale takhle to natahovat... tak ať už si konečně padnou do náruče nebo mi tu nedočkavostí praskne žilka v oku... uf, ještěže tu je i ten poslední díl... jinak bych to nerozdejchala :)))
jako vždy bych mohla pokračovat v ódách, ale schovám si to až nakonec... těš se :P

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. ledna 2010 v 13:11 | Reagovat

No... vždyť harpie - špatně, amazonky - správně :D co je na tom sloužitýho? Já si to ještě chtěla užít.. :-(
ALe i tak děkuju

3 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 18. ledna 2010 v 14:35 | Reagovat

idem na pokračovanie :), je yo nádherná kapitola, nwm sa dočkať, kedy budem čítať ťu 3. časť :):):)

4 nessa nessa | 18. ledna 2010 v 16:17 | Reagovat

složité to není, ale máš tam jednou Pan Gawinski, manažer dívčího famfrpálového mužstva Oblačných Harpií, jí nabídl post jejich pro zatím náhradní brankářky.... =) ale neřeš, všichni to chápem.. jdu na třetí část, tam ti napíšu delší komentář

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. ledna 2010 v 16:18 | Reagovat

:D tak jo, omyl.. já chtěla..hmm vysvětlovací a takovou závěrečno kapitolu pro ujasnění :D ale zdá se, že jsem to spíš pomíchala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA