5. kapitola - Cesta k novému životu

11. října 2009 v 23:48 |  Pravé já
Já vím, jsem staršná :D, ale nechtěla jsem mezi kapitolami nechávat moc velké mezery... protože by to nakonec mohlo dopadnout jako u mé první povídky JDI ZA SVÝM SNEM, kterou píšu už bezmála tři měsíce a čítá přesně dvě kapitoly :D tak tedy přichází ochutnávka z Casanřina nového života.
Tohle je hodně hodně hodně slabá kapitola v podstatě o ničem, za přečtení stojí tak první odstavec a možná i poslední věta - jinak to číst ani nemusíte. Slibuji, že se zlepším a k tomu mi dopomáhej (bůh samozřejmě :D) vaše komenty a můj v tuhle chvíli, ne, moc funkční mozek.


Strnule seděla na židli a zírala do prázdnoty, potom spěšně vyskočila na nohy a začala nadšeně skákat po pokoji. Přijali ji! Přijali! Nemohla tomu uvěřit. Chvíli ještě poskakovala po místnosti, než se konečně vzpamatovala a vyběhla na Příčnou ulici. Na nákupy školních věcí!

Prvního září se na nástupišti 9 a 3/4 objevil sedmnáctiletý chlapec menší postavy se zrzavě-hnědými vlasy. Zaujatě si prohlížel stovky smějících se studentů - některé už v černých bradavických hábitech - a jejich plačící rodiče. V uších mu znělo občasné zahoukání šarlatově červené lokomotivy Bradavického expresu a nekončící houkání sov, mňoukání koček a kvákání žab. Chlapcův obličej rozzářil šťastný úsměv, byl to první doopravdy šťastný úsměv po několika měsících nebo spíš letech, tak tady měl začít jeho nový život a on z celého srdce doufal, že bude mnohem lepší než ten předešlý.

Casy procházela uličkou vlaku a hledala nějaké volné kupé, ale to byl dost složitý úkol. Už samotné procházení po vlaku bylo dost obtížené, všude pobíhali desítky studentů, pokřikovali na sebe a vyvolávali jména svých kamarádů. Musela projít celý vlak než narazila na úplně poslední kupé, ve kterém seděli tři chlapci. První malý obtloustlý chlapec měl světle hnědé vlasy a spal opřený o skleněnou tabuli okna. Další kluk s uhlově černými vlasy rozježenými po celé hlavě něco hlasitě vykřikoval a z pod kulatých brýlí mu tekly slzy smíchu. Při pohledu na toho posledního se Casy zhoupnul žaludek. Nevěděla jak, ale byla si stoprocentně jistá, že je to on, ten kterého doufala, že nepotká a kterého si přála vidět ze všeho nejvíc. Upřela pohled na velice pohledného mladíka s delšími černými vlasy, které mu elegantně padaly do očí, když mu už začaly vadit v rozhledu, nepatrným pohybem si je odhrnul a Casy tak mohla vidět jeho bouřkově šedé oči plné nekonečných hlubin.
Několik minut stála za skleněnými dveřmi než se rozhoupala vzít za kliku a otevřít je. Naštěstí si jí ani jeden z kluků nevšimli, jak tam stojí a zaraženě si je prohlíží, to by byl doopravdy špatné první představení.
Zhluboka se nadechla a otevřela dveře, v tu ránu se pozornost obou obrátila na ni.
"A-Ahoj, já jsem..." začala nervózně Casy upírajíc na tmavě modré oči, udělala krok k nim, jenže zakopla o nějakou tašku a jak dlouhá tak široká se rozplácla na podlaze u jejich nohou. - Paráda, Casy, tak tohle byl opravdu dokonalý vstup- pomyslela si, když se celá rudá sbírala z podlahy.
Pomalu se narovnala a pokusila se usmát. "Máte tu volno? Já - jsem tu nový. Jmenuji se Chase Clarkson." Jméno Chase se jí vždy líbilo a především s tímhle jménem by její matka nikdy nesouhlasila, bylo až příliš moderní. Vybrat příjmení už bylo horší, musela nějak přesvědčit Brumbála, že Chase Clarkson doopravdy existuje, bylo by nejlehčí říct, že je z mudlovské rodiny, ale v tom byl háček. Všechny kouzelné děti z mudlovských rodin totiž byly monitorovány už od narození, takže si musela vymyslet alespoň částečný rodokmen. Nemohla se představovat ani jako čistokrevný čaroděj, protože všechny čistokrevné kouzelnické rodiny patřily do velkého nikdy nekončícího koloběhu domluvených manželství a příbuzenských svazků - vlastně to byla jedna hodně veliký rodinný strom jehož větve a větvičky se rozléhaly po celém světě.
Tak tedy Chase Clarkson. Sedmnáctiletý chlapec s anglickými předky, který vyrůstal na Francouzském venkově a díky nepovinné kouzelnické docházce měl domácího učitele. Po smrti rodičů se odstěhoval zpět do Británie. Zdědil malý domek ve Skotsku, ve kterém měl v plánu bydlet, ale až po ukončení studia na Bradavické škole čar a kouzel. V první chvíli se jí zdálo, že to z ní strašně věrohodně a když jí profesor Brumbál odepsal, že je přijatá (přijat) ke studiu, tak si byla naprosto jistá, že je to dokonalý plán. Jenže teď , když stála před svými budoucími spolužáky (a před Siriusem), tak už jí nepřipadalo, že stojí na pevné zemi.
"Jistě je tu volno," vzpamatoval se brýlatý chlapec jako první. "Já jsem James Potter a tenhle spící lenochod je Peter Pettigrew."
"A já Sirius, Sirius Black," usmál se na ní druhý chlapec a podával jí ruku. Casy poskočilo srdce, když uslyšela známý hlas. Tohle byla ta chvíle. Pozná ji? Měla změněný vzhled i hlas a on jí tu noc ani pořádně neviděl do obličeje, ale ona ho přeci poznala na první pohled. Sirius jí na chvíli pohlédl do očí a pak se znovu bez zájmu natáhl na sedačku.
"Takže Chasi," otočil se na něj druhý chlapec, James Potter. "Do jakého ročníku vlastně nastupuješ? Do pátýho nebo šestýho?"
"Vlastně do sedmého, předevčírem mi bylo sedmnáct." Odpověděla mu Casy, zdál se překvapený.
"Vážně? Tak to je super. My jdeme taky do sedmýho, to z nás třeba budou spolužáci. Do jaké by ses chtěl dostat koleje?"
"No já vlastně Bradavice moc neznám, ale slyšel jsem, že Nebelvír je skvělý," koutkem oka pohlédla na Siriuse, ale ten se díval někam z okna a vůbec jejich hovor nevnímal.
"To si piš, že je skvělý! A jestli tam chceš, tak se ti to určitě podaří," usmál se na ní povzbudivě James. "Hraješ famfrpál?"
"Ano, ale..."
"Na jakém postu?" Nadšeně jí přerušil a přisedl si blíž. -Takže nadšený fanoušek o to to bude snazší.- Usmála se pro sebe Casy.
"Jsem brankář. Já vím, že na to moc nevypadám, ale řekl bych, že jsem v celku dobrý." Pokračovala rychle, když viděla další Jamesovo překvapení. Vlastně se mu ani moc neviděla. Musela uznat, že jako kluk není nic moc. Chase vypadal tak maximálně na patnáct let, byl příliš malý a příliš hubený. Za Casy by se bradavičtí studenti otáčeli, za Chasem se budou otáčet jistě taky, ale nebude mezi nimi jediná dívka. Byla v tom jistá výhoda asi těžko by vysvětlovala, proč nemá o dívky zájem. Když si jí žádná z nich nevšimne, bude to lepší. Naneštěstí to také znamenalo, že jí ostatní kluci nebudou uznávat, protože vypadá jako... no jako neduživý maminčin mazánek. Samotná představa tohohle slova se jí dost příčila, zrovna o ní si budou něco takového říkat. O ní, které se vyhýbali všichni chlapci v Kruvalu, protože se jí víc jak polovina z nich bála, přesto k nim do týmu nesměla. Doufala, že v Bradavicích by tu šanci dostala - nakonec tam přece hrály i dívky a ještě k tomu brankářky - jenže ne, jako takový kluk.
"Nezáleží na tom, jak vypadáš," konstatoval James zamyšleně. "Minulý rok měli mrzimorští úžasného odrážeče a měřil asi 150 cm, takže... každopádně já jsem chytač a kapitán nebelvírského družstva..."
"...a víc už se naparovat doopravdy nemůže." Casy se rychle otočila za neznámým hlasem a pohled jí padl na bledého nemocně vypadajícího chlapce se světle hnědými delšími vlasy v culíku. "Já jsem Remus Lupin a ty budeš nejspíš Chase Clarkson."
"Jak to víš? Ty víš vždycky všechno!" Vykřikl James překvapeně.
"Nevím vždycky všechno," ohradil se Remus. "Letos do Bradavic nastupuje jen jeden nový student, takže mi došlo, kdo to asi je. A jsem přeci prefekt, ti se dozvídají novinky mezi prvními."
"Jo, jasně," zamumlal jeho brýlatý kamarád a posadil se zpět na sedačku.
"Mimochodem, mám pro vás zajímavé novinky. Víte, kdo se stal novým primusem a primuskou?" James a dokonce i Sirius k nebelvírskému prefektovi se zájmem vzhlédli.
"Řekni, že srabus a vyskočim z okna," zareagoval okamžitě Sirius. Casy neměla tušení, kdo to Srabus může být, ale nejspíš to nebyl jejich oblíbenec. Protože on i James se zatvářili zhnuseně.
"Samozřejmě, že ne. Jak by taky mohl, když nebyl ani prefekt?" Reagoval bez zájmu Remus.
"Tak už nás nenapínej Náměsíčníku,"
"Jo, řekni nám to než Tichošlápek z nervozity z toho okna doopravdy vyskočí, což by byla veliká škoda."
"Proč?"
"Mohl by sis něco udělat s tou svojí pohlednou tvářičkou," odpověděl mu vážným tónem James a vyplázl na něj jazyk, byli jako malí kluci. Při pohledu na ně se Casy stěží ovládala, aby se nerozesmála.
"No tak, Náměsíčníku, řekni nám ty novinky. Než tohohle bláznivýho paroháče zabiju."
"Nový primus je Charles Cheeton z Havraspáru, ale to se dalo předpokládat a primuskou se stala Lily Evansová, to se taky dalo předpokládat, ale myslím, že by vás to mohlo zajímat."
"A sakra," zaklel potichu Sirius, zjevně ho Removo sdělení nepotěšilo.
"Paráda!" Vykřikl naopak James.
"Cože?" Kluci se na něj dívali jak na blázna. "Co pak si se zbláznil? To není paráda! Nejen, že je jeden z primusů z Nebelvíru, ale ještě k tomu Evanska. Ta nám to pěkně zavaří. Už jako prefektka byla nesnesitelná, ale takhle..."
"Je to paráda, copak to nechápete? To znamená, že se s ní budu častěji vídat."
"Na školních trestech?"
"Ne, ale..."
"Tak kde proboha?"
"No..."
"No?"
"Nech toho!"
"Ty toho nech!"
"Reme!"
"Remusi!"
To už se Casy dávno hlasitě smála. Tak takhle přesně si to vždycky představovala - kamarádi.

Stála před dlouhým učitelským stolem upírajíc oči na starý otrhaný klobouk, který k jejímu překvapení stejně jako k překvapení okolo ní stojících maličkých prváků začal před chvílí zpívat. Ano, doopravdy, klobouk a zpívá. To samo bylo už dost zvláštní, ale když k tomu ještě přidala to, co vlastně ten klobouk zpíval, tak už byla úplně mimo. Klobouk totiž už hodnou chvíli všechny nabádal k opatrnosti a pospolitosti, něco ve smyslu - mějte se všichni rádi, pomáhejte si a braňte se. Pak se dostal i k historii čtyř bradavičkách zakladatelů a k výběru nových žáku, což byl důvod proč se tu dnes všichni sešli.
"Jako první s dovolením vezmeme našeho nového studenta pane Chasee Clarksona, který k nám nastupuje do sedmého ročníku," promluvila přísně vypadající žena středního věku a všechny pohledy se upřely na Casy, která se ani nehla a dál zkoprněle stála. Vůbec jí totiž nedošlo, že pan Chase Clarkson je vlastně ona, Casandra Calveterová, bylo dost náročné si zvyknout na svojí novou totožnost, ještě k tomu chlapeckou. Po chvíli se ale vzpamatovala a rychle se vydala směrem k profesorce, k polorozpadlému klobouku a k nové budoucnosti.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 12. října 2009 v 14:32 | Reagovat

:):) je to krásna kapitola :):), naozaj pekná :):), som zvedava preco sa bude James s Lily castejsie stretavat...budem hadat: james pod neviditelnym plastom! :D:D:D
tesim sa na pokracko :):)

2 Bara Bara | Web | 12. října 2009 v 15:01 | Reagovat

Nevím co to vykládáš, že je to slabá kapitola.Je skvělá:-) to v tom kupé bylo úžasný:-D.Rychle další a doufám, že bude zase tak skvělá

3 nat nat | Web | 12. října 2009 v 19:02 | Reagovat

je to moc hezka kapca nel-ly!

4 Maya99 Maya99 | Web | 12. října 2009 v 19:34 | Reagovat

Já se přidávám k Báře, a ne jenom protože se taky tak jmenuju :-) Tohle rozhodně není slabá kapitola, já nevím, co máš. Je to krásný, úžasný a brzy určo bude další, že jo? :-D

5 Nel-ly Nel-ly | 13. října 2009 v 14:46 | Reagovat

Děkuju :-* no něco jsem tam vložit prostě musela, abych udržela alespoň nějakou pravidelnost... na další se pracuje, třeba bude stát za víc

6 lina lina | Web | 14. října 2009 v 18:11 | Reagovat

že já si to vždycky nechávám až tam těch kapitol bude víc....to je pak ještě horší napínačka, než kdybych to četla tak jak to vychází:D
Musím ti ji pochválit....A moc se těším na další..

7 Jaune Jaune | Web | 16. října 2009 v 18:11 | Reagovat

přijali ji, přijali ji! já tady skáču s ní! :D brumla nezklamal... ale stejně ho nemám ráda
jsem zvědavá, jestli sirius čase pozná v Chaseovi svou společnini z balkonu nebo jestli mu to bude muset sama říct :)
moc se těším na pokráčko

8 Nel-ly Nel-ly | 16. října 2009 v 18:54 | Reagovat

lina: děkuju, no myslím, že na další delší serii si asi dost počkáš - se mnou  je to v tomhle složitý
Jaune: nemáš ho ráda? bože proč? :D
Brumla... já nemůžeu!!!!

9 Emma Emma | Web | 16. srpna 2012 v 12:54 | Reagovat

jupí, prijali ju :D mám také tušenie, do akej fakulty sa dostane :D a nechápem, prečo si na začiatku tvrdila, že kapitola je o ničom, lebo bola super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA