Svoboda? - Temný anděl

17. září 2009 v 15:40 | Nel-ly |  Jednorázovky
Další jednorázovka pro představu o mých představách o našem oblíbeném Kouzelném světě.
Pro ty co nečetly - Dokonalost - Bílý anděl - tak bych osobně radila si jí přečíst. Sice na sebe nenavazují, ale stejně mají trochu (možná i víc) společného. Tedy doporučuji (z naprosto nestranného pohledu =D jistě) přečíst si je obě. V horším případě ani jednu, ale to by mi bylo doopravdy líto =(
Takže prosím čtěte a samozřejmě komentujte, nebo.... ne nic se vám nestane, to bych neudělala, i když... =D


Stála v tmavém pokoji a pozorovala svůj odraz v zrcadle, vypadala děsivě až hrůzostrašně a přesto krásně. Dlouhé temně černé vlasy měla vyčesané do vysokého neupraveného drdolu, z kterého se jí při každém pohybu uvolňovaly pramínky plné malinkých kudrlinek. To jí dodávalo vzezření divoké šelmy bojující o svobodu.
Černé linky kolem očí se rozmazaly do temných kruhů, čelo měla zpocené a kapky potu po něm putovaly dolů přes obočí až k očím, kde se v jejich koutcích smíchaly s černou řasenkou a jako kalné slzy stékaly po tvářích. Šaty barvy noci jí pevně obepínaly perfektní postavu. Krásný šat z černého saténu, byl teď pokryt prachem a krví, drahocenná látka byla na mnoha místech rozervána. Tam, kde se nacházely díry různých velikostí probleskovala její bělostná kůže, bez nejmenší vady. Vypadala jako temný anděl. Anděl bez křídel, který byl stržen na zem, aby si mohlo přivlastnit peklo.
Odhrnula si vlasy z obličeje, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Byl prost jakýchkoliv emocí, přesně takový, jaký ho celý život předváděla svému okolí. Nebyla dobrá ve skrývání svých pocitů, vlastně naopak. Každý na první pohled poznal, když byla rozzuřená, znuděná nebo zamyšlená. Nikdy však neukazovala radost, přátelství ani lásku. Neukazovala to, co ukázat nemohla. A tak teď, v nejdůležitější chvíli svého života, stála s kamenným výrazem ve tváři.
Dveře místnosti se otevřely, ale dovnitř nikdo nevstoupil.
Pochopila.
Rázně se otočila od zrcadla aniž by do něj naposledy pohlédla a vyšla ven z pokoje.
Procházela dlouhou chodbou vstříc své budoucnosti. Vstříc novému životu, po kterém tak toužila.
Vyšla ven na temný hřibitov plný lidí v dlouhých černých pláštích s bílými maskami zakrývajícími jejich obličeje. Nepohlédla na ně. Věděla, proč jsou tady, všichni ti lidé přišli splnit svůj úkol. Stejně jako ona. Nikdo se ani nepohnul, nikdo nepromluvil. V naprostém kráčela dál ke svému cíli.
Po chvíli se zastavila a pohlédla do šarlatově rudých očí. Očí, které tak dobře znala a které každou noc výdala ve svých snech. Byly to nemilosrdné oči plné hněvu a mučily ji svým nezájmem. Oči neschopné lásky ani lítosti. Oči muže, který se měl za pár okamžiků stát jejím pánem.
Muž se od ní odvrátil a ona za jeho zády zahlédla černou vránu. Pták mířil směrem k ní, vstříc chladnému hřbitovu.
Pozvedla pravou ruku.
Na své kůži ucítila dotyk jeho chladných rukou. Zvedla zrak, zase ty oči. Stále stejně tvrdé a nemilosrdné. Levou rukou jí uchopil za předloktí a paži jí otočil dlaní vzhůru, jeho pravá ruka mezitím z hábitu vytáhla dlouhou hůlku z ebenového dřeva. Přiložil hůlku k její bělostné kůži a zašeptal několik neznámých slov. Ucítila bolest, pálivou a bodavou, ale neuhnula. Výraz v jejím obličeji se nezměnil, jen oči se jí zaleskly. Byla zvyklá na bolest. Nebylo to zdaleka to nejhorší, co od něj kdy zažila nebo co ještě zažije, jak si moc dobře uvědomovala. Bezkrvé rty se zkroutily v malém úsměvu, ale jeho oči zůstávaly chladné.
"Má drahá," zašeptal a o krok ustoupil. Pomalu před ním poklekla a sklonila hlavu. Její krása byla stále stejná, děsivá a temná, ale najednou. V té jediné chvíli, v jediné vteřině, kdy před ním sklonila hlavu, zmizela její nespoutanost.
Poprvé po dlouhých letech se upřímně usmála a tím pozbyla i všechnu tu úchvatnou krásu. Postavila a potichu se zařadila za svého pána, přičemž z něj nemohla spustit uchvácený pohled. Konečně! Konečně se stala smrtijedkou po boku lorda Voldemorta.
Ozvala se tichá rána. zvedla zrak k obloze a uviděla černou vránu, jak se snáší k zemi, mrtvá. Pak se propadla do temnoty, ze které už nebylo úniku.
A Belatrix Blacková byla poprvé v životě doopravdy šťastná. Cítila se volnější než kdy dřív, ale nespletla se? Na to však nikdo, kromě ní, nezná odpověď.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aňulka Aňulka | Web | 17. září 2009 v 17:29 | Reagovat

Kristě pane!Já zas nemám slov...jak ty to děláš, že to dokážeš tak dokonale napsat?
Já si obrovsky cením těch, kteří dokáží popsat pocity a myšlenky lidí a ty to víc, než dokážeš...bylo to naprosto úchvatné, brilantní!
Já to chci taky tak umět!!!!!!!!

2 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 28. listopadu 2009 v 14:47 | Reagovat

Tahle je snad ještě krásnější než ta předešlá.Ve všem souhlasím s Aňulkou, vážně úžasné!

3 Maya Maya | Web | 23. prosince 2009 v 21:22 | Reagovat

Ach, jestli tamta byla krásná, tak tahle je naprosto skvělá. Hrozně se mi líbí ta vrána v pozadí a to, jak nakonec umře. Nemyslím si, že by Bella neměla srdce, spíš se jí v životěě stalo něco, co z ní udělalo tohle monstrum...
Sestry Blackovi... dokázala jsi je úžasně vykreslit, Nel-ly. Vážně nádhera.

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. prosince 2009 v 13:03 | Reagovat

¨Děkuju :-) ale když to teď po měsících čtu, tak to má strašnejch chyb... opakujou se slova atd... zaslouží si předělávku :D ale to jindy

5 chantal chantal | E-mail | Web | 2. ledna 2010 v 17:44 | Reagovat

Na strašné chyby se... víš-co;) Je to naprosto skvělé. Taky jsem se kdysi o něco takového pokusila, ale tehdy jsem to psala ve škole a bylo to spíš jen na uklidnění nervů. (musím, ale neskomně říct, že jsem i přesto byla pochválena:D)

6 Alki Alki | Web | 24. ledna 2010 v 13:15 | Reagovat

úžasný, zvlášť když si čtu obě jednorázovky po sobě... Dokonalý...

7 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 16:42 | Reagovat

to je ještě lepší když jsem si před chvilkou přečetla tu druhou jednorázovku..skvěle jsi to udělala, že jsi sou ty jednorázovky podobné a přitom naprosto odlišné..takže to co jsem psala minule platí i tady

8 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 21. dubna 2010 v 15:25 | Reagovat

Tak to je paráda. Zamilovaná a slepá. Přeně tak si Bellu představuju. Úžasný, moc chválím:)...

9 terysek06 terysek06 | Web | 15. června 2010 v 13:54 | Reagovat

Je to úžasné...bomba!

10 Šnečkovská Šnečkovská | Web | 23. února 2011 v 19:18 | Reagovat

Úžasné, úžasné, úžasné¨. Hrozně se mi líbil i bíloý anděl, ale tohle je lepší, asi to bude tím, že mám Bellu radši, kdo ví :) Každopádně nádhera!

11 Martnka Martnka | Web | 30. června 2011 v 11:30 | Reagovat

ach jo, co mám pořád do těch komentářů psát? Sice si Bellu představuju možná trochu jinak, nebo úplně stejně, sama nevím. Každopádně jednorázovka se mi moc líbila

12 cassiopea-black cassiopea-black | 19. července 2011 v 14:13 | Reagovat

nádhera :-) moc krásně napsaný, fakt ;-)

13 Maysie Maysie | Web | 23. září 2012 v 11:36 | Reagovat

Úžasně napsaný, a hezky si dala najevo odlišnosti dvou sester.. dokonale vystižený :)

14 Wladka Wladka | Web | 11. června 2015 v 12:56 | Reagovat

Ozvala se tichá rána. zvedla zrak k obloze a uviděla černou vránu, jak se snáší k zemi, mrtvá. Pak se propadla do temnoty, ze které už nebylo úniku.
tuto vetu z poviedky mam najradsej,
poviedka dobra, ale viac sa mi paci pribeh o Cisse

15 ELEANORE ELEANORE | Web | 19. června 2015 v 23:12 | Reagovat

pujcka na 12 mesicu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA