11/2. Kapitola - Život přináší mnohá překvapení

16. listopadu 2009 v 14:25 | Nel-ly |  Pravé já
Doufám, že nikdo nečekal žádné vrcholné vyvrcholení, tohle totiž nemám v povaze :D já vždcky všechno hezky pomalu.
Tuhle kapitolu bych ráda věnovala své vyděračské partnerce Maye, vydírané spisovatelce Jaune, věrné komentátorce Lily a všem ostatním co se mnou a Casy i nadále zůstávají.



"To nevadí, můžeme - můžeme si přivést partnery," zašeptala Lily a zrudla jako rajské jablíčko. V tu chvíli Casy konečně došlo o co vlastně jde. Lily jí zvala na večírek, jako - no to snad ne!
"Víš Lily já… totiž ty a já… my… nemyslím," začala Casy koktat a horečně uvažovala, jak to své kamarádce vysvětlit, aby ji neurazila.
"Ne!" Vykřikla Lily hlasitě až sebou Casy překvapeně cukla. "Tak jsem to nemyslela. Napadlo mě, že bychom spolu mohli jít, jako kamarádi. Jen jako kamarádi, víš, já - takhle jsem to nemyslela, vážně. U Merlina! Ne. Jsi můj kamarád, skvělý kamarád a…"
"Chápu, promiň. Spletl jsem se," usmála se na ní Casy a zjevně si oddychla. Nechtěla další problémy. Už ne.
"To by ti to tolik vadilo?" Zeptala se jí k jejímu překvapení Lily a propalovala ji pohledem.
"Já, totiž, cože? Víš, nejsi zrovna můj…"
"Typ. Aha, chápu. No, to je dobře. Vedlo by to jen k zbytečným zmatkům, i když - škoda, že se ti nelíbím ani trochu?" Zkusila to Lily a Casy ucítila, jak začíná rudnout. V životě by jí nenapadlo, že se ocitne v takovéhle situaci.
"Samozřejmě, že líbíš. Jenže," vyhrkla rychle Casy a snažila se rychle rozdýchat.
"Jenže?" Pobídla jí Lily se stále stejným výrazem.
"Jsi moje kamarádka, nejlepší kamarádka, a vlastně tě ani neberu jako… bylo by to divný. Chápeš? Ty a já."
"Jasně, že chápu," rozesmála se po chvíli Lily a strčila Casy do ramene, ta jen úlevně přivřela oči jenže Lily si toho samozřejmě hned všimla. "To jsem tě tolik vyděsila?" Podivila se stále s úsměvem Lily.
"Ne to ne, jen… jsem rád, že jsme si to vyříkali."
"Jasně, že jo. V pohodě. Tak co ten večírek?"
"Jaký večírek?"
"Ten, o kterém jsme se před chvílí bavili."
"Jo, jasně, promiň. Samozřejmě, strašně rád s tebou půjdu, tedy pokud ještě chceš," zašklebila se na ní Casy.
"Jistě, že chci."
"Ale nejspíš nemám žádný společenský hábit," zamyslela se Casy.
"Nevadí, ten seženeš v Prasinkách. Tam se jde v sobotu a večírek je ten den večer, takže všechno, jak má být," zasmála se Lily a přidala do kroku. Blížily se ke knihovně, což vždy znamenalo, že dostala do těla nový elán.
Casy jen zakroutila nevěřícně hlavou. Její první pozvání na večírek, nikdy by nečekala, že to bude vypadat takhle nebo, že jí pozve někdo takový. Život nám přináší jedno překvapení za druhým, pomyslela si Casy s pochmurným úsměvem.

"Takže Prasinky?" Nadhodila Casy s úsměvem, když se spolu s kluky vcházela do vstupní síně, kde už na ně čekal školník se seznamem jmen.
"Jo, Prasinky, jediné naše spojení s okolním světem," zasmál se Sirius a s rukama v kapsách a s arogantně zdviženou hlavou kráčel prostředkem haly, přičemž se za ním otočil snad každý, dívka či chlapec, stojící opodál. Casy se při tom pohledu málem neudržela, vypadal jak plemenný býk, který poprvé vstoupil mezi své stádo. Kluci a mezi nimi Casy se vydali za ním, vždy o krok dva zpátky, aby náhodou králi Bradavic nestáli v cestě.
"Ahoj, už jsem si říkala, kde si," ozvalo se vedle Casy, ta si všimla, že James jdoucí vedle ní se trochu zarazil a pootočil hlavu směrem k ní. "Ahoj, Remusi, Petere… Jamesi," kývla po chvíli jejich směrem Lily a zařadila se vedle nich.
"Ahoj, Lily," usmál se na ní Remus. "Jak to, že tu jsi sama?"
"Čekala jsem, tady na pana opozdilce. Co jste, proboha, takovou dobu dělali. Chápu, že se Black musí připravovat pro ty svoje fanynky a Potter potřebuje hodně práce s udržováním svého účesu, ale že i vy dva?"
"Vždycky jsem věděl, že se ti líbí, tak jak jsou, nechtěl jsem tě zklamat," mrkl na ní laškovně James a pro tentokrát si odpustil oslovení a dokonce i prohrábnutí těch svých úžasných kučer. Za to mu byla Casy doopravdy vděčná, deska na ty jejich hádky neměla náladu. Přesto se Lily už už nadechovala k nějaké peprné odpovědi, ale nedostala šanci ji vyslovit.
"To víš, Lily, nesmíme přeci zůstávat pozadu," zasmála se Casy. "Tak, kam vlastně půjdeme?"
"Ty si vlastně v Prasinkách ještě nebyl, co? No, tak já bych to viděla na poštu, Medový ráj, Chroptící chýši a nakonec Máslový ležák u Tří košťat."
"Řekl bych, že si na něco zapomněla," ozval se James se zaujetím a nejspíš si vůbec neuvědomoval, že mluví se svojí vysněnou kráskou.
"No, jasně," praštila se Lily do hlavy a Jamesovi zajiskřily oči. "Knihkupectví," dořekla nebelvírská primuska nadšeně a Casy se hlasitě rozesmála. Ten Jamesův výraz stál za to, v tu chvíli nejspíš uvažoval jestli jeho milovaná není naprostý blázen. Pochyby o Lilyině psychickém zdraví stály proti neskonalé víře v její dokonalost a sváděly spolu souboj století. Jenže už od začátku to byla prohraná bitva. James Lily miloval a láska mu před lety nasadila na oči ty nejrůžovější brýle a přilepila je kouzlem trvalého přilnutí.
"Já ti nevím, Evansová," přitočil se k nim Sirius, když se konečně dost nepředváděl před dívkami a některými chlapci (i když o to nejspíš nestál, jenže, kdo ví? Sirius Black byl vždy pro všechny velkou neznámou). "Ale řekl bych, že Dvanácterák myslel něco trochu jinýho. Co na třeba takovej Taškář? Nebo třeba ohnivá whisky u Prasečí hlavy? To sou kvalitní podniky."
"Jak jinak, Blacku, u tebe mě to vůbec nepřekvapuje. Vy si běžte, kam chcete. My s Chasem máme jiný plány."
"Plány?" Zamrkal překvapeně James a hlas mu poskočil o několik oktáv výš. Lily si ho zamračeně prohlédla a dál ho ignorovala.
"Musíme jít do toho obchodu. Je to už dnes večer."
"Co je…," zkusil to znovu James.
"Chasei?"
"Jo, jasně, ten večírek."
"Nezapomněl si, že ne?"
"Samozejmě," Lilyino obočí začalo stoupat do takových výšin, že hrozilo, že protrhne kůži na na jejím čele a odletí. "Že ne!" Dořekla důrazně Casy a zářivě se na Evansnovou usmála, pomohlo to, pro zatím. Doopravdy na ten večírek nezapomněla. Jak by taky mohla? Bylo to přeci její první, velice zajímavé, pozvání na ´party´ s jejím tak oblíbeným učitelem ještě oblíbenějšího předmětu. Casy se trochu otřásla, představa profesora Křiklana v zeleném společenském hábitu, jak tančí třeba waltz, byla… no nepředstavitelná.
"Večírek?" Ozvalo se vedle Casy. Překvapeně otočila hlavu a postavila se do obranného postoje, Jamesův tón hlasu byl přinejmenším výhružný.
"Ano, večírek," zašeptala v odpověď a ohlédla se za rudovlasou hřívou své kamarádky, ta už je naštěstí v doprovodu Rema o několik metrů předběhla.
"To, snad, nemyslíš vážně!" Zvyšoval pomalu hlas její (donedávna) nejlepší kamarád (nyní už nejspíš nepřítel na život a na smrt).
"Co máš za problém?" Zeptala se ho potichu Casy a rozhlížela se kolem sebe, nechtěla tady dělat rozruch.
"Co mám za problém? Problém? Ale nic, samozřejmě, že nic. Jen, že ty a Lily jdete na večírek - spolu - to je totiž pro mě trochu novinka, víš? Především, když jsem ji chtěl dneska pozvat!" Teď už skoro křičel a přivolával na sebe pozornost všech okolo stojících studentů, kteří se začínali pochechtávat. Vytočený James Potter, který se nejspíš chystá toho nového kluka zabít. To bude sranda!
"Což by byl ten nejblbější krok, který bys mohl udělat." Konstatovala potichu Casy a pohlédla mu vyrovnaně do očí. Musela trochu zaklonit hlavu, byl doopravdy vysoký, především teď, když se nad ní tyčil, jako nějaký predátor nad svou kořistí. Nadechl se k odpovědi, ale když si všiml jejího klidného výrazu, překvapeně zamrkal a splaskl, jako rozšlápnutá ropucha.
"Jak to myslíš?" Zeptal se už klidným tónem. No jo, zvědavost, ta vždy zvítězí nad ostatními pocity. Tentokrát porazila i Potterovu žárlivost, obdivuhodný výkon.
"Jak asi? U Agrippových trenek, ty si někdy vážně natrvrdlej. Copak vůbec nemyslíš?"
"Já…"
"Nemůžeš jí jen tak pozvat na večírek, vždyť by tě odmítla. Zase!"
"Třeba by tentokrát souhlasila," zašeptal James a najednou se zdál o několik desítek centimetrů menší.
"To si vážně dost věříš," zasmála se Casy. Nebyl to ale smích, jako smích. Spíš takové polo naštvané zaheknutí.
"Ale…"
"Žádné ale, to ti to ještě nedošlo? Nemůžeš jí takhle furt nadbíhat. Zkoušíš to poslední - kolik - čtyři roky? A k ni čemu ti to nikdy nebylo!" Věděla, že je to krutý, ale nemohla si pomoci. Jinak už mu to do hlavy nacpat nedokáže. Musela ho nejdřív rozcupovat na malé kousíčky, aby z nich po sléze mohla složit hrdinu Lilyných snů, i když občas pochybovala, jestli je to vůbec možné.
"Asi máš pravdu," zašeptal zkroušeně James a pohledem se vrýval do země. - Viva! Pochopil! Opěvujeme bohy! - "Ale co má tedy udělat? Nechci ji - ."
"Neztratíš, o to už se postarám."
"Jak?" Zvedl hlavu s novou nadějí a v jeho oříškových očích se znovu začínaly objevovat ty povědomé jiskřičky. - Já vážně neuvěřitelný. - Pomyslela si Casy s úsměvem. - Nikdy se nevzdá, praví Nebelvír. -
"Musíš přijít s někým jiným."
"Cože?!?"
"No, jistě. Pozvi na ten večírek nějakou jinou holku. Bav se s ní, zatancuj si, přines jí punč, ale hlavně si Lily nevšímej."
"Ale, to pak…"
"Uvažuj, Jamesi, uvažuj!" Poklepala mu prstem na čelo. Mohla si to dovolit, byl krotký jako beránek. "Měj se k tý holce, jako byste byli na opravdovém rande. Ale nepřežeň to! Lily se nesmí moc naštvat nebo dokonce urazit. Takže s mírou," mrkla na něj naposledy Casy. Pak se otočila na podpatku a vydala se za rudovlasou vílou. Nikdy by ji nenapadlo, že zrovna ona bude někomu radit ve vztazích.
Život vážně přináší mnohá překvapení, napadlo ji už po několikáté v tomhle týdnu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 16. listopadu 2009 v 14:39 | Reagovat

tato veta ma dostala vypadal jak plemenný býk, který poprvé vstoupil mezi své stádo :D:D:D:D
celá kapitola úúúúplne bomba, som zvedava, skym pojde James na ten vecierok :):):):):)

2 Maya99 Maya99 | Web | 16. listopadu 2009 v 14:45 | Reagovat

Krásný :-) Teď jsem v tý posteli málem roztála blahem, víš to? Prostě super. Ten James... musí bejt tak závistivej, výbušnej a natvrdlej?
Alespoň že nedal Casy do zubů, to by pak dostal on. Mlátit polodívky... to se přece nedělá.
Ó, prostě jedním slovem krása, vážně. Honem prosím další, Nel-linko má :-D

3 Nakira Nakira | Web | 16. listopadu 2009 v 15:44 | Reagovat

Tak na to jsem se těšila xDxD Líbilo se mi, jak Cassy udělala z Jamese totalního trubce xDxDxD Kdy bude další??

P.S.: Mám tě už u sebe v SB :-)

4 nessa nessa | Web | 16. listopadu 2009 v 16:17 | Reagovat

páni, najednou jsem sjela všechny poslední kapitoly, co jsem doteď nečetla a prostě paráda.. jsem strašně zvědavá jak to na tom večírku přežijou a vůbec jak to bude pokračovat..

5 Nel-ly Nel-ly | 16. listopadu 2009 v 17:46 | Reagovat

Mockrá všem děkuji, za to, že čtete, že mě neproklínáte (alespoň ne moc často) a vůbec, že tu jste
Maya: Je to přece James, zamiovanej cvok, polodívka :D to bylo roztomilý - i když chudák holka
Večírek :D no bude to ještě vtipná, abych pravdu řekla, nemám totiž nejmenší tušení

6 Jaune Jaune | Web | 16. listopadu 2009 v 17:52 | Reagovat

polodívky? ježiš, co je to zase za terminus technikus? :D:D skvělá kapitola, jako vždy, ten rozhovor na začátku mezi casy a lily se mi strašně líbil... jak se chudák holka zděsila...
jsem zvědavá, jak dopadne ten večírek... jestli to james opět zvoře nebo se konečně pohne na další level...
takže jen jediná dvě slova: další prosím!

7 Jaune Jaune | Web | 16. listopadu 2009 v 19:13 | Reagovat

btw, dík za věnování, skoro to vypadalo, jako bys se mnou soucítila xD

8 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 16. listopadu 2009 v 19:39 | Reagovat

No teda, James má ale pech, že si to vždy nějak podělá, co? Nojo no, to je život, ale snad mu ples trochu pomůže, jinak bezva kapitola, chci honem další, nemůžu se dočkát, jááá chcí daldšíííí kapitoluuuu!! Takže čup čup, tu povídku mám moc ráda a čekám...

9 xXx...Nagari...xXx xXx...Nagari...xXx | Web | 16. listopadu 2009 v 21:20 | Reagovat

strašně náádherná exkluzivní povídka :D... prosím rychle další kapitolU!:D

10 Maya99 Maya99 | Web | 16. listopadu 2009 v 21:30 | Reagovat

Jaune a Ne-ly: Neurážejte moje termíny!

11 Nel-ly Nel-ly | 16. listopadu 2009 v 22:18 | Reagovat

:D to nebyla urážka, ale oslavné za óchání
terminus technikus :D celkem mi dáváte - tvoříte mi nový slovník

12 Asci Asci | Web | 16. listopadu 2009 v 22:55 | Reagovat

jééé...nádhera...absolutně skvělí :-)

13 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 18:55 | Reagovat

já bych no něčím plácla po hlavě, jako Snape Rona v HP5 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA