6. ročník aneb Štěstí?

29. října 2009 v 12:29 | Nel-ly
Takže pozor!!! Tohle je první věkově omezená kapitola - teda omezená, nejsem si jistá jestli omezená nebo neomezená, pokud vám je míň jak...třináct/čtrnáct let, tak se tomu, prosím, vyhněte ;-) a mějte slitování, je to můj první pokus! doufám v komenty, návrhy, chválu, kritiku... všechno!
P.S: kapitola ke věnována všem čtenářům, kteří poctivě přežili celý šestý rok - tohle je nejdelší a taky poslední kapitola tohoto roku, tak si ji snad náležitě užijete



Vešla do Velké síně a rozhlédla se po tančících párech. V té chvíli jí zrak padl na zrzavého chlapce v objetí černovlasé dívky. Při tom pohledu se jí málem zastavilo srdce, ale rychle se vzpamatovala a vydala se ke stolu s pitím.
Zhluboka dýchala a pokoušela se uklidnit, bylo jí jasné, že ho tam potká s jeho partnerkou. Dokonce věděla, kdo ta jeho partnerka bude. Angelina Johnsonová, dívka z jejího ročníku, skvělá hráčka famfrpálu, její dobrá kamarádka. Angelina, která se o Freda, jak si Joe moc dobře uvědomovala, vůbec nezajímala a přijala jeho pozvání jen proto, že se jí v téhle chvíli na škole nikdo nelíbil a jedno z dvojčat Weasleyových, bylo jedno které, pro ní znamenalo výhru. Sice to byli dva blázni, ale oblíbení a ctění blázni, takže žádná dívka se nemohla ztrapnit, když si jedno z nich vybrala za partnera ba naopak, spíš v očích ostatních stoupla. K tomu měla zaručený hodnotný večer, protože Fred a George byli bezpodmínečně těmi nejzábavnějšími partnery na škole.
Což se prokázalo i dnešní večer, pomyslela si pochmurně Joe, když chtě nechtě pozorovala smějící se bláznivě tančící dvojici. Násilím od nich odtrhla pohled, popadla dvě sklenice máslového ležáku a vydala se najít Chrise. Tolik ji mrzelo to, co se před chvílí stalo. Tohle neměla. Jen Chrise využila. Použila ho jako pomůcku k zapomenutí na toho proklatého zrzka.
V té chvíli, když jí Chris políbil, jí to přišlo jako ten nejlepší nápad. Jenže, když se od něj odtáhla a pohlédla do známých zeleno-šedých očí, došlo jí, že to, co dělá by jí nepomohlo a že si by tím jen znovu ublížila a co hůř, ublížila by tím i Chrisovi a to nehodlala znovu dopustit. Už tak se k němu v posledních měsících nechovala jako dobrá kamarádka. Neustále myslela jen sama na sebe a na své problémy. Nadávala, stěžovala si, plakala a on to všechno snášel s úsměvem. Pokaždé stál u ní a pokoušel se jí pomoci a jí ani nenapadlo mu třeba poděkovat. Ne, nebyla pro něj dobrá kamarádka. Dělala mu to samé co Fred jí. Vlastně ne, byla horší, mnohem horší než Fred. Ona si to totiž až moc dobře uvědomovala jaké to je, být pro své okolí jen sloupem, o který se může člověk opřít, ale už ho sám nepodepře. A nic s tím neudělala.
Teď tohle, v tu chvíli co si uvědomila tu chybu se doopravdy nenáviděla a tak utekla, musela pryč, aby to nestihl pochopit, aby nepochopil její úpadek, aby jí nelitoval. Protože Chris by se na ní nikdy nezlobil. Vždy jí všechno odpustil a i když byla na vině ona, podržel jí. Zatímco ona jeho nikdy.
Dnes to udělal znova. Uzavřel to, tvrdil, že se nic nestalo a přitom mu na očích až moc dobře viděla, že to není pravda. Jenže nic neřekla, nechala to tak být. Nic jiného ji prostě nenapadalo.


o-oo-oOo-oo-o

"Ahoj," ozval se jí za zády známý hlas. Začala se pomalu otáčet, aby co nejvíc oddálila oční kontakt, před kterým už nebylo vyhnutí
.
"Ahoj," pípla potichu v odpověď a pomalu vzhlédla k tmavě modrým očím svého mučitele.
"Nechtěla by sis zatancovat? Samozřejmě pokud by to nevadilo tvému doprovodu," kývl hlavou Chrisovi, který stál vedle ní.
"Já, promiň, ale..."
"To je v pořádku," ozval se Chris a usmál se na Freda. Kysela s ledovým chladem v očích, ale usmál.
"Vážně ti to nevadí? Tohle je už poslední písnička."
"Ne, nevadí. Stejně už jsem si chtěl jít lehnout. Byl to dlouhý den," odpověděl jí s úsměvem. Vážně vypadal zmoženě. "Můžu se na tebe spolehnout, že si zahraješ na gentlemana a doprovodíš Joe na kolej? Nechci ji tu nechat samotnou," otočil se na Freda.
"Jistě." Oba se navzájem chladně rozloučili a Chris odešel.
"Já, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Ples by si měl uzavřít se svojí partnerkou."
"Vždyť také ano," usmál se na ní zářivě, vzal ji za ruku a táhl ji do prostřed parketu.
"Cože?"
"Angelina mi dala košem, kvůli nějakýmu Francouzovi. Je to prej výborný střelec, takže už nejspíš probírají různý taktiky a strategie," jeho vtip na ní neměl ten správný účinek. Zastavila se na místě a už se ani nehnula. Nechápavě se na ní otočil. Sjela ho pohledem podobným nabroušenému ledovému ostří.
"Takže jsem to jediné, co ti zbylo?"
"To ne," vykoktal překvapeně. Co se to s ní zase dělo? Myslel si, že už je to mezi nimi lepší. "Tak jsem to nemyslel, jen..."
"Co? Myslel sis, že ti skočím kolem krku?´"
"No,.."
"Když mi řekneš, že jsem zbytek? Stará odhozená hračka, na kterou sis vzpomněl, když se ti nová rozbila?" Zvyšovala hlas, vůbec nevěděla co to do ní vjelo. Celý večer si přeci nepřála nic jiného, než tohle. Tanec s ním. Všechno už bylo na dobré cestě, snažil se, a ona to všechno zkazí kvůli takové prkotině?
"Angelina přece není..."
"Nemyslím Angelinu," odsekla naštvaně. Jasně, že nemyslela Angelinu. Pohledem zavadila o nedaleko stojící krásnou vysokou blonďatou dívku. Okamžitě od Abigail Seamooreové odtrhla zrak, aby si to ho Fred nevšiml. Bohužel, nepovedlo se. Maličko se usmál a nadechl se k... K čemu vlastně? Co mohl říct? Zrovna se projevila jako nějaká žárlivá čtvrťačka.
"Máš pravdu."
"Cože?"
Máš pravdu," pokračoval pomalu, ale už se nenechal znovu přerušit. "Poslední tanec je důležitý a má patřit partnerům. Takže jsem tu teď na správném místě." Vůbec nechápala co tím chce říct. "Přede mnou stojí jediná dívka, s kterou bych tu chtěl být. Moje jediná pravá partnerka."
Po tomhle se Joe nezmohla na slovo a Fred toho náležitě využil. Rukama objal její boky a pomalu si ji k sobě přitáhl. Takže je najednou dělila jen několika centimetrová mezera. Dívala se mu upřeně do očí, když zazněly první tóny a oni se začaly pohybovat do rytmu pomalé hudby, topila se v jejich tmavých hlubinách.
Trochu ji od sebe oddálil, prudce s ní zatočil a pak ji pevně přitiskl na své tělo a hladově políbil. Strnula v půlce pohybu a za zvuků podmanivé hudby podlehla polibku, po kterém celé měsíce toužila. Po chvíli se od sebe odtrhli.
Joe překvapeně zamrkala, stáli uprostřed parketu mezi desítkami tančících párů. Rychle se otočila a utíkala pryč.
Už po druhé toho večera vyběhla z Velké síně, tentokrát neproběhala vstupní halou do zimní zahrady, ale zabočila doprava a vyběhla nahoru po dlouhých schodech do temných opuštěných chodeb hradu.
Běžel za ní. Volal ji jménem. Tentokrát nezastavila. Ne, nechtěla aby ji dohnal. Nechtěla, aby ji začal uklidňovat. Nechtěla, aby jí řekl, že se nic nestalo. Protože stalo a hodně. Slíbila si, že mu nedovolí, aby jí znovu ublížil. Selhala a mohla si za to sama, jako vždy.

"Joe! Počkej," ozvalo se najednou těsně za jejími zády. Chytil ji za ruku a trhl s ní takovou silou do strany, že se otočila kolem své osy a byla, by se sesunula k zemi, kdyby ji pevně nechytil za ramena a prudce nepřirazil zády ke zdi.
"Pusť mě," zasyčela na něj.
"To víš, že jo. Abys mi zase utekla a týdny se mi pak vyhýbala. Zapomeň," odsekl zamračeně a ještě víc se jí opřel do ramen.
"Au! To bolí," zachmuřila se na něj znovu. Opravdu to bolelo, tlačil ji ke zdi plnou silou a nejspíš si vůbec neuvědomoval, že jí ubližuje. Nebo mu to bylo jedno. Taky jedna z možností. Joe si nebyla jistá, jaká z nich byla správná.
Ani se nepohnul. Stál nad ní, tvář několik centimetrů od její a podmračeně si ji měřil. Sklonila hlavu, aby uhnula před jeho žhnoucím pohledem. Nekompromisně uchopil její bradu a donutil ji zvednout hlavu. Neřekl ani slovo, jen se jí stále díval do očí.
Poprvé v životě nedokázala uhodnout, na co myslí.
Znovu se pokusila uhnout před jeho pohledem, ale zabránil jí v tom polibkem. Drsným, vášnivým, dechberoucím polibkem, při kterém se jí nedostávalo kyslíku.
Pootočila hlavou, aby získala svobodu, ale zabránila jí v tom jeho pravá ruka poležená na jejím zátylku, levou rukou pevně svíral její pravý bok a silně ji tiskl ke zdi. Zvedla ruce pokusila se ho od sebe odstrčit. Povedlo se.
Zrychleně dýchala a široce rozevřenýma očima si prohlížela, jako by ho viděla poprvé. Tmavě modré oči se zdály být úplně černé a doslova cítila, jak ji jeho pohled pálí na kůži. Stál před ní úplně jiný člověk, než kterého znala celá ta léta. Tohle nebyl ten stále usměvavý vtipný chlapec, ale muž, který si jde za svým a v tuhle chvíli jeho cílem byla očividně ona. Dívala se na cizího člověka jehož tvář by si dokázala vybavit v jakoukoli denní i noční dobu se všemi detaily. Cizí člověk, který ji nějakým zvráceným způsobem přitahoval.
Znovu se přisál na její rty a plenil její ústa. Chvíli se ještě pokoušela bránit, ale nakonec se vzdala. Sklonila se před jeho prudkou vášní i před svými nepotlačitelnými pocity.
Cítila, jak jí levou rukou objal kolem pasu a odsunul kus od zdi, pak ji donutil couvat. Za sebou uslyšela charakteristické skřípění otevírajících se dveří. Na kratičkou chvíli jeho ruka opustila její tělo, když za sebou pomocí hůlky zamknul. Napadlo jí, že by měla začít protestovat, než už nebude cesty zpět, ale zároveň si uvědomovala, že se bránit vlastně nechce.
Chytil ji za boky, nadzvedl a posadil na nějaký tvrdý kus nábytku. Předpokládala, že je to katedra. Podívala by se, ale za celou tu dobu, než se dostali z chodby do téhle, nejspíš, učebny se od jejích rtů odlepil jen asi třikrát a vždy jen na tak dlouhou dobu, aby se mohli oba zhluboka nadechnout.
Cítila jeho ruce, jak začínají bloudit po jejím těle. Od boků k pasu a pak zpět dolu až na stehna, udělal ještě jeden krok dopředu a přitiskl se na ní celým svým tělem. Přejel jí prsty po zádech až se zachvěla a na kůži jí naskočila husí kůže. Tolik si přála, aby přestal. Zoufala si přála, aby pokročil dál.
Sama od sebe mu rukama zajela do vlasů a nohama ho objala kolem pasu. Nevěděla, kde se v ní bere ta odvaha. Možná to bylo tou bizardní situací. Vždyť jí v podstatě chytil bez jejího svolení. Nedbal na její zjevný nesouhlas, i když ten nejspíš zůstal v nějakém vzdáleném temném koutu chodby. Způsoboval jí bolest, když jí k sobě vší silou tiskl, přesto se jí to nestačilo a snažila se k němu dostat blíž. Svět se bláznivě točil a oni byli v jeho středu.
Uvolnila prsty zapletené v jeho jako oheň rudých vlasech a sjela po jeho hrudi až k pasu a pak zase pomalu nahoru přičemž mu pomalu svlékala sako než s potichým žuchnutím spadlo na zem.
Poprvé po dlouhé době jeho rty opustily její ústa a začal jí zasypávat polibky tváře a sledoval konturu lícních kostí. Když ji poprvé políbil na krk a jemně po něm přejel jazykem, zachvěla se, prohnula v zádech a skousla si dolní ret. Začínalo to být doopravdy alarmující.
"Frede," zašeptala potichu, než jí umlčel dalším z řady vášnivých polibků. Trvalo dlouho než se jí povedlo rozvázat mu vázanku, která pak odlétla neznámo kam, začala mu po jednom rozepínat knoflíčky u košile. Už nedokázala myslet na nic jiného, než na jeho tělo, které jí bylo vydáno na milost a vůbec ji nenapadlo, že to je ona, kdo padá do pasti. Chtěla být silná, nezlomná a chladná. Nevyšlo. Zase to byl on, kdo zlomil její odhodlání.
Konečně rozepnula poslední knoflíček, položila mu ruce na ramena a chystala se mu stáhnout košili. V tu chvíli ji však chytil za ruce a kousek od ní odstoupil.
"Joesephin," zašeptal potichu, bylo to poprvé, co jí oslovil celým jménem. "Jsi si tím jistá?"
To snad nemyslí vážně. To jí chce zastavit? Teď? To nedovolí. Už je pozdě.
Neodpověděla, jen se na něj usmála. Něco na tom famfrpálu asi doopravdy bude, napadlo ji při pohledu na jeho obnaženou svalnatou hruď a břicho. Stáhla mu košili z rukou a odhodila jí někam za svá záda, dlaněmi se o něj opřela a při dotyku jeho nahé kůže se celá otřásla. Sklouzla ze stolu, ze zadní kapsy kalhot mu vytáhla hůlku a potichu zamumlala nějaké kouzlo.
V tu chvíli se za ní ze vzduchu zhmotnila měkká tlustá deka. Díky bohu, že se na přeměňovaní vždy učila dopředu. Vyčarování větších věcí měli brát až po prázdninách.
Pomalu couvala, než konečně nohou zavadila o dolní okraj deky a čekala co udělá.
Stál před ní a zhluboka dýchal, neměl se však k žádné akci. Natáhla ruce dozadu a rozepnula si zip u šatů, ty z ní okamžitě sklouzly na zem. Stále bez hnutí si ji prohlížel.
Stála před ním polonahá a čekala. Pak se zhluboka se nadechl, objal ji kolem boků a stáhl k zemi. Sama pro sebe se usmála. Teď už určitě nebylo cesty zpět.

Ve chvíli, kdy se k ní celým tělem přitiskl, se zhluboka nadechla a pevně zavřela oči. Znovu je však do široka rozevřela, když se jejich těla spojila, a potichu zasténala. Nebyla si jistá, co přesně má dělat, a tak ležela bez hnutí a čekala. Jenže on se najednou přestal hýbat, zvedl hlavu a upřeně se jí podíval do očí.
"Miluju tě," zašeptal a jemně se svým rty dotkl jejích. Usmála se a přitáhla si jeho hlavu blíž, aby mohla polibek prohloubit.
Ze začátku pomalými a jemnými pohyby, které se po chvíli staly rychlými a naléhavými, se ve stejnou chvíli dostali k mohutnému vyvrcholení. Celý její svět v tom jediném okamžiku vybouchnul. Vše vnímala mnohem intenzivněji než kdykoli předtím. Nikdy nic takového necítila. Byl to ten nejúžasnější pocit, který kdy zažila.
"Já tebe taky," zašeptala chraplavým hlasem.
Opravdu nezapomenutelný večer i noc, pomyslela si s úsměvem, těsně předtím, než usnula s hlavou položenou na jeho hrudi.

o-oo-oOo-oo-o

Dny, týdny i celé měsíce následující po plese byly ty nejúžasnější v celém jejím dosavadním životě. Ještě nikdy v životě nebyla tak šťastná. Jistě, život se ze dne na den nestal snadným, ale s Fredem po boku jí i problémy, které se dřív zdály neřešitelné, připadaly primitivní. Škola byla čím dál těžší, přesto Joe rozdávala jeden úsměv za druhým. Už dál nebyla neustále nervózní, roztržitá a unavená. Na všechny se usmívala a byla plná energie.
Její přátelství z Chrisem se postupně dostalo na stejnou úroveň jako předtím a vtahy s Fredem už nemohly být lepší. Milovala Freda a on miloval ji, tím si teď byla naprosto jistá. Nebyla však zvyklá na štěstí a tak ji jednou za čas přepadaly pochmurné myšlenky. Všechno bylo až příliš krásné, než aby to mohla být pravda. A pokud doopravdy byla, tak určitě ne na vždy a měla pravdu.
Už necelé dva měsíce po jejich první společné noci, od té doby co se dali do hromady, se začaly objevovat různé neshody, nejdřív malé a nevýznamné, postupem času se však stupňovaly.
V březnu, po skončení druhého úkolu turnaje tří kouzelníků se poprvé pohádali. Sice se zase hned usmířili, ale i tak to na její duši zanechalo bolestivé rány. Víc jak měsíc pak bylo všechno v pořádku, jenže s příchodem jara se objevily další, už větší, problémy.
Fred byl hrozně žárlivý a ze všeho nejvíc mu vadil Chris. Neustále na něj útočil a vždy, když za ním odcházela, začal zuřit. Stával se z něj cholerik.
Joe se zas vztekala, kvůli jeho dětinskému chování. Neustále někam s Georgem mizeli, měli problémy s kázní a také nějaké tajemství. Našla v jejich pokoji několik výhružných dopisu, ale než stihla přijít na adresáta, přišel na to a zuřivě se s ní pohádal.
Pak se spolu pokaždé několik dní nebavili a v nebelvírské společenské místnosti bylo najednou příliš těsno. Fred byl agresivní a všichni, dokonce i George, se k němu báli přiblížit. A nebyl nikdo, kdo by je dokázal rozveselit a ulehčit napětí, protože osoba rozdávající na každou stranu úsměv i ve chvílích, kdy se to vůbec nehodilo, byla ta stejná dívka, která stála za Fredovou špatnou náladou a byla snad ještě v agresivnější a v pochmurnější náladě než on, pokud to tedy vůbec bylo možné.
Patřili k sobě, to bylo každému na první pohled jasné. Jenže byli oba až příliš temperamentní a osobití, než aby si navzájem dokázali ustoupit. Přesto kdykoli se něco stalo, stáli nerozlučně vedle sebe.

o-oo-oOo-oo-o

Během třetího úkolu turnaje tří kouzelníků se Harry Potter objevil s mrtvým tělem druhého bradavického šampióna, Cedrika Diggoriho a tvrdil, že viděl znovuzrození Pána zla. Nikdo mu ale nevěřil, kromě Brumbála.

Tak skončil Joein šestý, předposlední, rok ve škole kouzel a čar v Bradavicích a Joe bylo jasné, že je čekají těžké chvíle, ale jak těžké, to zatím nebylo známo. Byla si však jistá, že dokud bude s Fredem, bude všechno v tom nejlepším pořádku. Pokud... ne! Nesměla propadat zoufalství, miluje ho a on ji. To přeci stačí, nebo snad ne?


6.6 Kapitola ~ 7. Kapitola
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 29. října 2009 v 13:31 | Reagovat

juuuuuuj, ja nemam slov :):):):), je to proste krááása :):):):):):):):):), ten nadpis sa k tomu ozaj hodi, je to naj, naj, naj, naj,....kapitola :D:):):):):):):)

2 Asci Asci | Web | 29. října 2009 v 13:39 | Reagovat

krása...to se nedá ani říct :-)...vážně moc pěkný

3 Maya99 Maya99 | Web | 29. října 2009 v 13:47 | Reagovat

Joooo! Já tě miluju! To byla ta nejlepší, nejúžasnější a nejočekávanější kapitola, kterou jsi mohla napsat. Prostě super. Jsem zvědavá, jestli to Joe a Fredovi vydrží. Moc moc moc skvělý a honem sedmý ročník, Nel-ly. Prosím, prosím, smutně koukám .-D

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 29. října 2009 v 14:39 | Reagovat

Úžasné, dlouho očekávaná kapitola. Snad bude co nejdříve 7. ročník, nemůžu se dočkat!

5 Aďa Aďa | Web | 29. října 2009 v 22:11 | Reagovat

ahoj,Nechtěla by ses u mě přihlásit do SONPzHP??prosíím

6 Jaune Jaune | Web | 30. října 2009 v 11:38 | Reagovat

uaaa... to bylo... prostě... uaaaa! úžasný! dokanalý... holka, já tě žeru ;)))

7 lina lina | Web | 30. října 2009 v 19:51 | Reagovat

musím se přidat k té nadšené chvále:D
super..super a ještě jednou super

8 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 20:21 | Reagovat

to bylou krásná, okouzlující kapitola

9 Violette Violette | 13. září 2010 v 20:51 | Reagovat

Olala :D

10 Zuzana Zuzana | 25. června 2011 v 22:49 | Reagovat

Neodolala som a musím napísať ako sa mi táto kapitola páčila. Takže je nááádhernááá. je mi ľúto, že sa hádajú, ale vo vzťahu je to normálne. Takže by sa to dalo chápať. Ani sa mi nechce ísť ďalej. Keď dodržíš dej príbehu podľa knihy tak... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA