1. Kapitola - Nový život

25. listopadu 2009 v 20:22 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
Tak - první kapitola :D Mějte prosím slitování, začátky (po prologu nebo úvodní kapitole) jsou vždycky nejtěžší, nějak musím uvést situaci na pravou míru, všechno vysvětlit a pokusit se charakterizovat postavy. Tahle kapitola mi přijde dost prkenná, ale doufám, že to není tak strašné - což se dovím jen díky vám ;-) a že ty další budou lepší.
(jak si určitě všimntete, text je rozdělený - což znamená, že se děj přesouvá od dění kolem jedné postavy k druhé - snad to bude srozumitelné)



"Už nechci žít takovým podřadným životem. Pocházím ze dvou starobylých rodů, a proto se chci vrátit do Anglie, najít své příbuzné a zaujmout své právoplatné místo," oznámila jí s chladným výrazem ve tváři Clarissa, když se vrátila domů na letní prázdniny po šestém ročníku v kouzelnické škole v Krásnohůlkách.

Caithleen se nezmohla na odpověď. Tohle přece nebyla její malá holčička, kterou držela při procházkách po polích za ruku, kterou učila jezdit na koních a která za ní běhala s dřevěnou dětskou hůlkou a tvrdila, že z ní jednou bude velká lékouzelnice nebo bystrozorka.

"Vážně? Jak to chceš udělat? Nemáš peníze a ani to postavení, o kterém tak pyšně mluvíš, jsi už dávno ztratila. Zůstaň tady, ve Francii, kde je tvůj domov. Najdi si práci, po čase třeba i přítele a buď šťastná," odpověděla jí po chvíli její teta s hraným klidem.

"Mám přeci nějaké peníze. Dědictví po rodičích. Vím, že toho není moc, ale pro začátek to stačí. Za týden mi bude sedmnáct, budu dospělá a budu si dělat, co se mi zlíbí. Vrátím se do Anglie a nastoupím do Bradavic."

"Dělej, jak uznáš za vhodné, ale varuji tě, nebude to tak snadné, jak si myslíš," uvnitř Caithleen zuřila. Co si to ta zpropadená holka zase vymyslela? V posledních letech vůbec nechápala, co se to s její milovanou neteří děje. Odcizovaly se.

"Já vím, že to nebude procházka růžovým sadem, ale zvládnu to. Najdu své příbuzné a zaujmu postavení, které mi patří. Nechci navždy zůstat na nějakém zapadlém francouzském venkově se zvířaty. S tím, co umím a jak vypadám, mám právo, chtít něco víc," odsekla jí Clarissa namyšleně a pozvedla hlavu. Víra v její vlastní nadřazenost se jí v očích zračila takovým způsobem, že vypadala doopravdy impozantně. Caithleen jí však přišlo spíš líto.

"Něco víc? Nevěděla jsem, že ti náš život už nestačí," odvětila klidně její teta. V duchu byla neuvěřitelně překvapená a rozhněvaná. Co si to vůbec dovoluje?

"No tak, tetičko, vzpamatuj se," oslovila ji s takovým pohrdáním a na její tváři nebyla ani stopa po studu. Mluvila pomalu a jasně se stejným nic neříkajícím tónem. "Vím, že ty už si se dávno smířila s takovým životem, ale já ne. Nezůstanu tady, nezničím si život."

"Nezničíš si život," opakovala po ní pomalu Caithleen, snad nikdy nebyla tak překvapená. "Výborně, tak prosím. Jeď si, změň svůj život, buď šťastná."

"Nemusíš se bát, odjedu. Hned, jak mi bude sedmnáct," odsekla jí Clarissa, trhla hlavou, až se jí černé lokny rozsypaly po zádech, jako temný vodopád. Dívka pomalu vyšla schody do prvního patra, kde za sebou prudce zavřela dveře od svého pokoje.

"To snad není pravda," zašeptala zcela překvapená Caithleen a omámeně se vydala do kuchyně, kde se sesunula na dřevěnou židli. Po těch všech letech už byla Caithleen zvyklá na zklamání, jak také ne? Její rodina ji zavrhla, s manželem se rozvedla, syn jí zemřel a teď měla ztratit i Clarissu, svojí jedinou rodinu, svojí neteř - dceru.

o-oo-oOo-oo-o

Rozhlédl se po tmavém pokoji. Bylo to až neuvěřitelné, jak hladce se nakonec všechno vyřešilo, jak šťastně to nakonec dopadlo. Válka skončila. Lord Voldemort padl. Doba temna, snad už nadobro, skončila a on byl konečně volný. Jemně se usmál, ještě před několika měsíci by si ani nepomyslel, že je něčeho tak jednoduchého schopný.

Po bitvě v Bradavicích to bylo pro všechny těžké, začalo hromadné vyslýchání stovek kouzelníků. Smrtijedi byli vězněni ve znovu opraveném kouzelnickém vězení, které také bylo na žádost nového ministra kouzel, Kingsleyho Pastorka, zbaveno mozkomorů. Další desítky čarodějů se jakoby probraly z transu způsobeného buď kletbou Imperius nebo jinými prostředky černé magie. Kouzelníci pocházející z mudlovských rodin byli osvobozeni ze svých vězení, vrácení do života v kouzelnickém světě a začala hromadná, Ministerstvem placená, výroba hůlek. Všechno se pomalu vracelo do normálu stejně, jako jeho život. Vlastně ne, ten se také změnil - k lepšímu.

Na tváři sedmnáctiletého chlapce se objevil upřímný spokojený úsměv takový, o kterém si vždy myslel, že ho ani není schopný. On sám i všichni jeho bližní byli celé hodiny vyslýcháni v jedné z tisíců místností na Ministerstvu, k tomu určených. Snad stokrát se ministerským úředníkům v tmavých hábitech pokoušel vysvětlit důvody svého počínání v uplynulém roce, pokoušel se si vybavit každý svůj krok a rozhodnutí, nebylo to nic příjemného. Před několika lety by si nedokázal představit, že jednou bude sedět v tmavé holé studné místnosti s přísně vyhlížejícím neznámým člověkem, který po něm bude vyžadovat podrobnosti o jeho dosavadním životě, zatímco z druhé stany u dveří bude přecházet hlídající bystrozor, jakoby snad měl nedostudovaný kouzelník šanci uniknout, jakoby snad o něco takového stál. Nebyl přece blázen. Jistě, občas, především od opětovného znovuzrození Pána zla, si připadal, že začíná přicházet o rozum. Svět se točil v šílené rychlosti a on nebyl schopný ho zastavit, rozhlédnout se, samostatně se rozhodnout. V té době bylo všechno řízené krutým osudem a sotva dospělý chlapec stál uprostřed všeho dění a pak to najednou skončilo, během jediné krvavé smutné bitvy, kdy i on ztratil některé ze svých přátel, přesto měl důvod k radosti.

Jeho otec byl zbaven většiny obvinění, protože se během poslední bitvy neúčastnil boje. Přišel sice o velkou část svého majetku, ztratil veškerý svůj vliv, byl zapsán v archivu zločinců a každý týden do jejich sídla přicházely kontroly, které ho prohledávaly doslova od sklepa po půdu. Vyšel z toho však velice dobře. Nemalá část jmění mu zůstala a tu, se svými schopnostmi, byl schopný za relativně krátký čas znovu rozmnožit, což souviselo i s jeho vlivem, protože ať nastane jakýkoliv nepokoj nebo válka, síla starobylého čistokrevného jména zůstává stále stejná. Mezi zločinci bylo i na tisíce jmen, Azkaban praskal v základech a prohlídek se muselo provádět tolik, že stačilo sekat několik týdnů dobrotu a kontroly nakonec přicházeli jen jednou do měsíce a později přestaly úplně. Ano, chlapcův otec ze všeho vyvázl s nehorázným štěstím, ale tak už se to po válkách stává. I největší zločinci, mezi které určitě patřil, nedojdou zaslouženému trestu, protože na to prostě není čas.

On sám na tom ze začátku také nebyl nejlépe, během výslechů sice spolupracoval a nesnažil se nic zatajit, přesto byl až příliš výrazný člen bojů. Poslední bitvy se sice aktivně neúčastnil, ale jeho jméno hrálo roli v mnoha jiných nepokojích a tu v podstatě hlavní, kterou se zapsal do paměti všech zúčastněných, měl bohužel při prvním útoku na Bradavice a při smrti jejich ředitele. Albus Brumbál sice nezemřel jeho rukou, přesto se toho spiknutí, jehož účelem bylo velkého kouzelník zabít, účastnil a nikdo nevěděl, co přesně se stalo, protože ostatní už byli dávno po smrti. Všichni kromě jediného člověka, jeho úhlavního dlouholetého nepřítele. Toho, který mu zachránil život. Světového hrdiny, který mu znovu pomohl, i když nemusel. Harry Potter se za něj přimluvil, Draco si nebyl jistý, jak to dokázal, ale nakonec vyvázl bez trestu. Dokonce jeho jméno ani nezaznamenali do rejstříku bývalých smrtijedů a jejich pomocníků. Nic, stal se bezúhonným studentem sedmého ročníku na škole, kterou se pokusil zničit.

Draco Malfoy se znovu usmál, i když tentokrát spíš pochmurně. Vyvázl ze všech problémů, jeho rodina byla očištěna a on mohl žít život, který mu byl předurčen již při narození. Byl tu však jeden problém. Draco si nebyl jistý, jestli ještě takový život chce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maya99 maya99 | Web | 25. listopadu 2009 v 20:54 | Reagovat

Já se roplývám blahem... a taky jsem rozzuřená na tu malou mrchu. Co si o sobě myslí? Copak toho její teta neměla za ten život dost? To ji musí absolutně všechno vzít?... jsem vzteklá.
Ale Draco... Draco se zdá být docela sympaťák... Jen jsem zvědavá, jestli se opravdu tolik změnil. Ne, že bych ho předtím měla za nějakého krutého Smrtijeda, ale přece jen... byl to rozmazlený spratek. Uvidíme...
Doufám, že brzy přidáš další a všechno se hned kupředu... moc se těším, až se ty dva setkají...

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 26. listopadu 2009 v 14:17 | Reagovat

úúúúžasná kapitola :):):):):):), veľmi sa mi páči, teím sa na ďalšiu :):):)

3 lina lina | Web | 26. listopadu 2009 v 17:03 | Reagovat

Clarissu bych nejradši zabila! Upřímně doufám, že jí jednou docvakne, jaká je to arogantní mrcha:D
Skvěle se to rozjíždí:D

4 Nel-ly Nel-ly | 26. listopadu 2009 v 17:10 | Reagovat

Moc vám všem děkuju ;-)
Jako jedna z hlavích postav Clarissa ještě sehraje svou roli, ale ne každý se dookáže polepšit - tak doufám, že jí budete držet palce, ať se to zrovna jí povede.
Draco - chápu, že se u hodně lidí zapsal, jako záporvná postava, přesně takhle také vždy působil - ale bylo to v něm? nebo jen díky vlivu jeho rodiny a okolí?

5 Black horse Black horse | Web | 28. listopadu 2009 v 10:01 | Reagovat

Mě přijde Clarissa taková teatrální a namyšlená, prostě prvotřídní mrcha a tak to má být... =oP
---------
No, nejdřív jsem si myslela že se jedná o Harryho Pottera, při zmínce o otci jsem to ale byla nucena zavrhnout. Že by Ronald Weasley? Ale když si zmínila majetek a vliv bylo otázkou sekund než mi došlo že se jedná o Draca Malfoy.

Mě se tahle povídka strašně moc líbí, přijde mi úžasná.

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. listopadu 2009 v 12:01 | Reagovat

Mockrát děkuju :D
No, snažila jsem se, aby tak působila, ale ještě to stále není ono - to přijde
S tím Harrym jsi mě potěšilo, mě to tak totiž taky připadalo a chtěla jsem to tak nechat co nejdéle, ale pak už to prostě nešlo...Draco je jeden z oblíbenců z hlavní věkové linie a pokuším se ho brát tak, jak mi vždycky přišel, teď se v tom ještě vyznat :D

7 Daralla Daralla | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 18:35 | Reagovat

Ta Clarissa.. Taková namyšlená mrcha...  Kdyby byla v mí blízkosti a takhle se chovala... No enbyla bych tak klidná, jak hrala Caithleen.. Já bych ji zabila... njn já nesnesu namyšlený lidi :-<...
Draco... Ten mě zaujal.. Moc se ti povedl. Do něj sem se vcítila.. Prostě byl úžasný!!!! Mno já osobně jsem si ho docela oblíbila i v originálu ale tady je prostě boží :)
-------------------------------------------
Povídka se mi moc líbí, vůbec není prkená. Je nádherná!  Nu chyby opravovat nebudu protože jsem si snad žadny nevšimla a navíc dělam sama takže do toho kecat nebudu :P

8 lucrecia lucrecia | Web | 27. března 2010 v 14:30 | Reagovat

to bylo hodně pěkny..clarissa vypadá a pěknou mrchu a draco zas hodně zajímavě že z toho všeho takto vyvázl ale kdo ví co přijde dál

9 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 19. října 2010 v 17:48 | Reagovat

moc se mi to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA