6. ročník aneb Nejdůležitější člověk

25. října 2009 v 17:30 | Nel-ly
Tak ještě jedno malé prodloužení, ale nemůžete se na mě za to zlobit. Protože jsem nasadila dost rychlé tempo. Nová kapitola každý den, páni. Jsem fakt dobrá :D trochu se pochválit musím, ne snad?
Každopádně tohle už je doopravdy poslední prodloužení před plesem. Stále mi nejdou nahrát obrázky, takže tady (jinde jsem je znova nenašla)




"Je to zamindrákovanej parchant," postěžovala si už po několikáté Joe na profesora lektvarů, Severuse Snapea. "Dát nám takových úkolů a je po nás poslední hodinu před prázdninami chtít něco takovýho."
"No," začal Chris, ale Joe ho okamžitě přerušila.
"Neobhajuj ho, vím, co chceš říct. Vždyť to nebylo zas tak těžký, stačilo se na to naučit a úkoly nám přece zadávají všichni. Máš na to celé prázdniny," mluvila Joe vážným učitelským hlasem. "Já vím, já vím, já vím! Jenže pro mě tohle lehké teda nebylo a to bych řekla, že jsem v lektvarech ještě celkem dobrá. Možná jsem se na to mohla vykašlat, proč se vlastně snažim? Udělám OVCE a co pak? Přece nemůžu být tak naivní a myslet si, že mě k Bystrozorům doopravdy vezmou. Minulý rok vzaly jen pět lidí... z padesáti uchazečů!"
"Nesmíš se tak podceňovat, zvládneš to. Jsi jedna z nejlepších ve třídě a taky prefektka, řekl bych, že máš mnohem lepší šance než devadesát procent školy."
"To je sice fajn, ale co ti ostatní? Ještě zbývá deset procent, třeba ta nána Greyová z Havraspáru, premiantka, dokonce i Snape je z ní celej unešenej."
"Vždyť jí jen jednou pochválil a..."
"Nebo třeba Alice, tu McGonagallová v jednom kuse chválí a ještě k tomu už několik let hraje ve famfrpálovém týmu, stejně jako Angelina, té zas jde bylinkářství i lektvary a přitom se příští rok nejspíš stane kapitánkou týmu, to už je na stejné pozici jako prefekti."
"Proč si myslíš, že by jim pomohlo zrovna hraní famfrpálu? A taky pochybuju, že by se zrovna Angelina, s tou svojí posedlostí, chtěla stát bystrozorkou a Alice, myslím, chce jít pracovat na Ministerstvo stejně jako její matka, takže..."
"Pomohlo? Jistě, že pomohlo. Mají kondici, celé dny létají na košťatech, což mimochodem bystrozor musí dokonale zvládat, a házejí těma šíleně těžkejma míčema, jako by to byly peříčka. Fyzická kondice a síla je taky jeden z důležitých faktorů a já ani jedno nemám."
"To, že dokážou házet camrálama přece nic nerozhoduje a fyzičku přeci ještě může dohnat. Stačí abys začala cvičit a máš to v kapse."
"Jo, už se vidím jak budu cvičit, když celý prázdniny stravim nad úkolama z lektvarů, který stejně nepochopím."
"Jsi jenom naštvaná, že tě Snape seřval."
"Nemůžu za to, že je Jordan takovej idiot a hodil mi do zneviditelňujícho lektvaru kus úponice. Idiot," zanadávala naposledy Joe a pokračovala do Velké síně na oběd. Chris se jenom maličko usmál, takhle to s Joe vypadalo vždycky, když byla ve stresu.
Před NKÚ to bylo úplně to samé, měla neustále tendenci vybuchnout a když jí Fred omylem, ano tentokrát doopravdy omylem, den před zkouškou spálil učebnici Přeměňování, byl Chris přesvědčený, že ho vážně zabije. Nakonec z toho ale vyvázl jen se školním trestem za nadměrný hluk v Společenské místnosti a musel jí dát svojí učebnici. Chris si ještě stále moc dobře pomatoval, jak byl Fred naštvaný. Takhle zachmuřené jedno z dvojčat Weasleyových snad nikdy neviděl, oba se neustále smáli a vtipkovali i ve chvílích, kdy jim teklo do bot. Jenže Fred byl tentokrát naštvaný na Joe, ta byla jediná, kdo mu dokázal zkazit náladu na tak dlouho. Proč asi?
Tenhle rok se jí to vedlo skvěle, i když Fred jí zdatně sekundoval. Oba měli poslední dobou, těsně před Vánočním plesem, na který Joe Fred pozval, tendenci vybuchnout kvůli... no vlastně v podstatě kvůli všemu.

o-oo-oOo-oo-o

Nebelvírská společenská místnost se začínala zaplňovat studenty od čtvrtého ročníku výš. Na tyhle prázdniny, totiž v Bradavicích zůstala většina škola, alespoň těch, co se mohli zúčastnit tolik očekávaného Vánočního plesu.
Už celý týden před začátkem Vánočních plesu to na hradě šumělo. Chlapci se snažili na poslední chvíli překonat nervozitu a pozvat své vyvolené. Dívky se promenovaly na chodbách a dělaly oči na kluky, postávající kolem jejich hloučků. Na každém rohu zněla slova - ples, šaty, boty atd. Na hradě se našla snad jen jediná dívka, která se na ples netěšila.
Joe seděla na parapetu velkého arkýřového okna a pozorovala zasněženou krajinu. Na sobě měla nádherné mechově zelené šaty ozdobené ocelově modrou lesklou látkou. Z elegantního drdolu jí padaly pramínky hnědých vlasy a lechtaly ji na tvářích. Z jemně namalovaného jen světlou tužkou obtaženého oka ukápla jedna jediná slza. Pomalým pohybem si ji setřela z tváře. Jediný důkaz bolesti, která trhala její srdce na kusy.
To všechno kvůli vysokému zrzavému chlapci, který se v tuhle chvíli také připravoval na ples, ale nejspíš s jinou dívkou. Mohla si za to sama, kdyby byla zticha, nepohádali by se. Kdyby byla zticha, mohli zůstat alespoň přáteli. Jenže potom co se před rokem stalo jí už jeho přátelství prostě nestačilo. Jeho přátelství? Posměšně si odfrkla. Jaké přátelství vlastně, vždyť ji celou dobu ignoroval, vzpomněl si na ní jen, když jí k něčemu potřeboval.
Jenže Joe si moc dobře uvědomovala, že to není pravda. Byl takový, oba byli takoví. Sice to nebyla žádná obhajoba, ale byla to pravda. Kolem dvojčat Weasleyových se stále něco dělo, všichni s nimi chtěli kamarádit. Celá škola je obdivovala a ona, Joe, vždycky stála v pozadí a nestěžovala si. Nikdy jí to přeci nevadilo nebo snad ano?
Vadilo, kdyby to, ale bylo jen o tom. George se o ní nikdy moc nezajímal, jistě, byla to jeho kamarádka, ale ne nejlepší. Byla holka, s kterou se bavil. Jeho spolužačka. Nikdy po ní nechtěl víc než to, co jí dával a tomu prostě nemohla zazlívat.Jenže Fred, to bylo odjakživa něco jiného.
Fred se od George tolik lišil. Nikdo jiný je od sebe nedokázal rozeznat tak dobře jako Joe. Nikdo. Fred se k ní vždy choval jako k někomu důležitému. To on se jí omluvil, když na ní ve druhém ročníku po oslavě famfrpálového vítězství zapomněli. To on jí potřeboval, když jeho sestru unesl bazilišek. To on neměl Chrise nikdy rád a žárlil na něj. To on byl vždy ten, kdo na žárlil na všechny chlapce, co se kolem ní, kdy objevili. Dokonce i s Lee Jordanem se pár týdnů nebavil, když s Joe chodil a to je to jeho nejlepší kamarád. Díky tomu všemu na něho spoléhala ze všech nejvíc, víc než na Chrise, víc než... vlastně na kohokoliv v jejím života. On byl ten, kdo jí mohl ze všech nejvíc ublížit. Jemu jedinému se mohlo podařit zlomit jí srdce a také se mu to podařilo.
Joe si nebyla jistá jestli to dokáže ještě někdy napravit. Kdyby jí podvedl, znamenalo by to, že o ní někdy stál, že byli spolu, že by mohla doufat. Kdyby se s ní pohádal, znamenalo by to, že mu za tu hádku stojí, že je pro něj důležitá. Jenže o tam jen tak stál, poslouchal, nebránil se, neobhajoval a když za ní minulý týden v Prasinkách přišel? Nechal se tak jednoduše odbít, prostě se s tím smířil a odešel. Měl za ní bojovat! Copak mu to nedošlo? Samozřejmě, že ano. Vždyť tohle by došlo úplně každému. To tedy znamenalo, že o ní nestojí. Nebojoval, proč taky? Jen jí tím svým nezájmem a odevzdáním znovu ublížil.

"Joe," otočila se za dívčím hlasem. "Joe, Chris už na tebe čeká dole. Jdeš?" Zeptala se jí Alice a propalovala jí starostlivým pohledem. Tolik se za posledních několik měsíců změnila. Kam zmizela ta veselá holka, která všem rozdávala zářivé úsměvy i ve chvílích, kdy se to nehodilo? Alice nechápala co se s její spolubydlící stalo, ale nebylo to asi nic dobrého. Chtěla jí pomoci, ale nevěděla jak. Nebyly až tak dobré kamarádky. Joe měla toho Chrise a Weasleyova dvojčata, i když si Alice všimla, že už se spolu nebaví tolik jako dřív. Předtím Joe chodila skoro na každý jejich trénink a trávila s kluky většinu svého času, teď byla buď sama nebo s Chrisem, který se jí držel jako klíště. Možná to bylo dobře, protože to byl doopravdy milý kluk a snažil se Joe pomoci.
"Jasně," zašeptala Joe s hraným úsměvem a postavila se na nohy.
"Páni, vypadáš úžasně. Chris bude štěstím bez sebe," hvízdla obdivně Alice. Doopravdy, Joe to v jednoduchých zdbených šatech s velkými korálkovými náušnicemi neuvěřitelně slušelo. Byla to hezká dívka, ne nijak krásná nebo na první pohled zajímavá, ale hezká. V plesových šatech však vypadala kouzelně. Křehká jako porcelán a zároveň silná a tvrdá jako skála. Přesně taková totiž byla, i když tenhle večer bude ta, jindy pevná skála, potřebovat podepřít, aby se nesesunula k zemi.
"Díky, už bychom měly jít," zašeptala znovu Joe a vydala se za Alicí vstříc Vánočnímu plesu, který sliboval mnoho nezapomenutelných zážitků.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 25. října 2009 v 18:41 | Reagovat

juuuuuuuj kráásne saty :):):):):), rovnako ako aj tato kapca :):):):):):):):):) a pesicka, tesim sa na dalsiuu kapcu :):):):):):)

2 Jaune Jaune | Web | 25. října 2009 v 19:49 | Reagovat

nádhera... strašně se mi líbilo, jak joe na začátku nervila :D občas se taky takhle vztekám, když toho mám moc :D
staršně se těším na další díl, jsem zvědavá, co se na tom plese stane... něco určitě jo, že jo? tak mě hlavně moc dlouho nenapínej... ;)))

3 lina lina | Web | 25. října 2009 v 21:16 | Reagovat

kapitola úžasná...
písnička nádherná...
Sasuke je vůl (a teď se omlouvám jestli se to někoho dotklo:D)
šaty..nó, na maturiťák bych si takový klidne vzala:D
celkově? holka já z tebe padnu:D tvoje povídky jsou úplně suprový...

4 Black horse Black horse | Web | 25. října 2009 v 21:49 | Reagovat

Wow, každej den kapitola, holka, to je něco! Nezbývá mi než ti zatleskat, já nic nestíhám... =o)

5 Asci Asci | Web | 26. října 2009 v 7:10 | Reagovat

páni...ty šaty jsou dokonalý...teďka mi to připomnělo že asi budu chodit na tanečni...panebože :-D

6 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 26. října 2009 v 8:32 | Reagovat

Ty šaty jsou úžasně. obdivuji tě jak rychle přidáváš kapitoly, zrovna tahle je velmi povedená, jsem zvědavá co bude dál, tak rychle, rychle!:D

7 Nel-ly Nel-ly | 26. října 2009 v 15:53 | Reagovat

Všem mockrát děkuji!!! Díky tomu, že moc dobře vím, jak má všechno probíhat můžu ještě příští...asi dvě kapitoly přidat brzy, pak už to bude horší

Jaune: Takhle podobně se poslední dobou ve škole cítím :D tak jsem si dovolila vžít se do role
lina: písnička je náááádherná, Sasuke je vůl :D ale hezky namalovanej jako malej
Asci: taneční? tak to hodně štěstí :D já se jim vyhla velkým obloukem a zatím naštěstí nemám důvod litovat, prostě na to nejsem ten typ... na maturiťáku jsem tancovala jen jeden tanec - valčík s kamarádkou :D a strašně nám to šlo

8 Maya99 Maya99 | Web | 26. října 2009 v 19:31 | Reagovat

Tak, teď se budu muset omluvit já, protože absolutně nestíhám. ALe jakmile jsem přišla a viděla, že jsi přidala kapitolky, bylo to něco jako moje druhý Vánoce. Nekomentovala jsem předešlou, protože jsem do toho byla úplně zažraná (tohle byl pokus o omluvu, protože nic jinýho vážně nemám :-) )
Tahle povídka, a to už jsem říkala několikrát, je naprosto dokonalá, úžasná a já nevím, co ještě. Joe je nádherně vykreslená jak v příběhu, tak nyní i v mé paměti se všemi detaily. Prostě nezapomenutelný.
Jsem happy, že už to nebudeš moct prodlužovat a doufám, že brzy přidáš další, protože píšeš naprosto neuvěřitelně.
P.S.: O prázdninách se konečně dohrabu k Naruto. Ty písničky jsou úžasný :-D

9 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 19:56 | Reagovat

nechápu proč kluci nemůžou s holkou kamarádit a nehledat při v tom něco víc..tím narážím na chrise

10 Violette Violette | 13. září 2010 v 19:02 | Reagovat

Moc chválím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA