9. Kapitola - Kamarádi

6. listopadu 2009 v 16:35 | Nel-ly |  Pravé já
Slíbila jsem si, že aslepoň jednu povídku do Vánoc dopíšu. Protože pak už budu jen stěží pokračovat. Už teď to začíná být dost nahnuté... svoje přání jsem si splnila a dopsala POVÍDKU BEZE JMÉNA, ale ještě ne tak, jak jsem chtěla. Složitý, co?



"Já to nechápu," zopakovala už po několikáté Casy a prohlížela si tabulku plnou čísle před sebou.
"Je to jednoduchý, musí jen doplňovat číslice do řad, aby se neopakovaly," vysvětlovala jí to znovu a znovu Lily s úsměvem.
"Takže," uchopila Casy do ruky pero a chtěla dopsat číslo do prázdného čtverečku.
"Ne!" Vykřikla Lily a chytila jí za zápěstí. "Sem to napsat nemůžeš!"
"Proč zase? Vždyť si říkala, že mi mají vycházet řady a to vycházejí, takže..."
"Jo a taky jsem říkala, že ti musejí vycházet i ty čtverce."
"Jaký čtverce zas?"
"Ty z kterých se celá tabulka skládá, co pak je nevidíš? Je jich devět a každé z nich má devět políček a..."
"Jo jo jo, chápu."
"Vážně?"
"Jo, už chápu, že to nikdy nepochopim, takže končim. Nechceš mě radši znovu porazit v šachách? Protože Řachavého Petra si se mou asi nezahraješ, co?"
"Klidně," vysoukala ze sebe smějící se Lily.
"To jako fakt?"
"Jistě, není to sice zrovna....inteligentní hra, ale..."
"Hry nemají být inteligentní, ale zábavné," zasyčela na ní Casy.
"Vždyť říkám, že si to s tebou zahraju," vyprskla Lily znova smíchy a začala rozdávat karty.
Byl pátek večer a nebelvírská společenská místnost byla přeplněná k prasknutí. Všichni studenti seděli v křeslech nebo na zemi a bavili se podle svého, první týden školy nedostaly moc úkolů, takže měli volno. Dokonce ani Lily Evansová nedokázala najít nic, co by se se mohla učit a tak seděla v rohu s tím nový klukem a světe div se, hrála Řachavého Petra a zdálo se, že ji to velice baví. Díky tomu měly dívky nové téma k hovoru a k přemítání.
"Zdá se, že ledovou královnu konečně někdo uhnal."
"Jo, Potterovi se to nakonec nepovedlo."
"Ani mě to moc nepřekvapuje."
"I když James se mi zdá lepší než ten nový. Ten Clarkson je taková houžvička. Hubenej, malej a bledej."
"To sice jo, ale co ty víš? Třeba je na něm něco víc, ale to nám může říct jenom Evansová," všechny dívky se hlasitě rozesmály a nenápadně se podívaly po dobře se bavícím páru na pravo. Lily ani Chase jim nevěnovali pozornost, tak moc byli zabraní do hry. Jenže je poslouchal někdo jiný. Někdo, který z jejich posměšků a chytrých úvah nebyl zrovna nadšený.
James Potter celý večer seděl v jednom z křesel nedaleko nich a zamračeně je pozoroval. To co viděl a slyšel se mu vůbec nelíbilo. Zdálo se, že si každý v Nebelvíru myslí, že spolu Chase a Lily něco mají. On sám si to pomalu začínal mysle taky. Jistě, Chase byl jeho kamarád, věřil mu. Jenže tohle prostě nebylo normální. Trávil s Lily strašně moc času, sama od sebe ho dokonce vyhledávala a už dávno ji neviděl sedět někde v rohu s knihou, samozřejmě, pokud u ní nebyl i Chase a zrovna tu knihu neprobírali. Sedali si spolu na hodinách, povídali si a Lily se neustále smála. Oči jí při pohledu na chlapce s červeno-hnědými kudrnatými vlasy doslova jiskřily a to se Jamesovi vůbec nelíbilo. Nesmí o Lily přijít. Prostě nesmí.
Rozhodně se postavil a i přes Remusovi protesty zamířil k smějící se dvojici. Čemu se zas smějí, nevěděl, ale strašně ho to vytáčelo. Byl připravený Chasee minimálně seřvat a nebo rovnou zabít. Kamarád nekamarád, tohle mu prostě nemůže dovolit. Došel k nim a postavil se nad ně se založenýma rukama. Už se nadechoval, že něco řekne, když ho přerušil chlapec stojící za ním.
"Můžeme si s vámi zahrát? Bude to zábavnější ve větším počtu," usmál se na ně Remus. Ve chvíli, kdy se James postavil s tím vražedným pohledem, bylo mu jasné, že hodlá něco provést a tak ho zastavil dřív, než stihl cokoliv říct.

Lily rychle zvedla hlavu od karet a překvapeně si je prohlížela. Zahrát si s nimi? To mysleli jako vážně? Potter, že s ní a s Chasem bude jen tak hrát karty. Zdálo se jí, že Chasee nemá moc ráda. Chase sice tvrdil, že je to skvělý kamarád, ale... no nejspíš o tom věděl víc než ona. Věřila jeho úsudku víc, než komukoli jinému. Za krátkou dobu se stal jejím velice dobrým kamarádem. Nakonec s Potterem a s tou jeho partou trávil hodně času a...to nemohla vůbec pochopit... měl Pottera a Blacka doopravdy rád, stejně jako Remus. Něco na nich asi bude, napadlo ji.
Celá ta léta si myslela, že je Remus prostě jen vděčný, že ho kluci přijali. Moc se mu vlastně ani nedivila. Neměl nijak velkou sebedůvěru a špatně se seznamoval s ostatními lidmi, v jeho stavu to nakonec nebylo moc překvapivé, usoudila Lily, chvíli potom co se dozvěděla o jeho tajemství a už mu přátelství s Potterem a Blackem nevyvracela, i když s tím nikdy nesouhlasila. A teď i Chase, jehož názoru si doopravdy vážila.
Byl jako její spřízněná duše. Měl stejné názory na knihy jako ona, čehož si velice cenila. Byl chytrý, vzdělaný, oduševnělý, citlivý, vtipný...prostě vysněný kluk každé dívky. Jistě, nebyl fyzicky nijak zvlášť přitažlivý. Nebyl vysoký, vlastně o něco nižší než ona. Neměl žádné svaly a vůbec nevypadal na svůj věk, ale myslí předčil chlapce ve svém věku, dokonce i Remuse, o několik let. To podle Lily, a většiny rozumných dívek, bylo mnohem důležitější než velké svaly, arogantní chování a vůbec všechny vlastnosti, které se v takové míře projevovaly v Potterovi. Nakonec, Chase nebyl ošklivý, to vůbec ne. Měl milé velké modré oči, roztomilé kudrlinky ve vlasech a krásný úsměv. Ne, nebyl ošklivý, byl hezký, dokonce velice hezký. Vždy, když se na ní usmál... a to byl problém.
Uvědomovala si, jak moc je milý, pohledný a přitažlivý, ale...ano, bylo tu jedno ale. Velké ale. Jeho pohled jí měl rozechvívat. Při jeho úsměvu se měla celá rozplývat a to se nedělo. I když ji velice přitahoval, nemilovala ho. Připadal jí spíš jako její velice pohledný bratr a to ji celkem děsilo, protože se bála, že už nikdy nepotká tak úžasného kluka.
Chase Clarkson, byl úplně jiný než ostatní chlapci, které znala a to se jí moc líbilo. Jenže si nebyla jistá, jestli se do něj dokáže zamilovat a bez lásky by s nikým být nemohla. No, pro začátek ji doopravdy přitahoval. Ještě se uvidí, jak to všechno dopadne, nakonec, mají přeci před sebou ještě dlouhých deset měsíců, za které se toho může hodně změnit.
Lily zapudila svoje myšlenky a pohlédla do oříškově hnědých očí Jamese Pottera. Ten nervózně zamrkal a trochu zčervenal. Vážně zčervenal, někdy se jí zdálo, že by i mohl být milý. Když si myslel, že si ho nikdo nevšímá, choval se dokonce normálně a - a dospěle. Dospěle...sama pro sebe si odfrkla, to slovo se k Potterovi prostě nehodilo přesto... ne, tím se teď nebude zabývat. Pottera a ji nic nepojilo. Nemají spolu nic společného, vůbec nic. Jenom Chasee, jejího dobrého kamaráda. Rozhodla se Chaseovi důvěřovat. Zamrkala, odtrhla pohled od jeho tváře a otočila se na Remuse.
"Jasně, jen si sedněte."
"Vá-vážně?" Zakoktal překvapeně Potter. Najednou se rozzářil jako sluníčko, i když Lily připadalo, že se tváří spíš jako měsíček na hnoji.
"Jistě. Nezdržuj," koutkem oka pohlédla na Chasee a ten na ní povzbudivě kývl. "Jamesi," dořekla pomalu a pokusila se zakrýt svůj nesouhlas. Potter znovu překvapeně zamrkal a teprve když do něj Remus strčil, tak se usadil vedle ní a neustále ji sledoval.
To bude ještě zábava, pomyslela si pochmurně Lily a začala znovu rozdávat karty, tentokrát pro čtyři hráče.

"A je to!"
"Skvěle, Jamesi!" Usmála se Lily na černovlasého chlapce s rozježenýma černýma vlasama.
"Nemůžu tomu uvěřit," ozval se překvapeně Remus a podíval se na Casy.
"Mě to povídej, jak je tohle možné?"
"Jsme nejlepší," zavýskl znovu James a rozzářeně se na Lily usmál. Stále hráli Řachavého Petra, už asi dvě hodiny, ani si nevšimli, že už ve společenské místnosti zůstali sami.
Na několik posledních partií se rozdělili do dvojic. Nejdřív hráli Remus s Jamesem proti Casy a Lily, ale kluci stále vyhrávali, už na sebe byli prostě zvyklí. Ještě, aby ne, po těch šesti letech co spolu trávili skoro každý den. Po několika hrách se tedy dvojice změnily, Casy hrála s Remusem proti Lily a Jamesovi. Lily z toho nebyla nijak zvlášť nadšená, ale James zářil snad ještě víc, než když ho poprvé oslovila křestním jménem. Byl to pro něj jeden z nejšťastnějších dnů v životě.
Neustále se spolu dohadovali a nezavřeli pusy, takže pro Casy a Remuse bylo jednoduché se dorozumět a společnými silami je porazit. Nakonec se ale nějakým způsobem domluvili a... vyhráli. Bylo to doopravdy neuvěřitelné. James navrhl plán, Lily ustoupila a povedlo se. Byli by skvělý pár, napadlo Casy, když si je s úsměvem prohlížela. Škoda, že si to uvědomoval jen jeden z nich a zrovna ten, který s tím pořádně nedokázal nic udělat.
"No, byla to s váma doopravdy legrace, ale už půjdu spát," ozvala nakonec Lily. Casy překvapeně zvedla obočí a pohlédla na hodinky, bylo už hodně po půlnoci. Nemohla tomu uvěřit, tak rychle jí ten čas uběhl.
"Už půjdu taky," zazíval Remus a také se zvedl. "Jdete?" Otočil se na zbytek. Casy si začala pomalu stoupat, ale James ji zastavil.
"Za chvíli," řekl s výmluvným pohledem. Remus si ho chvíli pozorně prohlížel, pak kývl hlavou a otočil se k Lily.
"Tak dobrou noc. Chasei, Jamesi," usmála se na ně a kývla.
"Dobrou noc."
"Dobrou, Lily," zašeptala Casy a otočila se na černovlasého chlapce sedícího vedle ní. "Co se děje?"
"Chci si s tebou promluvit o.."
"Mezi mnou a Lily nic není. Jsme jen kamarádi, to snad víš," přerušila ho okamžitě Casy. Tušila co se mu honí hlavou a tak se začala bránit hned. Nechtěla ho ztratit, ale ani se nehodlala vzdát Lilyina přátelství. Chtěla mít oboje, ale nevěděla jak.
"Já vím," kývl hlavou James. Mluvil vážným pomalým hlasem, najednou se jí zdál mnohem starší a rozumnější. "Chtěl jsem tě poprosit o... laskavost."
"Laskavost? Udělám, co budeš chtít. Teda pokud budu moct," reagovala okamžitě Casy. Strašně se jí ulevilo, když to slyšela, jenže si nebyla jistá, co tím myslí a co po ní může chtít.
"Pomohl...hmm...chtěl bych...teda... Chtěl bych tě požádat jestli bys mi nepomohl s Lily. Vím, že jste dobří kamarádi a dneska...kdyby nebylo tebe vůbec by se se mnou nebavila, ale dneska....byla...byla na mě milá a... no prostě, pomoz mi, prosím, aby se mnou dál vycházela. Mám poslední šanci, za pár měsíců skončí škola a já už jí nikdy neuvidím a to.. to...," soukal ze sebe pomalu James a každým slovem čím dál víc rudl. Dívala se na něj jak na svatý obrázek, nemohla uvěřit, že to doopravdy řekl.
-Asi Lily vážně miluje. Neuvěřitelný.- Pomyslela si Casy, když si ho prohlížela.
"Jo, jasně, rád. Nevím sice ještě jak, ale určitě ti pomůžu. Patříte k sobě, jsem si tím jistý."
"Díky," usmál se nejistě James. "Tak já už taky půjdu spát." Zvedl se z křesla a otočil se ke schodům vedoucím do chlapeckých ložnic.
"Dobrou," rozloučila se Casy a znovu se uvelebila do křesla.
"Ty nejdeš?"
"Ještě tu chvíli zůstanu."
"Tak fajn, dobrou."
Nakonec se zvedla z křesla a přesunula se před krb na velkou měkkou sedačku. Stočila se do klubíčka, bradu si opřela o kolena a zahleděla se do žhavých uhlíků. Nádherně zářily oranžovým a červeným blikajícím světlem.
Jemně se usmála, nikdy by nevěřila, že může zažít tak pohodový večer. Celou dobu nemyslela na nic jiného než na hru a na přátele, kteří seděli kolem ní. V den, kdy utekla z domova, potom co jí matka oznámila, že se má vdát za cizího muže a potom co její otčím zabil její kočku, její nejlepší kamarádku, by ji nikdy nenapadlo, že někdy zažije tak bezstarostný večer, kdy nebude muset uvažovat. Jaké by to bylo, kdyby zemřela. Jestli by si na ní vůbec někdo vzpomněl, kromě matky, která by jí nejspíš proklínala za starosti způsobené s pohřbem.
Byla šťastná, tak šťastná. Naposledy se takhle cítila, ještě, když žil její otec. Konečně našla někoho, kdo je pro ní důležitý a především někoho, pro koho byla důležitá ona.
Přesto to nebyl dokonalý večer, jeden člověk jí chyběl. Sirius Black, chlapec, který jí byl tolik podobný. Chlapec, který pro ní byl tolik důležitý. Skvěle si s ním rozuměla, když si s ním povídala, připadala si najednou tak volně. Nebylo to stejné jako s Lily nebo s Jamesem a Remusem, on jí rozuměl (i když to vůbec netušil) a ona rozuměla jemu. Její dobrý kamarád. Spřízněná duše.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 6. listopadu 2009 v 17:49 | Reagovat

nááááádhera, som rada, že sa to už medzi Jamesom a Lily trošku zlepšuje, som zvedavá ako to bude pokračovať :-):-):-)

2 Jaune Jaune | Web | 6. listopadu 2009 v 19:57 | Reagovat

kamarád by taky rád... ne, kecy, vůbec si mých infantilních poznámek nevšímej, bylo to skvělé, jedinečné a prostě celkově úžasné ;)))))

3 Nel-ly Nel-ly | 6. listopadu 2009 v 20:04 | Reagovat

Děkujiiii... moc a moc... infantilní poznámky? neřekla bych :D kam se to hrabe na ty moje... i když nejsou nikdy tak krásné, moc děkuji... jestli v tom bude trochu pravdy nebo ne... no nechte se překvapit

4 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 6. listopadu 2009 v 20:24 | Reagovat

posnazim sa co najskor

5 Maya99 Maya99 | Web | 6. listopadu 2009 v 21:05 | Reagovat

Krásný. Moc se mi líbí to vykreslení postav  Casy... já bych to nezvládla se takhle přetvařovat věky, užíralo by mne to.
Každopádně je to ale úžasný a ten James... zasloužil by pár po tlamě... žárlivec jeden :-D
P.S.: doku?

6 Maya99 Maya99 | Web | 6. listopadu 2009 v 21:05 | Reagovat

Áááá... zase se to odeslalo! Chtěla jsem se jen zeptat, jestli to bylo sudoku :-D

7 lina lina | Web | 6. listopadu 2009 v 21:19 | Reagovat

úžasná kapitola...Casy je fajn:D fandím jí...Jamesovi taky:D

8 Nel-ly Nel-ly | 7. listopadu 2009 v 18:36 | Reagovat

Maya: viva! takže to bylo poznat? :D

Já věřím, že když se člověk do své role dokáže vžít, tak to zvládne... i když je to samozřejmě těžký.
Řekla bych, že James si fandění určitě zaslouží ;-) i když to bude mít ještě složitý

Všem mockrát díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA