6. ročník aneb Další problémy

21. října 2009 v 20:52 | Nel-ly
Pláno byl rozdělit 6. ročník jen na tři části, ale nakonec jsem došla k názoru, že je to důležitý rok a že trocha rozšíření a nepodstatných situací nikomu neublíží. Alespoň udržím nějaké napětí ;-) Tentokrát nečekejte nic extra, začaly testy a nebyl čas tuhle kapitolu pořádně rozpracovat. Jenže jsem nechtěla dělat ještě větší mezery. Takže... předem díky za komenty, ať chvály nebo kritiky, moc si jich vážím a byla by škoda nezanechat svůj názor, když už jste to celé dokázali přčíst

Já vím, že se k tomu tahle písnička moc nehodí... ale myslím, že je tak smutná a hezká (nebo mě se vždcky moc líbila, i když samozřejmě existuje hodně lepších), že stojí za to jí přidat - a myslím, pokus se dostanete ke konci, tak se možná i bude hodit - protože hluboké city se nemusí projevit jen navenek, aby byly znát


"Joe," ozval se jí za zády tichý hlas. Rychle se otočila a pohlédla do tak známých modrých očí, které jí pronásledovaly každou noc. Překvapeně se zhluboka nadechla k odpovědi, když se před ní najednou Chris ochranitelsky postavil.
"Jdi pryč, nechce s tebou mluvit," vyštěkl na Freda a propaloval ho nenávistným pohledem.
"Chrisi," zašeptala potichu a položila mu ruku na rameno.Nechápavě se na ní otočil. "To je v pořádku, běž na před."
"Ale," pokusil se protestovat. Umlčela ho jedním pohledem.
"Prosím."
"Fajn," naposledy střelil pohledem po Fredovi a vydal se pryč.
"Co chceš?" Pokoušela se nasadit nevýrazný obličej, ale moc dobře to nešlo.
"Chci si s tebou jen promluvit," odpověděl pomalu a přistoupil k ní blíž.
"Tak mluv," odsekla bez zájmu a zvedla hrdě hlavu. No, snažila se o to, ale moc to nevyšlo. Připadala si jako malé uražené dítě, které si snaží hrát na dospělého před rodiči a vůbec se mu to nedaří.
"Já.," zdálo se, že najednou nemůže najít slova. "Omlouvám se."
"Cože?"
"Omlouvám se za všechno. Mrzí mě to, já neuvědomil jsem si..."
"Co sis neuvědomil, že jsem tvoje kamarádka? Jo, taky jsem si všimla."
"Neuvědomoval jsem si, že ti ubližuju. Strašně mě to mrzí, já...byl jsem necitlivý a a..."
"Arogantní namyšlený sobecký hňup?" Dokončila za něj, ještě by mohla pokračovat dál, ale to by trvalo přece jen moc dlouho a ona chtěla stihnout první úkol turnaje.
"Přesně a ještě víc," pokýval souhlasně hlavou. Nebránil se ani nemohl.
"Skvěle, jsem ráda, že si to přiznáš a teď, když mě omluvíš. Chris mi drží místo na tribuně," otočila se k odchodu, ale moc daleko se nedostala, protože jí rychle chytl za ruku.
"Ne, počkej. Chtěl jsem se ti omluvit a říct ti, že...že jsi moje nejlepší kamarádka. Vždycky si stála při mě a já si toho nevážil. Teď si to konečně všechno uvědomuju a moc mě to mrzí. Neumíš si představit jak moc. Mám tě rád a nechci o tebe znovu přijít."
"Já."
"Vím, že mi nemůžeš hned odpustit, nejsem si jistý jestli vůbec můžeš, po těch letech, ale prosím, zkus to."
"Já, nevím jestli to dokážu. Vážně nevím. Ublížil jsi mi, strašně moc." Viditelně sklesl.
"Chápu, ale už to, že o tom budeš uvažovat, pro mě hodně znamená."
Chvíli si ho ještě upřeně prohlížela, pak se otočil a vydal se směrem k hřišti. Vypadal, že to myslí vážně, ale Joe si tím stejně nebyla moc jistá. Vlastně už si nebyla vůbec ničím jistá. Nevyznala se v sobě, ve svých citech ani ve Fredovi.
"Proč musí být vždycky všechno tak těžké?" Zeptala se sama sebe potichu, ale nikdo jí nedal odpověď.

o-oo-oOo-oo-o

"Vánoční ples, to bude paráda," zopakovala už asi po sté Alice a doslova se tetelila nadšením.
"Jo, paráda," reagovala Joe bez nadšení. Ještě ráno měla celkem dobrou náladu, potkala se totiž s Fredem na snídani a bavili se spolu. Sice o škole, jídle a dokonce i o jídle, ale bavili. Nevázaně, dalo by se říct kamarádsky a pak jí dá profesorka McGonagallová takovou ránu. Vánoční ples, při spojení těch dvou slov se otřásla znechucením. Neměla ráda takové okázalé slavnosti, nikdy na to prostě nebyla. A teď se měla navléct do nějakých těsných neforemných dlouhých šatů a kroutit se do rytmů klasické hudby? Ani náhodou. Už tak měla svých problémů dost. Učitelé jim každou chvíli dávali další hromady úkolů a k tomu ještě musela řešit další, v tuhle chvíli závažnější, problémy a to se svým srdcem a vztahem k vysokému zrzavému chlapci, kterého potkávala skoro na každé hodině. A teď ještě ples, to pro Joe znamenalo jen další potíže.
"Nezdáš se mi z toho moc nadšená," zaslechla vedle sebe známý pobavený hlas.
"Nepovídej," otočila se na Chrise s předstíraným překvapením.
"No tak, Joe. Užívej si trochu. Ples, něco takového už nikdy nemusíme zažít," usmíval se čím dál víc a oči mu jen zářily.
"Za to, ty, si to užíváš trochu moc. Nemyslíš?"
"Řekl bych, že to bude velice zajímavé."
"No, to stoprocentně."

"S kým vlastně půjdeš?"
"Cože?"
"Na ples, s kým půjdeš?"
"Nevím jestli tam vůbec půjdu, není to povinné, takže..."
"Joe!" Vykřikl tak nahlas až se lekla.
"Chrisi?"
"Ty na ten ples půjdeš, budeš se bavit, popíjet punč a tancovat, i kdybych tě tam měl dotáhnout násilím."
"Proč, proboha?"
"Už jsem ti to říkal, je to..."
"...důležitý nezapomenutelný zážitek plný těch nejkrásnějších okamžiků, který mi zůstane navždy hluboce zarytý v srdci. Jo, tak to už jsem slyšela."
"Řekni mi, jak může být někdo tak cynický, když dokáže vymyslet něco takového," začal hned potom, co dokončila větu, aby ho nemohla znovu přerušit.
"A stejně, co bych tam asi dělala. Nemám ani s kým jít."
"To já taky ne," konstatoval pomalu.
"Jenže u kluka to nevadí, ty můžeš jít sám, ale kdybych přišla sama já, holka, tak bych ztratila veškerou svoji autoritu nehledě na důstojnost.."
"Ty snad máš nějakou autoritu? A jakou důstojnost, vždyť nejsme ve středověku."
"Jistěže mám. Dost, holka prostě sama na ples jít nemůže.
"Myslel jsem, že bychom mohli...," začal potichu Chris, ale v tu chvíli se Joe otočila na dívku, která je zrovna míjela.
"Ahoj Alice, jdeš do tý knihovny? Potřebuju si půjčit něco o neverbálních zaklínadlech, abych konečně dopsala tu práci pro Moodyho. Nechtěla bych, aby se na mě naštval. Někdy doopravdy nahání hrůzu."
"Někdy? Já bych řekla, že spíš skoro vždycky. Jo zrovna tam jdu kvůli tomu samému, můžeme to napsat spolu, alespoň to budeme mít rychleji."
"Paráda. Ty už to máš napsaný, že jo Chrisi?" Otočila se na něj, pomalu se ztrápeným výrazem ve tváři kývl hlavou. "Tak fajn, zatím se měj," zamávala mu a vyrazila s Alicí směrem ke knihovně.
"... že bychom tam mohli jít spolu," dořekl po tichu Chris a naposledy se otočil za jejími vzdalujícími se zády.

o-oo-oOo-oo-o

"Co se stalo?"
"Nic."
"Nelži mi, vždycky to poznám."
"Ale... zrovna mě někdo pozval na ples."
"Cože?"
"Jo, taky mě to překvapilo."
"A kdo...?"
"Jacquo Ulliel," pokusila se vyslovit jméno správně, ale Francouzsky uměla možná tři slovíčka, takže to bylo dost obtížné. (pozn.autora - autor umí Francouzsky dvě věty a to jméno vyslovit nedokáže, ale Francouzsky to fakt je!)
"Co? Kdo to, u Merlina, je."
"Francouz," odpověděla zamyšleně.
"Jo, tak to mi taky došlo," odsekl Chris a dál jí propaloval pohledem. (propaluje jí nějak často, co? no, snad jí nespálí, to by byla škoda :D) "Odkud..."
"Z Krásnohůlek, je to jeden z těch zbylých studentů, co tady zůstali s Madame Maxime, když se Fleur Delacourová stala šampiónkou."
"A co si mu na to odpověděla?"
"Na co?"
"Na to pozvání přeci!" Vybafl na ní, tak prudce, že se na něj překvapeně otočila.
"Co asi myslíš?"
"Joe," zdál se nervózní a dost vykolejený. To nebylo moc dobré.
"Samozřejmě, že ne. Proč bych tam s ním chodila? Ani se mi nelíbil."
"Nebyl....hezkej?"
"Vlastně byl, ale není to můj typ. Blonďatý vlasy, zelený oči, milý úsměv... na mě až moc hezoun.
"Aha," zašeptal Chris a pokračoval v cestě. Najednou jí připadal jako zmoklý hipogryf, který nemůže létat. Co se to s ním dneska děje, prolítlo jí hlavou, když sledovala jeho sehnutá záda, najednou jako by zplihlé blonďaté vlasy a smutné zeleno-šedé oči. Dokonce i jeho milý úsměv byl ten tam.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 21. října 2009 v 21:03 | Reagovat

že bych byla první?:D Nebudu doufat...
Chris je chuďátko..já s ním na ten ples klidně půjdu:D
Jak dlouho máš v plnu mě mučit?:D
Užasná kapitola....těším se na další

2 Nel-ly Nel-ly | 21. října 2009 v 21:08 | Reagovat

:D děláš si legraci? páni, víš vůbec jak mě potěšil tvůj komentář? deset minut po zveřejnění článku... už jsem si  řikala, že zas budu muset zítra kontrolovat jestli se najde nějaký ohlas nebo si s tou kapitolou mám rovnou hodit mašli

3 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 21. října 2009 v 21:22 | Reagovat

krááááásna kapitola :):):):):):):) a ta pesnicka tiez :):):):):):):):)

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 22. října 2009 v 8:05 | Reagovat

Chudák Chris:D, no i když, proř jednou ty chlapy nepotrápit, že? Rozhodně dokonalá kapitola a skvělé vydeo k tomu, snad rzy bude další a pak další a zase další :D už se nemůžu dočkat!

5 lina lina | Web | 22. října 2009 v 14:26 | Reagovat

ani jsem ti neokometovala písničku?D kupodivu ji znám a poslouchám dodnes..máš pravdu je nádherná:D

6 Asci Asci | Web | 22. října 2009 v 15:05 | Reagovat

krása!!!....těším se na další :-)

7 Nel-ly Nel-ly | 22. října 2009 v 17:08 | Reagovat

Elin7: jen do něj, co? No, občas je to doopravdy chudák, ale co se dá dělat
lina: ta písnička je úžasná, je i v angličtině, ale to podle mě není ono
Asci: Děkuji :-*

8 Jaune Jaune | Web | 23. října 2009 v 16:49 | Reagovat

tak se připojuji - chudák chris... :D a že by se ve fredovi hnulo svědomí? hmmm, to bude ještě zajímavé ;-)
moc hezká další část...

9 Maya99 Maya99 | Web | 23. října 2009 v 20:28 | Reagovat

Světe div se, našla jsem si chvilku čas na (světe, div se ještě jednou) opravený net a co nevidím?
Krásnou hudbu, krásnou kapču a chudáka Chrise. Ta Joe mu dává zabrat jen co je pravda... Nevěděla jsem, jestli se u posledního odstavce smát nebo brečet nad tím psychicko-fackujícím panákem (Chris)
Každopádně mě to ( a ty si můžeš říkat co cheš) připadá úžasný. Jsem zvědavá na ten ples a Freda. Ten mě mimochodem tou nejlepší kamarádkou pěkně namíchnul. Nejdřív ji líbá a pak řekně tohle.
... Mohli by se jmenovat líbací kamarádi... :-D

10 Nel-ly Nel-ly | 23. října 2009 v 21:34 | Reagovat

Jauje: mockrát děkuji, svědomí? no uvidíme, jak ještě bude reagovat
Maya: psychicko-fackující panák? to mě doopravdy pobavilo :D a doufám, že na spojení - líbací kamarádi, si nebudeš chtít nechat autorská prává :D protože něco takového bych moc ráda použila... mockrát vám všem děkuji na dalším pokračování tohle šíleně dlouhého roku se pracuje ;-)

11 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 19:32 | Reagovat

posledné odstavec zabíjel..fakt skvěle napsany

12 Violette Violette | 13. září 2010 v 18:35 | Reagovat

Já toho Chrise mám tak ráda, chudinku. Ta písnička nejde pustit. Podle obrázku a toho, že to zakázalo TV Tokyo je to asi z Naruta... mohla bys sem, prosím, prosím, napsat její název?  
A Fred mě pěkně štve... normálně ho mám ráda, ale tady by si zasloužil jednu do ... ehm ... pusinky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA