7. Kapitola - Pouta

29. prosince 2009 v 2:54 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Taaaak, to ste nečekali, co? :D Je to... hmm doufám, že zajímavé. Předpokládám, že se najde pár lidí, kteří budou uvažovat o MS... máte pravdu, mám své plány a nikdo mi je nezhatí :-P takže tohle byla moje přehršle informací a už mlčim, je pozdě (zase)...



"Dobrý den, dámy a pánové, jsem rád, že se nás zde sešlo tolik i v tomto roce," začal svůj proslov učitel lektvarů, jenž zabíral prostor skoro celé tabule za ním. "Takže, jak už zajisté všichni víte, tento rok vás čekají zkoušky OVCE, které představují zakončení vaší školní docházky a také nejvyšší dosaženou úroveň studia, kterou vám naše škola může poskytnout…," profesor Křiklan mluvil ještě dlouho, ale skoro nikdo ho nevnímal. Studenti věděli, že podobný proslov si vyslechnou ještě několikrát v průběhu týdne. Bylo pondělí ráno, první školní den, a studenti sedmého ročníku začínali dvouhodinovkou lektvarů. "Tak se tedy pusťte do práce, návod na přípravu lektvaru najdete na dvacáté straně ve vaší učebnici, přísady ve skříni u dveří, máte celou hodinu…,"

"Ehm, ehm," ozvalo se vedle něj tiché dívčí zakašlání, překvapeně se otočil a pohlédl na vysokou sedmnáctiletou dívku stojící napravo za jeho zády.

"Ach ano, zapomněl jsem," usmál se a pokynul dívce, aby předstoupila před třídu. "Věnujte mi, prosím, ještě chvíli pozornost. Rád bych vám představil slečnu Clarissu Applegateovou, přestoupila k nám z kouzelné akademie v Krásnohůlkách."

Clarissa ho obdařila oslnivým úsměvem, až Křiklan trochu zčervenal. Od malička dokázala skvěle ovládat lidi ve svém okolí, což se jí ve škole a především s učiteli velice hodilo.

"Výborně," rozzářil se nakonec profesor a rozhlédl se po místnosti. "Tak tedy učebnice máte? Ano, výborně. Sedněte si třeba tady, vedle pana Malfoye je místo, kdybyste s čímkoli potřebovala pomoc, řekněte."

"Děkuji, pane profesore," vykouzlila na své tváři znovu milý úsměv a usadila se vedle blonďatého chlapce zhruba ve stejném věku.

Draco Malfoy, to s ním se setkala ve vlaku a to on ji pozoroval celý první večer při slavnostní hostině na začátek roku. Všimla si, jak se posunul, když se blížila k jeho místu. Chtěl jí udělat místo, aby si vedle něj mohla sednout, aniž by ji znal, nebo s ní promluvil jediné slovo, nechal by ji usednout vedle něj mezi zmijozelskou elitu. Všechno se zdálo jít podle plánu, bylo to tak jednoduché.

Tenhle mladík ji velice zajímal, už kvůli jeho jménu. Jeho předci stejně jako on byli vždy vůdci zmijozelské koleje a historie jejich rodu sahala stovky let do minulosti. Jenže Malfoy junior byl jiný než jeho předci, jak slyšela. Během bitvy sice stál na straně Voldemorta, ale nakonec, v pravou chvíli, odmítl bojovat a tak si zajistil svobodu, ale to nebylo zdaleka vše. Malfoy Clarissu zajímal, velice ji zajímal, už předtím, než ho poznala a teď, teď seděla jen několik centimetrů od něj a mohla si ho konečně pořádně, i když co nejnenápadněji, prohlédnout.
Draco Malfoy nebyl ztělesněním ženského idolu, byl sice poměrně vysoký, ale příliš vyhublý. Jeho bledá kůže se zdála nedotknutá slunečními paprsky, blonďaté skoro bílé delší vlasy se sice zdravě leskly a občas mu i elegantně spadaly do očí, jenže díky jejich nepřirozené barvě vypadal neúměrně svému věku. Světlé modré, barvě železa podobné, oči se na svět dívaly s arogancí a pýchou, jenže se špatně předstíraným chladem. Byl pravým synkem bohatého čistokrevného šlechtice, ale nesplňoval požadavky na právoplatného ledového prince Zmijozelu, už ne. Nikdo, kdo by se ve skrýváních svých pocitů nevyznal tak dobře, jako Clarissa by tu změnu nepoznal, ale ona moc dobře viděla, že chlad, který ukazoval svému okolí, je jen hraný. Mladý Malfoy byl minimálně zajímavý.

"Mohl bys mi, prosím, půjčit svůj stříbrný nůž? Zapomněla jsem si ho koupit," otočila se Clarissa na svého souseda s milým úsměvem. Vážně ten malý nožík neměla, ale mohla přísady do lektvaru upravit i jinak, kdyby chtěla. Teď se však rozhodla soustředit se na chlapce sedícího vedle ní. Překvapilo ji, že potom, jak se na ni ve vlaku i ve Velké síni díval, se s ní ještě nepokusil promluvit.

"Jo, jistě," ani se na ni nepodíval a rychle jí do ruky strčil svůj nůž. Zvedla obočí, to se na ni snad nepodívá? Bojí se, anebo se spletla a vůbec ho nezajímá. Už se začala otáčet na druhou stranu, když znovu promluvil. "Promiň, já jsem - Draco, Draco Malfoy.

"Clarissa Applegateová," usmála se na něj a pohlédla mu do očí. Zdálo se jí, jakoby z jejího upřeného pohledu trochu znejistěl. Takže se nepletla, zajímala ho. "Vím, kdo jsi. Žít v Anglii, chodit do Zmijozelu a neznat jméno Malfoy, by bylo opravdu nemístné," usmála se.

"To je asi pravdu. Jsi z Francie, že ano? Co tě přivedlo zpět do země podzimu a deště?"

"Zájem, tradice, rodina," vypočítávala ledabyle na prstech a pak se na něj s úsměvem podívala. Nechtěla to přehánět s úsměvy, aby to nebylo příliš milé, ale zase nechtěla hned ze začátku působit, jako ledová socha. "A zimu ani déšť mi nevadí, to spíš to horko v Jižní Francii na mě bylo trochu moc."

"Tak máš štěstí, tady totiž leje furt," opáčil Draco.

"Jo, všimla jsem si," kývla hlavou Clarissa a vhodila do svého kotlíku několik nakrájených listů z Myrty. Byla ráda, že Draco první začal mluvit normálně a uvolněně, už byla tak zvyklá mluvit se staršími lidmi, před kterými musela hrát vznešenou distingovanou dámu, kterou vzhledem ke svému věku doopravdy nebyla. Zvykla si však natolik, že už měla problémy mluvit jazykem svých vrstevníků, a proto se všem zdála zvláštnější, než doopravdy byla.

"Takže… Jak se ti líbí v Bradavicích?"

o-oo-oOo-oo-o

Jemně se usmál, dnešní den se opravdu povedl a to byl teprve oběd. Otočil se na dívku sedící vedle něj, Clarissa si zrovna na talíř nabírala vařené brambory, a když ucítila jeho pohled, s úsměvem mu popřála dobrou chuť. Byla neuvěřitelná. Krásná, chytrá, milá, okouzlující… Tahle dívka byla neobyčejná. Nejdřív ho zaujala svojí výraznou krásou, pak držením těla, chováním a důstojností, která ho uchvátila a teď i svojí inteligencí a vtipem. Taková dívka byla jedna z milionu a on měl to štěstí, že právě na tu jednu narazil.

Celé lektvary si spolu povídali, o životě, o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. O všem a zároveň o ničem. Dozvěděl se, že se narodila v Anglii a po smrti jejích rodičů se odstěhovala k tetě do Francie. Pověděla mu o Krásnohůlkách, o to jak to tam chodí a… No v podstatě mu jednoduše odpověděla na všechno, co chtěl vědět. S úsměvem udržovala konverzaci, nechala ho mluvit, poslouchala a reagovala. Dívka jeho snů? No, to byly možná předčasné závěry, ale musel uznat, že vede hitparádu těch nejúžasnějších dívek, které kdy poznal.

"Draco, proč si na nás nepočkal? Vždycky přeci obědváme spolu," uslyšel vedle sebe nepříjemný hlas své spolužačky. Zamračeně se otočil a pohlédl do tmavých očí neurčité barvy v bílém obličeji, který se dal popsat snad jen jako hlava buldoka s růžovou mašlí na temeni.

"Nevidím důvod, proč bych měl čekat a už vůbec ne, proč zrovna na tebe," zavrčel a chystal se obrátit pozornost zpátky ke svému přeplněnému talíři, když se vedle Pansy objevilo další, pro něj ještě odpornější stvoření, jeho snoubenka.

Sierra měla naštěstí na rozdíl od Parkinsonové jednu zásadní výhodu, uměla mlčet. Draco však byl přesvědčený, že je to jen kvůli tomu, že by stejně nevěděla, co říct.

"Ale to se podívejme, moje vzdálená příbuzná." Draco si málem hlasitě povzdechl. To se nemůže ani v klidu naobědvat? Musí tomu snad přihlížet celý Zmijozel.

"Asceto," otočil se na dívku, jejíž krása vedle její sestřenky uvadala, jako květ seschlé růže. "Co tady děláš? Neměla by ses někde olizovat s tím svým zajíčkem?"

"Draco, miláčku, jsi jako vždycky tak milý," usmála se na něj falešným sladkým úsměvem a obrátila svou pozornost zpět na Clarissu. Z Ascetina pohledu bylo Dracovi jasné, že je velice rozzuřená i ona si všimla, nebylo to tak těžké, do očí bijící krásy její francouzské sestřenky a zřejmě jí to nebylo zrovna po chuti. To Draca ani moc nepřekvapovalo, nakonec, Aceta byla až do teď nekorunovanou královnou Zmijozelu se všemi svými výhodami, jenže teď, měla konkurenci a to v podobě své vlastní krve, ale s honosnějším příjmením. "Ještě nás nikdo nepředstavil, jmenuji se Asceta Alexandra Asfodel Averyová," natáhla ruku s pěstěnými nehty a velkým zlatým prstenem s rodovým erbem.

Skvělý tah, pomyslel si v duchu Draco, ale tady nezabere, drahá. Nevíš, s čím si zahráváš.

"Ah ano, omlouvám se, už jsem o tobě slyšela. Jsem Clarissa Aileen Avery Appplegateová," usmála se Clarissa tím nejzářivějším úsměvem a odhalila tak řadu dokonalých rovných bělostných zubů. "Ráda tě poznávám, sestřenko."

Výborná práce, takhle se na ni musí. Přes rod a přes jména. Asceta možná byla dědičkou rodu Averyhových, kteří měli peníze, ale neměla postavení a jméno. Averyovi byli sice bohatý, ale nepříliš významný rod bez dlouhé historie na rozdíl od skoro vymřelého starobylého rodu Applegateových, jehož jediným přímím dědicem (i když bez majetku, jak Draco slyšel) byla právě Clarissa.

"Hm, nevěděla jsem, že se chystáš vrátit do Anglie. Tvoji rodiče, mladší bratr mého otce a jeho manželka, zemřeli už před několika lety, že ano?"

"Ano, bohužel. Už to bude víc jak dvanáct let."

"Hm, to je mi líto," utrousila Asceta, ale ani náznakem na sobě nedala znát lítost a pokračovala ve svém boji o nadvládu. "Bydlela si ve Francii u naší tety, že ano? Otec říkal, že jeho sestra byla vyděděna už před více jak dvaceti lety, protože uprchla s nějakym mudlovským šmejdem. Chudák dědeček hrozně ho to ranilo a pak tvůj otec, když si vzal tvou matku."

"Máš pravdu, teta Caithleen udělala chybu, ale rozvedla se už před lety a teď žije v Jižní Francii a má se skvěle. Moje matka? Ano, slyšela jsem, že s tou svatbou naše rodina nesouhlasila. Nechtěli se smířit s tím, že jejich nejmladší syn získá pro své děti nejvyšší postavení, proto také, mám jméno po matce. Nechci patřit ke zkrachovalcům," obdařila Clarissa Asecetu dalším dokonalým úsměvem a jakoby náhodou zatřásla hlavou, takže si všichni museli všimnout velkých zlatých náušnic s pravými safíry, které se jí houpaly na uších. "Doufám, že si to nebereš nijak osobně, sestřenko. Nechci si zbytečně udělat nepřátele," dořekla Clarissa a vrátila se k jídlu, aniž by se ještě podívala na dokonale vykolejenou Ascetu. Tohle určitě nečekala.

Asceta chvíli stála a sledovala Clarissu, jak si na vidličku pomalu nabírá trochu zeleninového salátu a pomalu, jakoby na to měla celý den, si ji dává do úst. Nakonec se ale zamračila a rázným krokem odpochodovala na druhý konec stolu, kde se posadila vedle svého miláčka, Nathaniela.

Zmijozelská královna od své příbuzné čekala cokoli, ne však opovrhování. Clarissa jí jasně dala najevo, že jí považuje za odpad, s kterým nehodlá trávit drahocenný čas a že jí Asceta ani nikdo jiný z jejich rodiny nestojí za tu námahu, aby se s nimi pokoušela spřátelit.

"To bylo úžasné, jak si ji usadila," zašeptal Draco, když konečně dojedli a díky úzké chodbě se byli nuceni oddělit od té pijavice Parkinsonové a jeho tupé, ale stále slyšící, snoubenky.

"Díky," znovu ten zářivý úsměv. Draco se na něj začínal vždy těšit a to ho viděl poprvé teprve před několika hodinami.

"Ale udělala sis tím mocné nepřátele."

"Já vím," kývla hlavou a rozhlížela se po Bradavickém pohyblivém schodišti s jehož pomocí se měli dostat do třetího patra na hodinu Obrany proti černé magii. "Je mi to jedno. Nestojím o ni ani o nikoho jiného, kdo se nade mnou bude povyšovat jen, protože se můj otec oženil z lásky za ženu ze starobylého, ale chudého rohu. Nesahají mi ani po kotníky se všemi těmi jejich penězi a neoprávněnou hrdostí. Hrdostí? Nemaj, na co být hrdí!"

"Máš pravdu i já to tak cítím."

"Vážně?"

"Ano," Draco se zadíval na obraz malé rodiny, jejíž členové zrovna usedali k slavnostní tabuli. Najednou se mu zdálo, že ho kravata začíná dusit. "Jsem zasnoubený."

"S kým?"

"Se Sierrou, seděla vedle Pansy při obědě."

"Aha," pokývala Clarissa hlavou a na jejích očích bylo okamžitě poznat, že pochopila.

"Rodiče mě s ní zasnoubili bez mého vědomí. Sieřina rodina je velice zámožná a Nottovi jsou stará, velice významná, rodina."

"Jenže ty ji nemiluješ."

"Ne, nejsme ani přátelé. Jak taky? Vždyť si ji viděla. Je bezduchá, prkenná… Nemá nic, co by muže mohlo zaujmout, aby s ní chtěl strávit nějaký čas, natož celý život."

"A co s tím uděláš?"

"Řekl jsem otci, že si ji nevezmu," Draco opatrně volil slova. Se svým otcem od té hádky v jejich sídle, Malfoy Manor, ještě nemluvil. Nebyl si jistý, jestli ho otec vzal vážně. Vlastně byl skálopevně přesvědčený, že si je lord Malfoy jist, že se jeho syn po nějaké době umoudří a poslechne ho na slovo. To se však velice pletl. Draco ustupoval celý svůj život, vždy se řídil podle zájmů rodiny, ne však podle sebe. "A svoje slovo dodržím. Ožením se z lásky s dívkou, kterou si sám vyberu, i kdyby neměla být čistokrevná."

"Jsi si tím jistý?"

"Cože?"

"Věřit sám v sebe, je úžasná vlastnost a výhoda, pokud se podle toho můžeš řídit, ale svatba z lásky…," zdálo se, že Clarissa neví, jak vyslovit svoji myšlenku. Zastavila se v polovině kroku a pohlédla mu zpříma do očí. "Každá láska jednou pomine, i ta největší vášeň ochladne, manželství je založeno na vzájemném chápání a přátelství - na pevných poutech, a pokud se rozhádáš s rodinou a oženíš se proti jejich vůli - budeš jednoho dne nešťastný, věř mi. Rodina je to nejdůležitější, co člověk v životě má. Rodina představuje právě ty silná nezpřetrhatelná pouta, kterých by ses měl držet."

"Jak můžeš zrovna ty něco takového říct? Vždyť-"

"Já nemám rodinu, že ano? Máš pravdu, nemám. Svoji jedinou rodinu, svoji tetu, jsem opustila a na vlastní pěst jsem se vrátila do Anglie. Proč? No přeci, abych obnovila svá pouta, ale," zvýšila hlas, když si uvědomila, že ji chce přerušit. "Jen ta pouta, která za to budu stát. Jsem vybíravá, mám na to právo." Dořekla Clarissa a naposledy se mu zahleděla do obličeje. V tom pohledu bylo tolik síly a hrdosti, že ho ten nápor málem srazil na zem. V tuhle chvíli věřil, že dokáže cokoliv, co si umane. Ona určitě, musí - jestli existuje někdo, kdo dosáhne svých cílů, tak to je Clarissa Applegateová.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 xTyNuShKax xTyNuShKax | Web | 29. prosince 2009 v 3:17 | Reagovat
2 Liliane Evans Liliane Evans | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 9:58 | Reagovat

pekná kapitola :):):):):), tešim sa na ďalšiu :):):):):)

3 Neila Neila | Web | 29. prosince 2009 v 9:59 | Reagovat

wow....tady se to konečně rozjelo:-) asik se budu opakovat, ale je to super...jenom by Draco mohl začít trochu více jíst, chodit do posilovny a opalovat se, tím by se Clarisse určitě více líbil:-)

4 Peace Peace | Web | 29. prosince 2009 v 12:49 | Reagovat

Jé, moc pěkná kapitolka. Já se teda opakuju určitě, ale moc se mi to líbilo. Už jsme ti říkala, jak se mi líbí tvůj styl psaní? Jo? No neva. Stejně ti musim znovu napsat, že je to prostě krásně čtivě napsaný:D Moc se těším na pokračování. Jsem zvědavá co se bude dít:D

[3]: Souhlasím. Draco by o sebe měl stopro víc pečovat:D

5 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 29. prosince 2009 v 14:04 | Reagovat

Konečně další kapitola. Aspoň jsme zase o kousek postoupili. Rozjíždí se to vážně dobře, takže se moc těším na pokračování.

6 Nel-ly Nel-ly | 29. prosince 2009 v 14:42 | Reagovat

Moc vám všem děkuju, říkala jsem si, že by si po takový době zasloužili posun... možná vám Dracovi pocity (ne, že by se jí nelíbil jen prostě není prototyp pravého muže - to přijde ;-)) budou zdát trochu rychlé, má to svůj účel ;-) nechci se rozpeisovat na desítky kapitol

7 lina lina | Web | 29. prosince 2009 v 17:39 | Reagovat

skvělá kapitola....pěkně tu holku setřela, teď ještě aby se objevil někdo kdo nám s Clarissou zamete:D
jen tak dál....

8 Daralla Daralla | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 17:52 | Reagovat

to ví že mi rady nevadí ja jsem spíš šťastná že jsi mi nějaký dala :) nu spisovná čeština mi dělala vždycky problémi mno teď mi to bude kontrolovat bratranec tak by to mohlo být lepší :)

9 Maya Maya | Web | 29. prosince 2009 v 18:44 | Reagovat

Krása, krása, krása. Clarissa...jak bych to řekla... pořád mi není po chuti. Plete se do Draca...
Ale dokázala, že může být i milá. Jenomže milá neznamená věrná.
To chce přidat další kapitolku, co myslíš :-D
Tahle byla samozřejmě jako vždy krásná a úžasná... Neřekla jsem to na začátku, nemůžu si to odpustit teď :-D

10 Nel-ly Nel-ly | 29. prosince 2009 v 18:50 | Reagovat

No, po chuti... taková být asi vážně nemá :D
Věřim, že jednou s ní někdo zamete ;-) ale bude se muset dost snažit...
sebevědomím zrovna neoplývám :D takže je problém psát takovou postavu, ale snažim se to vmanipulovat tam, kam chci
díky za pochvalu ;-)

11 Asci Asci | Web | 29. prosince 2009 v 19:40 | Reagovat

krásná kapitola... :)...dobře ji holka usadila xDxD...

12 Daralla Daralla | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 20:31 | Reagovat

mno mam chut zabít Clarissu!!!! Jinak je to skvělí moc se i to líbí a nu a těšim se na new kapitolku

13 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 31. prosince 2009 v 11:27 | Reagovat

Jůůů, CLarissa teda aztím vede, co se týče štvaní spolužáků :D. LA e nemám jí to za zlé, některé ty holky jsouvážně krávy...skvělá kapitola, Draco se sice chová trochu jinaknež bych čekala,a le tohohle Draca mám raději než toho z knížky :D, takže je to jedině dobré. Prosím, hodně rychle piš dál, užse nemůžu dočkat pokračování.

14 Jenny Jenny | Web | 16. ledna 2010 v 10:34 | Reagovat

Je to moc hezky vymyšlené..
Draco ten bledý arogantní dokonalý chlapec se k ní hodí..
Jsem zvědavá jak to bude pokračovat=)

15 Shiroa Shiroa | Web | 23. ledna 2010 v 15:03 | Reagovat

Nel-ly, už by to chtělo nový dílek, ale jestli nemáš čas, chápu:-) a jinak tentokrát otravuju já:-D kde je "moje" konoha styl povídka? :-D :-D
Jinak tě zvu na můj nový blog eSBéčko:-D, teda, jestli chceš zůstat....jestli ne, pochopím:-)

16 wladka wladka | Web | 24. ledna 2010 v 22:13 | Reagovat

wau.....vyrazila si mi dych... ta Clarissa je ale chladna ale skvela chela by som mat jej volu....
pokracko
:P

17 lucrecia lucrecia | Web | 28. března 2010 v 10:26 | Reagovat

clarissa si s takovou za chvilku znepřátelí všechny holky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA