18. kapitola - Víra, odhodlání a konec

10. ledna 2010 v 18:13 | Nel-ly |  Pravé já
Nevěřili byste kolik práce a času mi dalo napsat tuhle kapitolu, i když za nic nestojí. Moje múza stávkuje, můj mozek nedělá a vůle ji mizivá, takže to vypadá tak, jak to vypadá.
Až na třetí straně kapitoly jsem si uvědomila, že Casy už narozeniny měla, dokonce ve stejném půlroce, ale už se mi s tím vážně nechtělo nic dělat a pokud bych něco vymyslela, tak by to bylo přepsání prvních kapitol, což je vám všem jedno, protože jste je už dávno četli. Takže to nechám tak, jak to je. Omlouvám se.
A ještě poslední dodatek. Moji drazí, je to tady. Konečně, konečně se dostáváme ke konci. Zbývají už jen dvě nebo tři poslední kapitoly.
Doufám, že si užijete blížící se závěr téhle povídky stejně, jako já a po těch dlouhých měsících se mnou a s Casy zůstanete až do úplného konce.

Vaše "velká nestudující studentka" Nel-ly



"Tak co provedeme s tvými narozeninami, Chasei?" zeptala se jí Lily v pátek ráno hned, jak se vřítila do Velké síně a usadila se u dlouhého kolejního stolu vedle ní.
"Narozeninami?" usmála se Casy a vrátila se k snídani. Lily nad ní zůstal jen nechápavě stát "Co je?"
"No, já nevím. Právě jsem se tě zeptala, co plánuješ se svýma narozeninami a ty se tváříš, jako by ti to bůhvíjak vadilo. Osmnáct je důležité číslo, mezník."
"Neřekl bych, že osmnáctý narozeniny jsou nějak výjimečný," zamračila se Casy a věnovala se své špenátové omeletě, její nejoblíbenější jídlo, kdyby tohle jídlo představovalo celou narozeninovou oslavu, vůbec by jí to nevadilo, i když musela uznat, že tenhle rok se všechno zdálo být o tolik lepší než ten minulý.
"Ale?" Stála si Lily tvrdohlavě za svým, ostatně jako vždy.
"Já narozeniny moc neslavím, nevím, co bych měl vlastně slavit."
"Ale vždyť," chystala se její rudovlasá kamarádka znovu odporovat, když ji někdo chytil okolo pasu a radostně se s ní zatočil. Lily překvapeně vykřikla, ale když ji neznámý položil zpět na zem, zářivě se na něj usmála.
"Dobré ráno, krásko," oplatil jí James ještě zářivějším úsměvem a naklonil se k ní k polibku, bohužel bezvýsledně. Casy s úsměvem protočila oči.
Jestli byly něčemu tyhle vánoční prázdniny vážně prospěšné, tak to byl vztah Lily a Jamese. Casy sice ještě moc dobře nechápala, co se na Nový rok stalo, ale nejspíš to musel být zázrak.

Matně si uvědomovala sebe, jak v chlapeckém oblečení stojí před zrcadlem a zamračeně přemýšlí, kde se asi kdysi nacházela její prsa. Pak vyzdobenou společenskou místnost, tuny jídla a pití, Lily v krásným zelených šatech, které dostala k Vánocům od rodičů, a za které by ona, Casy, dala život, kdyby měla zpět křivky, na které by padly. Dále tu byl James se zářivým úsměvem od ucha k uchu, který nasadil na začátku večera, když se vedle něj Lily dobrovolně uvelebila a Remus sedící vedle nějaké pohledné havraspárské blondýnky. Byla to ta, na kterou posledních několik měsíců zíral. Desítky dalších lidí, kteří se na ni usmívali a zdravili ji, jako by ji doopravdy brali mezi sebe. Vlastně ne jako, oni ji brali mezi sebe, tedy spíš - ho brali. Chase Clarkson se díky svému kamarádskému chování a především dobrým známým přátelům stal velice oblíbený a to bylo něco, co Casy Calvetrová nikdy nepoznala. A nakonec tu byl Sirius, v těsném bílém tričku a volných černých kalhotách vypadal tak úžasně, že se jí při pohledu na něj podlamovaly kolena.
Když ho viděla poprvé, na tom večírku u Malfoyových, nemohla si ho v té tmě ani pořádně prohlédnout, přesto ji hned zaujal a od té doby na něj nemohla zapomenout. Pak se s ním setkala v bradavickém rychlíku a začala si ho vážit ještě víc, díky jeho přátelům, protože blízcí přátelé ukazují, jaký člověk doopravdy je, a ti Siriovi byli úžasní. Poznávala ho jako svého spolubydlícího, ze kterého se postupně stal jejím nejlepším přítelem. Za tak krátkou dobu se stal jedním z nejdůležitějších lidí v jejím životě.

Byl jí tak podobný, on jediný by někdy mohl pochopit její vztah k rodině a strach, kvůli kterému se stále skrývala. Jejich společný původ byl to, co je ze začátku táhlo k sobě, aniž by o tom Sirius věděl, ale i to se postupně změnilo, prohloubilo. Casy k němu pocítila silné přátelství a náklonnost, která se jí zaryla hluboko do srdce. Neuměla si představit, že by o něj přišla, a proto se tolik bála pravdy. On by nepochopil, nedokázal by jí odpustit, sám to přeci řekl a Casy si to podvědomě uvědomovala už od začátku.
Od malička mu všichni lhali, ubližovali mu a měli tolik tajemství, proto utekl ze svého domova. Vzdal se celé své rodiny, jejího zázemí, svého významného jména i původu. Odtrhl se od lží, které ho celý život svazovaly, a pak přišla ona a přinesla s sebou další, temná tajemství, která tušil, ale zdaleka si neuvědomoval jejich hloubku. Až jednou zjistí pravdu, a on ji zjistí, tak jí neodpustí a zlomí tím Casy srdce.
Novoroční večírek dopadl tak, jak měl, ale ještě líp, pro všechny zúčastněné. Remus se celý večer nehnul z pohodlné sedačky, kde potichu rozmlouval s neznámou dívkou, o které se Casy dozvěděla, po dlouhém ranním mučení prvního ledna jen, že se jmenuje Carol a chodí do Havraspáru, což si mohla zjistit i sama.

James konečně dosáhl svého dlouholetého snu, obletoval Lily, povídal si s ní, vtipkoval, vyprávěl příběhy a vůbec se choval jako dospělý rozumný člověk a ne jako nedorostlé pako, které Lily celá ta léta znala. Jeho odměna byla více než uspokojivá, Lily mu blahosklonně věnovala svou pozornost, tancovala s ním a o půl noci sama od sebe přitiskla ústa na jeho v krátkém novoročním polibku, který pro něj znamenal mnoho příslibů, že následující rok bude ve znamení (snad pozitivních) změn.
Pro Casy oslava Nového roku přinesla naději. Naději, že Sirius pochopí a že všechno zůstane takové, jako do teď. Celý večer seděla na židli u provizorního baru a povídala si s ním, jako ten první večer, o všem a zároveň o ničem. Překvapilo ji, že se jí tak věnoval. Myslela si, že se bude rozhlížet spíš po úlovku na první noc v novém roce. Spletla se.
Sirius se od ní nehnul ani na krok, povídali si spolu, pili… Jako dva dobří přátelé. Tohle jeho chování vůbec nechápala, a když se kolem nich mihla jedna roztomilá černovlasá šesťačka, a vyzývavě se před ním kroutila. Casy to nevydržela a zeptala se ho, proč za ní nejde. S úsměvem se na ní podíval, poplácal po rameni.
"Kamaráde, s takovýma holkama jsem skončil."
"Vážně?"
"Pro dnešek."
"Jistě," kývla hlavou Casy a dál ho sledovala. "A co dál?"
"Nový rok chci oslavit se svými nejlepšími přáteli," usmál se na ni a napil se ze své skleničky.
"Aha, ale jak to tak vidim, tak Rem ani James nemají čas," trhla hlavou k Jamesovi, který se ovíjel kolem Lily a Remuse smějícího se vedle své roztomilé společnice s knihou… počkat cože? S knihou bez povšimnutí položenou na sedačce vedle sebe. No, pokud Remus během několika minut ani jednou neotočil hlavu, aby zkontroloval svojí knížku, kterou si na večírek z nějakého, pro Casy neznámého, důvodu vzal, tak Siriovi svou pozornost určitě věnovat nebude.
"Dobře, tak s jedním svým nejlepším kamarádem."
"Nejlepším? Myslel jsem, že jen těžko věříš cizím lidem."
"To jistě, ale ty přeci už dávno nejsi cizí. Věřím ti stejně jako klukům, patří mezi nás."
Jeho prohlášení ji dostalo a dokonale zmátlo, k tomu se přidaly desítky sklenic různého pití, které jí Sirius neustále nutil a hromada přípitků, které pronášel, až se jí celý večer i noc smyly do jedné rozmazané čmouhy. Jedním si však byla jistá. Věřil jí, konečně jí začal důvěřovat a tím to bylo všechno ještě horší.

"Tak co s tou oslavou, Chasei?" Zopakovala Lily, když ji James konečně pustil.
"Cože?"
"Chasei, už mě zase neposloucháš," začala se rudovláska rozčilovat. Měla pravdu. Minulý týden začal únor, což znamenalo, že se blížil druhý zápas Nebelvíru, Casyiny osmnácté narozeniny a především konec školního roku.
"Oslava? Bude oslava?"
"Ne, nebude žádná oslava," zamračila se usměvavého Jamese.
"To je skvělý nápad, Lil," nevěnoval jí její kapitán pozornost a obrátil se na svou přítelkyni. Ano, přítelkyni, Lily Evansová a James Potter spolu chodili. Lily ho sice odmítala líbat, i když Casy moc dobře věděla, že jen na veřejnosti. Nedržela se s ním za ruku a vehementně se bránila romantickým procházkám kolem jezera, kdy se museli brodit v ledovém, po kolena vysokém, sněhu. (James to považoval za romantiku, Lily za zbytečný hazard se zdravím)
Jenže už to tak bylo, seděli spolu na hodinách (Na Casy zbyl Sirius, což jí ani moc nevadilo. Musela sice obětovat dobré známky z lektvarů, přeměňování a… vlastně skoro ze všeho, ale zase se mohla občas i soustředit, takže to nedopadalo tak špatně. Nakonec s Lily by to v poslední době nijak nevyhrála, její rudovlasá kamarádka totiž nedokázala mluvit o ničem jiném než o Jamesovi a James na tom byl podobně, ne-li hůř, takže to na konec, jak pro Casy tak pro Siria byla výhra.), vyměňovali si zamilované pohledy a vůbec spolu trávili většinu času. Bylo to únavné. Pro jejich přátelé a po nějakém čase i jejich okolí, které se z toho šoku nakonec vzpamatovalo celkem rychle.
"Už jsem řekl, že nebude žádná oslava! Není, co slavit!" Vykřikla Casy až Peter sedící vedle ní překvapeně nadskočil a zvrhl na sebe celou misku ovesné kaše.
"Ale…"
"Prosím, Lily. Nech už toho," zvedla se a rychlostí blesku zmizela ve dveřích do vstupní síně. Poslední dobou byla náladová a nepříjemná.
Čím víc se přibližoval konec roku, tím víc se bála. Kdyby jí alespoň Sirius neřekl to, co řekl. Kdyby se k ní nechoval, jako k dobrému kamarádovi. Kdyby se nemusela bát, že ho ztratí, že ji bude nenávidět. Věděla, že James, Lily i Remus to pochopí, a kdyby ne… James měl Lily a ona zas jeho. Remus se s tím určitě jednou dokáže vyrovnat, ale co Sirius?
Od chvíle, kdy spolu James a Lily začali definitivně chodit, s ní trávil nejvíc času, protože James na něj prostě neměl čas. Moc dobře věděla, že mu to Sirius nevyčítá, ale že ho to bolí. Zdálo se mu, že ztrácí nejlepšího kamaráda a parťáka do každé situace. On a James byli elita, neodlučitelná dvojka pobertů. To spolu dělali všechny vtípky, po nocích se plížili po chodbách a vymýšleli nové a nové pasti na své spolužáky, učitele a především Filche. To všechno najednou skončilo, James neměl čas.
Věnoval se Lily, každou volnou chvíli s ní trávil v knihovně a učil se. Konečně dospěl a díky vlivu jeho zodpovědné přítelkyně začal brát vážně budoucnost. Jenže dospěl rychleji než Sirius, který se s nynějším stavem nedokázal smířit a tak se upnul na ní, na svého dobrého přítele Chasee, a o to byly pro změnu Casyiny vyhlídky do budoucna ještě horší.
"Co se stalo?"
"Nic, co by se mělo stát?"
"Já nevím, proč si se tak naštval a odešel? Špenát máš přece nejradši."
"Pamatuješ si, co rád jim?"
"V tvém případě to zapomenout ani nejde… špenát, brokolice, zrníčka a zelenej čaj s mlékem. To, co všichni normální lidé nesnáší."
"Vtipný."
"Právě, že ani ne. Tak, co se děje? Poslední dobou se chováš divně."
"To my všichni."

"Tak a je to tady, tvůj první zápas," zahlásil v sobotu ráno při snídani James a s úsměvem se posadil vedle Lily.
Casy nechápala, jak může být tak klidný, to ona skoro celou noc nespala. Najednou si nebyla tak jistá, že je dost dobrá, aby mohla hrát při opravdovém utkání. Vždyť brankáři měli být velcí a silní a ona byla malá, slabá a ještě k tomu holka, kdyby tohle James věděl, tak by ji určitě nenechal hrát.
"Díky za připomenutí, bez tebe bych si toho nevšiml," zabručela Casy a napila se čaje. Představa jídla pro ni byla v tuhle chvíli dost děsivá, ale něco do sebe vpravit musela.
"No tak, Chasei, klid. Jsi skvělý hráč, i když na to vůbec nevypadáš a to bude jedna z našich výhod. Ještě nikdo tě neviděl hrát, budeš náš malý velký eso v rukávu."
"Eso v rukávu, jo? Aby to spíš nedopadlo, jako očekávaná pohroma," zašklebila se Casy a odložila hrnek. Proč se do toho vůbec montovala? Copak jí nestačily její problémy? Musela zvládnout zkoušky OVCE, které se rychlostí blesku blížily a vyrovnat se svým duševním stavem, což jí poslední dobou dávala dost zabrat a teď k tomu ještě přibyl famrpál. Jenže dnešnímu zápasu už se prostě nemohla vyhnout, Jake stále nebyl schopen hrát a James na ni spoléhal. Nechtěla ho zklamat, tomu prostě nemohla udělat.
"Určitě ne," poplácal jí Sirius po rameni. Roztřeseně se na něj zašklebila, jeho podpora bylo to poslední, co teď potřebovala. Vždy, když se na něj podívala, tak cítila bolest v hrudi a takovou vinu, že se málem nemohla ani hnout. Všechno na ni začalo nějak dopadat a ona nemyslela na nic jiného, než jak vymyslet řešení. Další problém. "A už byste měli jít, aby nezačali bez vás."
"Hodně štěstí, Chasei," usmála se na ni Lily, když se loučili před šatnami nebelvírského famfrpálového družstva. "A i tobě," otočila se pak na Jamese a jemně ho líbla na ústa. Stále ještě byla nervózní z projevování citů na veřejnosti, ale nemohla se tomu vyhnout. Představovala totiž s Jamesem nejslavnější pár v Bradavicích, o němž diskutovali snad i učitelé.
"Držte se," kývl na ně Sirius a povzbudivě na Casy mrkl. "A pořádně jim to nandejte."
"Hodně štěstí," popřál jim nakonec ještě Remus s Peterem a společně s ostatními se vydali k mohutným tribunám.
Casy si bez nadšení povzdychla. Už je to tady a nedá se tomu vyhnout.

"Výborně! Byl si neuvěřitelný, Chasei," skákala kolem ní nadšeně Lily a pokoušela se jí uškrtit. Zápas skončil a Nebelvír vyhrál. Casy tomu stále nemohla uvěřit. Vyhráli, vyhráli a ona neudělala žádnou velkou chybu, dokonce by se dalo říct, že byla dost dobrá. Pochytala skoro všechny branky, kromě dvou od Thomase Leagera, ale za to se vůbec nemusela stydět. Všechny dopadlo skvěle a Nebelvír teď už čekala jen bouřilivá oslava vítězství.
"Skvělá práce," poplácal ji po rameni James, než chytil kolem něj poskakující Lily kolem pasu a začal se s ní točit dokola.
"Paráda, Chasei. Si jednička!" Ozívalo se kolem Casy několik desítek hlasů a další hromada studentů nejen Nebelvíru, ale dokonce i z ostatních kolejí jí podávala ruce. Nikdo nevěřil, že by to mohla zvládnout, ani ona tomu nevařila, ale povedlo se a všichni jí konečně začali důvěřovat. Casy se šťastně rozesmála, všechno bylo naprosto dokonalé.

"Musíme si máknout, Tichošlápku, a zajít pro pořádný zásoby na oslavu," rozváděl své úvahy nadšeně James, když spolu s Casy a ostatníma stoupali do kopce směrem k hradu.
"Zásoby? Kde je vlastně berete?"
"To je tajný, lásko. Jen pro zasvěcené."
"Takže já nejsem zasvěcená osoba?" Zamračila se na něj Lily a dala ruce v bok.
"No, víš…" začal James rudnout a bezradně se podíval po Casy, ta jen protočila oči, i když spolu chodili, jejich vztah byl stále dost bouřlivý, ne-li ještě víc.
Lily i James byli horké hlavy (především Lily) a tak se často dostávali do svízelných situacích, ze kterých často vzešla prudká hádka a následné okamžité usmíření. Casy měla už v minulosti podezření, že je ty hádky vlastně baví a jejich nynější chování jí v tom jen utvrzovalo. Byli pro sebe prostě stvoření, dvě takhle rozdílné a zároveň se dokonale doplňující osoby se nemohly najít náhodou.
"Tak už se přestaňte hašteřit, alespoň pro dnešek," rozesmál se Sirius a chytil Lily kolem ramen. Ta se na něj zamračila, ale jeho ruku nechala tam, kde byla. Postupně se odhodlala a začala Siria poznávat, a čím víc ho poznávala, tím víc jí byl bližší. Konečně, díky Jamesovi, pochopila, že i on dokáže být skvělý, občas i citlivý, kluk a především spolehlivý kamarád.
Casy znovu na tvář nasadila široký úsměv, kluci začínali mít na Lily stále větší vliv. Vlastně ji to ani tolik nepřekvapovalo, i ona ho pocítila, i jí dokázala Jamesova všudypřítomná dobrá nálada a víra v lidi nakazit, stejně jako Siriův kouzelný úsměv a smysl pro humor. Sirius se na ní otočil a koutkem oka na ní mrkl, zase s tím zvláštním pohledem, kterým propaloval jen ji.
Překvapeně vykulila oči, už věděla, co udělá. Nemuselo to sice stoprocentně vyjít, vlastně to bylo dost nepravděpodobné, ale tohle byla ta nejlepší příležitost. Nakonec, pokud to nevyjde, tak do konce školního roku zbývají už jen čtyři měsíce. V tuhle chvíli si byla jistá, že je to ta nejlepší možnost, jakou má. Řekne Siriovi, že…
Zasekla v půli pohybu, vyděšeně se zhluboka nadechla a vytřeštila oči.
Za jejími zády a kolem ní procházeli smějící se studenti. Ve vstupní síni byla skoro celá škola, většina studentů, všichni její přátelé a - Osoba stojící několik stop před ní. Vysoká postava v černém plášti s přísným chladným modrým pohledem, který ji propaloval až do hlouby duše. Zjevení představující všechen Casyin strach, bolest a nenávist. Tohle byl konec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Flammea Flammea | Web | 10. ledna 2010 v 18:33 | Reagovat

proč mam ten dojem, že ten někdo kdo přišel je z rodiny??? super kapitolka

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 10. ledna 2010 v 18:55 | Reagovat

veľmi pekná kapitola, naozaj sa vydarila, tešim sa na ďalšiu :):):)

3 nessa nessa | Web | 10. ledna 2010 v 20:02 | Reagovat

taky si myslim, že ji vystopovala rodina.. no, docela hodně mě překvapilo, že už budeš končit, ale tak má se skončit v nejlepším a v tomhle případě to fakt platí, tuhle povídku mám děsně ráda a na jednu stranu nechci aby končila, na druhou se těším až se to rozmotá.. každopádně jsi to parádně usekla - mě vyčítejte neuzavřené konce kapitol =) - noa  doufám, že si budeme moc hodně brzy přečíst pokračování... chápu že máš plno školy a tak, ale i tak si snad najdeš čas. nesouhlasím, řže kapitola za nic nestojí, je supr stejně jako ostatní. jo, není tam nějak šílený děj ale o tom to vždycky není. dost často to o tom není. umíš parádně vykreslit vztahy a postavy jsou věrohodné... prostě se to skvěle čte... a takové záseky jako to s těma narozeninama mám občas taky =) pak řešim jestli mám vymýšlet novou verzi poklračování nebo na to kašlat... většinou záleží jak závažné to je.. no nic, končim s vykecáváním tak hodně štěstí se školou i psaním další kapitoly =)

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 10. ledna 2010 v 20:04 | Reagovat

Skvělá kapitola, škoda že už bude brzy konec, na druhou stranu budeš mít víc času na "Jdi za svým snem". No nic, jinak je fajn že už se Lily s Jamesem dali dohromady a to že Casy vyšel ten zápas dobře...jen mám takový vtíravý pocit,že příchod toho kohosi na konci kapitoly nebude znamenat nic dobrého. Moc se těším na pokračování!

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. ledna 2010 v 21:42 | Reagovat

Mockrát vám všem děkuju :D ani bych nečekala, že si to tak rychle přečtete... nakonec se tu vůbec nic neděje, každopádně díky
Nessa: Páni, takovej koment bych fakt nečekala, červenám se... taky si myslím, že konec by měl přijít v nejlepšim, i když nevim jestli tohle je zrovna to nejlepší (dost těžko se to posuzuje, když se tam nic neděje)... pokusim se v další kapitole  přidat trochu toho děje :D nebudu mít asi na výběr, s tím koncem už jsem rozhodnutá
- ty narozeniny byl trošku víc než zásek :D -
Elin: na Jdi za svým snem se maká ;-) mám už celý dva řádky :D :D o konci vám nic neřeknu, už tak jsem toho napsala víc, než sjem chtěla... ale furt všechny upozorňuju, že (...) není konec, tak se podle toho taky držim ;-)

6 lina lina | Web | 11. ledna 2010 v 15:34 | Reagovat

a ou....bojím se co jí udělají...chůdě malé..pěkná kapiola....
a já se učím:D vážně...

7 Simia Simia | Web | 11. ledna 2010 v 16:35 | Reagovat

Páni, jen tu tak sedím a čumím, jak to bylo skvělé. Vážně krásná kapitola. Jinka to s múzou chápu, ta moje je taky pěkná svině, někde se schovává pod stolem a odmítá se mnou prohodit slovo. Ale uklidním tě, jjakákoliv její absence na téhle kapče není vůbec poznat, protože je úžasná.:))))

8 nessa nessa | Web | 11. ledna 2010 v 17:25 | Reagovat

taky jsem nečekala že napíšu tak dlouhý, ale nějak to tak vyšlo =)a je fajn, že máš rozhodnutý konec, já to tak mám taky u všeho co teď píšu.. sice se vám asi ani jeden nebude až tak líbit, ale já to tak mám vymyšlené, uzpůsobené postavy a prostě to tak bude =)

9 Asci Asci | Web | 11. ledna 2010 v 18:17 | Reagovat

tak to je můj konec...uplně se mi zastavilo srdce na konci...výborná kapitola...jako obvykle :)

10 Peace Peace | Web | 11. ledna 2010 v 19:29 | Reagovat

Krása. Jen co jsem začala číst, příběh mě úplně pohltil. Bylo to tak živě napsané. Nedostatek inspirace není opavdu vůbec znát:D Ale já s tím mám také své bohaté zkušenosti:D Ale zpět ke kapitolce. Moc se ti povedla. Nevěřím tomu, že múza nebyla přítomna. To neni možný:D

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. ledna 2010 v 19:35 | Reagovat

Děkuju :D no já stále doufám, že příště se mi povede děj trochu obsáhlejší
Nessa: jestli jí ublížíš /víš koho myslim/ tak ublížim já tobě :D ale jinak si promýšlej konce povídek jak chceš.. nebudu tě do ničeho nutit

12 Jaune Jaune | Web | 15. ledna 2010 v 17:43 | Reagovat

tohle bude především tvůj konec, jestli okamžitě nepřidáš další kapitolu... hele, nemůžeš tak hazardovat s mým zdravým, já jsem momentálně nemocnejnej člověk... :D:D
bože... prostě dokonalý, úžasný a já nevím jaký ještě... tvoje prohlášení, že ta kapitola za nic nestojí nepřijmám... ;)))

13 Nel-ly Nel-ly | 15. ledna 2010 v 17:55 | Reagovat

Ty se moc neprojevuj... :D Vrátíš se po nemoci (doufám, že už je ti dobře ;-)) a tvrdíš, že kapitola je o ničem... já jsem v půlce a nejvíc se do toho vžívám... víc viz komentář v budoucnu ;-) :D

jinak, před chvílí (než jsem zjistila, že máš další kapitolu k Ellon) jsem dopsala většinu předposlední kapitoly ;-) teď jí ještě párkrát přečíst a upravit... vůbec mi to nechce jít :-(

14 Nakira tvé Sbéčko :) Nakira tvé Sbéčko :) | Web | 15. ledna 2010 v 18:04 | Reagovat

Úžasné:D Prostě skvělý, jen pokračuj:D

15 Maya Maya | Web | 15. ledna 2010 v 18:37 | Reagovat

Cože? COŽE? COŽE!!!!! Ty si ze mě děláš legraci? Chceš mě zabít? Chceš, abych tě zbila? Chceš, aby to byl tvůj konec?
Áááá, jsi hrozná! A já jsem v krizi. Proč to děláš?
Neříkám, že to nebylo úžasný, skvělý a prostě dokonalý, ale ten konec. Ve mně úplně hrklo, když uviděla někoho od nich z rodiny, ale pak to tak nechutně useknout....
No nic, musím se jít nějak odreagovat. Třeba takovej boxovací pytel by bodnul...
Nel-ly, prosím,  chci další kapču! Já chci pokráčko!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA