6. kapitola - nové poznatky

16. října 2009 v 14:44 | Nel-ly |  Pravé já
A je to tady. Další kapitola k PRAVÉMU JÁ a zase je o ničem :D nějak se z toho nemůžu vyhrabat, potřebuju to prostě rozjet. Takže teď chvíli zůstaneme u kapitol v podstatě o ničem. Doufám v komenty, abych neztratila to nasazení k přidávání kapitol. /Je to vyhrožování, ale s tím už se musíte smířit./


"Skvělá práce!" Volal na ní černovlasý mladík se zářivým úsměvem skoro tak širokým, jako byl ten její.
"Blahopřeju," usmál se na ní Remus, když usadila na lavici vedle něj. Sirius na ní kývl hlavou, pak trochu stočil svůj pohled a se zaujetím sledoval něco nebo někoho za jejími zády. Chasandra se tím směrem také otočila, i když dělala, že poslouchá novoroční projev ředitele školy. Zrak jí padl na velice hezkou blonďatou dívku, která zrovna Siriusovi posílala vzdušné polibky, přitom se svůdně usmívala a v jejích očích byl viditelný příslib něčeho, na co Casy raději ani nechtěla myslet.
"Pusťte se do jídla!" Vykřikl poslední větu svého proslovu Brumbál a posadil se na své místo v čele učitelského stolu. Překvapeně zamrkala, když se na stole před ní začaly objevovat mísy vrchovatě obložené jídlem.
"Páni," zašeptala.
"No jo, hostiny v Bradavicích jsou fakt něco," pokýval hlavou James, aniž by zvedl hlavu od kupy kuřecích stehýnek.
"To teda," zasmála se Casandra a vrhla zamilovaný pohled na brambory snad na sto způsobů - vařené, pečené, hranolky, bramborovou kaši a dokonce i brambory na sladko. Pak obrátila svojí pozornost k salátům.
"Co to, u Merlina, je?" Vykřikl James tak, že se všichni kolem otočili. Casy se na něj překvapeně podívala. Jeho pohled směřoval na její talíř vrchovatě naložený pečenými bramborami a různými druhy zeleniny.
"Mám hlad," bránila se, protože ještě nepochopila, co se mu stalo.
"To nemyslím," ukázal na vařenou kapustu, brokolici a špenát. To, čeho bylo na stole ze všeho nejvíc.
"Jsem vegetarián," oznámila mu prostě a chtěla se pustit do jídla, když ji znovu přerušil.
"Vege...cože?"
"Vegetarián, nejím maso."
"Fakt? Vůbec žádný." Sirius konečně odtrhl zrak od pohledné vyzývavě mrkající brunetky. To byla už asi pátá holka, s kterou si vyměňoval významné pohledy. -Paráda, takže tohle je doopravdový Sirius Black? Paráda-
"Ne, vůbec žádný," ukončila ten duchaplný rozhovor Casy a vrátila se ke své porci. Byla to ta nejúžasnější hostina, kterou zažila. Nejen, že bradavičtí skřítci vařili naprosto úžasně, ale ještě se skvěle bavila. Poslouchala kluky, kteří se bavili o prázdninách nebo prostě vtipkovali, byli prostě šťastní, že jsou všichni spolu. Taková nálada převládala i v jejich ložnici, byla na pokoji se nebelvírskými sedmáky, což nebyl nikdo jiný než pobertové tedy Sirius, James, Remus a jejich spící kamarád Peter, jak se dozvěděla u večeře. Casy spíš poslouchala než mluvila, nakonec v jejím (nebo spíš jeho?) případě nebylo o čem mluvit. Chase existoval v podstatě jen několik hodin a neměl žádné zážitky, už vůbec ne tak zábavné a zajímavé, jako ty jejich. V životě se tolik nenasmála, byli vážně úžasní. Čtyři nejlepší kamarádi něco takového by jednou chtěla také mít, nejlepší kamarády. Někoho o koho by se mohla kdykoliv opřít. Jednou. Jednou snad někoho takového mít bude, do té doby, mohla klukům jen závidět.

"Je mi to líto," řekl už asi po sté James.
"Jo, v pohodě."
"Ale...,"
"V pohodě," zopakovala a zrychlila svůj krok. Včera se konal konkurz do Nebelvírského famfrpálového týmu a ona se ho účastnila. Bohužel, nevyšlo to.
Místo brankáře dostal Jake Morrison, hrál v týmu už tři roky a byl doopravdy skvělý. Minulý rok dokonce vychytal všechny střely při zápasu se Zmijozelem, takže konkurz byl v jeho případě jen oficialita. Přesto jí to mrzelo. Konečně měla šanci si to ověřit, nebyla dost dobrá. Tohle bolelo moc to bolelo. Stala se sice náhradníkem, ale jaká je šance, že se Jake nezúčastní zrovna jednoho z tří zápasů, které budou během roku hrát? Přesto chtěla věřit, že ještě dostane šanci, tak se rozhodla trénovat tvrději a častěji. I když to zatím znamenalo jen každé ráno běhat po školních pozemcích, protože trénovat chytání branek jen s očarovanými míči, prostě nebylo ono.
Byla tak zamyšlená, že nedávala pozor na cestu. Najednou ucítila prudký náraz, když vrazila do vysoké rudovlasé dívky.
"Já...promiň, moc se omlouvám," vyhrkla rychle Casy a začala sbírat po zemi rozsypané knížky.
"To je v pořádku," usmála se na ní rudovláska se zářivě zelenýma oválnýma očima.
"Páni, to je Sborník Obranných kozel a jejich využití? Ten nový?" Popadla Casy do rukou velkou knihu vázanou v černých lesklých deskách.
"No, ano je, jak to..."
"Moje vysněná kniha, sním o ní už od doby co ji vydaly, ale matka mi ji nikdy nechtěla koupit. Proč obranná, když můžeš mít útočná?"
"Nenapadlo mě, že by tady mohl být ještě nějaký nadšenec, jako jsem já," usmála se ta dívka při pohledu na Casandřino nadšení.
"Nadšenec? Za vydání Bílá vs.Černá od Poperty Heynsové bych dal život."
"To já taky! Naštěstí, už jsem si ji mohla přečíst. Ve školní knihovně je jeden výtisk a moc lidí se o něj nezajímá, je to dost objemná kniha. Strašně bych chtěla mít jednu doma," zaleskly se dívce zelené oči toužebně. Casy na ní zírala jako na zjevení. Nikdy nepotkala nikoho, kdo by chápal její nadšení z co nejtěžších a nejtlustších knih. Vždyť, když jsou krátké nemůžete z toho nic mít, opakovala stále dokola. Ostatní se jí jen vysmály a ty co náhodou svým názorem zaujala, a že jich bylo dost málo, se od ní odvrátili ve chvíli, kdy začala mluvit o Bílé magii a o obranných kouzel. Většinu zajímala jen černá magie, útoky a možnosti jak dosáhnout co nejvyšší moci - tohle byl její svět. Teď před ní stála neznámá dívka a v jejích očích zpozorovala jasnou touhu. Touhu, kterou měly společnou a kterou moc lidí, především z okruhu Casandřiny rodiny a známých, prostě nepochopí.
"Paráda! Tak to si jí musím okamžitě pujčit," vykřikla Casandra a začala se otáčet dokola, jako by snad doufala, že před ní v tu ránu ve vzduchu objeví ukazatel ´Knihovna tudy!´. Po chvíli jí došlo, že ze sebe dělá naprostého hlupáka, dokonce ještě většího než před chvíli, kdy tu poskakovala nadšením kvůli učebnici. To si přece nemůže dovolit. Casandra by tu mohla poskakovat, jak by chtěla. Ale Chase? Ten ani náhodou. "Hmm, mohla bys mi říct, kde je knihovna? Jsem tu nový."
"Jo jasně, stejně tam zrovna jdu." Vydali se opačných směrem, než kterým měla předtím Casy namířeno.
"Nepředstavil jsem se," napadlo jí asi po pěti minutách chůze. "Já jsem Chase, Chase Clakrson."
"Jé promiň, bylo to tak rychlé, že jsem na to také zapomněla. Lily Evansová."
Lily Evansová, to jméno jí něco říkalo, ale co? Určitě to nebylo jen tím příjmením, nevzpomínala si na nějakou kouzelnickou rodinu takového jména. Evansová, Lily Evansová, odkud to jméno znala?
"Ty jsi sem přestoupil z Francie?" Navázala ta známá neznámá dívka hovor.
"Ano, proč?"
"Jen, že mluvíš skvěle. Nemáš ani žádný cizí přízvuk. Nepoznala bych, že nejsi Angličan"
"Matka pochází z Anglie, když jsem vyrůstal mluvila na mě jen anglicky a jazyku se dá bez problémů přiučit pomocí kouzel."
"Jo, jasně, i když tvoje jméno."
"Co s ním?"
"Taky nezní moc francouzsky," usmála se Lily omluvně.
"Moje matka se po smrti mého otce vrátila zpět do Anglie a vzala si jiného muže. Mám jeho příjmení," reagovala okamžitě Casandra a ani jí nenapadlo, že by se měla držet své vymyšlené historky.
"Aha, to je mi líto. Promiň, že se tak vyptávám, ale jsi tu nový a to se v Bradavicích moc nestává."
"V pohodě, měl bych si zvykat," na chlapcově jemném obličeji se objevil malý úsměv. -Jo, Casy, zvykat a neodbíhat od plánu. Nebo se v tom zamotám a budu v háji.- "Ty nejsi z čistokrevné rodiny, že ne? Nemůžu si vzpomenout, že bych znal tvoje jméno."
"Moji rodiče jsou mudlové. Nikdo od nás neumí kouzlit," odpověděla bez zaváhání a zvedla hlavu. Nebála se, co si o ní pomyslí, tím v Casandřiných očích stoupla o několik příček výš po pomyslném žebříku uznání.
"Fakt, to je úžasný," zareagovala Casy naprosto nečekaně. Neznala nikoho čistě z mudlovské rodiny a přitom jí jejich svět, vždy tak zajímal.
"Vážně?" Zeptala se Lily nesměle.
"Samozřejmě, já pocházím z čisto... z kouzelnické rodiny," málem se znovu přeřekla. "Vždycky mě zajímal mudlovský svět, jenže jsem k němu nikdy neměl přístup. Je to pro mě velká neznámá stejně jako pro stovky dalších. Tohle nepochopím."
"Vím co tím myslíš, je to..." takhle se bavily celou cestu. Lily byla ta nejsympatičtější dívka, kterou kdy Casy poznala. Mohla se s ní bavit o čemkoli a když přišli do knihovny, stala se pro ní rudovláska neocenitelným průvodcem. V bradavické knihovně se mohlo nacházet i několik tisíc svazků knih, od obyčejných pomůcek, třeba na úpravu účesu, po nebezpečné knihy v zakázaném oddělení. Lily jí slíbila, že se tam s ní jednou podívá, jako primuska měla jisté privilegia což bylo velice výhodné.
Když vcházeli do nebelvírské společenské místnosti, obě se hlasitě smály. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ale ostatní studenti neviděli nového studenta a nebelvírskou ledovou královnu hlasitě se smějící nějakému vtipu. Bohužel v místnosti seděl i jeden brýlatý mladík s uhlově černými vlasy, který se doopravdy netvářil nijak nadšeně. Vlastně vypadal spíš, že by nejradši někoho zabil a tím někdo byla Casy nebo spíš chlapec Chase.
"Tak zase někdy. Ráda jsem tě poznala, Chasi," usmála se na ní Lily a vydala se nahoru po schodech do dívčích ložnic.
"Co to má, sakra, znamenat!" Vykřikl okamžitě James a rozhněvaně si stoupl před Casy se zaťatými pěstmi.
"Co tím myslíš?" Zeptala se nechápavě.
"Tamto!" James byl očividně tak rozčílený, že nebyl schopný sestavit celou větu. "Myslel jsem, že si můj kamarád."
"Jistě, že jsem tvůj kamarád! Vůbec nechápu co ti vadí."
"Co mi vadí? Co mi vadí! Proč...proč ses s ní bavil. To jí jako balíš?"
"Samozřejmě, že jí nebalim. Jen jsme si povídali."
"Povídali! Smála se. Usmívala se na tebe a dotkla se tě. A...," Casy si konečně vzpomněla odkud zná Lilyno jméno. -Jistě! Já kráva! To je ta holka, o které včera mluvili kluci. Jamesovi se líbí, podle Remuse je do ní bláznivě zamilovaný už několik let. Sakra!-
"To byl jen přátelský pozdrav. Náhodou jsme se potkali na chodbě a ona mi ukázala, kde je knihovna a provedla mě po ní."
"Byli jste jen v knihovně?"
"Jistě, myslím, že bych nemohl najít většího nadšence. Všude mě provedla. Zdá se, že se nám líbí stejné knihy. Nic víc."
"Knihy? Bavili jste se jen o knihách?"
"Jo, máme stejný vkus. Na knihy," zopakovala pomalu Casy. Zdálo se jí, že se James začíná uklidňovat. -Asi jí opravdu miluje.- Napadlo jí, když v jeho očích viděla tu velkou úlevu.
"Fajn, ale pamatuj si, že..."
"Neboj ani není můj typ."
"Skvěle, takže, jak se ti líbí škola? Ten konkurz mě mrzí, jsi fakt dobrej brankář. Nečekaně dobrej, na to jak vypadáš," otočil James o stoosmdesát stupňů. Casy jen pozvedla obočí. "Totiž, to nebylo..."
"V pohodě, chápu. Nevadí, Jake byl vážně lepší."
-Začíná to být doopravdy zajímavé.- Napadlo Casy, když si prohlížela Jamese. Rázem se jí zdál jiný, bylo jí jasné, že Lily doopravdy miluje. Bylo mu to vidět na očích, když se o ní někdo jenom zmínil, začaly v nich poskakovat jiskřičky, které všechny, kdo alespoň trochu dokázal vnímat lidi, upozorňovaly na jeho pravou vášnivou lásku k rudovlasé nebelvírské primusce.

5. kapitola ~ 7. kapitola
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maya99 Maya99 | Web | 16. října 2009 v 14:59 | Reagovat

Opět krásný. Docela jsem se nasmála, když začala rozvíjet svoji lásku ke knihám a pak v tý společence... no prostě bezva! Navíc absolutně nechápu, proč se ti ty kapitoly pořád zdají o ničem. Kdybych tě měla po ruce, nejspíš bych to z tebe vymlátila :-)
P.S. Moc ráda se spřátelím :-D

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 16. října 2009 v 17:32 | Reagovat

kráásna kapitola :):):), to jak James žiarlil :D:D no super :D, krásna kapitola, nemam slov :), tesim sa na dalsiu :):):):):):):)

3 Jaune Jaune | Web | 16. října 2009 v 18:20 | Reagovat

:D to by byl gól, kdyby se lilka do chesee zakoukala... :D chudák jimmi by z toho byl asi na prášky... a lilka nakonec taky, až by zjistila pravdu... :D jinak, připojuju se k Maye - nechápu, co pořád máš, že se ti ty kapitoly zdají o ničem... jsou parádní...

4 Nel-ly Nel-ly | 16. října 2009 v 18:35 | Reagovat

Uvidíme, uvidíme, uvidíme... každopádně holka (chlapec) to nebude mít lehký. Moc vám všm děkuji :-*
Maya: děkuji nejen za spřátelení, ale i za pohotový komentář - ani ne dvacet minut :D asi rekord
No nic neděje...furt se něco děje :D ale nepodstatnýho, potřebuju se z toho nějak vyhrabat

5 Bara Bara | Web | 16. října 2009 v 19:08 | Reagovat

Supéér!!!Ta scéna ve společence s Jamesem byla úžasná:-D už se těším na další kapitolu :-)

6 Gaia Gaia | Web | 16. října 2009 v 19:39 | Reagovat

Já si to přeládala v latinském slovníku :D

7 Gaia Gaia | Web | 16. října 2009 v 19:39 | Reagovat

Jinak moc děkuju za komenty a jsem ráda, že se ti povídka líbí :-)

8 Gaia Gaia | Web | 17. října 2009 v 0:13 | Reagovat

Právě, že ne, komenty vždycky potěší, jen piš :D

9 lina lina | Web | 17. října 2009 v 12:31 | Reagovat

náhodou tohle je výborná kapitola:D James je dokonalý jak žárlí (doufám, že jetě bude, miluju vysvětlování):D
těším se na další kapitolu

10 SeiLLeinen SeiLLeinen | Web | 17. října 2009 v 14:26 | Reagovat

nádherná kapitolka..skvěle píšeš..moc dobře se mi to čte...povedla se ti..už se moc těším na další :-)

11 Asci Asci | Web | 17. října 2009 v 17:45 | Reagovat

krása...ty jo ja se nemužu ani vyjadřit...:-D...fakt skvělí...doufám že k téhle povídce co nejdřív přibude další kapitola... :-)

12 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 17. října 2009 v 19:01 | Reagovat

dik za koment

13 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 17. října 2009 v 19:05 | Reagovat

alex do haja nepojde, lebo je to z jej pohladu napisane nie z lilynho, keby alex bola hyperaktivna vesela osoba kazy den, tak by to bolo ine :)

14 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 17. října 2009 v 19:17 | Reagovat

:D:D:D no to som rada, ale pls radsej neposielaj ani jednu :D:D:D:D
no som rada ze sa tesis na pokracko, budem sa snazit co najskor :):):)

15 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 17. října 2009 v 19:57 | Reagovat

Skvělá kapitola, tahle povídka mně hodně chytla , takže rychle další, jsem nedočkavá jak to bude dál. Jsem zvědavá jestli se dá Lily do hromady s Jamesem a jak.Piš, piš.

16 Nessa Nessa | Web | 30. října 2009 v 16:55 | Reagovat

skvělá kapitola.. jsem dost zvědavá, jak budeš pokračovat, dost mě ten příbeh zaujal =)

17 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 10. září 2011 v 20:31 | Reagovat

Krásná kapitola... A žárlivý James - nezbývá mi než se vyjádřit po francouzsku - O la lá!!! :D

PS: Nemáš tam odkaz na sedmou kapitolu... ;-)

18 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 15:56 | Reagovat

Tak tedy doufám, že se do ní Lily nezakouká :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA