4. Kapitola - Cesta tam

3. prosince 2009 v 17:03 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Úžasný všeříkající název, že ano? Už mě vážně nic nenapadá, ale řekla bych, že s ohledem na kapitolu není zas tak špatný a má víc významů - tedy pokud vůbec nějaké.
Prosím, mějte ohled k chybám - sice už jsem to po sobě četla, ale ne nijak řádně a znova se mi to opravovat už vůbec nechce - tahle kapitola se mi totiž strašně nelíbí. Něco mi na ní vadí, ale nedokážu popsat co - nevím - nevyhovuje mi. Tak doufám, že se alespoň vám bude líbit.
Pro změnu prosím o komenty, návrhy, rady, kritiky, tipy - vždyť to znáte ;-)



Rozlehlé nástupiště 9 a ¾ bylo přeplněno k prasknutí. Matky plakaly při loučení se svými ratolestmi, malé děti se pevně držely za ruce svých rodičů, zatímco ty starší se snažily vyvlíknout z jejich objetí a utéct za svými kamarády. Sovy houkaly, kočky mňoukaly, žáby kvákaly a šarlatově rudá lokomotiva Bradavického rychlíku jednou za čas uvolnila s hlasitým pištěním udržovanou páru. Bylo prvního září jen několik minut před jedenáctou hodinou dopoledne a mladí kouzelníci a čarodějky se chystali na návrat do školy.

Všude kolem vládl chaos a přímo v jeho středu procházela krásná vysoká asi sedmnáctiletá dívka s hrdě zdviženou hlavou. Nevnímala své okolí. Nemusela. Všichni jí totiž uhýbali z cesty, takže ani jednou nemusela zpomalit nebo dokonce uhnout ze své přímé dráhy k vlaku. Po chvíli chůze, kdy za sebou vláčela velký školní kufr, se zastavila před prvními dveřmi prvního vagónu a čekala, přičemž se s chladným arogantním výrazem rozhlížela kolem sebe.

Trvalo to jen několik vteřin.

"Můžu ti pomoct?" Zeptal se asi stejně starý mladík a zářivě se na ní usmál.

"To bys byl velice hodný," odpověděla potichu a na chvíli se mu zahleděla do velkých tmavě hnědých očí, připomínal jí malé rozdováděné štěně. Když zaznamenal její pohled, zrudl, ale celkem rychle se vzpamatoval a chopil se jejího objemného zavazadla. Jestli čekal, ze mu pomůže, nedočkal se.

"A dávej, prosím tě, pozor. Mám tam křehké věci a ráda bych, aby přežily cestu," ozvala se ještě Clarissa a aniž by se otočila, nastoupila do vlaku. Mladík s jejím kufrem jí s hlasitým funěním následoval. "Tady to stačí, díky."

"Já jsem Dean, Dean Thomas. Ještě jsem tě tu neviděl, jsi nová? A jak se -" Nedala mu příležitost to doříct a bez pozdravu se vydala uličkou dál do vlaku. S někým, jako on, se nehodlala zabývat.

Už prošla skoro všechny vagóny a stále nenašla volné místo. Jistě, mohla si k někomu přisednout, ale stále nepotkala ty pravé. Od samého konce vlaku už ji dělily jen tři kupé, když narazila na jedno prázdné. Jemně se usmála a zavřela za sebou skleněné dveře. Nechtěla, aby ji někdo při cestě rušil. Seznámí se až ve škole, až se dozví s kým to má cenu. S nikým jiným se nehodlá zahazovat.

o-oo-oOo-oo-o

Hleděl z okna. Pozoroval ubíhající krajinu, které se každým dalším ujetým kilometrem měnila. Nejdřív projížděli Londýnem, pak několika menšími městy okolo, po nějaké době už bylo zdálky vidět jen několik malých vesniček a ty nakonec zmizely také a vlak dál uháněl svou cestou na sever, k horám a divokým lesům.

Draco znuděně zívl, protáhl své ztuhlé svaly a rozhlédl se po svých společnících. Pansy Parkinsonová seděla naproti němu a zbožně na něj celou cestu zírala, po těch letech už jí měl plné zuby. Nebyla nijak zvlášť hezká ani chytrá, vlastně spíš dost hloupá a naprosto tuctová. Jistě, před třemi lety s ní měl malý románek, ale to už byla dávno zapomenutá minulost. V té době byl ještě mladý chlapec, který poznával nové věci. S Pansy sice dosáhl nového levelu (hned několikrát), ale po chvíli ho přestala bavit, jako všechny dívky, se kterými měl své zkušenosti.

Pohledem sklouzl na Pansyina souseda, Blaise Zabiny, bohatý synáček, který se nezabýval o nic jiného než o peníze, své postavení a o sebe. Byl naprosto průměrný, i když s jistou dávkou vtipu. Dalo by se říct, že byl Dracův blízký přítel, kdyby tedy Draco nějaké doopravdové přátele měl.

Vedle Zabinyho seděl další, velice pohledný, vysoký kluk, který si své okolí měřil arogantním výrazem, Nathaniel Arrow. Arow byl o necelý rok mladší než Draco, ale díky zmatkům, které přinesl minulý rok, spolu teď chodili do ročníku. Draco ho moc dobře neznal. Arrow pocházel z čistokrevné (samozřejmě!) celkem významné nechudé rodiny, byl chytrý a těšil se velké oblibě u dívek. Draco se tomu ani moc nedivil i on musel uznat, že je Nathaniel velice pohledný. Vysoká vypracovaná postava (byl brankářem zmijozelského famrpálového družstva), velké modré oči, rovný nos, plná ústa a jako uhel černé trochu vlnité delší vlasy. Draco mu jeho vzhled záviděl a kdo také ne? I když by s ním neměnil. Nathaniel Arrow byl příliš nevýznamný, bez styků a peněz měl jen velice malou šanci, že ve Zmijozelu uspěje, přesto se mu zatím celkem dařilo.

Vedle Nathaniela seděla jeho nynější dívka, kdykoli na ni Draco pohlédl, musel se vždy alespoň na chvíli zarazit. Byla krásná. Krátké rovné blonďaté vlasy lemovaly perfektní úzkou dokonale symetrickou tvář, v níž zářily ledově modré oči. A ta postava. Vysoká, ale ne příliš, hubená s jemnou linií boků a sice malými, ale pevnými ňadry. To si Draco pamatoval až moc dobře, i s ní měl kdysi ne zrovna krátký románek, ale nevydrželo jim to. Byli příliš odlišní. Co se týkalo fyzické stránky, vyhovovali si dokonale (alespoň jemu ona vyhovovala), ale ani to jim dlouho nestačilo. Asceta Averyová byla doopravdy krásná, podle většiny a určitě celého Zmijozelu, nejkrásnější dívka na škole. Nekorunovaná královna Zmijozelu. I Draco s ostatními vždy souhlasil, až do teď. Vzpomněl si na tu dívku, co stála na nástupišti kousek od něj se školním kufrem. Neznal ji, byla ne tu nejspíš nová, určitě, jí by si přeci pamatoval. Musel zjistit, kdo to je.

"Co ty si myslíš, Draco," nechápavě se rozhlédl po svých společnících. Nevěděl, o čem se baví. Neposlouchal.

"Cože?"

"Ptal jsem se, kdo si myslíš, že bude nový profesor Obrany," zopakoval Theodor Nott a zamračeně mu pohlédl do tváře. Celkem ho překvapilo, že se takový malý tichý kluk udržel na ´špičce´. Jeho matka zemřela, když byl ještě malý z důvodů, o nichž nikdy nikdo nechtěl mluvit, protože se zdálo, že v tom sehrál nějakou roli jeho otec - mladší ze dvou sourozenců Nottových. Smrtijed, který byl minulý rok během bitvy o Bradavice zabit. Theodor tedy zůstal sám, zdědil nějaké jmění, ale žádno významnou část a díky chování svého otce přišel o všechny své rodinné i společenské konexe. Byl to někdo, koho se hodilo znát kvůli jménu a už nebylo vhodné se s ním nějak blíže přátelit. Takový byl svět čistokrevných rodin - Dracův svět.

"Nemám tušení," odpověděl Draco a chystal se znovu vyhlédnout z okna, když pohledem zavadil o svoji potencionální snoubenku, která konečně odložila knihu.

Sierera Nottová, Theodorova sestřenice, i když jen podle jména ne podle významu. V budoucnu bohatá dědička, kterou mu otec vybral za životní partnerku. Draco se ušklíbl, radši by zemřel, než aby něco takového dopustil. Siera sice nebyla ošklivá, ale nebyla ani nijak zvlášť hezká a už vůbec ne přitažlivá. Jediný důvod, proč by se o ní někdo mohl zajímat, byly peníze, které měla zdědit. Koho by také mohla zajímat na kost vyhublá malá holka bez dívčích křivek nebo prsou, s řídkými vlasy barvy shnilé slámy, vodnatýma malýma očima a příliš úzkým obličejem s velkým čelem? Jeho určitě ne. Kdyby mu měla alespoň, co nabídnout duševně, ale ani to ne. Siera byla jako nepopsaný čistý pergamen - neměla svoji osobnost, vždy se chovala důstojně a spořádaně, nikdy neprojevovala své emoce, nezajímala se o lidi kolem sebe. Nenápadná dívka neustále zahloubaná v nějakých knihách, z kterých ale, ke své škodě, nezískávala ani žádné vzdělání. Byla prostě obyčejná, spíš podprůměrná, malá holka s velkým věnem a rodokmenem. To, co si pro něj otec vždy přál a to, s čím se Draco odmítal smířit.

"Kam jdeš?" Ozvala se Pansy s tím svým nepříjemný do uší bijícím ječivým vlezlým hlasem, kterého měl za ty roky tak akorát plné zuby.

"Projít se," odvětil chladně a rozrazil skleněné dveře kupé.

"A můžu -"

"Ne, to nemůžeš. Chci být sám," nenechal ji dokončit větu a vyšel na prázdnou chodbu. Byl unavený a rozzuřený. Jejich společnost mu nevyhovovala, už nenacházel zalíbení v pozornosti takových lidí. Nevěděl jak ani proč, ale změnil se. Válka na jeho duši zanechala hluboké rány, které se sice postupně zacelovaly a zároveň ho měnily. Nebyl si však jistý, kam až ho ty změny dovedou?

Pomalým krokem mířil na konec vagónu a doufal, že najde nějaký tichý kout, kde by mohl v klidu přemýšlet. Cestou procházel kolem desítek kupé, z nichž se ozývaly nadšené hlasy jeho spolužáků. Snad nikdy si ještě tolik neuvědomoval svoji samotu.

Po chvíli se zastavil a zaposlouchal se do známých hlasů, vycházejících z otevřených dveří. Potter, Grangerová, Weasley, Weasleyová a Longbottom se něčemu hlasitě smáli. I oni stály v centru dění a bojů, ještě víc než on, a přesto se teď dokázali nevázaně smát. Dokonce i Potter, hrdina, spasitel, Dracův zachránce. Ten, na jehož jméno si vzpomněl při hádce s otcem a díky němuž našel odvahu. Tolik mu záviděl. Tak moc chtěl být, jako on. Mít přátele, milující rodinu (no, nemuseli by to být zrovna Weasleyovi, ale budiž), nebýt sám.

Stál tam, schovaný u zdi a naslouchal veselému rozhovoru. Pak si však uvědomil, co to vlastně dělá. Plíží se, jak nějaká krysa, za rohem, aby si ho náhodou nevšimli a nevyhnali ho. Tohle není Draco Malfoy. Malfoyové se neskrývají, Malfoyové nezávidí někomu, jako jsou mudlovská šmejdka, krvezrádce a idiot. Malfoy vždy dostane to, co chce. Dokáže se o sebe postarat. Draco se vypnul v zádech, hrdě pozvedl hlavu a prošel kolem otevřených dveří, přičemž předstíral, že si vůbec nevšiml, kdo v kupé sedí. Výborně. Kamenná tvář, ledová maska, tak ho to celý život učili.

Konečně už se blížil k samému konci vlaku. Doufal, že by mohl najít i nějaké prázdné kupé, bylo to sice dost nepravděpodobné, ale stávalo se to. Pohlédl do dveří vedle sebe a zasekl se v půli pohybu.

Seděla tam dívka, úplně sama. Na klíně měla položenou nějakou knihu, takže si ho hned nevšimla. Po chvíli však zvedla hlavu a mechové oči se zabodly do těch jeho. Na chvíli se mu zastavilo srdce. Prohlížela si ho chladným, ne příliš zaujatým sebevědomým pohledem a zjevně ho hodnotila. Nezmohl se na slovo, jen lehce kývl hlavou a vydal se pryč. Srdce mu stále bušilo, jako o závod. Ten pohled, nikdy takový pohled neviděl. Byla úplně jiná než ostatní. V jejích očích viděl samotu, smutek, bolest, ale i hrdost, inteligenci a sílu. To všechno se v jejích očích míchalo v takovém množství, že ho to málem smetlo. Kdo je to?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Simia Simia | Web | 3. prosince 2009 v 17:25 | Reagovat

Mě teda vyhovuje rakticky všechno:))), vážně mooc hezký:))) Skvělá kapča. Z týhle povídky asi moje (zatím) nejoblíbenější:)))

2 lilyjames-povidky lilyjames-povidky | E-mail | Web | 3. prosince 2009 v 18:11 | Reagovat

Úžasné :D moc pěkná kapitola, už se nemůžu dočkat co bude dál

3 Neila Neila | Web | 3. prosince 2009 v 18:19 | Reagovat

och...super....na začátku jsem si říkala, jestli tam bude i Harry, a je aspoň zmíněný:-D by mě zajímalo, co se bude dít...sakra, já ani nevím co psát:-D

4 Maya99 Maya99 | Web | 3. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

Oh my God! Teď jsi mi úplně vyrazila dech. Nevím, co se ti na tom nelíbí, vždyť je to super! Škoda jen, že Draco nemá nikoho, kdo by ho měl vážně rád a nebál se to ukázat. Docela ho lituju. Ten okamžik, kdy se jejich oči střetly byl nepopsatelně krásně napsaný. :-) *Zasněně se kouká na obrazovku a óchá a áchá*
...a moc moc se těší na další...

5 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 3. prosince 2009 v 21:29 | Reagovat

wow, naozaj pekná kapitola, tešim sa na ďalšiu :-):-):-):-)

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. prosince 2009 v 21:57 | Reagovat

Děkuju všem :-*
Neila: nevadí, jsem ráda, že čteš, i když komenty jakékoli a tenhle je krásný vždycky potěší. Zajímalo by tě, co bude dál? Popravdě? Mě celkem taky :D
Maya: nepopsatelně napsaný - páni, červenám se :-)
Když já nevím - nějak mi to nesedí, něco tam chybí a já nemůžu přijít co, možná návaznost nebo krátkej začátek... nevim :-( ale snad na to přijdu

Ještě jednou moc díky, vážim si, že čtete

7 lina lina | 5. prosince 2009 v 12:42 | Reagovat

pěkný:D na víc se teď asi nezmůžu, protože mi si upadne zadek....
Jinak moc se mi líbí Nathaniel, jak vzhledem (na takový typy, jsem zatížená), tak i to jméno (a za to může Bartimaeova trilogie :3)

8 Maya Maya | 5. prosince 2009 v 12:57 | Reagovat

Nel-ly: Nečervenej se, zasloužíš si to, protože to sedí absolutně nádherně ... jinak jsem se upřímně zděsila tvou bombardací komentářů (mě chceš zabít! :-D)
Hm... je fakt, že Twilight už teď taky moc nemusim. Nevadí mi akorát tak trochu Jacob, ale to je asi snad všechno.
A věř mi, mě při tanci radši nevidět :-D

9 Asci Asci | Web | 5. prosince 2009 v 18:26 | Reagovat

krásná kapitola....:)

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. prosince 2009 v 22:47 | Reagovat

Mockrát díky :D no Nathaniel snad ještě zahraje svou roli - popravdě to nějak nemám promyšlený, zas mám poslední tři kapitoly, ale tenprostředek
Zděsila? Tak fajn :-P už komentovat nebudu

11 Maya99 Maya99 | 7. prosince 2009 v 8:11 | Reagovat

Takhle jsem to nemyslela :-(

12 Nel-ly Nel-ly | 7. prosince 2009 v 15:45 | Reagovat

:D Neboj, mě se stejně jen tak nezbavíš, i kdybys chtěla

13 Simia, Peace Simia, Peace | Web | 7. prosince 2009 v 17:36 | Reagovat

Nechci nějak prudit, ale nechceš přidat další kapitolu?:D Nemohu se dočkati:)))

14 Tessa Tessa | Web | 7. prosince 2009 v 19:55 | Reagovat

Už aby bola ďalšia kapitolka! Táto sa ti fakt vydarila

15 Daralla Daralla | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 19:47 | Reagovat

Mě se líbí! Je to povedený ale.. opravdu tam něco chybí :-/  bo mam jen zase haldy v hlavě :D

16 lucrecia lucrecia | Web | 27. března 2010 v 15:33 | Reagovat

no páni tato kapitola byla zatím asi nejpovedenější..sice se tam nic moc nedělo ale to vubec neubírá na kvalitě..bylo to tak užasně napsané..ani nevím co se mi vlastně tak moc líbilo možná tvůj styl psaní vážně nevím

17 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 19. října 2010 v 18:11 | Reagovat

zatím nejlepší kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA