5. Kapitola - Boj o život 2/3

15. prosince 2009 v 20:06 | Nel-ly
Předpokládám, že kapitola k téhle povídce není nijak očekávaná, ale doufám, že se stále najde někdo, kdo čte ;-) Nevím, kolik přesně kapitol zbývá, ale už jich bude jen hodně málo a pak končíme! A já se jí konečně zbavím :D a vy samozřejmě také. (pro ty, co si ještě pamatují děj a jak vím nemají rádi můj pokus o mužskou Mary Sue (Gary Sue?), tak se nebojte - už to bude jen velice krátké)
Přesto doufám, že se najdou tací, kteří budou číst i komentovat ;-)



"Co se děje?"
"Půjdete s námi, slečno."
"A proč jako?"
"Budete vyslechnuta z důvodu podezření z krádeže hůlky a kouzelnických schopností."
"Co-cože? To snad -"
"Prosím, pojďte s námi bez odporu. Jinak to pro vás bude ještě horší."
"Ne," vyhrkla bezmyšlenkovitě a v kapse kalhot nahmatala hůlku. Věděla, že něco není v pořádku už, když se blížila k domovu a všimla si blikajícího světla před vchodovými dveřmi. V téhle době se skoro nikdo neodvažoval vyjít po setmění ven, ani ona by tu nebyla, kdyby měla na výběr, ale cesta od Tonksnové byla dlouhá - nemohla se přemístit od ní až domů - a příliš se s ní zapovídala. Možná to byla chyba, ale v téhle době a v jejich situaci si nebyla jistá, jestli se se svými přáteli ještě někdy uvidí a tak musela využít co nejvíce času.
"Nemáte proti nám šanci."
"Myslíte?" Usmála se a postavila se do bojovného postoje s hůlkou namířenou proti jejich veliteli.
"Je to čtyři proti jedné…"
"Záleží na tom, kdo ta jedna je. Nevzdám se vám bez odporu, nenechám se bezdůvodně obvinit.
"Obvinění vznesená proti vám jsou právně doložena, a proto půjdete s námi," promluvil naposledy klidným hlasem vysoký muž v černém hábitu a kývnul svým společníkům.
Joe trochu couvla a ve chvíli, kdy se proti ní všichni čtyři vrhli, vyčarovala ten nejsilnější obranný štít, který se na ministerstvu ve škole pro bystrozorory naučila. Přesto se jejich útoku nedokázala stoprocentně ubránit a jejich kouzla ji plnou silou odhodila na zeď, po které se svezla k zemi. Nečekala takový náraz a jen stěží se vzpamatovávala.
Joe se pomalu začala sbírat ze země a přitom horečně uvažovala, co bude dělat. Jistě, mohla se pokusit utéct, ale to by bylo k ničemu, pronásledovali by ji. Takže nemá na výběru, musí se jim postavit.
S rozhodným výrazem ve tváři se pomalu postavila zpět do bojovného postoje a napřáhla hůlku proti čtyřem nepřátelským kouzelníkům.
"Pokud se nevzdáš, může se ti něco stát, holčičko," promluvil velitel zásahové jednotky, nebo co vlastně měli představovat a udělal krok k ní. "Pokud budeš klást odpor, budeme nuceni tě zatknout s použitím veškerých našich sil a to by se ti vážně nelíbilo."
"Myslím, že to risknu," řekla s jemným úsměvem a pohlédla mu do tmavých očí.
"Výborně," zašeptal muž stojící napravo od velitele a pozvedl hůlku. "Tak se tedy pobavíme."
"Mdloby na tebe!"
První kouzlo odvrátila na rychlo vyčarovaným jednoduchým obranným štítem. Při jejím výcviku nic složitéh, ale uvědomovala si, že bude hůř. Zatím ji jen zkoušejí. Teď ještě útočí jen jeden z nich a i on se zdál být velice schopný. Co si počne až se na ní vrhnou všichni čtyři?
"Expelliarmus!" Vykřikla Joe první kouzlo, které ji napadlo a zamířila na útočníka, ten však bleskově uhnul a vyslal proti ní zářivě zlatý paprsek útočného kouzla vyšší kategorie. Proti něčemu takové její jednoduchý štít neměl šanci vydržet. Joe se bleskově vrhla k zemi a jen stěží kouzlu uhnula, začínalo to být dost drsné.
Už po druhé během krátké chvíle se musela sbírat ze země, přitom jí pohled padl na okrasný arkýř přímo nad hlavami jejích protivníků. Kdyby ho zasáhla…
"Bombardo!" Vykřikla a namířila nad jejich hlavy. Povedlo se. Ozvala se ohlušující rána, jak se výstupek oddělil od fasády a rozpadl se na několik velkých kusů, které čtveřici spadly na hlavu. Joe radostně zaťala pěsti, ale bylo to předčasné. Když jemný vítr odvanul prach, dva muži stále zůstávali stát na nohou a teď už se tvářili doopravdy rozzlobeně. Hra teprve začínala.
"Nedalas nám na výběr," zavrčel na ní jeden a napřáhl proti ní hůlku, zatím co ten druhý si bez zájmu oklepával prach z pláště. "Crucio!"
Rudý paprsek se k ní blížil rychlostí blesku, neměl však šanci ji zasáhnout. Joe moc dobře věděla,co dělat. Přesně na takové situaci se měsíce cvičila. Uskočila stranou, ale okamžitě se otočila kolem své osy a vypálila na svého protivníka silné poutací kouzlo. Neměl šanci uhnout a skácel se k zemi.
Joe se pro sebe usmála, takže tři jsou ze hry, jeden zbývá. Otočila se směrem, kde si myslela, že stojí zbývající nepřítel a zastavilo se jí srdce. Před sebou viděl ne jednoho, ale dva zahalené muže. Že by se jeden ze zasažených probral? Ne, to určitě ne. Periferně viděla, že oba stále leží pod horou sutí. Takže další posila? Někdo, kdo čekal u zadního rohu, kdyby jim náhodou unikla? Ani to si nemyslela. Přišli pro ní čtyři, vyzbrojení a plně vycvičení kouzelnící a určitě nečekali, že jim jedna mladá dívka nadělá tolik potíží. Kdo to tedy byl? Přítel nebo nepřítel?
Joe se otočila jeho směrem, nehodlala mu dát šanci k útoku. Nadechla se ke kouzlu, když si tajemný muž sundal kapuci a vstoupil do kužele světla spadajíc od pouliční lampy. Joe zalapala po dechu.
Před ní stál vysoký mladík s pískově blonďatými vlasy a vruce svíral lano, kterým byl svázaný velitel jejích protivníků.
"Chrisi," hlesla potichu a zkoprněle udělala několik kroků směrem k němu.
"Ahoj Joe, zdálo se mi, že bys potřebovala pomoct," usmál se tím úsměvem, který si tak dobře pamatovala a který neviděla už dlouhé měsíce.
"Co tady děláš?"
"Čekal bych třeba poděkování nebo tak, ale toho se od tebe asi nedočkám, co?" Zeptal se znovu s tím andělským úsměvem. "Co bys asi tak řekla? Zachraňuju tě, jako vždy."
"Ale…"
"Teď nemáme čas na vybavování, musíme pryč dřív, než přijdou posily. Jakmile se to ministerstvo dozví, budeme ve smrtelném ohrožení."
"Ja-jasně," kývla hlavou a rozhlédla se po spoušti kolem sebe. "Co budeme dělat?"
"Musíme pryč."
Znovu pokývala hlavou, nebyla schopná promluvit. Věděla, co přijde. Musí odejít, navždy opustit svůj byt - svůj první domov, když nepočítala Bradavice.
"Vezmu si -"
"Není čas, musíme jít."
Naposledy pohlédla na vysoký béžový dům a do oken svého bytu, svého domova.
"Sbohem," zašeptala neslyšitelně a z očí se jí začaly kutálet velké slzy.

o-oo-oOo-oo-o

"Dáš si večeři?"
"Večeři?"
"No…," usmála se nejistě a ukázala na malou suchou pečeni z vyhublého králíka, kterého Chris v lese ulovil a pomocí kouzel připravil k vařením. Ona by toho nebyla schopná a vlastně i Chris při zabíjení a stahování vyhublého zvířátka. Museli jíst, nebyla jiná možnost, a i když se jim ošklivila představa ničení zvířecích životů, museli.
Díky bohu za kouzla, říkala si poslední dobou skoro neustále Joe. Bez nich by nikdy nedokázali postavit stan, který díky kouzlům ani nevypadal jako stan, ale spíš malý pestrobarevný byt. Nedokázali by utajit svoji identitu, přežít na útěku ani pořídit jídlo, které se však nedalo vyčarovat, ale jen upravit, i když zrovna ta úprava jim dělala dost problémy. Chris ani Joe nebyli dobří kuchaři, vlastně oba dokázali tak akorát ohřát nebo dosmažit hotové jídlo a tak to také vypadalo. Další problém byl i v samotném jídle, kde mají v tomhle počasí, blížil se konec listopadu, najít nějaké přísady? Občas se jim povedlo chytit nějakého vyhublého králíka nebo si pomocí kouzla přivolat rybu z řeky. Byli na útěku, pryč z kouzelnického světa, který byl to jediné, co znali.
Joe se jen těžko smiřovala s nenadálým bezdomovectvím, ale bez Chrise by na tom byla mnohem hůř. Bez něj by se jí možná nepovedlo ani utéct a byla si jistá, že bez něj by nepřežila. Byl připravený skoro na všechno. V tašce nosil malý, ale útulný kouzelnický stan, měl nějaké mudlovské peníze a několik encyklopedií bojových kouzel, v kterých našli skvělé štíty proti vystopování.
"Jak jsi věděl, kde mě hledat?" Zeptala se druhý den potom, co utekli z Londýna a utábořili se v horách na severu Anglie. "Myslela jsem, že se vrátíš do Ameriky."
"Chtěl jsem, ale když Brumbál zemřel a pak když padlo i ministerstvo, jsem prostě nemohl odjet zpátky. Stejně by to ani nepomohlo i na tamnějším ministerstvu jsou velké problémy, ale v Anglie je na tom nejhůř. Ze začátku jsem se znovu spojil s Fénixovým řádem a pomáhlal, jak to šlo. Jenže mě vystopovali - pocházím z mudlovské rodiny, vždyť víš. Přišli si pro mě minulý týden během noci, naštěstí mám celkem talent na alarmová kouzla a všiml jsem si jich dost brzy na to, abych mohl utéct. A pak jsem si vzpomněl na tebe a na tvoji rodinu. Měla si až příliš blízko k Brumbálovi a především k ministerstu a mezi údaji nepřátel patříš, stejně jako já a mnoho dalších, mezi podezřelé s kontaktem na Řád."
"Tak proto se mě snažili odvést za každou cenu, i když je mohl někdo vidět."
"Přesně, bylo mi jasné, že si pro tebe dřív nebo později přijdou. Spíš dřív. Byl jsem zrovna na kousek od tvého bytu, když jsem uslyšel ránu, jak spadl ten akrýř. Mimochodem, skvělý nápad, i když si poničila jeden z nejstarších originálních domů v Londýně."
"To mě vážně moc mrzí," poznamenala Joe sarkasticky a znovu mu pohlédla do očí. "Takže ses vrátil kvůli mně? Bože Chrisi, a já se chovala, jako…"
"Ne, chovala si se oprávněně. Ve všem co si řekla, si měla pravdu. Neměl jsem takhle utéct, ale už mě vážně nenapadalo žádné řešení."
"Ani já jsem se nechovala zrovna nejlépe. Pěkně jsme to zvorali, co?"
"Celkem," usmál se na ní a také jí konečně pohlédl do očí.
"Přátelé?"
"Přátelé."
Potřásli si rukama, jakoby se mezi nimi nikdy nic nestalo. Minulost byla smazána, znovu se vrátili do let, kdy pro sebe znamenali všechno, kdy byli jedna rodina.

o-oo-oOo-oo-o
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 15. prosince 2009 v 21:24 | Reagovat

wow, pekná kapitola :-), tešim sa na ďalšiu :)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 16. prosince 2009 v 6:38 | Reagovat

neboj sa, sebavedomia nabere až až :D

3 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 16. prosince 2009 v 6:39 | Reagovat

ale neskôršie, vlastne ani neviem, či neskôršie...no uvidíme

4 Asci Asci | Web | 16. prosince 2009 v 13:05 | Reagovat

jééé...to je krásný :)

5 Nel-ly Nel-ly | 16. prosince 2009 v 13:34 | Reagovat

Díky :-) Mě to vždycky přijde v tom wordu příliš dlouhý a pak koukám a ono je to tu krátký :-/
Tak příště (snad)

6 Peace Peace | Web | 16. prosince 2009 v 15:19 | Reagovat

Krásná kapitolka. Nepřijde mi krátká. Moc se těším na pokračovíní:D

7 Tessa Tessa | Web | 16. prosince 2009 v 16:10 | Reagovat

Krásna kapitolka a nie je krátka, je taká akurát. A tiež sa teším na pokračovanie, takže sa neboj túto poviedku má rado mnoho ľudí, oplatí sa písať :D

8 Simia Simia | Web | 16. prosince 2009 v 18:18 | Reagovat

Mě se to líbí. Líbí se mi to moc. Tuhle povídku jsem předtím nečetla, teď jsem jí dala celou na jeden nádech. fakte moc povedené:)))

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. prosince 2009 v 19:15 | Reagovat

Páni... moc vám děkuju
Simia - na jedenou? tak to tě obdivuju, mě by z toho asi hráblo, ještě jednou moc díky

10 Maya Maya | Web | 16. prosince 2009 v 19:44 | Reagovat

Á, moje útroby se kroutí nesnesitelnou radostí. Sice jsem nejdřív trochu nechápala, kde je, ale potom moje velice bytrá mysl pochopila :-D
Moc krásný, jsem ráda, že se zase udobřili, však už bylo na čase. A přátelé... žádní milenci ani líbací kamarádi, prostě jen kamarádi.... super.
Tomu králíkovi to dělat nemuseli... :-(
Ale je to úžasný...
Vážně si myslíš, že to nikdo nečte? Ty komentáře tomu opravdu odpovídají, co? (sarkasticky kroutí hlavou a vzdychá, protože o tomhle si ona může nechat jenom zdát).
Děsně se těším na další kapitolky a jak to všechno dopadne
Maya

11 Jaune Jaune | 18. prosince 2009 v 11:35 | Reagovat

nádhera... docela mě překvapilo, že chris se vrátil opět na scénu... a abych pravdu řekla, pořád nějak nevěřím tomu, že by dokázal být s joe pouze kamarád... nevim, nevim :D podle mě to v něm pořád je, pořád ji miluje... asi... ježiš, já raděj mlčím xD
skvělá kapitola, pevně doufám, že to všechno joe přežije... a samozřejmě že se ještě do toho nějak zapojí fred

12 lucrecia lucrecia | Web | 25. března 2010 v 17:46 | Reagovat

ten začátek jak bojovali byl skvěle napsaný..tyhle scény mi nikdy nejdou pořádně popsat, takže klobouk dolů

13 AnNe (WG Team) AnNe (WG Team) | Web | 10. dubna 2011 v 13:52 | Reagovat

Přátelé jupí :D Konečně, pak to dočtu - perfektní povídka! :) (mohl v téhle kapče být víc Fredík :D nebo Georgeík :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA