4. ročník aneb Vztahy

7. září 2009 v 16:02

Takže tu máme další pokračování, za které se částečně stydím a tímto se omlouvám za první část, protože je naprosto děsivá, ale já prostě nejsem dobrá na vymýšlení dialogů =D.
Tohle kapitolou se pomalu dostávám do druhé poloviny povídky a jen doufám, že bude záživnější než ta první. Ale to je zatím jen moje zbožné přání =) Jako vždycky prosím o komenty, beru kritiku a doufám i v nějakou tu pochvalu.



"Promiň, jdu pozdě. Jeden kluk z páťáku má v krabici modro-fialovýho salamandra, to jsou pěkný potvory." Přiřítil se Fred do kupé.
"Modro-fialového salamandra? Není spíš zeleno-fialový?" Ozvalo se z druhé strany kupé. Fred se zarazil a otočil se za hlasem, a když uviděl jeho majitele s úsměvem na tváři, tak se zamračil. Pak se od Chrise ostentativně otočil a zadíval se Joe do očí.
"Co tady dělá?"
"Co asi?"
"A čemu se krucinál směje?"
"To by ses měl zeptat spíš jeho," ozval se Chris a zahleděl se na Freda, ten se k němu jen neochotně otočil a mlčel.
"Vážně? A co se do toho vlastně pleteš? To tě matka nenaučila, že nemáš poslouchat cizí rozhovory?"
"To mi řekni, jak asi nemám poslouchat, když sedím ve stejném kupé a…"
"Ve kterém především nemáš co dělat."
"…a tohle je, pokud vím, svobodná země, takže nemáš právo mi cokoliv zakazovat."
A ty by ses neměl plést do cizých rozhovorů, protože na to bys mohl dojet,"
"Vážně? A co bys mi udělal."
Fred už se nadechoval k odpovědi, ale Joe ho nenechala. Celou dobu střídavě pozorovala Freda nebo Chrise, jako při nějakém kouzelnickém zápasu, ke kterému, jak si také všimla, se pomalu schylovalo. Protože Fred byl už pěkně vytočený a přestával se ovládat, i když Chris mu celkem zdatně sekundoval. Vůbec nechápala co to s nimi je.
"Co kdyby ses radši posadil? Nemusíte se přece hádat kvůli takový blbosti. Kde je vlastně George a Lee?"
"Co já vim?" odsekl Fred a ještě po Chrisovi střelil posledním nasupeným pohledem, než se posadil na sedadlo vedle Joe. Christopher ho okázale ignoroval a začal se dívky vyptávat na prázdniny.
Toto pěkně začíná. Pomyslela si Joesephin bez jakéhokoliv nadšení.

o-oo-oOo-oo

"Myslíte, že to je pravda?"
"No, už to tak vypadá."
"Ale…"
"Joe, nikdo si tím není jistý ani učitelé ne."
"No i kdyby Tajemná komnata byla jen mýtus, tak je to stejně děsivý. Viděli jste přece co se stalo paní Norrisové."
"No ať je to kdo chce, tak tohle se mu povedlo."
"Jo, ta mourovatá mrcha si to zasloužila."
"Kluci!"
"No jo, vždyť to byl jen vtip. Neboj se Joe, my tě nedáme," usmál se na ní Fred povzbudivě a pohladil jí po rameni. Při tom dotyku se zachvěla, aniž by věděla proč.

o-oo-oOo-oo-o

"Ahoj Joe," pozdravil jí vysoký chlapec a zářivě se na ní usmál
"Ahoj Lee, potřebuješ něco?"
"Víš Joe," mluvil pomalu a dost nejistě. "Příští týden jsou Prasinky a mě napadlo jestli… jestli bys nešla se mnou."
"S tebou?"
"No jako na rande."
"Tak fajn," kývla Joe a usmála se na něj. Lee se jí vždycky líbil, byl veselý, výřečný a s kudrnatýma jako uhel černýma vlasama trčícíma kolem celé jeho hlavy se lišil od ostatních chlapců.
"Platí, takže se sejdeme v sobotu v jednu před hlavní branou?"
"Jasně," usmála se na něj. "Já už musím jít na hodinu, tak zatím ahoj."
"Měj se," ještě se za ní jednou otočil a mávl jí.
Joe měla hned lepší náladu. Tenhle školní rok začínal doopravdy slibně.

o-oo-oOo-oo-o

"Co budeme dělat o víkendu?" Zeptal se George bez zájmu a dál si zachmuřeně prohlížel svoje karty.
"V sobotu jsou Prasinky, takže je to celkem jasný. Můžeme zajít ke Třem košťatům a k Taškářovi," navrhl Fred a vyložil svoje karty.
"U Merlina, jak to děláš?" Rozčílil se jeho bratr. Fred dnes už po třetí vyhrál, po třetí za sebou, to se snad nikdy nestalo.
"Mám prostě štestí," usmál se Fred a mrkl na Joe, ta jen zakroutila hlavou a začala rozdávat karty na další hru. "Joe, ještě si nic nenavrhla. Když se jde do Prasinek, tak většinou nezavřeš pusu."
"No vy si dělejte co chcete, já už mám svoje plány," usmála se na Freda Joesephin a lízla si další kartu. Dneska jí to nešlo, ale to nikomu, kdo proti Fredovi hrál.
"Plány? Co tím myslíš?"
"To co jsem řekla. Plány."
"No ale jaké?" Nevzdával se Fred a propaloval jí pohledem.
"Někdo mě pozval."
"Někdo tě pozval?" Opakoval nechápavě chlapec a očividně úplně zapomněl na hru. George seděl kousek od nich a se zájmem je pozoroval, na rtech nu hrál pobavený úšklebek. "Jako na rande?"
"No… ano, dalo by se to tak říct."
"A kdo? Kdo by tě chtěl zvát na rande?"
"Tak to ti teda pěkně děkuju," vyprskla Joe nakvašeně a zamračila se na něj. Co si to vůbec dovoluje? "Náhodou mě někdo pozval a je to moc milý kluk."
"Chris, že jo? Ten havraspárskej…" Ale nestihl doříct, co že vlastně Chris je, protože ho Joe okamžitě přerušila.
"Nechápu co proti Chrisovi máš a proč by mě proboha měl zrovna Chris zvát na rande? Je to sice skvělej kluk, ale jen kamarád."
"A kdo tě teda pozval?"
"Lee."
"Cože?"
"Slyšels, Lee Jordan mě pozval."
"Lee?" Fred se zdál úplně vykolejený.
"Ano Lee, co ti zas přelítlo přes nos?"
"Nic," odsekl a rozevřel si vějíř karet.
"Fajn," prskla Joe a taky se zahleděla do svých karet, pak si znovu odfrkla, zase smůla.
"Paráda! Zírejte a zoufejte!" Vykřikl po chvíli tichého hraní George a vyložil karty na stůl. Joe si pro sebe potichu zaklela a odhodila svoje karty, zase nic. Pak se i s Georgem otočili na Freda a čekali až zase vyhodí nějaké eso z rukávu. Dneska měl přece štěstí. Ale Fred jakoby je vůbec nevnímal, jeho bratr do něj dokonce musel strčit.
"Kašlu na to," odfrkl si Fred a odešel od stolu. Karty nechal ležet na stole. George taky vstal a následoval svého bratra spokojený sám se sebou, že ho konečně porazil. Joesephin zůstala u stolu sama, chvíli pozorovala Fredovi odhozené karty než se je rozhodla otočil rubem nahoru. Jednu po druhé si je pozorně prohlédla, nemohla věřit vlastním očím. Fred neměl ani jeden bod. Štěstí ho opustilo.

o-oo-oOo-oo-o

"Bylo to fajn," loučila se zrovna s Leem před Hlavní bránou. Opravdu se s ním bavila a strávili spolu příjemné odpoledne, ale už byl čas večeře, takže se museli vrátit do hradu.
"Jo to bylo," zdál se jí najednou nějaký nejistý. Pak se pomalu přiblížil a začal se k ní sklánět. Došlo jí o co se snaží, a když se ještě trochu ohnul, přitiskla svoje rty na ty jeho. Chvíli takhle stály a líbali se, když do Joe najednou někdo vrazil. Odtrhla se od Leea a otočila se právě včas, aby viděla vzdalující se chlapecká záda se zářivě rudou kšticí na hlavě.

o-oo-oOo-oo-o

"Tak jak se má Lee?"
"Proč si myslíš, že bych to měla vědět?"
"No já nevím, chodíte snad spolu."
"Chodili."
"Cože?"
"Chodili jsme spolu, už nechodíme."
"Vy jste se rožešli? Kdy?"
"Asi před týdnem, nepohodli jsme se a stejně to nemělo budoucnost."
"Aha, to je mi líto."
"Nemusí," odpověděla Joe bez zájmu a znovu začala profesoru Kratiknotovi věnovat pozornost. Zrovna měli hodinu Kouzelných formulí, takže jako vždy seděla vedle Chrise a jako vždy skoro nedávali pozor. Chris k profesorovi zvedl hlavu o něco později, takže si Joe nemohla všimnout spokojeného úsměvu, který mu po jejím sdělení utkvěl na tváři.

o-oo-oOo-oo-o

"Panebože, to je... to je, bože."
"Já vím," zašeptala Katie a stiskla Joe ruku.
"To je fakt šílený, nikdy by mě nenapadlo, že...," nebyla schopná dát do hromady kloudnou větu. Zrovna se dozvěděli o posledním útoku netvora z Tajemné komnaty, přišla jim to říct profesorka McGonagallová a zároveň jim oznámila, že školu nejspíš budou muset zavřít.
"Jdu za klukama." Bez varování se zvedla z křesla a vydala se na horu do chlapeckých ložnic. Musela najít dvojčata. Být s nima a nějak jim pomoct, I když neměla tušení co by v tuhle chvíli mohla dělat.
Na odpočívadle před ložnicí čtvrtého ročníku narazila na jedno z dvojčat. Chlapec seděl s prázdným výrazem na zemi opřený o stěnu. Nevypadal, že by si všiml jejího příchodu. Sklonila se k němu. A Fred, zdálo se jí, že je to on, k ní zvedl široce rozevřené nevěřící oči. Dřepla si proti němu na bobek a pravou ruku mu položila soucitně na rameno. Chvíli na ní vůbec nereagoval, ale pak jí najednou chytl oběma rukama kolem pasu a přitiskl se k ní tak silně, že ztratila rovnováhu a svezla se na kolena. Hlavu si položil na její hruď a ještě pevněji ji objal, teda pokud to vůbec šlo.
"Všechno bude v pořádku," zašeptala mu potichu do ucha a pohladila po vlasech.
"Ginny," zašeptal Fred jméno své unesené sestry. "Co když... co když..."
"Ššš, notak Frede, určitě se jí nic nestalo. Bude v pořádku," šeptala Joe pořád dokola, kdyby tak věděla, jestli existuje alespoň mizivá šance, že říká pravdu.

o-oo-oOo-oo-o

Běžela, jak nejrychleji mohla. Zrovna se od Skorobezhlavého Nicka, ducha Nebelvírské koleje, dozvěděla, že záhada Tajemné komnaty byla vyřešena.
Zprudka zabrzdila před vysokým chlapcem, který měl v obličeji nerozluštitelný výraz. "Frede?" Stále stál na stejném místě a strnule jí pozoroval, nedal na sobě znát žádné emoce. Vůbec nic.
"Co se stalo?" Zašeptala potichu.
Najednou se ocitla v jeho obětí ani nevěděla jak se to stalo. "Je v pořádku, je v pořádku, je…" opakoval několikrát rychle za sebou, jako by ujišťoval sám sebe.
Přitáhla si ho blíž k sobě a hladila rukou po zátylku. Snažila se ho utěšit, jak jen to šlo. Takto se objímali několik minut, když se Fred najednou narovnal a pohlédl jí do očí.
"Díky," řekl potichu. Byl tak blízko, cítila jeho dech na tváři a z doteku jeho rukou jí naběhla husí kůže. Stoupla si na špičky a aniiž by si uvědomovala, co vlastně dělá, ho políbila na rty. Byl to krátký polibek, vlastně jen letmý dotyk rtů. Přesto to s ní otřáslo tak, že si okamžitě uvědomila co dělá a odstoupila.
"Nemáš zač," zašeptala potichu, otočila se a odešla. Nechala ho stát před sborovnou, ve které už na něj čekala celá jeho rodina. Za těmi dveřmi stáli všichni jeho nejbližší.

o-oo-oOo-oo-o

"Nebudou zkoušky!"
"Žádný zkoušky!"
"No jo, tak už se uklidněte," smála se Joesephin a sledovala dvojčata jak nadšeně skákají kolem ní. Všechno dobře dopadlo. Bylo to sice neuvěřitelné, ale pravda. Všichni zkamenělí byli zachráněni, dokonce i ta Filchova prašivá kočka. Ani Ginny Weasleyové se nic nestalo a netvor z Tajemné komnaty byl zastaven a to všechno díky jednomu chlapci, Harrymu Potterovi. Slavnému druhákovi, který se už po třetí postavil zlu. Bylo až neuvěřitelné, že je stále na živu a přitom to byl takový milý chlapec. Joe ho sice moc neznala, nakonec byl o dva roky mladší než ona. Znala ho ale díky vyprávění dvojčat, jejich nejmladší bratr se s ním kamarádil a Harry u nich doma trávil minulé prázdniny. V tomhle mohla Potterovi jenom závidět, Joesephin ani nevěděla v jakém kraji vlastně kluci bydlí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Black horse Black horse | Web | 7. září 2009 v 19:33 | Reagovat

Mě se to moc líbí! Rozhodně není první část děsivá! Ten konec s Harrym mě dostal,...(nejvíc ale -Všichni zkamenělí byli zachráněni, dokonce i ta Filchova prašivá kočka.- tak to mě dostalo). Jsem strašně moc ráda že jsi mi napsala komentáře, jinak bych se já k tobě asi nedostala a nepřečetla si tvé povídky.

2 Nel-ly Nel-ly | 7. září 2009 v 21:35 | Reagovat

Jé děkuju :D No mě ten první odstavec přišel... no hroznej :D měla jsem napsanej krásnej o tom jak pomohli tomu prckovi s jizvou do vlaku, než mi došlo, že jsem o rok pozadu... takže jsem to musela nějak přetvořit... moc si toho vážim

3 Saskya Saskya | 27. září 2009 v 20:09 | Reagovat

veľmi peknéé :-)
rada sa spriatelím :-)

4 Saskya Saskya | Web | 27. září 2009 v 20:09 | Reagovat
5 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 18:26 | Reagovat

to je tak pěkné, romantické, srandovní a napínavé a nikdy nevím co přijde příště

6 Violette Violette | 12. září 2010 v 17:26 | Reagovat

krásný...taková romantika. Ta holka to nemá se vztahama jednoduchý...o to je to reálnější
... tentokrát bez jediné námitky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA