6. ročník aneb Splněný sen

27. října 2009 v 10:42 | Nel-ly
V přeplněné místnosti pod schody z dívčích ložnic postával nervózní blonďatý chlapec v dokonale padnoucím černém společenském hábitu s tmavozelenou vázankou zdobenou malými ocelově modrými ornamenty, která měla ladit s šaty jeho partnerky.
Roztržitě se pokusil si vázanku trochu víc narovnat, ale v tu chvíli do něj někdo vrazil a on se málem uškrtil.


"Promiň, já..." zasekl se neznámí v polovině věty a propaloval Chrise nenávistným pohledem.
"V pořádku," odpověděl mu nevýrazně Chris a znovu zvedl ruce ke svému krku. Weasley, proč se musí objevit pokaždé v tu nejnevhodnější chvíli? Zákon schválnosti, jistě. Pomyslel si Chris a naštvaně si Freda změřil od hlavy až k patě. Alespoň, že tu Joe ještě...
"Sakra," zaklel potichu Chris, když se na schodech vedoucích z dívčí ložnice objevila Alice a mrkla na něj. Před chvílí ji požádal, aby se po Joe podívala. Bál se o ní.
Pak se na schodech objevila noha v modrých sportovních botách (něco jako conversky, bylo to ve Stmívání pokud se nemýlím - jedna z mála věcí, která se mi na tom filmu doopravdy líbila, omlouvám se fanouškům). Chris zadržel dech.
Překrásná dívka v zeleno-modrých šatech pomalu kráčela ze schodů. Sklonila trochu hlavu a pohledem přejela přeplněnou společenskou místnost, na chvíli se zarazila, ale rychle se vzpamatovala a zářivě se na Chrise usmála. Ten úsměv znamenal něco jako - Světe div se, jsem tu. Ještě měla vypláznout jazyk a všechno by bylo dokonalé.
Chris ji bez hnutí pozoroval. Šaty podtrhávaly její hubenou postavu a úzký pas. Hedvábné hnědé vlasy vyčesané do elegantního drdolu odhalovaly ladnou šíji a několik uvolněných pramínků nutilo snad všechny chlapce uvažovat, co by se asi stalo, kdyby jí je odrhnuly a pohladili po tváři. V měděných očích poskakovaly bujaré jiskřičky, jako malý potrhlí čertíčci a rty, přetažené světlým leskem. Ty rty, nemohl z nich spustit oči stejně jako chlapec stojící vedle něj, který Joe pozoroval stejným, možná ještě intenzivnějším, hladovým pohledem. Joe mu, ale nevěnovala pozornost. Pomalu sešla se schodů a rovnou zamířila k Chrisovi aniž by třeba jen trochu otočila hlavou směrem k napravo stojícímu zrzavému chlapci.
"Vypadáš...úžasné," zašeptal Chris s obdivem.
"Díky," usmála se na něj a přijala nabízené rámě. "Půjdeme? Ať konečně vidím tu slávu, kvůli které bylo takovýho povyku," zasmála se Joe. Vlastně ne, Joesephin, tohle nebyla ta malá holčička s kterou se honil po chodbách, kouloval ve sněhu a hrál šachy. Tohle byla Joesephin, dívka, které patřilo jeho srdce.
"Ji-Jistě," kývl hlavou a vedl jí k obrazu Buclaté dámy a dál do Velké síně.

o-oo-oOo-oo-o

"Je to nádhera," zašeptala Joe a s nadšeným leskem v očích si prohlížela Velkou síň.
"Ano, to je," souhlasil s ní Chris, co jiného měl říct? Byla to opravdu nádhera. Dlouhé kolejní stoly zmizely a nahradily je malé kulaté stolky překryté bílými ubrusy se zlatým lemováním. Tradičních dvanáct vánočních stromků bylo pokryto třpytivými ledovými rampouchy, které se neměly nikdy roztát a na každém z nich zářily veselými ohníčky desítky malých svíček. Z nebe se snášely malé sněhové vločky mizející ve chvíli, kdy už se měly dotknout hlav stovek studentů. Velká síň nikdy nevypadala živější, černé školní hábity studentů nahradily rozmanité róby všech možných barev.
"Co myslíš, že máme dělat?" Zeptala se ho po chvíli Joe a pozorně si prohlížela jídelní lístek položený na stole. Seděli u stolu společně s Lee Jordanem a Alicí Spinnetovou. Po chvíli si k nim přisedli ještě dva chlapci z Havraspáru a jejich partnerky. Weasleyova dvojčata seděla kousek od nich a jeden z chlapců. Kdo asi? Joe bedlivě pozoroval, ta si ho ale vůbec nevšímala. Chris dokonce pochyboval jestli si vůbec všimla, že sedí takhle blízko nich, protože byla dokonale zaujatá výzdobou a pak podivným menu. Byl jí za to náležitě vděčný.
"Nemám tušení," odpověděl jí a podíval se směrem k největšímu stolu, kde seděli profesoři. Všiml si, že Brumbál zrovna zvedl jídelní lístek a něco mu pošeptal. Ostatní studenti ho okamžitě napodobili. "Řekni lístku svojí objednávku," napověděl Chris Joe, která si stále prohlížela menu a nevšímala si svého okolí.
"Paráda," zajásala po chvíli, když se na jejím talíři objevily vepřové medailonky s vařeným bramborem a zeleninovou přílohou.

"Měl si pravdu, je to vážně nádhera," konstatovala potichu Joe, když stáli v kruhu kolem tančících párů tvořených šampióny turnaje tří kouzelníků a jejich partnery.
"Zatancuješ si se mnou?" Zeptal se jí Chris, když se na parket začali trousit i ostatní studenti a profesoři. Zrovna pozorovali Brumbála a ředitelku Krásnohůlek jak tančí valčík. Byla to opravdu kuriózní podívaná, protože madame Maxime měřila nějaké tři metry a vysoký Bradavický ředitel jí sahal jen po prsa. Opravdu kuriózní podívaná.
"To myslíš vážně? Valčík?" Otočila se na něj a překvapeně zvedla obočí.
"Nemusíme, jen mě napadlo, že..."
"Strašně ráda," usmála se na něj, vzala ho za ruku a vedla do středu parketu. Když se nehýbal, položila si jeho levou ruku kolem pasu a pravačku pevně stiskla. Jedním krokem dozadu od něj trochu ustoupila on jí však okamžitě dohnal. Vždy ji dostihl se zpožděním setiny sekundy a nakonec převzal kontrolu. Začal vést, poprvé ve svém životě určoval její cestu a ona ho poprvé následovala. Ještě snad nikdy nebyl šťastnější. V rychlém rytmu doslova proplouvaly mezi tančícími páry.
Po několika klasických tancích začala známá kouzelnická kapela, Sudičky, hrát své písničky a dostali se i k několika pomalým skladbám. Chris k sobě Joe pomalu přitáhl a oběma rukama obtočil její pas. Zvedla k němu hlavu, takže se mohl pohledem vpít do měděných očích, tak známých a přece vzdálených, topil se v nich a zároveň nacházel útočiště. Najednou ho opustili překážky, sehnul se a krátce ji políbil. Nepohnula se, v jejích očích postřehl jen krátký záblesk emoce, ale nedokázal ho definovat. Znovu se přiblížil k jejímu obličeji. Stoupla si na špičky a sama zrušila mezeru mezi nimi a jemně ho políbila. Přitiskl jí k sobě blíž a konečně, konečně, se vpil do jejích rtů. Byl to ten nejúžasnější pocit, jaký kdy zažil. Nevnímal své okolí. Svět se s ním točil a on se propadal do temnoty. Byla to jediné reálné. To jediné důležité. To jediné co existovalo. Pohlcovala ho a zároveň mu dávala volnost. Najednou to skončilo. Pomalu se od něj odtrhla a ustoupila trochu stranou. V jejích očích se zračil velký úlek a hrůza.
"Já...," nebyla skoro schopná promluvit, pak se otočila na podpatku a vyběhla ze sálu. Vůbec nechápal co se děje, ale okamžitě se rozběhl za ní.
"Joe! Joe, počkej," vykřikl, když jí uviděl běžet zimní zahradou mezi rozkvetlými růžovými keři. Zastavila se a zprudka dýchala. Pomalu k ní došel a položil jí dlaně na ramena, cukla sebou a ustoupila od něj kus dál. "Joe," zašeptal znovu.
"Já..promiň, Chrisi, promiň. Neměla jsem to dělat. Vážně neměla. Já.."
"To je v pořádku," pokusil se úsměv. Kouzlo okamžiku zmizelo a zbyla jen temná nepřející realita.
"Není, opravdu. Mrzí mě to, tohle jsem nechtěla, vážně. Já..nemůžu, tohle nemůžu, já..." mluvila rychle a neuspořádaně. Očividně byla až příliš vyděšená z toho, co udělala, než aby dokázala vyslovit srozumitelnou větu. Chrisovi to však bylo jasné, jak mohl být tak bláhový? Jak si mohl myslet, že... Kouzlo okamžiku, tím to bylo. Vždy, když kouzlo pomine zbude jen realita a skutečnost bývá z pravidla krutá a nelítostná. To už si vyzkoušel na vlastní kůži a dnes dostal další, novou ránu. Mnohem tvrdší než všechny ty minulé. Okusil a to se nikdy nemělo stát. Zjistil, jaké by to mohlo být a teď nevěděl, jestli s tím dokáže žít.
"Já," pokusila se znovu promluvit. Chytil ji za ruku a tím ji umlčel.
"Měli bychom se vrátit do sálu, je tu zima. Nechci, aby ses nachladila."
"Chrisi," zašeptala potichu po chvíli cesty. Celou dobu se jím nechala vést jako poslušný pejsek. Nebo spíš jako malý domácí psík, který něco provedl a teď je pokorný a snaží se tím napravit svou chybu.
"To je v pořádku." Odmítl se na ní otočit. Zastavila se a pevně mu stiskla ruku, tím ho donutila otočit se k ní, ale stále měl oči sklopené k zemi. Rukou ho vzala za bradu a donutila ho, podívat se jí do očí.
"Vážně?" Zašeptala potichu a propalovala ho pohledem. "Vážně se nic nestalo? Nechci ti ublížit. Jsi můj nejlepší kamarád."
Kamarád, jistě. Vždycky jen kamarád a přitom tolik toužil být víc. Už roky si to přál, doufal a snil. Dívka jeho snů, jeho životní láska a on byl ´jen´ jejím nejlepším přítelem. Do teď mu to stačilo, ale co teď? Bude mu to muset stačit i dál. Pokus chce být s ní, nemá na výběr, protože on pro ní nikdy víc nebude.
Jemně se na ní usmál.
-Sbohem, lásko.-
"Všechno je v pořádku, vážně. Jsme kamarádi. Nejlepší kamarádi."
-Budu tě milovat, navždy.-
Zářivě se na něj usmála a políbila ho na tvář. Pak se k němu otočila zády a svižným krokem vyrazila směrem k Velké síni. Potichl si povzdechl a se sklopenými rameny se vydal za ní. Těsně před vchodem do sálu se ale zhluboka nadechl, narovnal se a nasadil falešný úsměv. Nechtěl jí zkazit ples. Byla to přece jedna z nejvýznamnějších věcí v životě. Pro něj, bohužel, i ta nejsmutnější.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 27. října 2009 v 13:49 | Reagovat

nádhera... úplně mi to vyrazilo dech... chris musel být... emh... řekněme zklamaný... pěkně s ním cvičí, jen co je pravda.
ach jo, neumím psát tak pěkný a dlouhý komentáře jako ty, takže se budeš muset spokojit s tím, že to bylo prostě úžasné, moc se mi to líbilo a že netrpělivě čekám na další díl... :)))

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 27. října 2009 v 14:26 | Reagovat

kráááása :):):):), pink a jej Please Don´t Leave Me sa tam vyyyyborne hodi :):):):), skvele :):):):), tesim sa na dalsiu ::):):)

3 Asci Asci | Web | 27. října 2009 v 15:02 | Reagovat

ty jo ja se asi rozbrečim...to je chudaček...prosím prosím mohla by se tam pro něj objevit nějaká hodná, mílá dívka do které by se zamiloval....mě je ho strašně líto

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 27. října 2009 v 19:59 | Reagovat

Ta teda tomu Chrisovi dáva, ale asi někam míříš :D. Jinak kapitola skvělá, jako vždy a zábavná, snad bude brzy pokračováni, ikdyž vím že seminární práci v tomhle období už je potřeba rozjet a samozřejmě pevně doufám, že se ti dobře podaří. Tak až zas budeš mít chvilku, vzpomeň si na nás a napiš další kapitolu!

5 Maya99 Maya99 | Web | 27. října 2009 v 20:08 | Reagovat

Nevím, co říct. Snad jen, že lituji Chrise, musí to být příšerné, nedávat najevo svoje city, když Joe tolik miluje... lituji ho. Mohla by se objevit nějaká holka, která by mu ty rány zahojila, protože Joe ho vážně bere jen jako kamaráda. Proč musí být všechno tak složitý?
Krásný, pro mě krátký a proto chci ještě :-D

6 lina lina | Web | 27. října 2009 v 22:33 | Reagovat

chudinka Chris....jak já mu rozumím:D
souhlasím s mayou, mohla by se objevit nějaká dobrá duše co mu spraví náladu:D
úžasná kapitolka...
btw. z čeho píšeš seminárku?

7 Smrtijedka Bellatrix Smrtijedka Bellatrix | Web | 28. října 2009 v 13:20 | Reagovat

U mě je zápis SB! Zapiš se do 11.11.09, nebo tě budu muset smazat!!! Díky...

8 Nel-ly Nel-ly | 29. října 2009 v 12:17 | Reagovat

všem vám mockrát děkuju!!! další kapitolu už mám, ale s pokračováním  to bude složitější, i když jsem včera sesmolila epilog :D :D
lina: Volební systémy Velké Británie? Říká ti to něco? Mě ne :D

9 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 20:06 | Reagovat

kéž by byli kluci i ve skutečnosti tak pozorní a romantičtí

10 Nel-ly Nel-ly | 21. března 2010 v 20:15 | Reagovat

já pevně věřím, že se jich pár najde :D jen jsou zahrabaní někde hooodně daleko

11 Violette Violette | 13. září 2010 v 20:09 | Reagovat

Kdo asi? ... nejlepší věta v kapitole :D

12 AnNe (WG Team) AnNe (WG Team) | Web | 10. dubna 2011 v 10:39 | Reagovat

Já vím, že Chris ji má doopravdy rád, ale i tak chci, aby byla s Fredem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA