16. Kapitola - křehká nitka

14. prosince 2009 v 14:55 | Nel-ly |  Pravé já
To koukáte co? Ano, stále se snažím nějak pohnout s touhle povídkou a stále se mi to nedaří. Pocity, myšlenky, názory - to se píše skoro samo (i když poslední dobou dost nevalně), ale děj? S tím mám už odvěký problém, tak vydržte. Slibuju, že příště už se pokusím posunout dál.
Milovníkům (milovnicím :D) sladkého casanovy Blacka, lamače srdcí, se tímto omlouvám. Teď i v budoucnu - pochopíte ;-)



Casy upřeně hleděla do těch krásných šedých očí, které plnily celý její zorný prostor, ale neudělala nic. Nemusela, protože to Sirius se začal pomalu nahýbat k ní.
Jejich oči, chladně modré a ocelově šedé, spojeny tenkou, ale přesto pevnou nitkou porozumění. S něčím takovým nedokázal ani jeden hnout, muselo to přijít. Existovaly jen dvě možnost. Za prvé překročit práh nebo se otočit a utéct zpět do temnoty. Casy se nebyla schopná rozhodnout pro žádnou možnost, ne v tuhle chvíli, teď a tady, s ním. Už měla rozhodování, zatajování, strachu a bolesti plné zuby. Nastal čas, aby konečně něco nechala osudu. Teď už záleželo jen na něm, jak se rozhodne. Jakou cestou se vydá, jakou cestu určí jejímu osudu. Stačil jeden pohyb, vpřed, anebo vzad. V tu chvíli se Sirius pohnul a Casy zatajila dech. Co se teď stane? Co udělá? Vydá se vpřed nebo vzad?
Pomalu, jakoby se zastavil čas, se začal naklánět…
A v tu chvíli se ozvala hlasitá rána, jak se stoh knih, do kterého při svém zběsilém útěku od krysy a pavouka Casy narazila, převážil a tlusté svazky se rozpadly po zemi.
Casy překvapeně zamrkala, otočila hlavou směrem ke stolu a tak přetrhla jejich oční kontakt, čímž jakoby zrušila kouzlo, které je oba ovlivnilo. V tu chvíli jí došlo, že neexistuje žádná cesta tam ani zpět. Musí jen pokračovat dál ve svém plánu a lžích. Nesmí se prozradit, nesmí dát nenadálým citům, které cítila při pohledu do jeho očí, volný průchod. Mohlo by ji to zničit.
"Já - promiň," vyhrkla a poodešla od něj kousek dál, kde začala pracně sbírat popadané knihy, i když nebylo zrovna nejlehčí, tak moc se jí třásly ruce a bušilo srdce.
"Jo - jasně, byla to jen krysa a pavouk, nic víc. Zbytečně jsme se lekli," zašeptal SIrius a začal jí pomáhat s knihami. "Už je pozdě a oba jsme unavení, zítra dodělám úvod a ty napiš závěr. Myslím, že t o stačí."
"Skvělý nápad," kývla hlavou, a aniž by se na něj podívala, posbírala polovinu knih a urychleně vyšla z místnosti. Nemohla být v jeho společnosti už ani o minutu déle.

Sirius pomalu vstal, položil knihy zpátky na stůl a sesunul se na podlahu, kde si opřel hlavu o chladnou kamennou zeď. Málem udělal velkou chybu. Málem se mu povedlo zničit si život. Málem přišel o svoji vlastní identitu. Málem Chasee políbil.
Nervózně se otřásl. Hloupost. Něco takového by přeci neudělal. Chase byl jeho spolužák, spolubydlící, kamarád a především to byl kluk. Copak už šílí? Chtít políbit - ne, samozřejmě, že ne - je to hloupost - nikdy by ho nepolíbil. Jen se spletl v úvaze. Všechno se seběhlo tak rychle. Bylo pozdě večer a on byl hrozně unavený, pak se v tmavé učebně objevila krysa a ta nechutná osminohá věc a Chase začal vyšilovat. Pak se všechno seběhlo ráz na ráz, a aniž by to měl v úmyslu, už Chasee objímal. Objímal? Bože! Ale co, Chase byl vyděšený a je to jeho kamarád. O tolik menší a slabší kamarád, nebylo divu, že se ho pokusil ochránit vlastním tělem.
"Nechtěl jsem ho políbit. Nechtěl," zašeptal Sirius do ticha, ale v tu chvíli jeho kolísavé přesvědčení smetla další vlna pochybností.
Víš to jistě? Díval ses na něj tím pohledem.
To nebyl žádný pohled!
Vážně? A co to pak bylo. Upřené zahledění se do očí, ruce kolem pasu. Pomalý úklon a…
Ne! Přestaň! Nechtěl jsem ho políbit! Je to kluk! Kluk!
Ale má tak neuvěřitelně modré velké oči. Přiznej si to, vždyť ani nevypadá, jako pořádnej chlap. Je malej, hubenej, citlivej, divně mluvý a ty velký nebesky modrý oči a tmavý kudrliny to…
NE! Je to jen můj kamarád a to, co se stalo - a nic se nestalo! - byl jen omyl. Velkej omyl, na kterej zapomenu!
Když myslíš.
Jo! To myslim.
Tak proč ti buší srdce, jakoby ti chtělo vyskočit z prsou?
Doširoka rozevřel oči a položil si ruku na hruď. Srdce mu bilo, jak splašené a bez jakéhokoli problému si dokázal nahmatat tep na krku. Tohle je špatné, moc špatné. Mohl by takovouhle reakci přičítat šoku, ale zas tolik ho něco, jako pavouk na zemi dva metry od něj vyděsit prostě nemohl. To si chtě nechtě uvědomoval.
Sirius pomalu zavřel oči a znovu se opřel hlavou o zeď za sebou. Nevěděl, co dělat. Poprvé v životě se doopravdy bál.

"Notak Chasei! Halo!"
Casy překvapeně zamrkala a pohlédla na rudovlasou dívku sedící vedle ní.
"Co se děje?"
"Co se děje? Děláš si legraci? Už asi pět minut tu na tebe mluvím a ty mě vůbec nevnímáš. Co se stalo?"
"Co by se mělo stát?"
"Já nevím, ale zdáš se mi duchem nepřítomný, jakoby si to ani nebyl ty. Už - no od víkendu."
"Hloupost."
"Vážně? Neřekla bych. Řekni mi, co se stalo. Pomůžu ti. Něco mezi tebou a Siriusem?" V tu chvíli se Casy vdechla ovesnou kaši a začala se dusit.
"Co-cože?" Vysoukala ze sebe, když už zase mohla mluvit. "Mezi mnou a Siriusem? Jak tě to napadlo?"
"No, já nevím, ale oba se od neděle chováte divně a navzájem se vyhýbáte."
"Nevyhýbáme."
"Vážně? A proč tedy Sirius s ostatníma sedí na druhym konci stolu?"
"No, nejspíš si nás nevšimli."
"To dost stěží. Potter na mě už od vchodu do síně mával a posílal vzdušný polibky," začervenala se Lily, ale okamžitě jí to přešlo.
"Vážně? A kolikpak si jich pochytala? Vsadím se, že ani jeden neunikl," pokusila se Casy zažertovat a nasadila andělský úsměv.
"Vtipný. No, každopádně už jsem uvažovala, kudy vezmu dráhu, když Black Jamese chytil za rukáv a odtáhl ho pryč."
"Vážně?" Zopakovala Casy znova a začínala si připadat dost natvrdle, že se nezmůže na žádnou kloudnou odpověď. Nenapadaly ji žádné výmluvy. Lily měla pravdu, také si toho všimla, když ji Sirius spatřil, odvrátil rychle pohled a donutil Jamese sednout si, co nejdál od nich. Od ní. "Ani jsem si nevšiml."
"Chasei," začala Lily znovu protestovat, ale to už se Casy zvedla k odchodu.
"Promiň, Lily, ale už musím jít. Nemám ještě hotový ten úkol na Obranu."
"Ale…"
"Zatím se měj!"
"Výborně!" Křikla ještě ohnivá primuska na Casyina záda a s kletím se vrátila ke svému obědu.

S hlasitým povzdechem se sesunula na svou postel. Posledních několik dní bylo šílených. Sirus se jí vyhýbal a odmítal s ní promluvit. Nebyla si jistá, jestli obviňuje sebe nebo jí, ale věřila spíš té druhé možnosti. To ona se vším začala. To ona mu lhala. To ona je oba zavedla do takové situace, kdy se jí Sirius stranil a ona se bála, že přijde o jeho přátelství. To byl přeci jeden z hlavních důvodů, proč svým přátelům ještě neřekla, kdo doopravdy je. Bála se, aby předčasně nepřišla o jejich přátelství, aby nezůstala sama. A teď se stalo něco takového. Musí si s ním promluvit, vyjasnit to, spravit to. Jenže jak? Casy se sama v sobě nevyznala. Nechápala nával emocí, které ucítila, když stál několik centimetrů od ní a hleděl jí do očí.
Přitahoval ji, strašně moc. To si připustila už dávno. Cítila to skoro od prvního okamžiku, kdy se s ním ve vlaku setkala, vlastně to v ní klíčilo už dávno před tím. Od toho plesu, kdy s ním mluvila, aniž by mu viděla do obličeje, od chvíle, kdy jí nevědomky dodal odvahu vzepřít se matce a otčímovi. Cítila to od chvíle, kdy se k ní jako jediný zachoval lidsky, byl na ni milý, rozesmál ji. Netušila, kdo je a přesto v ní zanechal obrovský dojem. Dojem, díky kterému teď byla tam, kde byla. Přitahoval ji, aniž by věděla, jak vypadá, aniž by ho znala. A pak ho uviděla ve vlaku. Byl tak - krásný. Nejpřitažlivější kluk, kterého kdy viděla. Delší černé vlasy mu elegantně padaly do šedivých hlubokých očí. Jemný vysměvačný trochu arogantní úsměv. Skvělá postava přesně podle jejích představ, ani příliš svalnatá ani příliš hubená. Byl milý, stále usměvavý, chytrý, odvážný, dalo by se říct charismatický a byl jí tolik podobný. Ideální kluk, kterého nikdy nemohla mít. Nejen kvůli svému tajemství, ale i kvůli vědomí, že je její dobrý kamarád. Čím víc ho znala, tím víc ho chtěla a tím víc si uvědomovala, že ho mít nemůže. Znala ho. Jako jedna z mála dívek, dostala šanci se k němu přiblížit a nahlédnout mu pod kůži. Byla jediná, která se dostala tak daleko a to jen proto, že nevěděl, kdo je. Co by se stalo, kdyby mu ukázala svoji pravou totožnost? Nezměnil by se jejich vztah k horšímu? Moc dobře znala odpovědi na své otázky. Ano, změnil. Sirius nedokázal být dívce věrný, nikdy o žádnou příliš nestál a ani si snad neuvědomoval, jak moc jim ubližuje. Kdyby mu řekla, kdo je a kdyby ji náhodou i on chtěl, nevydrželo by jim to. Byli příliš rozdílní, příliš stejní.
Rychle se na posteli posadila, když uslyšela skřípání dveří. Myslela si, že kluci zůstanou ještě nějakou dobu ve spolčence a že bude moct v klidu přemýšlet. Pohlédla směrem ke dveřím a střetla se s pohledem šedivých očí.
"Siriusi, já…" Nedal jí šanci dokončit větu. Pomalu zakroutil hlavou a rychle za sebou z venku zavřel dveře. Uvažovala, jestli nemá jít za ním, ale nakonec to zavrhla. Co by mu řekla?
´Siriusi, promiň. Chci ti říct pravdu, mám tě ráda.´ Maličko se usmála. Jak patetické, kdyby za ním přišla s něčím takovým, nejspíš by ji zaklel nebo nechal odvést ke svatému Mungovi.
Praštila sebou zpátky na postel a zavřela oči. Půjde za ním později, až si to všechno promyslí. Casy začala pomalu pravidelně oddechovat. Byla tak unavená z nedostatku spánku a neustálých myšlenkových pochodů. Usnula.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 14. prosince 2009 v 15:04 | Reagovat

No, skvěle napsaná kapča.. Ale když já už tak chci, aby se dozvěděl pravdu. Bože..:D Přece jen ale doufám, že se to brzo dozví, ale těžko říct, co jeho reakce. No ale bůh víc, ještě plánuješ.:) Doufám, že pokračování bude brzy..:)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 14. prosince 2009 v 16:02 | Reagovat

wow, nádherna, už sa neviem dočkať, kedy sa odhalí, juuuj, to je napísanvé, tešim sa na ďalšiu kapitolu :):):)

3 Nakira tvé Sbéčko :) Nakira tvé Sbéčko :) | Web | 14. prosince 2009 v 16:52 | Reagovat

Ježiš, ty mě tak hrozně napínáš! xDxD Když už to konečně zjistí (pokud to vůbec zjistí xD)? Honem další kapitolu a bez odmlouvání xDxDxDxDxD

4 Asci Asci | Web | 14. prosince 2009 v 17:00 | Reagovat

ty jo já už jsem napnutá jak kšandy jak to dopadne...chjoo :):)

5 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 14. prosince 2009 v 17:04 | Reagovat

Já už chci aby to zjistil, prosím! Honém! Nenapínej nás, jinak super kapitola.

6 Zuzíík =)=) Zuzíík =)=) | Web | 14. prosince 2009 v 18:52 | Reagovat

hezky blog čihni na muj

7 Bára tvoje SB Bára tvoje SB | Web | 14. prosince 2009 v 19:04 | Reagovat

Bezvadný:-) jsem zvědavá kdy se prozradí:-)

8 nessa nessa | Web | 14. prosince 2009 v 20:10 | Reagovat

tleskám, další kapitola =) zevluju tu už od víkendu a netrpělivě na ní čekám.. sice bych mohla říct škoda, že se mezi nima nic nestalo, ale byla to parádní kapitola a časem i k tomu něčemu určitě dojde, takže se aspoň můžu těšit na dlouhé a dlouhé pokračování... =) tak hodně štěstí se psaním

9 lina lina | Web | 14. prosince 2009 v 21:20 | Reagovat

lama! Ten Sirius....a Casy taky...
úžasná kapitola, ostatně jako vždycky:D
p.s. dík za pochvalu Vítejte v Konoze, úplně jsem na to zapomněla:D

10 Peace Peace | Web | 14. prosince 2009 v 21:53 | Reagovat

Krásná kapitola. Moc se ti povedla. Je to vážně moc hezky napsaný. Jsem napnutá jak kšandy:D A těšim se na pokráčko:D

11 Jaune Jaune | 15. prosince 2009 v 9:01 | Reagovat

kurňa Nel-ly! ten začátek! to bylo... dechberoucí! vůbec celá kapitola byla neskutečně úžasná! mohla bych tu pět ódy ještě hodiny, ale znáš to - úterý ráno, IKT a naštvanej ředitel :) mizím, ale bylo to úžasný, až bude čas, přijdu ti to sem napsat ještě jednou :))

12 Maya Maya | Web | 15. prosince 2009 v 12:46 | Reagovat

Děvče, ty mi dáváš kapky. Já myslela, že něco bude a ona zas NIC! To nemyslíš vážně. Kdybych tě měla při ruce, nejspíš použiju násilí. (Všimla sis, že se už zase začínám uchylovat k vyhrožování?)
Ale bylo to naprosto suprový. Nemohla jsem ze Siriuse a Lilky. Sirius se přesvědčuje, že není na kluky a přitom je Casy holka... chudák, víš jak ho to musí trápit?
Navíc říkalas, že to nebudeš protahovat a co je tohle? Já bych tak moc chtěla, aby mu konečně svěřila, kdo je doopravdy a byli spolu...áááá
Prostě úžasná kapitolka. Taková... s ohledem na Siriuska neříkám romantická :-D... ale nádherná, originální, geniální... ty jsi geniální a suprová a kdo ví, co ještě.
Honem další! Prosím! Prosím, prosím, prosím! Já se ukoušu, jestli nebudu vědět, jak to bude dál. Moc moc prosím! A stejně tak skvělou jako tuhle!
Maya

13 Nel-ly Nel-ly | 15. prosince 2009 v 14:38 | Reagovat

Všem vám moc děkuju a omlouvám se za způsobené "újmy" :D
To víte, je to s nima těžký - nerozhodní, pomalí... nakonec se neznají ještě tak dlouho, každopádně teď makám na vánočních kapitolách - svátky lásky, štěstí a míru, tak uvidíme ;-)

14 Peace Peace | Web | 15. prosince 2009 v 17:48 | Reagovat

Taky makam na vánočních kapitolách:D A moc se těšim na ty tvoje:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA