Prolog

21. listopadu 2009 v 17:58 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Kapitoly k téhle povídce budou nejspíš jedny z nejkratší, ale já doufám, že spíš než kvantitu uznáte kvalitu, teda pokud nějaká bude :D
No tohle je vlastně jen takový pokus o úvod k nastínění situace, snad je to dost srozumitelné. Snažila jsem se psát jinak, než jak píšu obvykle - takový jiný styl, i když já a styl? - no, snad se vám to bude líbit, ale to se dozvím, jak? No, že budete komentovat :-* Tak prosím.


Na konci čeká štěstí nebo ne?


Caithleen Avery-Jackousilová pocházela z bohaté čistokrevné kouzelnické rodiny. Její rod byl jeden z nejstarších v Anglii a těšil se velké váženosti, především s ohledem na dobu v jaké Caithleen a její tři mladší sourozenci vyrůstali. Ona se však od své rodiny lišila, nebyla zvlášť pohledná, chytrá ani společenská, ale měla jednu vlastnost, kterou jí celá rodina mohla jen závidět - dokázala milovat.

Její mladší sestra byla kopií jejich matky, chladná, krásná, atraktivní, namyšlená dědička slavného rodu stejně jako jejich bratr, její dvojče. A nejmladší ze sourozenců Averyových? To byl od jak živa Caithleenin miláček, její malý bráška, kterého milovala a který miloval ji, jako snad jediný z velké rodiny. Ashton Avery, pamatovala si ho, jako malého nadšeného chlapce s velkými sny. Přesto ho nakonec opustila.

V osmnácti letech, jen několik měsíců po ukončení školní docházky, jí rodiče oznámili, že se bude vdávat. Jejím budoucím manželem měl být nějaký, samozřejmě, čistokrevný syn bohaté rodiny. To by ještě nebylo to nejhorší, za celý život Caithleen rodiče provedli mnoho jiných ohavnějších věcí, ale ten její "snoubenec". Vdovec ve středních letech, čtyřicátník, obtloustlý, skoro plešatý s dvěma malými dětmi, ale ani to by nebylo to nejhorší. Byl to chladný bohatý podnikatel, který svojí první manželku psychicky a občas i fyzicky utýral k smrti, jenže v kouzelnickém světě zaujímal tak vysoké postavení, že nikdy nebyl potrestán. Teď ho manželé Averyovi vybrali své nejstarší, neposlušné, dceři za manžela.

Caithleen nepatřila mezi prvotřídní krásky, jako například její mladší sestra, matka, teta i většina sestřenic, přesto nebyla ošklivá. Měla sice jen špinavě blonďaté řídké vlasy, nezajímavé šedé oči a světlé řasy, i tak by se dalo říct, že byla mnohem přitažlivější než ostatní dívky v její rodině. Proč? Protože ona v sobě měla cit, srdce na pravém místě. Ona byla dívkou, která byla muži schopná zaručit šťastný a spokojený život, ale tohle všechno Caithleeniným rodičům nestačilo a chtěli ji provdat za starého hulváta. Provdat, ale hezky po staru. Proto je toto slovo tak podobné slovu - prodat. Ano, Caithleen Averyová měla být prodána za několik tisíc gaelonů. Byla to hezká investice a ona proti ní nesměla říct ani slovo a tak utekla.

Na škole se seznámila s výměnným studentem z Francie. Jillien Jackousli, mladý pohledný stále usměvavý chlapec, nebyl sice z čistokrevné ani bohaté rodiny, jako ona, ale na tom jí nezáleželo. Milovala ho, tolik moc, že v sobě našla sílu postavit se rodičům. Nepovedlo se a ona nakonec s Jillianovou pomocí musela utéct.

Odstěhovali se tedy spolu do Francie. Vzali se a Jillian začal podnikat. Týdny a měsíce po svatbě byly ty nejšťastnější v jejím životě a vždy na ně s úsměvem a láskou vzpomínala. Po necelém roce manželství přišla další šťastná událost, Caithleen byla těhotná a devět měsíců na to, se jí narodil krásný silný a především zdravý syn, Jean.

Několik let pak žili spokojeně, jenže jak už to tak bývá. Žádný příběh nemá tak úplně šťastný konec a ten jejich doopravdy neměl. V posledních měsících a pak i letech se Jillianovi přestalo dařit v podnikání. Začal být podrážděný, neustále ve stresu a přepadala ho úzkost. Ten tam byl veselý mladík, který Caithleen nosil v náručí první několik let po svatbě a tak se Caithleen upnula na syna, který jí přinášel jen štěstí.


Celý její svět se točil kolem malého Jeana. Žila pro něj, milovala ho. A pak přišla další rána. Když bylo Jeanovi necelých sedm let, dostal dračí spalničky a několik týdnů na to zemřel. Pro Caithleen to byly ty nejhorší chvíle v životě, na nějakou dobu dokonce úplně ztratila vůli k životu, přesto se z toho nakonec dostala. Měla totiž ještě jednu svoji osobitou vlastnost, za kterou si zasloužila jen a jen úctu - měla v sobě nezdolnou sílu a odhodlání. Díky kterému se kdysi dostala do Nebelvíru, koleje, kterou její rodina odsuzovala, koleje, kterou ona nade vše milovala.

Caithleen přežila, získala zpět své duševní zdraví, o které možná na chvíli přišla, a byla připravena začít nový život a vzpomínky na poslední chvíle se svým synem i na tu bolest z jeho smrti, se rozhodla uzavřít hluboko do svého srdce. Bohužel, její nový život začal, jak bez jediného syna, tak i bez manžela. Jillien na tom byl posledních několik let velice špatně a po smrti svého syna zkolaboval a už se nikdy nedokázal sebrat. Jejich manželství ochladlo. Jillian po domě chodil, jako tělo bez duše a nakonec se, sice v dobrém, rozešli. Po devíti letech manželství se Caithleen znovu ocitla ve světě sama. Rozhodla se však zůstat ve Francii, kde zažila tolik krásných chvil a kde se narodil její syn.

Během dalších devíti let si dokázala najít své uplatnění. S jejím velkým srdcem a s neustálým milým úsměvem na tváři měla ty nejlepší předpoklady pro práci s dětmi nebo nemocnými. Vybrala si obojí. Začala pracovat v nemocnici jako pomocnice lékouzelníků a nakonec se vypracovala na vrchní sestru.

Konečně našla znovu štěstí, pak však přišla další rána. Po smrti jejího syna a v podstatě i manžela to byl další šok, který jí způsobil hlubokou bolest. Její mladší bratr Ashton a jeho manželka zemřeli a zanechali po sobě malou sotva osmiletou holčičku. Caithleen, která svého bratra neviděla víc jak deset let, neměla tušení, že se oženil. Nevěděla ani, že má dítě. Přesto se okamžitě vydala zpět do Anglie a poprvé po tolika letech se setkala se svou rodinou.

Její matka i otec zemřeli, její sestra s bratrem žili v Londýně a odmítli se s ní setkat. Zanevřeli na ní už před lety, stejně, jak se Caithleen poté dozvěděla, jako zanevřeli na Ashtona a jeho manželku, která sice pocházela z čistokrevné kouzelnické rodiny, ale byla chudá. O dítě se ani jeden z jejích příbuzných nezajímal a tak se Caithleen rozhodla, že dá malé holčičce domov.

Clarissa Aileen Avery - Applegateová byla roztomilé stvoření. Kolem kulaté hlavičky jí poletovaly desítky malých černých kudrlinek a v jejím světlém obličeji zářila tmavě zelená, doslova čarovná, kukadla. Caithleen se do ní zamilovala na první pohled. Holčička Ashtona sice skoro nepřipomínala, Caithleenin bratr nebyl nikdy krasavec, spíš takový plyšový medvídek, ale ty její oči. Ty oči! Měly čistou tmavě zelenou barvu čerstvého mechu, velké kulaté studánky, plné malých jiskřiček. Tohle byly oči, které si pamatovala. Oči jejího bratra.

Caithleen se tedy do svého domova na francouzském venkově vrátila i se svojí malou neteří a ujala se jí, jako by byla její vlastní. Nový život mohl konečně začít na novo, Clarissa jí nahradila ztraceného syna a stala se jejím světem. Až pozdě si Caithleen uvědomila, že Clarissa se zbytku své rodiny nepodobá jen oslnivou krásou, ale i povahou a když si to uvědomila, bylo už pozdě. Milovala tu malou tichou holčičku, která nikdy neuronila ani slzu. Nikdy si však nechtěla připustit, že chování dítěte není zvláštní kvůli ztrátě rodičů v raném věku, ale kvůli její povaze. Přes všechnu Caithleeninu lásku z Clarissy vyrostla chladná dívka, pravá dcera svého rodu, přestože dostala příjmení své matky. Příjmení kdysi slavného starobylého čistokrevného rodu, který vždy ctil a prosazoval práva mudlů i ostatních menšin.

Její teta byla vždy přesvědčena, že Clarissa je možná trochu chladnější a arogantnější než ostatní lidé jejího věku. Nakonec, už od malička se musela potýkat s nenávistí své rodiny a se ztrátou svých rodičů, jako malá musela plakat, tak často, že není divu, že její slzné kanálky již v tak útlém dětství vyschly a co se týče namyšleného, někdy až arogantního, chování?

Clarissa byla velice inteligentní, chytřejší než ostatní děti a byla velice krásná. Černé dlouhé vlasy lemovaly dokonalou čistou bílou pleť. Ve velkých tmavě zelených očí zářila nadprůměrná integlitence a bystrost. Její vysoká štíhlá pružná postava nutila každého chlapce i muže se za ní otočit. Taková dívka měla právo být trochu namyšlená.

Caithleen Avery Jackousilová byla konečně šťastná. Měla rodinu, dítě, které milovala a které milovalo ji. Žila jen pro tu pohlednou malou holčičku a říkala si, že konečně, konečně, už bude všechno v pořádku. Konečně dosáhla svého štěstí. Jenže to ještě netušila co jí život a především to její malé štěstí v životě připraví.

Život není lehký ani spravedlivý. Toto nejpravdivější tvrzení si měla Caithleen v brzké době oživit. Stejně tak její neteř. Ctižádostivá, krásná, chytrá dívka s rodokmenem, ale bez peněz a moci, s něčím takovým se Clarissa prostě odmítala smířit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 21. listopadu 2009 v 18:31 | Reagovat

skvely prolog, ten začiatok mi pripomýna Siriusa, tiež mal surodenca, ktorý bol kopiou jeho matky. veeelmi pekny prolog, tesim sa na 1. kapitolu :):):)

2 lina lina | Web | 21. listopadu 2009 v 18:56 | Reagovat

začíná nám to pěkně, má to styl:D
těším se na první kapitolu

3 Black horse Black horse | Web | 21. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

Nel-ly, já jsem v šoku! Dostalo mě to. Tahle povídka mě skoro dojala. Já nemůžu. Myslím, že tahle povídka je něco, s čím jsem se ještě nesetkala, a myslím, že je to pro mě hodně nové a hodně poučné. Já se nedokážu netěšit na další kapitolu. Snažím se své nadšení mírnit-leč marně. Gratuluju dostala si mě na kolena.

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 22. listopadu 2009 v 1:02 | Reagovat

Vypadá to dobře, tak uvidíme.

5 Lily Addams Lily Addams | Web | 22. listopadu 2009 v 18:46 | Reagovat

je to dobrý :)

6 Maya99 Maya99 | Web | 22. listopadu 2009 v 19:34 | Reagovat

Já se úplně roztíkám blahem, víš to?  To bylo úžasný. Úplně si Clarissu dokážu představit. Ale ty slzy stejně přijdou, nemám pravdu? Krásný název, krásný úvod a úžasná spisovatelka Nel-ly. Už se nemůžu dočkat další, tak nás nenapínej :-D

7 Asci Asci | Web | 23. listopadu 2009 v 16:51 | Reagovat

ty brďo...skvělí...to se ti vážně povedlo :-)

8 Daralla Daralla | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 18:17 | Reagovat

No...! TRy ty rady nepotřebuješ! Píšeš moc hezky! Moc mě to zaujalo! :)

9 lucrecia lucrecia | Web | 26. března 2010 v 20:33 | Reagovat

hodně zajímavý začátek..a moc krásně napsané

10 moon-lustre moon-lustre | Web | 19. října 2010 v 12:19 | Reagovat

parádní... až mám z toho husinu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA