6. Kapitola - Sbohem příteli

28. prosince 2009 v 1:45 | Nel-ly
Tahle kapitola je děsivá... měla být napínavá (nepovedlo se), smutná (možná je), srdceryvná? (to stěží)... jedna z nejdůležitějších kapitol vůbec, rozhodující, kterou jsem plánovala už takovou dobu a nakonec ji takhle zmrvim. No, nedá se nic dělat. Přepisovat ji nebudu, nemám na to sílu. Takže vás prosím jen o slitování.



"Co se děje?" Vykřikl Fred a objal Joe kolem pasu, když se všichni tři spolu s Chrisem krčili pod spadlou plachtou stanu a snažili se doplazit ke vchodu.
"Já nevim, nikdo se sem přeci nemohl dostat, že ne?" Otočila se na Chrise, i když ji nemohl vidět. Tohle přeci vážně nebylo možné, skrývali se, používali všechny ochranná kouzla, která znali. Stěhovali se a… Merline! Dneska na to z toho rozruchu zapomněli, ráno slavili Vánoce a stoprocentně tedy fungovala jen kouzla na upozornění, která byla aktivní a stejně silná vždy. Jenže ostatní, ty hlavní obranná kouzla, která zaručovala jejich bezpečí a dokonalé ukrytí se musela každý den obnovovat. Joe se na to s Chrisem chystala hned po snídani, když se objevil Fred a ona na všechno zapomněla. Jestli se něco stane, tak…
"Vylezte ven. Polezte, vy krysy, už na vás čekáme," ozval se nad jejich hlavami posměšný hlas. Casy překvapeně zamrkala, ten hlas poznávala, i když si k němu neuměla zařadit jméno. Byl to jeden z mužů, kteří napadli Bradavice. Byla si tím jistá, pamatovala si jeho tón z pod smrtijedské masky, když na ní se smíchy útočil, byl velice zdatný, skvělý a nebezpečný čaroděj. Byli v maléru, ve velkém maléru.
"Musíme zmizet," zašeptala Fredovi do ucha a chytla ho za ruku.
"Přemístíme se…"
"To nejde!"
"Cože?"
"Začarovali jsme stan, aby se v něm ani v jeho okolí nedalo přemisťovat stejně, jako to bylo v Bradavicích jen s omezenou účinností."
"Tak to byl pěkně blbej nápad!"
"Možná, ale to nám teď nepomůže… Musíme pryč! Hned!"
"Jo, já vím, drž se za mnou." Odpověděl a ona ucítila, jak se kousek od ní zvedla plachta stanu, když se pomalu zvedal na kolena. "Řekni Chrisovi, ať se připraví a pak se drž stranou," potichu ze zvyku kývla hlavou a začala po hmatu hledat kamarádovu ruku, kterou tušila na pravé straně vedle svého těla.
"Teď!" Vykřikl hlasitě Fred a v tu chvíli se plátno protrhlo a on vyskočil na nohy, Joe s Chrisem v těsném závěsu za ním.
Smrtijedi okolo stanu takový rychlý úkol nečekali a ve chvíli, kdy na ně všichni tři začali metat všechna kouzla, na která si vzpomněli, byli v nevýhodě. Tahle situace však nevydržela dlouho a Joe, Chris a Fred museli po chvíli začít ustupovat v semknutém útvaru zády k sobě, jejich protivníků bylo víc, než čekali.
"Musíme něco udělat!" Vykřikla Joe a bleskurychle vyčarovala jednoduchý štít, aby odvrátila útok.
"Impedimenta! Joe má pravdu, tohle už dál nevydržíme!" Přidal se k ní Chris a vyslal několik svazujících kouzel v rychlém sledu za sebou na své dva protivníky.
"Ale co? Mě nic nenapadá," zavrčel Fred a odzbrojil jednoho smrtijeda.
"Peruánský zatmívací prášek," zašeptala Joe a zastavila se na místě.
"Dávej pozor!" Fred ji chtil za pas a odstrčil, takže kouzlo, které by jinak zasáhlo její hlavu, o velký kus minulo. "Na co myslíš, sakra!"
"Peruánský zatmívací prášek," otočila se na něj s úsměvem.
"Cože?"
"To je řešení."
"Žádný nemám, kde bych ho asi podle tebe vzal? Šel jsem za tebou, získat tě zpět, ne se bít!"
"Ale my ho máme," došlo to konečně Chrisovi. Dřepl si, aby se vyhnul smrtícímu kozlu, které na něj letělo, když se zvedal svého protivníka omráčil a otočil se na Joe. "Je v tý tvojí kabelce a ta …"
"…byla u vchodu do stanu, takže ji jednoduše najdeme," usmála se na něj.
"Výborně, tak jdeme. Joe, ty zamiř do stanu. Já a Chris tě budeme krýt," ujal se Fred vedení a spolu s Chrisem se postavil čelem k protivníkům, zatímco se Joe shrbeně rozběhla k místu, kdy býval vchod do jejich stanu.
Konečně, našla zmuchlaný stanový otvor, a co nejrychleji se roztřesenýma rukama prohrabovala v záhybech ledové namrzlé látky. Pospíchala, třásly se jí ruce a bušilo srdce, nedokázala zpomalit ani zklidnit své pohyby. Všechno se zhroutilo v několika vteřinách, jako domeček z karet. Proč se vždy, když už si myslela, že bude konečně šťastná, muselo všechno pokazit?
"Dělej!" Křikl na ni Fred přes záda a s námahou odrazil útok svého protivníka. Teď to bylo pět na dva a on i Chris se museli začít pomalu stahovat. Fred byl zraněný, měl zakrvácenou celou pravou ruku a trochu kulhal, jak si při jednom doopravdy nebezpečném úskoku zvrtnul kotník, takže teď musel držet hůlku v levé ruce, což by nebyl takový problém, kdyby s ní nemusel tak vehementně mávat a pomaleji uskakoval. To se mu málem vymstilo před chvílí, kdy se jen o několik centimetrů vyhnul smrtící kletbě. Chris na tom nebyl o nic moc lépe. Nebyl sice tak zraněný, ale zase měl sečnou ránu nad pravým obočím a tak si musel každou chvíli otírat oči, aby přes proudy červené životodárné mízy vůbec viděl na své protivníky.
"Snažím se! Nemůžu to najít!" Vykřikla Joe a ponořila se hloub do záhybů stanu, byla si jistá, že taška s peruánským práškem byla někde blízko vchodu, ale nevěděla, kde přesně a i kdyby, stan už dávno neexistoval, zbyla z něj jen kupa hadrů, pod nimiž se zvedaly kusy nábytku a jejich věcí, v takovém chaosu bylo doslova nemožné cokoli najít, ale byla to jejich jediná šance.
"Tak si pospěš!"
"Mám to!" Vykřikla po chvíli, zvedla ruku sevřenou v pěst a v ní svírala poutko od tašky. V tu chvíli se naráz stalo hned několik věcí. Vše viděla, jakoby někdo kouzlem zpomalil čas.
Fred se dostal do výhody a naráz omráčil dva smritjedy, ale když se otáčel ke zbývajícím protivníkům, nevšiml si, že jeden z omráčených už se vzpamatoval a míří na jeho záda. Smrtijed se nadechl a vyslal na Freda neznámé kouzlo. Mladík neměl, kam uhnout. Joe, která vše sledovala, hlasitě vykřikla, aby ho varovala a co nejrychleji se zvedla na nohy, i když si uvědomovala, že je moc daleko, ale najednou z pravé strany zaznamenala rychlý pohyb. To se Chris rozběhl směrem k Fredovi a… Skočil rudému paprsku do cesty.
"Neeeee," zařvala Joe a vrhla se k němu. Pozdě. Kouzlo Chrise zasáhlo plnou silou a odhodilo ho několik metrů stranou, kde zůstal nehybně ležet.
Když Fred uviděl Chrise ležícího na zemi, Joe běžící k němu a vykolejené smrtijedy, okamžitě zareagoval a oddělil protivníky stěnou rudého ohně. Pak se, co nejrychleji vydal k Chrisovi.
"Chrisi, prosím, Chrisi, mluv se mnou," šeptala Joe a jemně s blonďatým chlapcem třásla, přičemž jí slané slzy stékaly po tvářích a smáčely Chrisovu košili.
"Joe," zašeptal Chris a pootevřel oči, jeho bledá tvář ostře kontrastovala s rudou krví, kterou měl pokryt celý obličej.
"Chrisi, díky bohu," vysoukala ze sebe roztřeseným hlasem a pevně ho objala, hned se však znova zvedla a překvapeně si prohlížela jeho tělo. Ležel na zemi pokryté zářivě bílým sněhem, pod jeho tělem se však tvořila velká tmavá skvrna, jeho krev.
"Joe, já…"
"Nemluv, budeš v pořádku, slibuju, ale nemluv," pokusila se na něj usmát a ohlédla se na Freda.
"Zachránils mi život, díky," zašeptal Fred. "Budeš v pořádku, kámo, postaráme se o tebe."
"Ne… mu - musíte jít, já um - umírám…"
"Ne, to neřikej, všechno bude v pořádku. Je to jen sečná rána, odvezeme tě do nemocnice a…"
"Ne, poslouchej, Joe. Miluju tě, udělal - udělal jsem to pro tebe. Mi - milujete se, patříte k - k sobě."
"Chrisi…"
"Běžte, nezdržujte se semnou. Musíte utéct."
"Ne, Chrisi, nenechám tě tady," vykřikla Joe a pevně stiskla pěsti, ve kterých i stále svírala jeho košili.
"Musíš jít," Chrisův hlas pomalu slábl a Fred bolestně zavřel oči. Poznával tohle zranění, způsobila ho černá magie, stejná, která před několika měsící George připravila o ucho. Něco takového nedokázal vyléčit on ani Joe, nejspíš by to nedokázali ani lékouzelníci u Svatého Munga. Možná po delším studiu, ale na to nebyl čas. Chris umíral a oni museli jít.
"Joe," zašeptal, jen stěží dokázal ovládnout svůj třesoucí se hlas. "Joe, musíme jít."
"Ne."
"Joe, prosím běž, miluju tě… ty - ty musíš žít, kvůli mně… prosím, běž…"
"Já nemůžu, Chrisi, ne, nenechám tě tady. Nemůžu…"
"Miluju tě," vypravil ze sebe naposledy Chris, jemně se na ní usmál a pak zavřel oči. Navždy.
"Ne! Chrisi! CHRISI!"
"Joe, musíme pryč, už mu nemůžeš pomoct."
"To ne já…"
"Musíš," zašeptal Fred, pevně ji chytil za ruku a sebral ze země tašku se zatmívacím práškem. Dostali šanci uniknout, šanci žít, díky chlapci, kterého celý život nesnášel, na kterého žárlil a který se za něj dnes obětoval a zachránil mu život.
"Díky, Chrisi," otočil se a naposledy pohlédl do klidně tváře blonďatého chlapce, jenž zemřel s úsměvem na tváři. Zemřel pro to, v co věřil, pro tu, kterou miloval. Fred vzal do rukou špetku zatmívacího prášku a zvedl ruku nad hlavu. "Sbohem příteli."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | E-mail | Web | 28. prosince 2009 v 9:58 | Reagovat

wow, to bolo napísané krááááásne, také smutné, ale krásne :) :(

2 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 28. prosince 2009 v 11:49 | Reagovat

Ty jim teda dáváš! Za půl roku umře Fred a Joe zůstane sama...zas na druhou stranu, alespoň to má děj. Super kapitola, i když smutná, jen tak dál.

3 Jaune Jaune | 28. prosince 2009 v 14:32 | Reagovat

ty bestie! chtěla jsi mě rozbrečet? málem se ti to povedlo... tyyy :))
nádherné, smutné, dojímavé a rozhodně NE zmrvené! musím říct, že chris mě nepřestával až do konce překvapovat... něco tak... velkomyslnýho bych od něj asi nečekala... nemám slov...
úžasná kapitola, úplně mi trhá srdce, že už se blíží konec... ale varuju tě... jestli joe připravíš i o freda (udělej to jak chceš, ale nech ho žít! prosííím :)), tak si mě nepřej... ty víš, že já TAKY dokážu být krutá... ty muka xD
aso po desáté - báječná kapitola

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. prosince 2009 v 14:49 | Reagovat

Pro ty, co je Chris vždy překvapoval... on byl mým vysněným pojetím Garry Sue... něco jako James a Remus v jednom :D Jen nerada se s ním loučím a myslim, že takový odfláknutý konec si chudák nezasloužil... jenže já už prostě nevěděla jak a nechtělo se mi to přepisovat, protože jinak bych to musela smazat

5 Calweena Calweena | Web | 28. prosince 2009 v 21:56 | Reagovat

Jenom se přesunu na jinou adresu :-)

6 Daralla Daralla | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 1:00 | Reagovat

Awojky! Chtělas abych se ti ozvala až bude  1. díl povídky hotový :-) no psala jsem ho v polospánku takže to podle toho vypadá :-P mě to nepřipada jako Babička od Boženy Němcový ale jako něco hrozně moc nepovedenýho :-S... Nu zítra... ehm... vlastně dneska se juknu na ty tvoje povídky pač mě dost zajímaj :-)

7 Maya Maya | Web | 29. prosince 2009 v 18:33 | Reagovat

Bože... tak tohle fakt ne. Víš, jak bylo Chrisovi? Mizerně.... Víš, jak muselo být Joe? Setsakramentsky mizerně... A víš, jak bylo mému srdci? Jako by ho zasáhlo kopí...
Tak trochu jsem to čekala, nejde přeci, že by se Chris tak snadno zbavil lásky, ale tenhle čin... byl nejkrásnější, co kdy mohl udělat.
Neměla jsem ho ráda, ale i tak je mi ho líto. Byl to moc dobrý člověk...
Tak, teď už zbývá ten dlouho očekávaný závěr, co?
Opovaž se ho udělat takhle drasticky...
Protože tohle bylo smutný... moc moc smutný
Maya

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. prosince 2009 v 18:47 | Reagovat

Děkuju :D já chtěla ještě trochu víc, ale neumim to vymyslet... snad příště :D
CHris byl taková moje vysněná Mary Sue, trochu přehnaná, ale člověk musí doufat, že takoví lidé existují... no jo, závěr :-/ poslední kapitola se píše nejhůř

9 Jaune Jaune | Web | 29. prosince 2009 v 19:33 | Reagovat

já se bojím... bojím se konce, který chystáš, protože u tebe si taky nemůže člověk být ničím jistý 8-), ale bojím se i konce této povídky všeobecně, protože mi strašně přirostla k srdci...

10 wladka wladka | Web | 24. ledna 2010 v 14:57 | Reagovat

placem, placem ,placem...
krasne
chudak Chris, zasluzil si lepsi osud ked uz tolko trpel s Jou
inac mi pride dost rajbnuta(sibnuta) tym jej spravanim
ale pokracko:P

11 Lucy-y Lucy-y | Web | 29. ledna 2010 v 22:09 | Reagovat

chudák Chris,tohle si nezasloužil,ale zase od něj bylo moc pěkné,že zachránil Freda,udělal to pro Joe,i když se moc nekomentuju,miluju tuhle povídku,snad bude brzy pokračování

12 lucrecia lucrecia | Web | 25. března 2010 v 18:08 | Reagovat

jsem si myslela celou dobu že takhle chris skončí, tak to prostě má být, protože co by tam chudák dělat když pořád miluje joe, to by se koukal na to jak je šťastná s fredem?..bylo to strašně moc krásně napsané a kdybych ted byla sama tak bych se u toto i rozbrečela, ale protože je tady segra tak jsem to musela zadržovat

13 Violette Violette | 16. října 2010 v 22:07 | Reagovat

Smutný je, že Frad taky umře...

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 22:16 | Reagovat

kdoví :D třeba poruším canon ;-) pokud to tedy někdy dopíšu...

15 AnNe (WG Team) AnNe (WG Team) | Web | 10. dubna 2011 v 15:32 | Reagovat

:'( Chudáček Chris, ted je mi ho líto, i když mě předtím dost rozčiloval....skvělá povídka! vážně skvělá! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA