2. Kapitola - Rozhodnutí

28. listopadu 2009 v 13:43 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Další pokus zaujmout :D Snad podařený, strašně mě baví psát tuhle povídku, ale zároveň mi to vůbec nejde. Normálně, když dostanu nápad, tak je těžký první odstavec, ale pak se to rozjdede. Tady postupuju větu za větou, slovo za slovem - musím přemýšlet víc než, jak jsem zvyklá. Snažím se, aby byla jiná - aby se odlišovala od mých ostatních povídek. Snad se to povede.
Je to teprve začátek - pokusu, tak prosím o komenty!!! názory, návrhy, kritiky - všechno, co mi pomůže ;-) Jen do mě!



Stála před velkým, staře a vznešeně vypadajícím bílým domem a hleděla na velké ebenové dveře se zlatým klepadlem, uvnitř na ni čekala její budoucnost.

Clarissa se zhluboka nadechla a zamířila ke dveřím, cítila, jak se celá třese a podlamují se jí nohy. Tohle by jeden z nejdůležitějších kroků v jejím životě. Na chvíli zavřela oči, ještě nikdy nebyla tak nervózní a nerozhodná. Jenže Clarisse se nikdy nedala upřít jedna věc, když něco chtěla, dosáhla toho. Neštítila se podvodů, lží ani intrik. Udělala by cokoli, aby dosáhla svého cíle. V tom tkvěla její největší síla, odhodlání a odvaha. Pomalu znova otevřela oči, jakoby se v těch několika vteřinách úplně změnila. Z roztřeseného malého kuřete se stal vznešený hrdý a krásný páv. Clarissa přistoupila ke dveřím a hlasitě zaklepala na dveře, ty se s charakteristickým skřípáním otevřely a jí se naskytl výhled na prostornou recepci.

"Přejete si, slečno?" Pohlédla do očí vysokému tmavému muži v černém kouzelnickém hábitu se stříbrnou jmenovkou na prsou.

"Ano, hledám jednoho muže, pan Clarence William Avery. Je tady?"

"Podle toho, kdo se ptá. Toto je soukromý klub - uzavřená společnost."

"Já vím, ale musím s ním mluvit."

"Pan Avery nechce být rušen, můžete mu nechat vzkaz. Ozve se vám, pokud bude chtít," promluvil znovu tím nezaujatým výsměšným hlasem, který ji tolik rozčiloval.

"Fajn, tak za ním běžte a řekněte, že jsem tady."

"Slečno…"

"Clarissa Aileen Avery Applegateová, jeho neteř, dcera jeho bratra a dědička rodu Applegateových," přerušila ho chladně, i když uvnitř ní to vřelo. Co si to vůbec dovoluje, zacházet s ní jako s onucí, se špínou.

"J - jistě, hned vás pustím dál, madam," vyděšeně vykulil oči a rychle vstal, aby jí mohl otevřít dveře, přitom však zakopnul o židli a málem se skácel na zem. Clarissa se spokojeně usmála, přesně takhle to mělo vypadat. Lidé k ní měli mít úctu, měli se jí bát. Tohle byl její osud.

o-oo-oOo-oo-o

Přecházel po svém rozlehlém pokoji v severním křídle Malfoy Manor, byl na výsost rozzuřený, i když nejspíš ne tolik, jako jeho otec před chvílí. Bylo to snad poprvé, co viděl Lucia Malfoye se takhle přestat ovládat, celý zrudnul a div, že mu z uší nestoupala pára.

Draco Malfoy, hodný čistokrevný synek, princátko, kterému jídlo přinášeli desítky domácích skřítků na zlatých podnosech, poprvé za svůj život našel odvahu a vzepřel se svému otci.

"Draco, synu, sedni si. Chceme si s tebou s tvou matkou promluvit," začal Lucius Malfoy obřadně a pokynul mu ke křeslu naproti pohovce, na které i se svou ženou seděl. Narcisa se na svého syna jemně usmála, zatímco jeden z jejich skřítků právě naléval drahé vílí víno do broušených sklenic.

"Připijeme si," pozvedl jeho otec číši. "Na tvé zdraví a budoucnost, synu," kývl směrem k Dracovi hlavou. Toho, jakoby polila ledová sprcha. Něco se dělo a podle jejich chování to pro něj nevěstilo nic dobrého.

"O čem jsi se mnou chtěl mluvit, otče?" Zeptal se po chvíli ticha Draco a pohlédl do zmrzlé půdě podobných bledých očí svého otce.

"Už je to nějakou dobu, co ti bylo sedmnáct let. Jsi tedy plnoletý," promluvil Lucius Malfoy s jemu charakteristickým nadřazeným tónem. "Vzhledem k minulým událostem, budeš ve škole o rok déle, než jsme předpokládali. Přesto se jinak můžeme držet svých plánů."

"Plánů?"

"Ano, synu, plánů. Nastal čas, aby sis našel manželku a zaujal své právoplatné postavení mého jediného syna a dědice rodu."

"Manželku? Ale… Neznám žádnou vhodnou dívku a -"

"To není problém," přerušil ho znovu jeho otec se stejnou chladnou maskou na tváři. "Už jsem ti manželku našel."

"Tys mi našel… cože?" Nechápal Draco. Tohle přeci nemohla být pravda, něco takového by neudělal ani jeho otec. Dohodnuté manželství, to patřilo do středověku. S něčím takovým se nehodlal smířit.

"Manželku. Je to mladá dívka z bohaté vlivné čistokrevné rodiny, jež se naprosto ztotožňuje s našimi názory. Vhodnější ženu už by sis nemohl přát."

"Ale… Co moje city? Vůbec ji neznám! Co když… co když ji nebudu milovat? Co když se mi ani nebude líbit."

"Na tom nezáleží."

"Nezáleží? Jak to myslíš, nezáleží!" Postavil se prudce na nohy, přičemž zvrhl svoji sklenici s vínem. "Vždyť mluvíme o ženě, s kterou mám strávit celý život!"

"Mohu tě potěšit, tu dívku znáš. Řekl bych, že velice dobře, slečna Siera Nottová."

"Siera! To snad ne! Mám si vzít bezduchou nánu s mozkem o velikosti nejvýš vlašského ořechu? Vždyť, U Merlina! Vždyť není ani přitažlivá. Někoho, jako je ona, bych nikdy nemohl milovat ani mít rád!"

"V manželství nezáleží na citech, ale na rozumu. Myslel jsem, že to víš. Učil jsem tě to. Láska je bezvýznamná. Nejdůležitější je úcta a ochrana své rodiny a postavení tvých dědiců, které si vhodnou manželkou jistě zařídíš," pokračoval nevýrazným tónem otec, jakoby si vůbec nevšiml jeho zjevného nesouhlasu. Jakoby neslyšel jeho protesty. Jakoby necítil jeho zášť a bolest. Byl chladný, jako vždy.

Draco se sklesle posadil zpět do křesla a bezradně pohlédl na matku, krásnou vždy chladnou lady Malfoyovou. Doufal, že alespoň u ní najde pochopení a špetku slitování. S bolestí v očích na něj pohlédla a nepatrně, skoro nepostřehnutelně, zakroutila hlavou. Draco sklopil hlavu a zavřel oči, všechno bylo ztraceno.

V mysli mu vytanulo jediné jméno. Doširoka rozevřel oči a pohlédl na své ruce složené v klíně. V tuhle chvíli, ve chvíli největšího zoufalství, kdy se už začínal vzdávat a neviděl východisko si, z pro něj neznámého důvodu, vzpomněl na Harryho Pottera, zachránce kouzelnického světa, svého odvěkého nepřítele, toho, co mu daroval život. On se nikdy nevzdal, i když byli všichni přesvědčení, že to nedokáže, postavil se proti svému nezvratnému osudu a vyhrál. Porazil nejmocnějšího černokněžníka všech dob jen díky svému odhodlání. Draco si to odmítal nepřipustit, ale obdivoval ho, jeho sílu, odvahu, odhodlání, víru v sama sebe. Nikdy mu nechybělo sebevědomí ani síla, ale to odhodlání. Povinnosti vůči rodině, vůči otci, ho již od malička svazovaly a on se nebyl schopný bránit, ale to skončilo. Potter mu dal šanci začít nový život a on se té šance chopí oběma rukama.

"Ne," řekl potichu, ale zřetelně a pomalu zvedl hlavu. Blankytně modrým pohledem se zabodl do chladné oceli v očích svého otce.

"Co prosím?" Podíval se na něj nechápavě otec.

"Řekl jsem, ne. Už tě nebudu poslouchat, nebudu dělat, jak pískáš. Neožením se se ženou, kterou ani neznám, jen protože to chceš. Jak jsi řekl, jsem dospělý. Nastal čas, žít svůj vlastní život," mluvil pomalu, ale jeho hlas s každým pečlivě vysloveným slovem nabíral větší sílu.

Lucius Malfoy vyskočil z pohovky a postavil se proti svému jedinému synovi. "Dovoluješ si, mi odporovat?" Vyštěkl na něj překvapeně. Něco takového by nikdy nečekal.

"Přesně, otče, dovoluji si," odsekl úsečně Draco, pomalu vstal a s pohledem upřeným na otce do sebe vyklopil zbytek vína. Pak se otočil na podpatku a vydal se pryč z místnosti.

"Draco! Počkej! Nedovolil jsem ti odejít, ještě jsme spolu neskončili!" Rozkřikl se lord Malfoy a tváře mu začaly rudnout. Jeho jindy bezchybné sebeovládaní bylo pokořeno v jediné minutě jeho vlastním synem.

Zastavil se v polovině kroku s rukou položenou na klice. "Pleteš se, otče. Skončili jsme."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 28. listopadu 2009 v 14:43 | Reagovat

naozaj pekná kapitola, nemám žiadnu kritiku =D
veeeľmi sa mi páčilo to, ako Draco odporoval otcovi, fakt pekné :)
teším sa na ďalšiu :)
to v ankete: Troll =D, to je fakt úžasné =D=D=D=D

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. listopadu 2009 v 14:53 | Reagovat

Mockrát děkuju, první komentář - jsi asi ze všech nerychlejší a nekritizuješ mě, toho si moc vážím. Díky, díky díky

Zatím prý Troll nejsem :D Což je obdivuhodné - za to vám všem moc děkuju.

3 Neila Neila | Web | 28. listopadu 2009 v 17:06 | Reagovat

Já se zase musím přiznat, že taky jsem nečetla předchozí kapči, ale hodlám to změnit:-) no...jména...Ernon, to mě jednou napadlo, jenže je to zkomolený od jména Ernan z knihy...myslim Vlčice a dívka? od řady knih Moira...a jiné - no to nevím, některá (hodně z nich) se mi ani nelíbí, ale mě už nic nenapadne:-D A Tamara je prostě moje oblíbené jméno:-) Ale moc kuju za pochvaly....pro mě moc znamenají, když jsou od někoho, kdo prostě...no to je jedno:-)

4 lina lina | Web | 28. listopadu 2009 v 17:34 | Reagovat

Draco má mé veškeré sympatie...Clarissa mě rozčiluje...
pěkná kapitola:D

5 Neila Neila | Web | 28. listopadu 2009 v 17:37 | Reagovat

Tak sjem si to přečetla...jako normálně HP FF nečtu, ale je pár výjimek a tohle je jedna z nich...fakt super, a jak se Draco vzepřel otci...(připomínka - Naruto celej zraněnej vstává a říká, že se nikdy nevzdá:-D :-D)....asi bych si měla přečíst i jiné tvé povídky:-)

6 Maya Maya | 28. listopadu 2009 v 18:31 | Reagovat

:-D Dráček se mi jeví ještě víc sympatičtěji než předtím. Ale Clarisse... tej bych nejradši rozmlátila ciferník, natřela fásadu... je úplně pitomá. Jestli se do ní zamiluje, bude chudák. Ale na druhou stranu by ji mohl změnit.
Každopádně je to krásně napsaný, a povedla se ti. I ten styl je jiný :-) ale mě se líbí :-D

7 Asci Asci | Web | 28. listopadu 2009 v 21:42 | Reagovat

ty voe...tak ten mu to nandal...jo...Draco je machr xDxD

8 lilyjames-povidky lilyjames-povidky | E-mail | Web | 28. listopadu 2009 v 22:04 | Reagovat

Páni, oh my ghat! No vypadá to skvěle, začíná se to rzojíždět...honem další, jsem hrozně zvědavá co bude dál, jak to Draco zvládne. no uvidíme co budedál, ale hodně se těším na pokračování!

9 bloody-memories bloody-memories | E-mail | Web | 29. listopadu 2009 v 1:16 | Reagovat

ahoj, na našem blogu zakládáme novou RPG hru. Jestli máš zájem si zahrát přijď se zaregistrovat a pomoct nám rozjet nový fantasy svět...díky
A jinak suoer blog ;-)

10 Nat Nat | Web | 29. listopadu 2009 v 15:30 | Reagovat

ahoj nel, prosimte jak sis pridala obrazek do komentu do toho policka???? :D díky moc

11 lucrecia lucrecia | Web | 27. března 2010 v 14:38 | Reagovat

tak to bylo dost drsny Clarissa i Draco..ale moc pěkny

12 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 19. října 2010 v 17:53 | Reagovat

Sice pochybuji, že by tak jednali.. a jsem sice z Clar zděšená.. ale zaujalo mě to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA