4. Kapitola - Změna

30. září 2009 v 15:55 |  Pravé já

Já vím, že je krátká, ale zdálo se mi zbytečné tuhle kapitolu víc prodlužovat, takže tady je - ZMĚNA :D doufám, že to bude doopravdová změna - k lepšímu samozřejmě, týkající se vašich komentářů ohledně povídek ;-) čekám jen na to


Znovu se kriticky prohlédla v zrcadle, nebylo to sice zdaleka dokonalé, ale víc už bez kouzel nedokázala. Dívala se na odraz mladého hubeného kluka, byl až moc hubený a malý na svůj věk. Krátké vlnité ryšavě-hnědé, jako by podle kastrolu střižené, vlasy byly schované pod modro-bílou kšiltovkou se značkou Puddlemeyských střelců. Chlapec měl až moc jemný obličej a oblečený byl v tmavě modrém triku s dlouhými rukávy a přes něj ještě jedno bílé s modrými nápisy, k tomu pak volné černé kalhoty a bílé tenisky. (Na kluka trochu moc sladěný - ale co)
Casandra se jemně usmála a chlapec v zrcadle na proti ní udělal to samé. Najednou se zarazila a milý úsměv nahradila posměšným úšklebkem a svraštila obočí, chlapec naproti ní udělal to samé a vypadal přitom dost směšně. Zakroutila hlavou, ještě stále tomuhle bláznivému nápadu nevěřila, vždyť jí na to určitě nikdo neskočí. Zatím jí to sice procházelo, ale ve škole, kde bude každý den potkávat stejné tváře? Nemožné. Přesto to stálo za zkoušku.
Posadila se k malému stolku umístěnému u jediného okna v celé místnosti, uchopila do ruky jeden ze svých nových husích brků a pustila se do psaní. Po chvíli, ale brk odložila a zapálila si malou stolní lampičku, která po tmavém malém pokoji vrhala teplé světlo. Pokoj si pronajala před několika hodinami v Děravém kotli, bylo sice riskantní zůstávat tu, ale nevěděla kam jinam by mohla jít. Mudlovský svět neznala a nezbyly jí žádné mudlovské peníze. Do hostince už vešel sedmnáctiletý chlapec, užívající si posledního týdne prázdnin v Londýně, takže nikdo nevěděl, že tu kdy vůbec byla a přece jen bylo lepší zůstat v centru dění, v kouzelnickém světě. Než živořit v ulicích Londýna, bez peněz a bez kouzel, a skrývat se.
Dopoledne si v Příčné ulici koupila malé nůžky a v jedné z tmavých uliček kolem si pečlivě ostříhala dlouhé vlasy. Bolelo to, ale radši vlasy než její život. Chlapecké oblečení pro zatím nahradila svým vlastním, nebyl v tom žádný rozdíl. Ještě si musí nějaké dokoupit, ale to počká. Trochu se nahrbila, prsty si pořádně rozmazala hnědou tužku na obočí, aby vypadalo hustší a ´mužnější´. Takhle přestrojená vstoupila do obchodu s přísadami na lektvary, pak zamířila rovnou do další prodejny a koupila si několik nových brků a prázdné pergameny.
Znovu si přečetla dopis, pokývala hlavou, opatrně dopis složila a vložila do předem nadepsané obálky. Hotovo. Tak a teď nezbývá než čekat a modlit se, pomyslela si Casandra, když odevzdávala dopis hostinskému.
Vyběhla nahoru po schodech do svého pokoje a začala připravovat lektvar pro rychlejší růst vlasy (popřípadě obočí - záleželo na tom, kde si ho namaže), který si pamatovala z minulého roku, mohla si na sebe namazat až po vychladnutí, logicky a tak se pustila do přípravy druhého lektvaru, tentokrát na změnu hloubky hlasu. Ten byl o něco složitější, ale měla na něj recept ve své staré učebnici, kterou si prozíravě vzala s sebou. Lektvary jí nikdy moc nešly, ale musela uznat jejich výhodu, především teď, když nemohla používat kouzla.

Asi sedmnáctiletý na první pohled fyzicky moc nevyspělý chlapec seděl na zahrádce jedné z restaurací v Příčné ulici a popíjel máslový ležák.
Casandra byla rozrušená, nedokázala už v klidu čekat. Ode dne, kdy utekla z domu, už uběhly dva dny a stále ještě neobdržela Brumbálovu odpověď na její žádost o zařazení ke studiu sedmého ročníku. Za tři dny měla mít sedmnácté narozeniny, za čtyři začínal nový školní rok a ona stále nevěděla co s životem. Ne, nebyla rozrušená, byla naprosto šílená nervozitou. Nemohla dál čekat, prostě nemohla.
Zprudka se postavila, nechala na stole dva stříbrné srpce a vydala se zpět do hostince. Jestli na ní nebude čekat dopis, tak odejde. Už nemůže dál čekat, není čas.

Chlapec vešel do podniku, zamířil rovnou k baru, kde postával hostinský pozorující hosty. Malý kluk se zastavil a promluvil překvapivě dospělým hlubokým hlasem. Lektvary jí prostě nešly, ale za pár dní by se to mělo zlepšit, alespoň to obočí se jí povedlo a hlas se jí za nedlouho vyrovná, doufala.
"Dobré odpoledne Tome," pozdravila a podívala se do očí mladému číšníkovi, který tu pomáhal starému hostinskému a zanedlouho měl převzít vedení hostince.
"Dobré, dáš si něco?"
"Ne díky, jen jsem se chtěl zeptat, jestli mi nepřišel dopis?" Zeptala se Casy s nadějí v hlase a dávala si pozor, aby se neprořekla. Bylo to dost náročné.
"Počkej... ano... jistě, tady je," podával jí Tom tlustou obálku nadepsanou lahvově zeleným inkoustem. Casandra ho vzala do rukou a pořádně si prohlédla pečeť, byl na ní erb Bradavic. Konečně!
"Děkuju!" Vykřikla se zářivým úsměvem. "Já... už musím jít, zatím se měj." Rychle se otočila, po dvou vyběhla schody do prvního patra a zapadla do svého pokoje. Nedočkavě roztrhla obálku a chvatně se začetla do dopisu. Přečetla ho jedním dechem, ale pak si ho stejně musela přečíst znovu, aby pochopila význam. Zírala na písmena napsaná zeleným inkoustem a nemohla uvěřit vlastním očím, pak pomalu svěsila ruce a dopis jí vypadl z ochablých prstů.
Strnule seděla na židli a zírala do prázdnoty. Její život se v těchhle několika vteřinách od základů změnil. Ten dopis byl znamením, že jí čekají těžké chvíle.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Asci Asci | Web | 30. září 2009 v 16:33 | Reagovat

co se jí stalo??...tak co??...ty jo nad tím budu přemýšlet dokud se nezblázním...skvělě kapitola...a ještě pokud neumíš vyplňovat bleskovky...tak se podívej ke mě na blog do rubriky a to jsou vlastně otázky na které odpovíš třeba jak se máš atd...není to složitý :-)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. září 2009 v 17:06 | Reagovat

je to pekná kapitola :)
PS: dik za koment :)

3 Bara Bara | Web | 1. října 2009 v 20:49 | Reagovat

Pěkná kapitola:-) tak rychle další:-)

4 Jaune Jaune | Web | 3. října 2009 v 20:56 | Reagovat

uo... tak teď budu jako na trní, jestli si brumla třeba nepostavil hlavu a nechce ji do bradavic vzít... ale to asi ne :))) všechny předchozí kapitoly jsem přečetla najednou a stejně jako tahle se mi moc líbily, takže se moc těším na další ;)))

5 Nel-ly Nel-ly | 3. října 2009 v 21:27 | Reagovat

Děkuju, makám na další... už to mám vymyšlený, teď to jen nějak napsat. Už asi týden se tu trápim s povídkou Beze jména - vím přesně co napsat, ale nejde mi to.

6 Emma Emma | Web | 16. srpna 2012 v 12:45 | Reagovat

skončiť takto napínavo?? no to snáď nie, musím ísť čítať rýchlo ďalej :D

7 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 15:33 | Reagovat

Sakra, bojím se jít dál! Už jsem se těšila, až bude ve stejné ložnici se Siriusem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA