7. ročník - Sbohem lásko

1. listopadu 2009 v 1:29 | Nel-ly
UFF!!! Tak takhle dlouhou kapitolu a ještě k tomu v kuse jsem v životě nenapsala... mimochodem jsem jí psala skoro celý dnešní večer :D takže prosím nekoukejte na chyby, opravdu nemám sílu, to teď po sobě číst. Takže tohle je tedy doopravdový konec, protože sedmý ročník je poslední a po němu už nic není... nebo snad je? No, o tom můžete rozhodnout i vy. Je to tak jednoduché, prostě čtěte a komentujte...

Jinak bych moc ráda poděkovala všem, kteří se dostali až sem na úplný konec téhle mojí malé srdeční záležitosti. Moc vám děkuji a doufám, že na Joe nezapomenete ;-)



"Lásko," ozvala se potichu a s pozvednutým obočím pohlédla na svého přítele, ten se na ní zamračil, pak si odevzdaně povzdechl a sesunul se na sedačku vedle ní.
"Sakra," zaklel naštvaně vysoký rudovlasý mladík a praštil sebou naproti dvojici. "To si ze mě vážně děláš srandu. Nikdy bych nevěřil, že se zrovna ty necháš takhle ovládat."
Druhý chlapec, jeho přesná kopie, pomalu zvedl hlavu a omluvně se na něj podíval. Nedalo se nic dělat. Slíbil jí, že nebude začínat zbytečné šarvátky. Zbytečné, podle ní byly zbytečné. Co se dá dělat. Slib je slib. Fredovi bylo jasné, že kdyby teď odešel, později by nesl následky a to nechtěl. Ne, po tak dlouhé době co od sebe byli odloučeni.
Skoro celé dva měsíce se neviděli, kromě jedné jediné schůzky v Londýně, kvůli které se pak musel své matce celý týden vyhýbat a i ta za moc nestála, protože s Joe nemohli dělat nic jiného, než se procházet po ulicích Londýna. Dva měsíce, nemohl uvěřit, že to takovou dobu vydržel. Bylo to skoro fyzicky nemožné a teď, když se konečně vraceli do Bradavic a mohli být spolu, musel zradit svého vlastního bratra, aby konečně mohl naplnit svoji touhu. Jak kruté a… ženské.
"Chrisi!" Vykřikla Joe nadšeně. "Co tady děláš? Myslela jsem, že celou cestu zůstaneš v prefektském kupé.
"Naštěstí ne, představa, že dalších několik hodin strávím v jednom kupé s Christinou Goldstienovou, je dost děsivá," usmál se na ní Chris a posadil se vedle George. Fred ho propálil nenávistným pohledem a už už se nadechoval, že mu něco řekne, když ucítil tlak na své ruce. Maličko pootočil hlavou a pohlédl na svojí přítelkyni ani se na něj nepodívala, jen mu víc stiskla ruku. Musí vydržet, prostě musí. Představa, že… ne, na to nesmí ani pomyslet. Dva měsíce, nepředstavitelně dlouhá doba.
"To se moc nedivím. Jsem ráda, že už na ty schůze nemusím chodit," pokývala hlavou Joe a omluvně se na Chrise usmála. "Sice se mi prefektské výhody doopravdy líbí a hodí, ale ty povinnosti… nejsem na to stavěná. Nejsem jako ty."
"Myslím, že by z tebe byla skvělá primuska," odpověděl jí okamžitě blonďatý chlapec a mile se na ní usmál. Až moc mile, napadlo Freda, který ho celou dobu propaloval pohledem. Nápadně se ke své přítelkyni přitiskl a objal ji kolem ramen, aby tomu otravovi ukázal, že je jeho. Jen jeho.
"Jistě, už se vidím," rozesmála se Joe a vůbec si Freda nevšímala. To ho naštvalo. Dva měsíce se neviděli a ona si povídá s tímhle ***, než aby se věnovala jemu? To snad nemyslí vážně. "Takže Goldstienová, já to věděla. Víš přeci, že jsem ti celé prázdniny opakovala, že to určitě bude ona. Dokonalá, chytrá, krásná, studená Christina. Jak jinak?"
"Jo, vím, žes to říkala. Jako vždycky jsi měla pravdu. No nic, už půjdu. Slíbil jsem klukům, že si k nim sednu, potřebují čtvrtého hráče," usmál se naposledy Chris tím svým sladkým úsměvem. "Tak se mějte."
"Ahoj," rozloučila se s ním Joe a znovu se na něj usmála. Proč se furt oba smějí? Vždyť to není normální.
"Co to mělo, sakra, znamenat," obrátila se na něj rozčíleně Joe a shodila si jeho ruku ramen.
"Co myslíš?" Zeptal se Fred s nezájmem.
"Moc dobře víš, co myslím. Proč se k němu tak chováš, je to můj nejlepší kamarád."
"Nejlepší kamarád, jo? Myslel jsem, že já jsem tvůj nejlepší kamarád," odsekl jí Fred, ale stále klidným tónem, i když to v něm začínalo vřít. Joe byla jediná, kdo ho kdy dokázal takhle rozhodit. Když byl v její přítomnosti, tak se nedokázal ovládat. Žádným způsobem, i když většinou to bylo příjemné. Ne však dnes.
"Ty? Nesnaž se být vtipný," odpověděla nabroušeně a podmračeně si ho měřila.
"Paráda, tak co tedy podle tebe jsem?"
"Já myslela, že je to jasné, ale jestli chceš být kamarád, tak prosím…"
"Takhle to nemyslím!" Klid v jeho hlase se nenávratně vytratil. "Měl bych pro tebe být důležitější než on."
Nadechla se k odpovědi, ale nenašla slova a tak jen pohybovala ústy jako ryba na suchu. Očividně jí úplně vykolejil. George naproti němu si rychle posbíral svoje věci, něco nesrozumitelně zamumlal a klidil se jim z cesty.
"A jak to tedy myslíš?" Konečně našla slova. Opravdu ho nechápala nebo to jen hrála. Hrála, samozřejmě, že hrála, vždyť je to tak zřejmé!
"Jak to myslím? Myslím, že už by ses konečně měla rozhodnout, kdo z nás je pro tebe důležitější," znovu překvapeně vykulila oči, ale zůstala zticha. "Trávíš s ním příliš času. Kdoví co jste spolu celé prázdniny dělali, zatím co já jsem dva měsíce vynášel smetí a snažil se vyhnout nějaké nákaze. Určitě vám to přišlo velice vtipné, smáli jste se mi za zády. Ten Fred, to je takovej idiot, že si to neuvědomí. Chudák!" Posledních několik vět už křičel. Věděl, že to co říká, vůbec nedává smysl. Věděl, že ho Joe miluje a že on miluje jí. Něco takového by mu neudělala, ale přesto… kdykoliv na Chrise pomyslel, začala se v něm vařit krev. Nesnášel ho, prostě nesnášel a ona ho měla ráda. Svěřovala se mu. Trávila s ním volný čas a tím ignorovala jeho, Freda, jejího přítele. "A vůbec, co sem leze? Nemá v mém kupé co dělat."
To už ale Joe nedokázala být zticha. Byla horká hlava stejně jako on. Nebylo chytré jí takhle provokovat a on si to moc dobře uvědomoval. Jenže si prostě nemohl pomoci.
"Slyšela jsem dobře? Ve tvém kupé?" Zašeptala potichu. Fredovi se v hlavě rozsvítil varovný majáček, tohle bylo nebezpečné. Ve chvíli, kdy začala takhle mluvit, měl okamžitě ustoupit, nebylo radno si s ní zahrávat, když byla v tomhle stavu. Jenže si prostě nedokázal pomoci.
"Jo. V mém kupé. Tohle je moje kupé, nebo snad ne? Je moje už sedm let! A on tady nemá co dělat."
"Fajn," prskla a postavila se. "Když je to tedy tvé kupé, tak tady nemám co dělat ani já. Ve tvém kupé si zůstaň sám, já jdu za holkama," vydala se ke dveřím, ale na chvíli se ještě zarazila a otočila se na něj. "A dneska počítej s tím, že v mojí posteli není místo pro nikoho jiného. Je totiž MOJE." Dořekla klidným hlasem, vyzývavě pohodila vlasy a vydala se za svými kamarádkami.
"Do prdele," zaklel sprostě Fred a zabořil se do sedačky. Dva měsíce čekání a on to pak takhle zkazí. Neměl se nechat vytočit, přehnal to a moc dobře si to uvědomoval. Jenže teď už s tím nic nenadělá. Věděl sice, že mu zítra bude stačit za Joe přijít, obejmout jí kolem pasu, láskyplně políbit a omluvit se. Jenže tohle vědomí ho nijak zvlášť nepovzbudilo. Odpustí mu až zítra, takže dneska v noci bude ve své posteli zase sám.

o-oo-oOo-oo-o

"To si snad dělá srandu. Udělala jsem všechno dobře a on mi přesto dá enko," rozčilovala se Joe a prohlížela si svůj esej na lektvary.
"Já nechápu, co ti vadí," reagoval Fred s úsměvem a přejížděl jí prsty pravé ruky po šíji. "Vždyť je to skvělá známka. Nad očekávání z lektvarů jsem od Snapea dostal snad jednou v životě a to ještě omylem."
"Jistě, ty," odsekla a narovnala záda, aby mohla sedět vzpřímeně. Jenže to dost dobře nešlo, protože seděla na Fredově klíně a on jí k sobě levou rukou silně tiskl. "Jenže tobě to bylo vždycky jedno. Klidně bys mohl stále dostávat téčko a ještě bys na to byl hrdý."
"No promiň ani já jsem nedostával téčko. Možná emko jako mizerný, ale té? Trol? Nemáš o mě moc vysoké mínění."
"Vždyť je to jedno. Stejně v lektvarech nepokračuješ," zakroutila odevzdaně hlavou a postavila se na nohy.
"Kam jdeš?" Zeptal se překvapeně a pokusil se jí znovu stáhnout na svůj klín. Uhnula mu.
"Do knihovny," odpověděla a rozhlížela se po společence.
"V pátek?" Díval se na ní jako na blázna. V posledních měsících se tak i chovala.
"Jo v pátek, chci zjistit, co mi v té práci chybělo. Příště prostě musím být lepší."
"Ale no tak, zlato," usmál se na ní povzbudivě Fred, postavil se a objal ji kolem pasu. "Nikdo přeci není dokonalý a enko je skvělá známka. Nad očekávání, vždyť je to druhá nejlepší a…"
"Jistě, druhá nejlepší, ale ne nejlepší. Jestli se chci doopravdy stát bystrozorkou, tak mi nestačí být druhá nejlepší. Musím být nejlepší."
"Myslel jsem, že dnešek strávíme spolu. Víš přece, že v sobotu a v neděli máme mimořádný trénink kvůli zápasu se Zmijozelem. Angelina se nejspíš úplně zbláznila, myslí si, že když z nás sedře kůži, tak nám to nějak pomůže."
"Dneska nemůžu, musím se učit. Blíží se OVCE a pak hned přijímací zkoušky na ministerstvo. Nechci si zbytečně odkládat rok, ne v téhle době," odpověděla Joe a vůbec si nevšímala jeho rtů přejíždějících jí po šíji.
"Vždyť zkoušky budou až v červnu. Času dost. Můžeš se učit celý víkend a dneska se semnou věnovat příjemnější činnosti," zašeptal jí do ucha a jemně skousl kůži na jejím krku. Tolik ho přitahovala, i když spolu chodili už rok, nemohl se jí nabažit. Nejradši by ji líbal a objímal od rána do večera, každý den, navždy.
"Nech mě," jeho snažení ji nechávalo chladnou. Vysmekla se z jeho objetí a obrátila se k němu čelem. "Vím, že nechápeš, jak je to pro mě důležité. Jak bys taky mohl? Nezajímáš se o nic jiného, než o ty svoje hračičky a žertíky. Cítíš to jinak, ty nechceš nic dokázat, ale já ona. Měl bys to chápat."
"Nechci nic dokázat? Hračičky? Žertíčky? To snad nemyslíš vážně, že nechci nic dokázat, vždyť rozjíždíme obchod. Vyděláváme peníze, snažíme se sami uživit a ty mi tady řekneš, že nechci nic dokázat? To snad…"
"Zapomeň na to," přerušila ho Joe bez zájmu. Vůbec ho nevnímala, zase. "Musím jít. Chris touhle dobou taky bývá v knihovně. Snad na to se mnou přijde."
"Jistě, dokonalý chytrý Chris," odfrkl si Fred, ale Joe už ho neslyšela. Otočila se a odešla pryč z místnosti, aniž by se na něj jedinkrát podívala.

o-oo-oOo-oo-o

"Je to nespravedlivé a…" šeptala potichu Joe a jezdila Fredovi ve vlasech. Seděli na schodech do ložnic, protože společenská místnost byla přeplněná k prasknutí. Neodpověděl, jen se k ní víc přitiskl a položil si hlavu na ne její klín, seděl o dva schody níž než ona.
Byla sobota večer, dnes v famfrpálovém zápase Nebelvír porazil Zmijozel, ale nálada v místnosti vůbec nepřipomínala vítěznou oslavu. Vypadalo to spíš na pohřeb.
"Určitě to nebude až tak strašné. Mohlo to dopadnout i hůř," pokračovala Joe potichu. Fred pomalu zvedl hlavu, poprvé za celou hodinu, co takhle seděli.
"Vážně? A jak prosím tě. Mám zákaz, doživotní zákaz hraní famrpálu. Já, George i Harry. Náš tým se rozpadl a podle tebe to mohlo dopadnout i hůř?"
"No," vysoukala ze sebe pomalu Joe. "Mohla vám dát i podmínečné vyloučení nebo nějaký…"
"Trest? Podmínečné vyloučení?" Vykřikl Fred tak nahlas, že se od něj polekaně odsunula a několik studentů se po nich pohoršeně otočilo. "Ty to vážně nechápeš, tohle je nejhorší trest, který nám ta baba mohla dát. Dokonce i jí to došlo, ale tobě, mojí holce, ne. "
"Já," pokusila se bránit, ale nevěděla co říct.
"Bylo by mi jedno, kdyby mě podmínečně vyloučila nebo mi třeba dala tresty na celý zbytek roku, ale tohle! To je to nejhorší, co mohla udělat."
"Je to jen hra," zašeptala potichu, ale okamžitě jí došlo, že to neměla říkat. Fred v obličeji úplně zbrunátněl, že stěží poznala, kde mu začínají vlasy.
"Hra? Hra! To…" už to ale nikdy nestihl do říct, protože ve chvíli, kdy začal se svojí bouřlivou přednáškou, přitiskla se k němu celým tělem a zhluboka ho políbila. To byl jediný zaručený způsob, jak ho umlčet.

o-oo-oOo-oo-o

"Idiot, tohle už vážně není možný. Za co mi strhl body tentokrát, za jednu gramatickou chybu v padesáti palcovém eseji, kterou mi ještě k tomu dvakrát podtrhl?"
"Nerozčiluj se, u normálního učitele bys dostala Vynikající dvakrát podtrženou a u zkoušek jeho názory nebudou mít žádný význam."
"A ještě k tomu ta absolutní kráva Ubri…"
"No no, takhle bys o naší nové ředitelce doopravdy neměla mluvit, holčičko," ozval se jí za zády hluboký hlas. Rozčíleně se otočila a pohlédla do černých očí velkého zavalitého kluka, který jí vždy neuvěřitelně připomínal trola. Musel s nimi být nějak příbuzný, jinak to prostě nebylo možné.
"Co se do toho vůbec pleteš, chlapečku?" Odpověděla mu se sladkým úsměvem Joe a zaklonila trochu hlavu, aby mu mohla celou dobu hledět do očí.
"Ty jedna malá," rozzuřil se a strčil ruku do kapsy. Vůbec si však nevšiml, že ona už hůlku dávno drží, i když jí ruka stále volně visí podél boků.
"Ano?" Zeptala se Joe s předstíraným zájmem. No, předstíraným, vlastně jí doopravdy zajímalo, co asi takovej tupec dokáže vymyslet za urážku. Nic velkolepého to určitě nebude.
"Strhávám ti deset bodů za drzost," zašklebil se na ní ten balvan. "A ještě tady tomu dalších deset, za to, že je to obyčejnej špinavej mudlovskej šmejd a dalších deset tobě, protože…," na chvíli se zamyslel a pak se na jeho přihlouplé tváři objevil vítězný výraz. "Protože si taky obyčejná šmejdka a patříš mezi takové jako on."
"Nemůžeš stahovat body primusovi. Vlastně… nemůže brát body nikomu, nejsi ani prefekt," rozčílil se Chris a propaloval ho naštvaným pohledem.
"Vážně? Ale to ses spletl, hošánku," usmál se na něj nehezky zmijozelák a poklepal si na prsa.
"A to je jako co?" Zeptala se Joe a prohlížela si malé stříbrné V, které měl připíchnuté na černém školním hábitu.
"Odznak vyšetřovatelského sboru," odpověděl jí a pyšně zvedl hlavu. "Takže si pro příště dávej pozor na pusu, než cokoliv řekneš o naší nové ředitelce."
"Jako třeba to, že je to jen obyčejná tlustá škaredá zamidrákovaná mrcha?" Zeptala se přátelsky Joe a zářivě se na něj usmála. "Ale to by mě v životě nenapadlo."
"Ty malá děvko, za tohle zaplatíš," vyprskl a vykročil k ní s napřaženou pěstí. Joe se dál usmívala a pevně v ruce svírala svou hůlku. Takovej idiot jako Montagua proti ní nemá nejmenší šanci. Než však stihl kdokoli z nich něco udělat, postavili se před ní dva vysocí rudovlasí mladíci. Jeden z nich ji chytil kolem pasu a násilím jí donutil ustoupit za něj.
"Okamžitě se jí omluv," vyjel na Montaguu Fred a udělal krok k němu. Joe si všimla, že se rozzuřeně třese a zatíná pěsti.
"Frede," promluvila potichu a položila mu ruku na rameno. "Nech toho, Frede. Nestojí to za to." Vůbec si jí nevšímal a udělal další krok dopředu a i přes Monatagueovi vyhrůžky ho s Georgem chytli a táhli někam pryč. "Frede!" Vykřikla Joe znova, chytla ho za rameno a pokusila se ho otočit k sobě.
"Nepleť se do toho," zavrčel a odstrčil ji takovou silou, že narazila do zdi.
"Fajn, proč bych taky měla? Mě se to přece netýká. Jako vždycky!" Křičela za jeho vzdalujícími se zády.

o-oo-oOo-oo-o

"To jste byli vy, že jo?" Nebyla to otázka, jen konstatování. Seděla vedle Freda na gauči ve společenské místnosti a propalovala ho vědoucím pohledem. "Frede. Tak sakra, Frede! Odpověz mi!"
"Proč? Vždyť stejně znáš odpověď."
"Proč? Děláš si ze mě… Proč to, proboha, děláš? Chceš snad, aby tě vyhodili? Chris říkal, že…"
"No jistě Chris, dokonalej Chris," odsekl, aniž by se na ní podíval.
"Co ti na furt vadí? Vím, že Chrise nesnášíš, ale nechápu proč. Je to jen kamarád. Kamarád, chápeš?"
"Hmm," to byla jeho jediná reakce. Seděl vedle ní, mluvil s ní, ale neposlouchal ji. Vůbec ji nevnímal. Takhle už to nejde dál, napadlo Joe, když ho pozorovala. Neustálé hádky, omluvy, hádky, omluvy… takhle už nemohla žít. Poslední měsíce se spolu měli neustále nějaké problémy. On si stěžoval, že na něj nemá čas a žárlil na Chrise. Ona zase zuřila kvůli jeho chování, nezájmu a vůbec celkovému chování. Choval se, jako by byla jeho majetek. Ne, takhle už to dál doopravdy nešlo. Stále ho milovala, to ano, ale… i ta láska už pomalu umírala. Nedokázala vydržet tolik problémů.
"Takhle už to dál nejde," zašeptala potichu Joe a zadívala se na svoje ruce.
"Cože?" Konečně odlepil pohled od plamenů a otočil se na ní.
"Říkám, že takhle už to dál nejde. Není to jako dřív, já…"
"Chceš se semnou rozejít?" Zeptal se překvapeně Fred.
"Já…já nevím," mluvila potichu a opatrně volila slova.
"Ty nevíš?" Zdál se úplně vykolejený. "Tak to je trefa. Ty nevíš. Tos mi to tedy hezky vysvětlila."
"Nevím, co ti na to mám říct. Doopravdy nevím. Možná bychom si měli dát…"
"Pauzu? Chceš si dát…pauzu? To už se můžeme rovnou rozejít, nemyslíš? A vlastně proč ne," zvyšoval postupně hlas. "No fakt, Joe, řekni mi to na rovinu. Nemusíš takhle obcházet kolem horké kaše. Řekni, že se semnou chceš rozejít. Nebudu ti v tom bránit."
"Tak fajn," vyjela na něj. Už toho měla plné zuby. Nebral jí vážně, nikdy jí nebral vážně. "Rozejdeme se."
"Cože?" Vykřikl tak nahlas, že se na něj všichni otočili, je mu to však bylo očividně jedno.
"Sám si mi to přeci navrhl," poznamenala klidně Joe. "Jen s tebou souhlasím, to si přece chtěl, ne? Abych s tebou vždycky ve všem souhlasila. Tak prosím, souhlasím s tebou. Rozejdeme se, už to nejspíš nemá cenu."
"Já…," zarazil se, najednou mu došlo, že to myslí vážně. Tohle nebyla obyčejná hádka ani vzájemné dráždění se. Mluvila klidným jakoby nezúčastněným tónem a to bylo špatné. "Je to kvůli Chrisovi?" To bylo to první co ho napadlo. Okamžitě zalitoval, že to vyslovil, ale už nebylo cesty zpět. Viděl jak se jí v očích objevil bolestný záblesk, který ve vteřině vystřídalo rozzuření a pak klid. Chladný lhostejný klid.
"Mysli si co chceš, mě už je to jedno," odpověděla potichu, vsatala a bez jediného ohlédnutí se vydala směrem k dívčím ložnicím. Tím to skončilo, navždy. Byla o tom naprosto přesvědčená.
Když vstoupila do dívčí ložnice sedmého ročníku, pomalu za sebou zavřela dveře, došla ke své posteli, zula si boty, svlékla černý školní hábit, lehla si do postele, pořádně se přikryla a teprve pak se rozplakala.

o-oo-oOo-oo-o

"Na vás!" Vykřikl nadšeně Lee Jordan a pozvedl sklenku ohnivé whiskey směrem k dvojčatům. Zase se jim povedl nějaký úžasný vtip. Sabotáž namířená proti jejich nové ředitelce.
"Díky," usmál se zářivě George a šaškovsky se začal uklánět na všechny strany. Fred si potichu zalezl do nejvzdálenějšího rohu místnosti s plnou lahví zlatavé tekutiny. Dneska se chtěl opít, nejlépe do němoty, aby mohl alespoň na chvíli zapomenout na svojí, teď už bývalou, přítelkyni. Od jejich posledního rozhovoru uběhly už dva dny. Chtěl s ní mluvit a moc. Jenže pokaždé když ji viděl, byla v přítomnosti Chrise, který se od ní neoddělil ani na krok a Fred si řekl, že ještě počká. Kdyby si s ní promluvil teď, nedokázal by si udržet chladnou hlavu, protože by před sebou měl neustále obraz blonďatého chlapce.
Pořádně si lokl přímo z ukořistěné lahve a okamžitě ucítil teplo rozlévající se mu po celém těle. Tohle bylo to, co potřeboval. Svoboda, klid a zapomenutí. Znovu se pořádně napil, zítra mu bude doopravdy špatně, tím si byl jistý.

o-oo-oOo-oo-o

"Lásko, nechceš jít někam stranou?" Zašeptala pohledná dívka a táhla pryč z parketu do nějakého odlehlejšího tmavšího koutu.
Neopověděl jí, jen si znovu přihnul z druhé, nebo to už byla třetí?, lahve. Opřela ho o stěnu a celým tělem se k němu přitiskla. Zadíval se do jejích tmavě hnědých očí, byly tak podobné těm, které ho pronásledovaly každou noc. Zvedl dívce bradu a hladově jí políbil. Prázdná lahev mu vyklouzla z ruky a při dopadu se roztříštila na tisíc malých kousků. Objal ji kolem pasu a pevně přitiskl na své tělo. -Joe- Vytonulo mu na mysli jediné jméno.
Po chvíli se od ní odtrhl a podíval se před sebe, kde jako socha stála malá hnědovlasá dívka se slzami v měděných očích. Překvapeně zamrkal a podíval se na dívku, kterou pevně objímal, neznámá černovláska se na něj zářivě usmála. Okamžitě ji od sebe odstrčil, jako by se dotýkal třaskavého skvorejše a stočil svůj pohled k dívce s ublíženým výrazem ve tváři.
Pomalu k ní přistoupil. "Joe, já…" nestihl to dokončit, protože v tu chvíli mu na tváři přistála její dlaň takovou silou, že zavrávoral a několik kroků ustoupil. "Joe, prosím." Zašeptal potichu, když se vzpamatoval a pohlédl jí prosebně do očí.
"Už tě nikdy nechci vidět," vysoukala ze sebe s námahou a v krásných očích se jí objevily nové slzy, než stačil cokoli udělat, vyběhla z místnosti a on nebyl schopný pustit se za ní. Nedokázal to. Věděl, že tohle už mu neodpustí. Zradil její víru. Zlomil jí srdce, zase.

o-oo-oOo-oo-o

"Georgi, mám takový dojem, že školní docházce jsme už odrostli," řekl Fred nevzrušeně směrem ke svému bratrovi.
Už nějakou dobu o tom uvažovali. Famrpál skončil, obchody jim vycházeli a pro svojí budoucnost OVCE nepotřebovali. Vlastě jediný důvod, proč Fred ještě ve škole zůstával byla Joe. Dívka, kterou miloval. Dívka, kterou zradil a tím jí zlomil srdce. Od toho ´osudného´ večera s ním nepromluvila ani slovo a Fred se nijak zvlášť nesnažil s ní promluvit. Gerge i Lee do něj sice neustále hučeli, že by si s ní měl promluvit, vyjasnit to. Byl přece opilý a rozešli se. Vždyť se přece nic nestalo. Tak jste se líbali. Tohle pochopí. Miluješ jí a ona tebe, tohle mu předhazovali od rána do večera, jenže Fred je neposlouchal. Věděl, že mu neodpustí. Už jí tolikrát ublížil a ona mu pokaždé odpustila, ale tentokrát už ne. Zašel příliš daleko. Ztratil ji.
"Už se asi neuvidíme," oslovil Fred nasupenou profesorku Umbridgeovou a nasedl na koště.
"Jo, ani nám snad nemusíte psát," přidal se k němu George a také přehodil levou nohu přes svoje koště.
"Dej jí za nás pořádně zabrat, Protivo!" Ohlédl se naposledy Fred do vstupní síně, okamžitě našel její obličej a na chvíli se na něm zastavil. Byla tak krásná.
Sbohem lásko, dávej na sebe pozor. Já si tě nezasloužím.
A Fred a George Weasleyovi za ohlušujícího jásotu studentů vylétli otevřenou hlavní bránou Bradavického hradu do překrásného zapadajícího slunce.

~ The End ~



 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 1. listopadu 2009 v 9:44 | Reagovat

kráááááásna kapitola, úplne úžasná :):):):):):):):):), skoda ze je koniec :(:(, bola to úžasná poviedka :):):)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 1. listopadu 2009 v 9:44 | Reagovat

jupííí 1. koment :D

3 Nel-ly Nel-ly | 1. listopadu 2009 v 10:09 | Reagovat

:D Není to poslední kapitola... já jen strašila :D je to jen...hmm konec školy a po něm, jak všichni kromě Rowly víme, je i pokračování

4 Asci Asci | Web | 1. listopadu 2009 v 10:17 | Reagovat

páni...člověku se až chce brečet...fakt se ti to povedlo :-)

5 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 1. listopadu 2009 v 17:05 | Reagovat

No vzhledem k tomu, že za dva roky Fred skončí pod kytičkama, možná by to byl hezký a dojemný konec, ale proč ne? Jinak hádky byly povedene, skvěle napsané pocity atd...takže jsem hrozně ráda, že budeš pokračovat, protože se ti ta kapitolovka velmi daří, takže pěkně pokračuj!

6 Nel-ly Nel-ly | 1. listopadu 2009 v 17:12 | Reagovat

Asci: mockrát děkuji, ale nebreč :D nestojí to za to...
Elin: já o tom konci uvažovala, ale když jsem s touhle povídkou začínala, mělaq jsem celkem přesné představy o konci...který třeba ještě nějak překvapí, udržuju napětí :D jen nevím jak se další kapitoly budou jmenovat

7 lina lina | Web | 1. listopadu 2009 v 17:35 | Reagovat

pěkně na sebe ječeli:D
Docela se bojím co nás čeká v další kapitole:D ale těším se...

8 Nakira Nakira | Web | 1. listopadu 2009 v 19:10 | Reagovat

Tak jsem zašla na tvůj blog a je to tu moc fajn, asi sem začnu chodit pravidelně a přečtu si tvojí povídku :-) Jinak se mi moc líbí tvůj dess se smrtkou :-)

9 Maya99 Maya99 | Web | 1. listopadu 2009 v 19:47 | Reagovat

Nevím, co bych měla říct. V hlavě se mi honí miliardy vět, kterými bych popsala svoje pocity, ale nejspíš si budu muset vystačit s několika málo slovy. Tahle kapitola byla... úžasná. Zachycovala jsi změny atmosféry a ten konec... dobře, nebudu zapírat, rozeřvala jsem se jako želva. Absolutně nevím, co budu dělat, až Fred umře a Joe tam bude někde s ním a... ne, to přeci nemůžeš udělat! Peč na Rowlu a ať žijí šťasně až do smrti, prosím!

10 Jaune Jaune | Web | 1. listopadu 2009 v 20:17 | Reagovat

oh bože... ten fred by zasloužil přes tlamu, fakt že jo... proč za ní nešel? trouba jeden zrzavej ;)))
moc se těším, co vymyslíš dál
skvělá kapitola ;)))

11 Nel-ly Nel-ly | 1. listopadu 2009 v 21:07 | Reagovat

lina: mockrát děkuju, strašně mi tvralo než jsem přišla na to, jak je rozhádat :D ale pak to najednou šlo v pohodě
Nakira: to budu moc a moc ráda
Maya: já sem nechtěla!!! Rowlu :D přeci úplně přesně neposlouchám...nebo snad jo? Nech se překvapit, ale určitě budou ještě světlé chvilky
Jaune: taky mu přes ní dala :D a děkuji, všem!!!

12 Jenny Jenny | Web | 2. listopadu 2009 v 8:30 | Reagovat

skvelá kapitola...a vážne dlhááá =D

13 wladka wladka | Web | 24. ledna 2010 v 13:28 | Reagovat

yesssss uzasna poviedka a ja milujem poviedky s dvojcatami.......oblubene postavy
poviiedka jednym slovom wauuuu chytila ma od zaciatku a na jeden sup som ju precitala.....
idem citat nieco dalsie od teba

14 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 20:43 | Reagovat

no bylo tak krááásné a tak smuuutné, taková velká láska a tak lehce skončí

15 Daine Daine | Web | 13. listopadu 2010 v 18:36 | Reagovat

fu tak týmto som si poriadne zavarila..tyždeň nebudem myslieť na nič iné..joj ako ja nemám rada smutné konce...ale bolo to fak úžasné... :-D

16 Kallia Kallia | Web | 6. prosince 2010 v 21:21 | Reagovat

teda ženská! :D tys mě dostala! moc pěkná povídka, krásně napsaná... v poslední době jsem si dvojčata oblíbila a tahle povídka mi přišla k chuti ;) díky :P až budu mít trochu víc času, rozhlédnu se tu pořádně! :))

17 chillychilly chillychilly | Web | 14. ledna 2011 v 14:39 | Reagovat

Tak jsem čtení dokončila tady u tebe :)
a musím říct, že jsi mě příjemně překvapila. Bála jsem se toho, že od doby, co se spolu vyspali to půjde od desíti k pěti, že budou dokonalý pár aý do smrti smrťoucí. Nakonec jsem byla nadšená z tohoto ani ne šťastného ani ne smutného konce. Bylo to prostě krásně uvěřitelné.
Jsem ráda, že měli ty problémy a dokonce jsem ráda, že se rozešli a hlavně, že se rozešli tak, jak jsi to tam napsala. Dokonce ani žárlivý Fred mi nepřišel divný, protože tak výrazná osobnost jako je on prostě podobné emoce musí hodně prožívat pokud mu na tom člověku záleží. Opravdu se mi to moc líbilo

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. ledna 2011 v 23:13 | Reagovat

Moc vám všem děkuji (a znovu varuju, nečtěte pokračování! nikdy).
chillychilly: mě se k němu ta žárlivost hodila, ostatně, mi to pšilo jako "normální" vyvrcholení a psaní happyendů? ani nevší, jak jsem se bála je dát dohromady a pokračovat v psaní :) ale nakonec se mi ten konec, myslím, povedl a i jak jsem ho chtěla

19 chillychilly chillychilly | Web | 15. ledna 2011 v 13:54 | Reagovat

[18]: No, jsem zvědavá, jak by to mohlo pokračovat. Takže myslím, že si ho přečtu, zatím mám z této povídky příjemný dojme, moc se mi líbila.

20 AnNe (WG Team) AnNe (WG Team) | Web | 10. dubna 2011 v 11:23 | Reagovat

Užasná povídka! hned jdu na další 'řadu' :D Doufám, že budou spolu...opovaž se to ukončit jeho smrtí v Bradavicích :D To bych moc brečela :D :'(

21 Zuzana Zuzana | 25. června 2011 v 23:07 | Reagovat

Aj takýto koniec by mi stačil, keby Fred prežil :( Škoda, že sa rozišli. Je to kruté. Pekná poviedka, len mám strach prečítať čo sa stalo ďalej.

22 She <| She <| | Web | 18. ledna 2012 v 19:09 | Reagovat

Krásná povídka ;) Po ní jsem začla vnímat Freda a Gearge jako samostatný osoby a né jako celek.Skvělé,čtu všechny povídky.Píšeš moc hezky.Harry Potter je moje srdcovka,nekrásnější co jsem kdy četla a tady tohle je jako pokračování od Rowly ;) Smekám ;)

23 Surynka Surynka | Web | 18. června 2012 v 17:23 | Reagovat

He? Jak to, že jsem si tohohle nevšimla dřív? No každopádně jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst. Pěkné. Docela jsem se smála, jak se z Freda, toho "flegmouše", stal takový žárlivec :-D ale zajímavá představa, hezký :D

24 nel-ly nel-ly | Web | 18. června 2012 v 19:16 | Reagovat

[23]: moje první dokončená a dokonalej protyp mařeny... ale tak jsem to tu nechala s tim, že si vždycky můžu zavzpomínat na svoje začátky :-D ale znova do toho koukat nebudu, musela bych se za sebe stydět O_O

25 Surynka Surynka | Web | 18. června 2012 v 20:22 | Reagovat

[24]: Je to trochu no spíš hodně citově založený, až je to vidět, že to psala ženská ruka - ježiši to zní hrozně divně, nic zlýho proti tobě, jen je vidět, že to nebylo psaný "s čistou myslí" jak říkám já... nezlob se na mě :D já to nemyslím nijak zle, líbí se mi to svým způsobem :-) a vím, že podobně budou vyznívat i moje povídky, ale to si uvědomím až za hoooodně dlouhou dobu :-) a jak to vůbec postupuje s Dáno osudem a tím druhým? :-) dlooooouho tu nic nebylo? :-)

26 Maysie Maysie | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 18:58 | Reagovat

Oceňuju zakončení :)

27 Maysie Maysie | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 16:29 | Reagovat

EPILOG: (ignoru realnej konec)

O PĚT LET POZDĚJI

.... vešla do proslulého obchodu W+W. Nemyslela si že ho uvidí, ale doufala. Hned jak otevřela dveře obchodu, všimla si jednoho dvojčete. Poznala, že je to George, díky Angelině, která postávala vedle něj. Nedávno četla v postranní rubrice novin o jejich zasnoubení. Rozhlédla se po rozlehlém obchodě a našla ho pohledem. Se srdcem až v krku se vydala za svou tehdejší láskou.
"Dobrý den, chtěla bych dávivé bombóny prosím, nechce se mi zítra do práce," všimla si, jak ustrnul v pohybu a s nadějí očí se na ni otočil. Povzbudivě se usmála.
"Joe!"

:D :P

28 nel-ly nel-ly | Web | 9. prosince 2012 v 20:42 | Reagovat

[27]: si cvok :-P a konec kánonu neignoruj
já měla pokračovací plány, doknce jsem s pokračovací povídkou i začala, ale hm... :-D
navazovat na tohle se mi pak vážně nechtělo
měla se přátelit s Tonksovou a děj byb yl na pozadí především poslední knihy, pak po ní a nejspíš by skončila u utěšování Goerge (nebo bych ji zabila, to jsem se nerozhodla :D), každopádně kamarád by umřel určitě

29 Maysie Maysie | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 12:21 | Reagovat

Můj konec je lepší :D

30 Jeffa Jeffa | E-mail | Web | 18. února 2013 v 21:17 | Reagovat

[28]: tak to som šťasná, že si nepokračovala, pretože Fred nemôže byť mŕtvy  :D :D ale ak sa rozhodneš napísať pokračovanie ako niečo optimistického a zahrňovalo by to Chrisa tak to beriem :D

31 ArianaAndrews ArianaAndrews | 30. listopadu 2013 v 2:47 | Reagovat

nádherná povídka!!! jen mě moc mrzelo, že to dopadlo tak smutně :( a jak teprve muselo Joe být, když za další dva roky Freddie umřel v závěrečný bitvě :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA