7. kapitola - Chlapec jménem Chase

24. října 2009 v 23:30 |  Pravé já
Trochu jsem teď ignorovala ostatní povídky, takže čtenáře POVÍDKY BEZE JMÉNA nechám ještě chvíli čekat a přidávám kapitolu k PRAVÉMU JÁ. Ráda bych vás však upozornila, že jsem celkem v háji. Protože mám moc dobrou představu o konci téhle povídky, ale vůbec netuším co se stane v prostředku. Prostě to budu muset domyslet během psaní, předem se omlouvám za jistou chaotičnost v nejbližších kapitolách, která nejspíš nastane. Takže vás prosím o slitování a o komenty!!!

(PS. Nejdnou mi přidávat nové obrázky, i když to vlastně nikomu, kdo pracuje s blog.cz - NEBO NE? -, takže nové avatary a obrázky k povídkám přibydou později - pokud vůbec, ale to snad ano)



"Kde si, u Merlina, byl?"
"Venku."
"Ale proč? V tuhle dobu."
"Zaběhat si," odpověděla Casy Siriovi prostě.
"Cože?" Vykřikli nejednou všichni chlapci až leknutím nadskočila a upustila všechny mycí potřeby. Zrovna se totiž chystala do sprchy.
"Nechápu, co vám na tom vadí," reagovala Casy a začala sbírat rozházené věci. "Sakra, kde mám mýdlo?" Zanadávala potichu a snažila se najít tu zpropadenou kluzkou hroudu. Nejspíš zapadlo někam pod postel.
"Zaběhat si, v sedm ráno? Když snídaně je až od osmi?" Ozval se po chvíli znovu Sirius. Každé slovo vyslovoval co nejpečlivěji, jako by mluvil s bláznem. Dokonce se na ní díval jako na blázna. Vlastně... v tuhle chvíli si nejspíš doopravdy myslel, že je jeho nový spolubydlící tak trochu šílený, spíš trochu víc.
"Jo, nechápu co ti na tom vadí. Každé ráno si chodím zaběhat a zacvičit."
"Ale proč?" Casy pomalu docházela k názoru, že jsou kluci doopravdy natvrdlí, především James a jeho chytré otázky.
"Proč asi? Chci si udržet kondici. Taky bys to mohl občas zkusit, jsi přece kapitán nebelvírského mužstva, to neděláš nic jiného než jednou týdně famfrpálový trénink?"
"No," vysoukal ze sebe brýlatý chlapec a dál na ní zíral s otevřenou pusou.
"U Agrippových starejch trenek, to snad nemyslíš vážně!" Byla tak překvapená. James byl přece výborný hráč, doopravdy výborný. Někomu jako on by se nikdy nevyrovnala a on necvičil? Nedělal nic jiného než, že se jednou za týden posadil na koště v dával hráčům rozkazy. Taková nespravedlnost, někdo to má prostě od boha. Talent, to slovo Casy občas doopravdy nesnášela. Na lektvary musíš mít talent, Casandro. Hrát famfrpál, to ale nejde bez nějakého nadání, Casandro a ty stejně žádný nemáš, tak to rovnou vzdej. Krásu, tu máš od boha a ty na sobě, bohužel, ještě musíš hodně pracovat. Tohle byli slova lidí z Casyina okolí. Talent, nadání, dary od boha. Ty slova Casandra nesnášela a neuznávala. Občas to na ní ale dopadlo, třeba jako teď. Při pohledu na jednoho z pobertů, jak si kluci říkali. James, který se ve škole nesnažil a přesto měl dobré známky. James, kterému vždycky všechno vycházelo, byl k tomu totiž předurčený. James, který byl úžasný chytač aniž by trénoval každý den, jako ona. James, který měl milující rodiče a kamarády. James, kterému v životě chyběla jen jediná věc a to láska jeho vysněné dívky, jenže i tohle se zdálo být na dobré cestě, jak se dozvěděla od Rema, který byl jedním z Lilyiných přátel. Tady stál, James Potter, chlapec, obdarovaný bohem a naproti němu ona, dívka bez rodiny, přátel, lásky a budoucnosti. Měla ho ráda, doopravdy, za těch pár dní, co se znali, poznala, že je to zábavný kluk a skvělý přítel, na kterého se dá spolehnout, ale i tak mu záviděla. A záviděla mu strašně moc.
"U Agrppových starých trenek? To jako myslíš vážně?" Rozesmál se štěkavě Sirius a sesunul se na svou postel.
"Moc vtipný," odsekla Casy a práskla za sebou dveřmi od koupelny. - Kluci!- Pomyslela si naštvaně. - Co jiného od nich mohla čekat?-


"Co se, do háje, děje?" Vykřikla Casy těsně před tím, než spadla z postele. Bolestivě si rukou přejížděla po boku, dezorientovaně se rozhlížela kolem sebe a zrak jí padl na tři povědomé rozesmáté tváře.
James, který nad ní nejspíš před chvílí stál s napřaženou hůlkou, se zrovna válel po zemi na pravé straně její postele a hlasitě se smál. Remus stál ohnutý u paty postele, držel se za břicho a snažil se potlačit chrochtavé zvuky, které vycházeli z jeho rozesmátých úst. Sirius ležel rozvalený na sousední posteli a chechtal se tím svým osobitý štěkavým smíchem. A Peter? Ten spal přičemž hlasitě chrápal.
"Moc vtipný, kluci," zasyčela na ně Casy když se pracně sbírala ze země a máchala kolem sebe rukama tak, že od ní odletovaly kapky ledové vody, kterou jí před chvílí James slil od hlavy až k patě a tím ji probudil.
"Bylo, viď?" Rozesmál se znovu hlasitě James až ji dojala ta jeho fascinující inteligence.
Něco nasupeně zabručela a zavřela se v koupelně. Podobná rána už od začátku roku zažila několikrát, vždy v Neděli, protože to byl jediný den, jak kluci moc dobře věděli, kdy nevstávala brzy ráno a nechodila si zaběhat. Ze všech těch nenadálých probuzení byla voda ta nejlepší možnost. přesto si bez toho už život v Bradavicích neuměla představit.


"Lily, počkej na mě," křičel běžící chlapec na pohlednou rudovlasou dívku.
"Ahoj, Chrisi."
"Jdeš na lektvary?" Zeptala se Casy, když jí dohnala. Lily pokývala hlavou a pokračovaly společně v cestě.
Casy byla přesvědčená, že kdyby se potkaly v jiné situaci, na příklad v té, kdy nemusela předstírat, že je kluk, staly by se z nich velice dobré, možná nejlepší, kamarádky. Dokonale si rozuměly a měly hodně společných zájmů. Z Chase a Lily se také stávali doopravdy dobří přátelé, jenže to mělo jeden malý problém. No, vlastně to byl o něco větší nebo spíš hodně velký a měl i svoje vlastní jméno. Ten problém se jmenoval James.
James Potter, Casyin kamarád a spolubydlící. James, který byl do Lily už několik let zamilovaný. James, který Chasee, neboli Casy, při každém jejím rozhovoru s Lily nebo Lilyiným úsměvu směrem ke Casy, propaloval nedůvěřivým pohledem.

"Pane Clarksone, posaďte se, prosím, tady vedle slečny Evansové. Když nebudete něco stíhat určitě vám velice ráda pomůže," uvítal jí na první hodině profesor lektvarů, postarší chlapík připomínající velký balon s velkým knírem a několika prameny vlasů na hlavě, Horacio Křiklan.
"Díky," zašeptala Casy a posadila se vedle známé dívky. "Ahoj," usmála se na ní Casy.
"Ahoj."
"Víš, já... měl bych ti něco říct," zašeptala Casy směrem k Lily.
"Ano?"
"Nejsem v lektvarech nijak zvlášť dobrej."
"Nijak zvlášť?"
"No, vlastně naprostej outsider, propadák, antitalent,..."
"Chápu," rozesmála se potichu. V tu chvíli Casy málem spadla ze židle, ale rychle to srovnala a otočila se do zadu. Pohledem se zabodla do zachmuřeného obličeje černovlasého brýlatého chlapce, který na zrovna začal urychleně gestikuloval. Pochopila z toho něco jako: já, ty, bodnout, uškrtit, zakopat. Zvedla obočí, vykulila oči a trhla hlavou, aby mu nějak naznačila, že se nemusí bát, ale nebyl to zrovna přesvědčivý výkon.
"Tak tedy začneme, dojděte si pro červy a žáby, návod máte na tabuli," mávl hůlkou profesor Křiklan a sedl si za katedru.
"Hmm Lily," začala Casy, když se Lily vrátila ke stolu s miskou plnou červů a skleněnou nádobou s živou žábou. "Co s nimi budeme dělat?"
"No, čerstvá žabí žluč a ta... tělní tekutina červů nebo co... jsou hlavní přísady pro lektvar."
"To jo, ale neměli by být náhodou... třeba v lahvi?"
"No většinou ano, ale když chceš udělat takhle silný lektvar, musí to být doopravdy čerstvé. Na, tady máš nůž."
"Nůž?"
"Ano, nůž. Musíš do toho červa říznout, aby si mohla vymačkat tu šťávu."
"Červa? Rozříznout? Šťávu? A...a...co s tou žábou? Tu taky rozříznout?"
"Jistě, uděláš to?"
"Ne," zvýšila trochu hlas a Lily se na ní překvapeně podívala. "Měla bys to radši udělat ty."
"Vážně?"
"Totiž," v tu chvíli si Casy uvědomila, že je vlastně kluk. "Já, víš, dělá se mi špatně už při té představě. Jsem vegetarián a...,"
"Chápu."
"Lily, mohla bys to udržet v tajnosti? Nikomu to neříkat? Hlavně klukům, ne." Usmála se jemně na Lily a výmluvně pohnula hlavou dozadu. Nebyla si jistá, jestli by se takhle nějaký kluk choval, ale nemohla si pomoci.
"Tak fajn, připravený?" Zeptala se jí po chvíli Lily a vzala do ruky malý stříbrný nožík.
"Ne, ale jen do toho," pokývala Casy hlavou a stiskla zuby.
"Jdeme na to," zašeptala Lily, zvedla nůž a řízla. V tu chvíli se Casy udělalo špatně a zatočila se jí hlava. "Jsi v pořádku?"
"Jasně, jen asi omdlím," vysoukala ze sebe pomalu Casy a poroučela se k zemi. Lily se na ní překvapeně podívala, takového kluka ještě nikdy neviděla. Skutečně nikdo, takového kluka ještě nejspíš neviděl.
"Jak je ti?" Zeptala se jí Lily, když ji profesor Křiklan probral.
"Vlastně je mi dobře, jen moje důstojnost šla k šípku. Zdraví by se dalo napravit, ale tohle?" Zakroutila pomalu hlavou a opatrně se posadila na židli. Lily se trochu pousmála.
"Nechceš zavést na ošetřovnu?"
"Jsem v pohodě, vážně. Jen si tady hezky sednu, zavřu oči, zacpu si noc a budu si potichu broukat oblíbenou písničku.
"Fajn," rozesmála se potichu a sama se věnovala "třídění" čerstvých přísad do lektvaru. "Víš, ty jsi doopravdy zvláštní," ozvala se Lily po chvíli mlčení.
Casy nejdřív malinko pootevřela oči a když zjistila, že už na stole nejsou žádní rozříznutí červy, žabí slezina nebo krev, zpříma se posadila a podívala se na svojí sousedku s pozvednutým obočím. "Jak to myslíš?"
"No, většina kluků by nikdy nepřiznala, že se jim z něčeho takového dělá špatně a..."
"Jsem slaboch, chápu. Už to nemusíš ví rozebírat," odsekla jí Casy. Byla rozzlobená. Na sebe, ne na Lily. Ukázala svojí slabost, jako dívka si to mohla dovolit. Jako dívka si tu musela dovolit a i to trochu přehnat, kluci měli rádi, když se mohli o dívky starat a dělat ze sebe odvážné zachránce. Jenže jako kluk, kterým teď na příštích deset měsíců byla, si něco takového dovolit prostě nemohla. Nesměla ukázat žádnou svojí slabost, jinak by to ostatní, chlapci i dívky, vzali jako její slabost a použili by to proti ní. To si až moc dobře uvědomovala, nakonec, chodila přeci šest let do Kruvalu.
"Ne, tak jsem to nemyslela," vyhrkla rychle Lily. "Vážně, promiň, jestli to tak vyznělo. Chtěla jsem říct, že je to hezké."
-Hezké? Copak se zbláznila?- Přišla Casy na mysl sarkastická poznámka. Na chlapci co ukázal svojí slabost, a ještě k tomu omdlel při pohledu na rozkrojeného červa, přece nebylo nic hezkého.
"To myslíš vážně?" Zeptala se jí nahlas.
"Jistě, je to úžasné, potkat kluka, který si na nic nehraje. Nedělá ze sebe největšího machra pod Sluncem," usmála se na ní mile Lily.
"No, jedno se nechat musí, frajeru už ze mě nejspíš nebude. Jaká škoda," zareagovala automaticky Casy. Naprosto s Lily souhlasila, taky nesnášela namachrované frajírky, kteří si před dívkami hráli na krále Světa.
"Už to tak vypadá," rozesmála se Lily a věnovala se přípravě lektvaru.

Hodina lektvaru skončila bez jakýchkoli dalších nehod. Casy už znovu neměla důvod omdlít, její a Lilyin lektvar byl skoro dokonalý, největší zásluhu na tom měla samozřejmě Lily, Casy jí to spíš kazila. Neudělala ze sebe ještě většího exota než na začátku hodiny a i to nějakým způsobem všem vysvětlila, zase díky rudovlasé krásce. Lily projevila svojí neuvěřitelnou inteligenci a jakmile se na Casy začali všichni studenti otáčet s otázkami na ten její kolaps, přesvědčila je, že měly na stole položenou Luskovici Smradlavou /skvělý název, nemyslíte?/ jejíž lusky po rozříznutí vydávaly silné omamné výpary a že si toho Chase, neboli Casy, všiml dřív než ona, vzal lusky do rukou a chtěl je odnést pryč, aby se ona, Lily, nenadýchala výparů jenže bohužel nestihl dost rychle zadržet dech a krátce omdlel. Takže z toho nakonec vzešla jako hrdina, to všechno jen díky Lily Evansové. Dívce, která by se v normální situaci určitě stala její velice dobrou kamarádkou. Dívce, která jí přinese ještě hodně problémů.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 25. října 2009 v 8:40 | Reagovat

krááááááááááásna kapitola :):):):):):):), nemam slov, pekne sa to medzi nimi rozvýja :D, no ale na druhú stranu lutujem Jamesa :) :(, chudacik :( :D:D:D:D, vazne kráááásna kaptola, nad tymi prisadami by mi bolo zle tiez :D

2 lina lina | Web | 25. října 2009 v 9:11 | Reagovat

lol:D to jsem se nachechtala:D
Jen ať si James zažárlí;)

3 Clarett Clarett | Web | 25. října 2009 v 10:12 | Reagovat

Tyjo...píšeš...píšeš úžasně!!!!! :))) A moc ti děkuju za tak krásné komentáře na mém blogu. Na obou :o) Já vím, s těma úryvkama je to blbý, ale mohla bych ti tu první kapitolu i s prologem poslat na icq, co ty na to? :o) Přidala bych si tě do kontaktů :)

4 SeiLLeinen SeiLLeinen | Web | 25. října 2009 v 11:39 | Reagovat

jéé..nádherná kapitolka...

5 Nel-ly Nel-ly | 25. října 2009 v 14:51 | Reagovat

Děkuji děkuji děkuji :D No jo, James je chudák, každej mu furt ubližuje...
Clarett: Já, že píšu úžasně? Zbláznila ses? S tebou se to nedá srovnat... moc moc a moc děkuji, že sis tohle moje "dílo" přečetla a strašně ráda si to přečtu... jenže pak budu ještě nedčkavěji čekat... :-( zase musím trpět :D

6 Jaune Jaune | Web | 25. října 2009 v 14:52 | Reagovat

lily je prostě machr ;-) skvělá kapitola, líbilo se mi, jak jsi popsala jamese, mám na něj vlastně stejný názor - zkrátka dítě štěstěny ;)))

7 Asci Asci | Web | 26. října 2009 v 7:05 | Reagovat

pání...to je moje nejoblíbenější povídka na tvém blogu...ej je fakt super :-)...

8 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 26. října 2009 v 8:22 | Reagovat

skvělá kapitola, velmi zajímavá, trochu JAmese lituju, ale ať si to užije stejně spolu ačnou chodit tak co. Co nejdříve další prosím, prosím!

9 Maya99 Maya99 | Web | 26. října 2009 v 19:38 | Reagovat

Skvělý, úžasný, nádherný a ... vážně to musím všechno vypisovat? Jsi prostě talentovaná mladá dáma a já se vrhám na další kapču, cos přidala :-D

10 misaki misaki | Web | 29. června 2010 v 17:25 | Reagovat

Hezký blog o Narutu, taky jsem ho sledovávala...
Navštiv mě taky, mám blog tiež o narutovi a vše kolem toho, je to velice zajímavé.
Těším se
Misaki Tanaka

11 Emily Emily | Web | 28. února 2011 v 13:02 | Reagovat

Proboha to je dokonalé!

12 Fantaghira Fantaghira | Web | 1. března 2011 v 21:46 | Reagovat

Tak zatím jenom pár poznatků, protože pokračovat ve čtení budu až zítra. To, že Casy a Sirius spolu skončí v jedné ložnici (schválně nepíšu posteli, byť věřím, že na to taky dojde) jsem tušila už od okamžiku, kdy se poprvé potkali. Jo a na Petra máš asi podobný názor jako já...akorát u mě nespí ale pořád něco jí :-) Achjo, připomíná mi to staré dobré časy...že bych se zase vrátila k psaní ff? :-)

13 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. března 2011 v 22:40 | Reagovat

[12]: já vím!!! :-D všechno je jasné, chyb je tam jak nasráno, ale... první dokončená O:) měj slitování :-D

14 Fantaghira Fantaghira | Web | 2. března 2011 v 16:26 | Reagovat

[13]: Já nic neříkám... Děj dokážu odhadnout u většiny povídek, tak klid :-D A Sirius se vždycky vyspí se všema holkama v okolí, vyspal by se i s Lily, kdyby James nebyl tak dobrý kamarád...
A ještě jsem zapomněla, že čekám, kdy jí (Casy) James rozbije hubu :-D Jdu pokračovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA