13. Kapitola - Každý má svá tajemství

23. listopadu 2009 v 12:45 | Nel-ly |  Pravé já
Takže další kapitola :D Radím vám, nečekejte nic moc originální. Moje hrdinka, úplněk, vlkodlak, problémy, zachránce - stará písnička, doufám, že se alespoň odlyšuju stylem (zase ten styl :D už se fakt dostávám do problémů)
Jinak - popis Remuse, řekla bych, že si to už konečně zasloužil - je to trochu delší a řekla bych, že i úmornější na čtení, ale i tak doufám, že to přečtete a budete komentovat.



Bradavické pozemky byly zahaleny do stříbrného světla velkého úplňku, kolem něhož se roztahovala tmavá obloha posetá tisíci hvězdami připomínajícími malé zářivé démanty. Jezero, ve kterém se odrážela měsíční záře.
Černý les nahánějící husí kůži a mrazení páteře. Vypadalo to jak z pohádky, tajemného magického příběhu plného kouzel, v jakém se také středověký hrad a jeho obyvatelné nacházeli.
Casy seděla na břehu jezera s nohama pevně přitisknutýma k tělu, sledovala klidnou hladinu vody a přemýšlela. Myslela na Lily, její vztah k Jamesovi a na jeho vztah k ní. Dnes se zachoval skvěle, jako dospělý člověk a Lily? Snad už si uvědomí, jak moc se k sobě s nebelvírským chytačem hodí a dají se dohromady. Po dnešku se všechno zdálo být na dobré cestě, konečně. Jejich vztah však nebyl tím jediným, co Casy běhalo hlavou. Její myšlenky okupovaly i další věci. V první řadě její druhý černovlasý spolubydlící, ale to nebyla žádná novinka. V tuhle chvíli se ale do popředí dral další mladík, tentokrát se světle hnědými vlasy a milým úsměvem v bledé tváři.

Remus Lupin, i když v téhle chvíli Casy zajímalo spíš jeho tajemství a spojení mezi ostatními jejími přáteli. Dnes ráno vypadal ještě hůř než dva dny předtím, kdy si toho poprvé všimla. Byl celý bledý, na čele mu naskakovaly krůpěje potu, přestože se klepal zimnicí a stěží se udržel na nohou i tak jí znovu tvrdil, že je jen přetažený a trochu nachlazený. Chtěla se ho znovu začít vyptávat, ale přišli kluci a odvedli hovor jinam. Spolupracovali doopravdy dokonale, až příliš. To tajemství, které se před ní snažili utajit, muselo být velice důležité a ona ho prostě chtěla zjistit. Ne, že by byla tak vlezlá, byla prostě přirozeně zvědavá. Tomu se přeci nikdo nemohl divit, i když sama by asi byla dost překvapená a především rozčílená, kdyby se někdo hrabal v jejích tajemstvích a že jich nebylo málo.
Casy si hlasitě povzdechla. Proč všechno musí být tak těžké? Dala by cokoli za to, aby mohla svým přátelům říct pravdu. Svěřit se Lily, že jí matka s otčímem chtěli zasnoubit proti její vůli za muže, kterého ani neznala. Mohly by si o tom promluvit, jako dvě dobré kamarádky, probrat to všechno. Lily by jí určitě politovala a uklidnila, tak moc se jí chtěla se vším svěřit, promluvit si, říct jí o Meuw. Tak moc to bolelo a ona musela stát proti všemu sama. Vyrovnat se s tím v osamění a ve lžích, které ji stále víc odcizovaly od okolí, od jejích přátel.
Chtěla přijít za Jamesem a ukázat mu pravdu, on byl první, kdo ji pochválil a uznal její sílu i přesto, jak vypadala. Jak by se asi tvářil, kdyby věděl, že ten skvělý brankář, jak sám říkal, je Casy? Dívka.
Chtěla si konečně promluvit na rovinu s Remusem, on by jí určitě poradil. Byl tak chytrý, vnímavý a milý, doopravdový přítel, který vždy stál za kluky. Byl sice slabší než James nebo Sirius, ani tak nadaný a hezký. Chlapec z chudé bezvýznamné rodiny, který vyrůstal sám, vždy bez přátel. Kluci pro něj byli něco, jako sen. Sen, který se zdál tolik dlouhých let. Sen, který se však nikdy neměl stát skutečností a pak přišli oni. Odvážní, hezcí, bohatí, významní, mocní, milovaní, obdivovaní hrdinové školy. Tolik se od Remuse lišili, představovali všechno, co chtěl, čím chtěl být a čím se nikdy neměl stát a tak žil v jejich stínu a přesto byl spokojený. Přijali ho, uznali jeho existenci, stali se jeho kamarády, poprvé v životě nebyl sám. Casy nechápala důvod, proč byl Remus tak bojácný. Ne, že by v sobě neměl sílu nebo odvahu. To ano, ale chybělo mu sebevědomí, jedna z vlastností, která ho od kluků tolik odlišovaly.
Remus Lupin nebyl, jako ostatní chlapci jeho věku. Nikdo sice nemohl popřít, že by nebyl hezký, ale bylo jen málo těch, kteří by si toho všimli a těch, kteří si to připustili, bylo ještě míň. Jeho bledá nezdravě vypadající kůže posetá stovkami malých jizviček a velkých hlubokých šrámů, dívky spíš odpuzovala, než aby v nich vyvolávala lítost. Delší světle hnědé vlasy v malém culíku nikoho nezaujaly na první pohled kvůli matnosti, přesto byli hedvábně jemné, ale to, co prostě muselo zaujmout každého, byly jeho oči, zlatavě měděné otvory do jeho duše, jenže aby mohlo na dívku zapůsobit jejich kouzlo, musela dostat šanci se do nich pořádně zahledět a něco takového se nepovedlo skoro nikomu. Zatímco James a Sirius chodili po hradě se vztyčenou hlavou a jejich oči jiskřily po okolí a na první dokázaly zaujmout desítky lidí. Remus se neustále díval do země, jeho záda bývala až příliš často shrbená pod tíhou povinností, úkolů a knih. Mírné zlatavé jiskřičky jeho očí se třpytily slaběji než ty v očích jeho spolužáků, ale s takovou nezdolnou silou, že každého, komu se povedlo do nich pohlédnout, naplňovaly úctou a pokorou. I Casy to pocítila, když se k němu konečně dostala blíž. Trvalo to dlouho a trvalo by to mnohem déle, kdyby James nestál pevně za ní.
James, který byl ochoten věřit, že se dobro nachází v každém člověku. James, který ji přivedl mezi ně, přijal ji, měl ji rád a stál za ní. Ten, kterému celou tu dobu lhala, podváděla ho a který jí i nadále věřil. Casy se za tu dobu, co byla v Bradavicích, velice změnila. Nevěděla však, jestli k lepšímu. Ty desítky lží a podvodů na její duši zanechaly nesmazatelné stopy.
Tolik by se chtěla svěřit svým přátelům - Lily, Jamesovi, Remusovi a… pak tu byl ještě Sirius. Tak moc se jí podobal, ale nebyla si jistá, jestli by jí dokázal tu zradu odpustit. Jistě, pro všechny to jednou bude veliký šok, ale Casy doufala, že jí to jednou prominou. Nakonec, byli přeci přátelé a tohle přátelé dělali, odpouštěli si navzájem své chyby. Uvědomovala si, že její podvod je mnohem závažnější a přesahuje solidaritu přátelství, přesto doufala. Co jiného jí také zbývalo?
Jenže se Siriusem to bylo vždy něco jiného. Byl jí blíž než všichni ostatní. Tolik se od nich odlišoval, tolik se jí podobal. Nevěřila mu a moc dobře si uvědomovala, že ani on jí. Byla přesvědčená, že pokud existuje někdo, kdo jí nikdy nedokáže odpustit tak dlouhé lhaní a podvody, je to on a proto se ho začínala víc bát.
Casy se pomalu zvedla na nohy a přitáhla si černý plášť víc k tělu. Začínalo být doopravdy chladno. Nebylo to ani moc překvapivé, seděla u jezera už pěkně dlouho, mohlo být něco po půlnoci a velký úplněk jehož stříbrná záře pokrývala rozlehlé bradavické pozemky se zrovna dostal na svůj vrchol. Nádhera, pomyslela si a rty se jí zkroutily do spokojeného úsměvu, přesně takhle si představovala starobylou školu čar a kouzel.
Pomalu se vydala směrem k hlavní bráně, když najednou uslyšela hlasité tklivé zavití. "Co se sakra děje?" Otočila se rychle kolem své osy a rozhlížela se po temných pozemcích, pak zahlédla pohyb. Na prázdném travnatém prostranství, mimo ostatní stromy a daleko od stěn hradu stála velká vrba a pod ní… "Co je to?" Zašeptala potichu Casy a přivřela oči, jak se snažila zaostřit na to tmavé místo u paty širokého kmene. Aniž by si to uvědomovala, udělala několik kroků v před, blíž k vrbě a dál od hradu, její zvědavost vyhrála nad strachem, jako vždy. Nemohla odolat, měla nutkavý pocit, že prostě musí zjistit, co se děje, i když netušila proč. Další pohyb, to se ta vrba…. Počkat cože? Pohnula? To snad ne! To přeci není možné. Casy byla u vytržení a nevědomky se posouvala stále blíž, aby měla lepší výhled. Znovu! Zase se pohnula, tentokrát dokonce celý kmen, jakoby - jakoby na někoho útočila. Casy však v té tmě nedokázala rozpoznat, jestli se u vrby nachází ještě něco dalšího, co by takovou reakci způsobilo a hlavně si neuměla představit, co a proč by dokázalo něco takového, jako donutit strom k útoku. Jistě, v kouzelnickém světě nebylo skoro nic nemožné, ale aby obyčejná stará vrba začala sama od sebe útočit na neviditelného nepřítele? To podle Casy nebylo možné ani ve světě čar a kouzel, v kterém vyrůstala.
Zhluboka se nadechla a vytřeštila oči, když se vrba zastavila v půli pohybu a z pod ní, z jejích kořenů, vylezly tři, tmou zahalené, postavy. Cítila, jak se jí rozbušilo srdce. Trochu se skrčila a pomalu, s očima stále upřenýma daleko před sebe, se vydala směrem k vrbě. Uvědomovala si, že by měla radši co nejrychleji zmizet, ale nemohla si pomoci, bylo jí jasné, že to nejsou lidé, ale co tedy? Pravou rukou v kapse hábitu nahmatala hůlku a pevně ji uchopila. Bylo tak úžasné vědět, že ji má kdykoli po ruce, bez ní neudělala ani krok. Litovala sice, že ji bere jako zbraň, ale neměla na výběr. Zbraně neslouží jen k útokům, ale především k obraně a Casy se musela chránit.
Když už byla asi padesát metrů od vrby, zastavila se a schovala se za malé křoví. Znovu zalapala po dechu. To, co se tu dělo, ať to bylo cokoli, se zdálo být čím dál divnější. Před ní stál velký jelen s obřím parožím, černý pes s bílými ostrými tesáky a - vlkodlak.

"Bože," zašeptala potichu a sledovala to děsivé zvíře. Byl hodně podobný vlkovi, na první pohled skoro nerozeznatelný, ale větší, mnohem větší než obyčejní vlci, kteří běhali po lesích. Hlava se zdála o něco větší, ale kratší než u vlka, tesáky se podobaly velkým ostrým kůlům zaraženým v mohutných dásních. Jeho zadní nohy byly svalnatější, než bylo zvykem u ostatních šelem, Casy byla přesvědčena, že by se dokázal bez problému postavit na zadní. Nejvíc ji však zaujaly jeho až neuvěřitelně zlatavé oči - zdálo se jí, že je zná, ale odkud? Pak vlkodlak zvedl hlavu a zavěřil. Casy si rukou zacpala pusu, ne že by něco takového mohlo pomoct, ale stejně. Pak se k ní otočil a ona spatřila to zlaté zuřivé světlo. Casandra zmrzla v půli pohybu, nemohla se ani hnout, jen dál hleděla do těch děsivých očí, které jí naháněly hrůzu a zároveň se jí zdály tak povědomé. Udělal několik kroků směrem k ní. Ty dvě velká zvířata vedle něj byla zrovna otočená na druhou stranu a sledovala nějaké šustění za jejich zády. Všechno se stalo tak rychle - během zlomku sekundy. Casy se zhluboka nadechla. Vlkodlak se rozběhl směrem k ní. Nechápavě na něj zírala a pak se dala na útěk, i když si moc dobře uvědomovala, že něčemu takovému nemá šanci uniknout.
Po chvíli rychlého běhu, kdy cítila, že ji bestie dohání, zakopla o nějakou díru v zemi a prudce se svalila na zem. Nevnímala bolest kotníku ani hlavy a co nejrychleji mohla, se otočila - bylo by lepší, kdyby to nedělala. Pohlédla do zlatavých hrůzostrašných očí vlkodlaka, jehož čelist plná bílých tesáků byla jen několik desítek centimetrů od její tváře. Bestie rozevřela tlamu a zařvala, až Casy ucítila, jak jí na tvář dopadají desítky slin. Pevně zavřela oči a připravila se na smrt, už skoro cítila, jak se jí jeho špičáky zařezávají do krku a v duchu se modlila ke všem dobrým duchům.
Říká se, že těsně před smrtí vám před očima proběhne celý život. Casy se usilovně snažila vzpomenout si na něco hezkého, umřít s myšlenkou na své přátele a na to, že už se brzy setká se svým milovaným otcem. Nedokázala však myslet na nic jiného než na tlamu plnou ostrých tesáků, která se nad ní skláněla a na to, že její život skončí ve chvíli, kdy byla konečně šťastná. Pak jí na mysli vytanul jediný obličej, jediné jméno.
Už skoro cítila ostrou bolest na svém krku a tmavou krev, která jí těch několik setin sekundy bude stékat po kůži, než konečně zemře. Jenže se nic nestalo. Uslyšela hlasitou tupou ránu a pak vlčí zavytí. Odhodlala se otevřít oči a uviděla černé nebe poseté miliony hvězd a velký děsivě krásný kulatý měsíc. Další zavytí, tentokrát dál od ní. Pomalu se zvedala na loktech a přitom otočila hlavu. Pohled jí padl na velkého černého psa, který stál na zadních a drápy se zarýval do vlkodlakovy srsti. Casy se nebyla schopná hnout, jen překvapeně zírala na ten neuvěřitelný, nevídaný boj. Byla tak fascinovaná obrazem před sebou, že si ani nevšimla velkého jelena, který přispěchal psovi na pomoc.
Nakonec se Casy konečně dokázala vzpamatovat a došlo jí, že by tady neměla tak sedět. Netušila, co přimělo psa a jelena postavit se vlkodlakovi. Neuměla si vůbec představit, jak je něco takového možné, ale moc dobře věděla, že vlkodlaci jsou krvežíznivé bestie, které vraždí lidi na potkání a že stačí jen jediné kousnutí a člověk bude dokonce života tím samým. Konečně v sobě našla sílu a pokusila se zvednout na roztřesených rukách, už byla skoro na nohou, když se jí podlomila prvá noha a ona znovu upadla do trávy. Natáhla se ke svému pravému kotníku, ale jen co se ho dotkla, bolestivě ucukla. Byl celý nateklý, tahle noha ji dnes už určitě neunese. Casy potichu zaklela, klekla si na kolena a po čtyřech zamířila směrem k hradu.
"Chasi! Chasi!" Překvapeně se otočila za známým hlasem.
"Siriusi?" Zašeptala roztřeseným hlasem a posadila se na zem.
"Jsi v pořádku? Panebože, Chasi, co si tu, sakra, dělal!" Byl očividně zraněný, i když si stačila všimnout, že četné kravavé šrámy, které pokrývaly jeho obličej, jsou jen povrchové. Aspoň, že tak.
"Siriusi, co tady děláš. Co se ti stalo? Musíme rychle pryč, je tam vlkodlak a…"
"Jo, já vím. Odvedu tě zatím do bezpečí, pak se musím vrátit a pomoct Dvanácterákovi, sám to nezvládne."
"Cože vrátit - ale - dvanácterákovi? To," koktala Casy, vůbec nic nechápala. Co se tu, u všech svatých, děje? "Pa-ne-bo-že," zašeptala potichu, když jí to konečně došlo. "To - to - vy, James - James je ten jelen a - a - ty si…"
"Ano, ale tohle můžeme probrat jindy. Musím tě dostat do bezpečí. Úplněk zajde až za pár hodin, do té doby je to venku nebezpečné, když je R - když je nehlídaný. Pojď," chytil ji za ruku a vytáhl na nohy, s bolestným zaúpěním se znovu svezla na zem. "Co se děje?" Vyštěkl naštvaně, zřejmě ho celá tahle situace - její přítomnost - pěkně rozzuřily. Casy se mu vůbec nedivila.
"Nemůžu chodit, asi jsem si vyvrkl kotník."
"A sakra, ukaž," než stačila zareagovat, ucítila jeho ruce na své noze. Bála se, že jí znovu způsobí bolest, ale jeho dotyk byl jemný, až ji to překvapilo. "Máš ho celý oteklý, může být i zlomený, ale to nepoznám. Odnesu tě do hradu."
"Ne, počkej, musíš - musíš pomoct Jamesovi. Říkal si přeci, že to sám nezvládne. Já se o sebe postarám."
"To jistě, odplazíš se po čtyřech. Nemel blbosti a chyť se mě kolem krku."
"Cože?"
"Odnesu tě."
"Copak ses zbláznil? To -"
"Myslím, že takovou tyčku, jako seš ty zvládnu bez problému. Řekl bych Červíčkovi, ten je stejně k ničemu, ale asi by to asi nezvládl."
"Peter? On je tu taky, ale…"
"Konec vyptávání, jestli mi chceš pomoct, tak se mě chyť. Hned!"
Casy mu ze zadu obtočila ruce kolem ramen a Sirius ji vzal na záda. Šel, jakoby vůbec nic nevážila, i tak po chvíli rychlé chůze začal zhluboka oddechovat a jeho krok se zpomalil. Casy byla sice lehká, ale přesto něco vážila a on už byl unavený a zraněný po souboji s vlkodlakem.
"Tady stačí," ozvala se, když došli do vstupní haly.
"A jak se dostaneš do schodů?" Odsekl a pokračoval v cestě.
"Běž pomoct Jamesovi, pak se pro mě vrátíš."
"Mohl by tě tu najít Filch."
"No a co?"
"Co bys mu řekl?"
"Já nevim - něco si když tak vymyslim. Třeba, že jsem spadl ze schodů. To je jedno."
"Fajn," zastavil u paty jednoho ze schodišť a Casy se sesunula na zem. Ještě se na ní na chvíli otočil, shrbil se a pohlédl jí upřeně do očí. Děkovala bohu, že stojí, jinak by se jí z toho pohledu podlomila kolena. "Vrátím se co nejdřív."
"Siriusi," zašeptala, když se začal otáčet. Znepokojivě na ní znovu pohlédl. "Dávej pozor." Netrpělivě kývl hlavou. Vykulila oči, když se v mžiku přeměnil ve velkého černého psa, který vyběhl na bradavické pozemky, zahalené do tmy.
Casy si zhluboka povzdechla. Zjevně nebyla jediná, kdo měl velké tajemství. Všechno se začalo komplikovat.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 23. listopadu 2009 v 16:36 | Reagovat

juuuuj, nádhera :-):-) krásna kapitola fakt sa ti podarila, nemám slov :):D
tesim sa na dalsiu :):):):)
PS: už je 11. kapitola ku Alex :)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 23. listopadu 2009 v 16:37 | Reagovat

PS 2: ešte raz, pekná kapitola :D

3 Asci Asci | Web | 23. listopadu 2009 v 17:02 | Reagovat

skvělí :-D...takže v příští kapitole by už mohlo být to že jim řekne taky svoje velké tajemství....by bylo super :D:D

4 maya99 maya99 | Web | 23. listopadu 2009 v 19:38 | Reagovat

Páni... to byla naprosto úžasný. Ten popis atmosféry, Remus, vlkodlak, to, jak čekala na smrt. Kdybych tě měla nablízku, asi bych ti líbala ruce, protože je to nádherný...áááá....
Tak teď by mohla nastat kapitola pravdy, ne? Všechno by si vyříkali, dala by se se Siriem dohromady a já bych byla šťastná jako blecha. Co tomu říkáš? Dobrý ne? :-D
A ty to uskutečníš... Jo, přesně tak. Takže jsme domluvení :-D
Vážně krásné a doufám v brzké přidání další kapči, protože mně takhle krátký prostě nestačej. Kdyby to bylo tak na 1000 stránek, vůbec bych si nestěžovala :-D

5 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 23. listopadu 2009 v 19:47 | Reagovat

som rada ze sa ti paci j dess aj kapitola :D
to nie je uplne biela, je to siva, netaha to tak oci, vies? som rada, ze sa ti paci dess :)

6 Nel-ly Nel-ly | 23. listopadu 2009 v 20:12 | Reagovat

To je skvělý, já začínám mít pocit, že proti téhle povídce všichni něco máte :D každý chce, aby se odhalila a všechno skončilo - to vůbec není hezký :-( a já se na vaše názory s prominutím vykašlu (hodím na vás sovu :D atourská práva - Jaune) a budu si dělat, co chci :D
ALe i tak mockrát děkuju za komentáře a doufám, že budou přibýta i dál - ale tenrokrá povzbudivý ;-)

7 Nessa Nessa | Web | 23. listopadu 2009 v 20:39 | Reagovat

jo, vykašli, protože mě to strašně baví číst a doufám že to budeš ještě dlooouho psát =) sice se taky děsně těšim, až to bude apsoń někdo z nich vědět, ale i tak.. prostě piš piš =)

8 Nakira Nakira | Web | 23. listopadu 2009 v 20:50 | Reagovat

Nádhera. Nemám  slov. Tahle povídka mě hrozně moc baví :-) Těším se na další pokračovaní xD Kdy bude??

9 Nel-ly Nel-ly | 23. listopadu 2009 v 21:01 | Reagovat

Nessa: Děkuji, tak konečně někdo :D
Nakira: Až mě políbí může :-P Ne, vážně - teď jsem se tak trochu zasekla :D Vždycky,když dopíšu kapitolu napíšu si pro jistotu hned kus pokračování, abych mohla navázat. Tentokrát ho nemám... ale doufám, že mi frekvence zatím vydrží :D

10 Jaune Jaune | Web | 24. listopadu 2009 v 8:25 | Reagovat

:D jojojo! jen po nich tu sovu hoď! jestli teď všechno odhalíš a skončíš povídku tak se asi neznám... i když v komentu u minulé kapitoly jsem říkala něco jiného... zapoměň na to :)))
nemůžu se moc rozepisovat, píšu z hodiny informatiky, takže ve zkratce - dokonalost! úžasný, jediněčný, bezvadný na entou... ten remus... ty Casyiny pocity... prostě nádhera:)))
musím končit... tak pa a těším se na další kapitolu :)

11 Black horse Black horse | Web | 24. listopadu 2009 v 16:45 | Reagovat

Jenom jsem ti chtěla říct že máš u mě drabblík, snad ti nevadí že ti to tu píšu, promiň ,papa!

12 lina lina | 24. listopadu 2009 v 16:54 | Reagovat

ještě, že jsem nemocná:D
nikdo na mě nehází žádný učení a já si můžu v klidu číst...
Nádherná kapitola, úžasná, dokonalá *došli jí superlativa*

13 lilyjames-povidky lilyjames-povidky | E-mail | Web | 24. listopadu 2009 v 17:06 | Reagovat

Skvělé, dobře popsané Casyny pocity, jako vždy, jen tak dál...budu se těšit!

14 nat nat | Web | 24. listopadu 2009 v 17:16 | Reagovat

....ღღღღღღ......................ღღღღღღ
..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ
..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ
..............ღღღღღღღღღღღღღ
....................ღღღღღღღღღ
........................ღღღღღღ
...........................ღღღღ
............................ღღღ
.............................ღღ
..............................ღ
............................ღ
.........................ღ
......................ღ
..................ღ
.............ღ
.........ღ
......ღ
....ღ
......ღ.......................ღ....ღ
..........ღ..............ღ...............ღ
..............ღ......ღ.....................ღ
...................ღ........................ღ
................ღ.......ღ..............ღ
..............ღ.............ღ....ღ
.............ღ
...........ღ
..........ღ
.........ღ
.........ღ
..........ღ
..............ღ
...................ღ
..........................ღ
...............................ღ
.................................ღ
.................................ღ
..............................ღ
.........................ღ
..................ღ
.............ღ.........ღ
.....ღ
...ღ
.ღ.............................ღ....ღ
ღ..........................ღ...........ღ
.ღ......................ღ................ღ
..ღ...................ღ..................ღ
...ღ....................................ღ
.....ღ................................ღ
........ღ.........................ღ
...........ღ...................ღ
..............ღ..............ღ
..................ღ.......ღ
.....................ღ..ღ
Tohle pošli všem svím ♥ SB ♥ jestli je máš ráda jak ja tebe !!!

15 Nakira Nakira | Web | 24. listopadu 2009 v 18:07 | Reagovat

[9]: Tak já se budu modlit ke všem svatým Pobertům, aby tě z každé strany políbili a ty napsala novou kapitolu xDxDxDxD. Jako tvého hlavního vysílače ti posílám Dvanácteráka ( ty jeho parohy jsou jako antény, snad místo přijímání tvých SOS frekvencí ti pošle myšlenku na pokračování xDxDxD) Ty vole, já a moje teorie xDxD Raději nečíst xDxD.

16 Nel-ly Nel-ly | 24. listopadu 2009 v 20:12 | Reagovat

:D Mockrát děkuju všem
Nakira: tvoje myšlenkový pochody jsou podle mě naprosto úžasný :D jen tak dál (ty moje radši nezveřejňovat - nikdo mě totiž nikdy nechápe) polibek od pobertů? ještě k tomu od Jamese, kterého mám nejdradši? :D BERU!!!

17 maya99 maya99 | Web | 25. listopadu 2009 v 20:06 | Reagovat

Nel-ly: Opovaž se na mě něco házet a kor nějakoýho opeřenýho ptáka, jsem alergická :-D
Samozřejmě, že nechci, aby to skončilo, jenomže to, jak to napínáš... to je prostě k nevydržení. Já jsem vždycky natěšená, jak budou reagovat a ty zase nic. Ach jo, na jednu stranu bych moc moc chtěla její odhalení a na druhou nechci, aby to skončilo. To je děs...

18 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 19:45 | Reagovat

Konečně odhaleno :)
Mimochodem, divím se, že zprávy o jejím útěku nejsou ani v novinách :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA