8. kapitola - Dvě strany jedné mince

30. října 2009 v 16:37 | Nel-ly |  Pravé já
Tuhle kapitolu a ještě pár dalších mám už nějakou dobu uloženou v počítači, tak jsem se rozhodla, že alespoň do konce října udržím to svoje nasazení... pro listopad plánuju dokončení minimálně jedné povídky, pro prosine, jak doufám, začátek další povídky, kterou mám v hlavě a pro leden a únor doufám alespoň v dva články - snad mi to vyjde
Čím víc bude komentů tím víc budu snaživější a pokusím se psát :-* a je přece škoda si to přečíst a nenechat alespoň jeden koment, no ne?



"Ahoj," ozval se od dveří chlapecký hlas. Casy zvedla hlavu od objemné encyklopedie formulí, kterou jí Lily půjčila a pohledem přejela černovlasého chlapce od hlavy až k patě.
"Co se stalo?" Zeptala se, když Sirius hlasitě vzdychl a svalil se na postel aniž by si sundal alespoň boty.
"Ale nic," odpověděl jí potichu a znaveně zavřel oči.
"No tak, povídej. Pomůže ti to," zkoušela to na něj Casy s jemným úsměvem.
"Pomůže? Proč si myslíš, že bych to potřeboval?"
"Už ses dneska viděl v zrcadle? Vypadáš strašně," konstatovala Casy a znovu uchopila knížku.
"To je to tak hrozný? Vlastně se ani nedivím," otevřel oči a pomalu se posadil.
"První rande?" Tohle vlastně ani nebyla otázka. Jeho frekvence byla až neuvěřitelná. Skoro každý den se, pokaždé s jinou dívkou, procházel kolem jezera nebo po chodbách hradu a vždycky přicházel vyčerpaný. I když z různých důvodů.
První rande pro něj bylo nejhorší, to chodil unavený se zkaženou náladou. Krásné vysoké blondýnky, brunetky, černovlásky nebo zrzky s dlouhýma nohama, symetrickými tvářemi, jiskřivýma očima a prázdnou hlavou. To byla jeho každodenní společnost, která ho nudila a vysilovala. Neměli nic společného, snad kromě zájmu o svůj vlastní vzhled, i když v tom byl Sirius nejspíš nepřekonatelný.
Casy nedokázala pochopit co na těch dívkách vidí, vlastně to věděla, ale už nepochopila, jak mu může jejich "hezká skořápka" stačit, když si moc dobře uvědomuje, že v hlavě mají mozky maximálně o velikosti vlašského oříšku, některé ani to ne. Jistě, občas se našla chytrá zábavná dívka, jenže Sirius s ní vydržel nejdéle týden a pak jí poslal k vodě. Proč? To byla další věc, kterou Casy nepochopila. Nevyznala se v něm.
Sirius Black, chlapec, který jí dodal odvahu a vůli k životu. Chlapec, o kterém si myslela, že je jí tolik podobný a který se, jak v poslední době zjišťovala, od ní zároveň tolik lišil. Byli jako oheň a voda, rub a líc jedné mince, jing a jang - dvě poloviny jednoho celku, které se nikdy nesetkají a přesto se dokonale doplňují. Nemůžou existovat jedna bez druhé, ale zároveň jsou si pravým opakem.
Sirius si liboval ve společnosti mnoha lidí, především krásných dívek, vždy byl středem pozornosti, často se choval arogantně a namyšleně. I když stále opakoval, jak moc se liší od své rodiny, zdálo se, jako by se jí snažil dělat čest. Ne, nebyl zlý, jenže nebyl ani hodný. Nic není nikdy úplně bílé nebo úplně černé. I v černé magii se najde špetka té bílé a naopak. Nikdy by bez sebe navzájem nemohly existovat. Něco takového je v každém člověku.
Každý hrdina musí mít nějakou slabost. Každý vrah má v sobě, i když třeba hluboko, kapku soucitu. Každý milenec má v srdci špetku nenávisti. Rozhodující ale je kolik toho v sobě má a jak moc je tím jednotlivec ovlivněn.
V Siriusovi se mísila temnota s čistotou v takové míře, že se v něm Casy ztrácela. Ne, nepatřil do Zmijozelu, to určitě ne. Přesto měl hodně vlastností, které by ho tam zařazovaly. Toužil po pozornosti, obdivu a úctě svého okolí, dokázal být krutý ke svým nepřátelům, bezohledný k dívkám a všem svým chováním jasně dokazoval, že pochází z významné starobylé bohaté čistokrevné rodiny.
Moudrý klobouk ho před lety poslal do Nebelvíru, do koleje jejíž vlastností si každý vážil a on je měl všechny. Byl odvážný, spravedlivý a nesobecký. Kdykoli měl někdo z jeho přátel problém, okamžitě jim přispěchal na pomoc bez ohledu na sebe. Vždy se postavil za slabší, když bylo potřeba. Pokaždé, byl na správném místě a na správné straně, jako pravý příslušník své koleje.
Přesto se od ostatních lišil, možná proto byl tak zajímavý. Ne, nemohlo to být jen jeho zevnějškem. Pro své okolí byl jedním velkým tajemstvím, i když byl všem neustále na očích. Dokázal hodiny a hodiny bavit své okolí a přesto znal bolest, utrpení a nenávist svých blízkých. Jeho srdce bylo plné hlubokých ran, které se nikdy neměly zacelit nicméně bylo vždy otevřené jeho kamarádům. Kamarádům, ale žádné dívce. Dával dívkám svoje tělo a mysl, ale nikdy ne své srdce a duši.
V tom se lišil od ostatních. Od zamlklého Remuse s jeho utrpením. Od veselého Jamese s jeho otevřeným srdcem pro každého. Od ustrašeného zbabělého Petera s jeho bezduchým následováním silnějších. A od samotné Casy.
Casandra Eleanor DeLafoy-Calveterová, dívka s nízkým sebevědomím, které nikdy neměla dost odvahy postavit se svým rodičům. Dívka, která toužila po klidném obyčejném životě. Dívka, která zapírala svůj čistokrevný původ, protože se za něj styděla. Dívka, která měla velké citlivé srdce, ale bála se ho otevřít. Dívka, která nikdy nechtěla být středem pozornosti a držela se raději stranou. Dívka, která se mu tolik podobala a zároveň se od něj tolik lišila.
"Jak si to poznal?" Zeptal se Sirius překvapeně a vytrhl jí ze zamyšlení.
"Co, jak jsem poznal?"
"No, že to bylo první rande."
"Vždycky takhle vypadáš po první schůzce, po druhé už je to lepší, to už se s ní nemuší tolik bavit a potřetí ještě lepší, to už se nebavíte vůbec," konstatovala Casy klidně. Už s ním nějakou dobu žila v jedné místnosti a trávila s kluky většinu času. Vlastně moc jiných lidí, kromě Lily, ještě neznala. Byla nová a Bradavičtí studenti se jen těžko smiřovali s nováčkem, nepatřila mezi ně, možná kdyby nenastoupila až do sedmého, posledního ročníku, ale takhle? Byla klukům doopravdy strašně vděčná. I když už se navzájem znali šest let a tvořili pevnou partu, přijali jí. Patřila mezi ně, bez výhrad nebo překážek. Patřila do patry, měla přátele, poprvé v životě.
"Páni, jak tohle všechno víš? Vždyť..."
"Poslouchám a dívám se."
"Kluci, dokonce ani James, by si něčeho takového nikdy nevšimli," zašeptal a v jeho hlase byl slyšet obdiv.
-A sakra! Casy, ty krávo! Copak ses úplně zbláznila? Říkat něco takovýho, samozřejmě, že si toho James s ostatníma nevšimli, jak asi? Jsou to kluci, stejně jako ty!- Nadávala si Casy v duchu. Věděla, že to bude těžké, ale nenapadlo jí, že až tak moc.
"No jo, vyrůstal jsem jen s matkou, znáš to. To bude nejspíš tim, vždycky měla tendece všechno probírat a já si na to zvykl," vymýšlela si Casy a snažila se nasadit mužný nezaujatý tón, ale moc jí to nešlo.
"Jo asi máš pravdu," kývl Sirius po chvíli souhlasně hlavou.
-Merline! Díky!- Málem se úlevou zhroutila na postel.
"Tak kdo to byl tentokrát?"
"Elain Cooková."
"Děláš si legraci? Jako fakt? Vždyť je...," rychle se zarazila. To co měla na jazyku, nebylo zrovna nejslušnější.
"Pitomá? Já vím, ale má tak úžasnou postavu, že jsem se to rozhodl zkusit. Bože! Takhle dluhej večer jsem snad ještě nikdy nezažil, bylo to horší jak trest u McGonagallový bez Dvanácteráka a to už je co říct."
"Pitomá?" Zvedla Casy obočí. Jestli bylo nějaké vyjádření o Elain Cookové nepřiměřené, tak to, že byla pitomá. Elain byla ta nejhloupější bytost, kterou kdy Casy potkala a to už bylo co říct, protože celých šest let strávila v Kruvalu plném nabubřelých arogantních....blbců. "O čem jste si povídali?"
Sirius jí zpražil tak nepříjemným pohledem, že jí až naběhla husí kůže.
"Promiň, jen mě to zajímalo. Z čistě vědeckých důvodů."
"Tak z vědeckých, jo? A co zkoumáš?"
"Vlastně si ani nejsem jistý, jestli se svojí mozkovou kapacitou vůbec dokáže sestavit kloudnou větu. Hodně o tom pochybuju."
"Když to bereš takhle, tak už se nedivím, že ještě nemáš holku," usadil jí Sirius nevrle.
"Ještě, že k činnosti, kterou s ní chceš dělat, nepotřebujete čísla."
"Proč, prosím tě?"
"Naposledy, když jsem s ní seděl na věštění z čísel, tvrdila mi, že dva plus tři je šest, takže..." nedostala šanci dokončit svojí myšlenku, protože v tu chvíli jí na hlavě přistál velký polštář. "Hej!" Vykřikla a popadla první věc, co jí přišla pod ruku, k Siriusově smůle to byla jedna z učebnic, které měla položené na nočním stolku, a plnou silou jí po něm hodila. Jako kluk sice vypadala jako malé nedochůdče, ale na dívku byla doopravdy silná a tak Siriuse trefila takovou silou, že ho shodila z postele. "Že by osud?" Rozesmála se a sotva lapala po dechu, když viděla čím po něm vlastně hodila. Byla to učebnice věštění z čísel.
"Moc vtipný," odsekl jí, ale všimla si, že mu cukají koutky. Lehl si na pravý bok, zády k ní.
Casy se ještě dlouho potom smála, možná není pořádný kluk a možná, že se tak kluci ani nechovají, ale vůbec jí na tom nezáleželo. Měla kamarády a to bylo to nejdůležitější.

"Tak jak se má Elain?" Zeptala se s úsměvem Casy, když se Sirius usadil do vedlejšího křesla.
"Nevím, rozešli jsme se."
"Vážně?" Vykulila Casy překvapeně oči a pokoušela se nerozesmát. Vydržel s ní jen tři dny, i když v případě Cookové to asi doopravdy nebylo jen.
"Jo, nebyl to zrovna příjemný zážitek."
"Proč? Mě se zdálo, že se v tom celkem vyžíváš."
"Tak to ses spletl," odsekl Sirius, jenže nedokázal mlčet dlouho. "Nejdřív ani nepochopila, že se s ní rozcházím. Musel jsem jí to vysvětlovat - několikrát."
To už Casy přestala potlačovat smích a rozesmála se na hlas. "Proč mě to ani nepřekvapuje?" Vysoukala ze sebe, než se znovu hlasitě rozchechtala.
"Možná ten tvůj názor nakonec nebude tak špatný," zašeptal potichu Sirius a nevšímal si jejího hlasitého hekání. Okamžitě se přestala smát a překvapeně se na něj otočila.
"To myslíš vážně?"
"Já nevím. Bylo by fajn chodit s nějakou normální holkou, se kterou bych si mohl i popovídat."
"Nemáš náhodou horečku?" Zeptala se ho vážným hlasem. Doopravdy o něj měla strach. Choval se rozumně. Tohle nebyl Sirius Black, kterého znala.
"Nemám," odsekl jí. "Byl to jen nápad. Nech to být, taková holka stejně neexistuje," konstatoval nakonec a zahleděl se do ohně. Uvažoval o chlapci, který si ho zrovna prohlížel, jako naprostého blázna.
Chase Clarkson doopravdy nebyl jako žádní jiní kluci, které znal. Bylo na něm něco zvláštního. Skvěle si s ním rozuměl, to zas ano. Ne jako s Jamesem, ale... no vlastně v některých věcech se mu zdál Chase dokonce bližší než James. Lišil se od kluků, které znal. Nebyl pro něj jako bratr, dokonce pochyboval jestli by ho mohl označit jako nejlepšího kamaráda, jako Remuse s Peterem. Přesto mu byl blíž než kdokoli z nich. Nějakým... divným způsobem.
Chase občas choval doopravdy nezvykle, byl příliš otevřený, měkký a... no takový zženštilý, ale zároveň byl silný a odvážný. Jako.... ne, tohle Sirius nedokázal popsat. Nevyznal se v něm. Chase Clarkson byl pro něj jednou velkou hádankou, kterou chtěl za každou cenu vyřešit a zároveň se toho řešení bál, jako ničeho v životě. Přestože netušil proč.
Nikdy by ho nenapadlo, že vedle něj sedí dívka, kterou si zrovna přál. Jediná dívka, s kterou si, kdy doopravdy povídal a to jen proto, že byla převlečená za chlapce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 30. října 2009 v 17:04 | Reagovat

páni, parádní kapitola.. doufám, že budeš brzy pokračovat.. fakt supr

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. října 2009 v 17:54 | Reagovat

juuuj straaaasne som sa potesila, ked som zistila, ze je tu uz 8. kapca :):):):):):), je fakt bombastická :):):):):):):):), tesim sa na dalsiu :):):):):):):):):)

3 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. října 2009 v 18:09 | Reagovat

:), posnazim sa co najrychlejsie, len nestiham, musim si este pozret serial, dopozerat jednu cast dalsieho serialu, ktoru mam rozpozeranu. Budem veľmi rada, ak sa k nej dostanem :D!

4 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. října 2009 v 18:09 | Reagovat

a samozrejme som rada,ze poctivo citas :D, to ma straaaasne potesilo :):):):):):):)

5 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. října 2009 v 18:10 | Reagovat

dikes ti :):):):):):):)

6 Maya99 Maya99 | Web | 30. října 2009 v 19:22 | Reagovat

Úžasná kapča. Ach jo, chudák holka. Že by Sirius začal myslet na něco jiného než na holky bez mozku? Tolik bych si přála, aby se nemusela převlíkat za kluka nebo aby ji alespoň on poznal.
Už nás nenapínej a přidej další, tahle byla skvělá. Líbí se mi, jak popisuješ pocity, je to nádherný :-D

7 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 30. října 2009 v 21:00 | Reagovat

Bezvadná kapitola, že by Siriusův inteligenční qvocient stoupal? To jsou zvraty :D, škoda že je pořád Casy za kluka, bylo by zajímavé, kdyby prozradila svou identitu...no nidméně skvěle popisuješ myšlenky a pocity, což dělá tvůj styl psaní jedinečným, takže JEN TAK DÁL!

8 Marlow Marlow | Web | 31. října 2009 v 0:27 | Reagovat

Tak to jo =).. Nedala jsem tam všechny, ale dala jsem tam ty své nejoblíbenější xD. Těch stránek je víc, ale rozhodně se mi tam nechce dávat vše xD

9 lina lina | Web | 31. října 2009 v 9:46 | Reagovat

Sirius byl vždycky chytrej kluk:D nikdy jsem o něm nepochybovala...
úžasná kapitola...

10 SeiLLeinen SeiLLeinen | Web | 31. října 2009 v 13:59 | Reagovat

krááása..jako vždy..už se těším na další..kapitolku

11 Asci Asci | Web | 31. října 2009 v 15:05 | Reagovat

prosím prosím...mohla by se mu konečně ukázat jako holka...to už je skoro nesnesitelkný...je to tady moje nejoblíbenější povídka plspls ať se mu ukáže

12 TenTen09 TenTen09 | Web | 31. října 2009 v 16:21 | Reagovat

Ahoj, hlasuj prosím ťa za mňa na
http://bitoguge.blog.cz/0909/druhe-kolo-sonao#komentare
Som tam ako TenTen09 (s obrázkom Deidara) Mocinky ti ďakujem ak zahlasuješ. OPLATÍM!!! A prepáč za reklamu.

13 Jaune Jaune | Web | 31. října 2009 v 17:21 | Reagovat

nejucelenější ze všech ucelených děl ;))) jak řekla Maya, úžasně popisuješ všechny pocity... já osobně se v tom přímo vyžívám, takže tohle mě dostalo... bylo to perfektní ;)))

14 Black horse Black horse | Web | 31. října 2009 v 17:32 | Reagovat

Jé jé jé, je to super, super, super,... =o)

15 Bara Bara | Web | 1. listopadu 2009 v 19:34 | Reagovat

Úžasná kapitola:-) moc dobře si Siriuse popsala v myšlenkách Casy:-)

16 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

Ty vado, tak doufám, že na to v budoucnu přijde, sukničkář jeden :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA