3. ročník aneb Nejlepší kamarádi?

3. září 2009 v 14:51
A rovnou další. Předešlou kapitolu jsem si doslova vycucala z prstu, tak doufám, že touhle to zase vyžehlím. =D Stále čekám na komenty, kladné nebo záporné, abych věděla jestli tohle moje "dílo" za něco stojí ;-) takže prosíííím

"Joe, kde se couráš. Sedíme úplně vzadu!"
"No jo, vždyť už jdu. Jen jsem trochu zápasila s kufrem."
"U Merlina, měla si něco říct."
"Asi máš pravdu, měla jsem začít mávat, ale to bych ten kufr už doopravdy nevytáhla do vlaku," odpověděla Joe sarkasticky a sladce se na kluky usmála.
"Promiň, ale příště musíš křičet."
"Ať máme šanci ukázat, že jsme taky gentlemani."
"Myslím, že to asi nehrozí," zasmála se Joesephin.

o-oo-oOo-oo-o



"Ahoj, můžu si sednout?"
"Jasně," usmála se Joe na chlapce s Havraspárským erbem na prsou. "Já jsem Joesephin, pro kamarády Joe."
"Já Christopher, pro kamarády Chris," usmál se a sedl si vedle ní. Všimla si, že má delší vlasy, trochu světlejšího odstínu hnědé než ona, modré oči a milý usměv.
o-oo-oOo-oo-o
"Už musím jít."
"Kam jdeš?"
"Jo, kam? Ještě to není hotové, potřebujeme tě."
"Stejně to teď asi deset minut bude tvrdnout a zbytek můžeme dodělat jindy."
"Ještě jsi nám neřekla, kam vlastně jdeš."
"Do knihovny, za Chrisem."
"Chrisem? To je ten kluk z Havraspáru?" Zeptal se Fred a zvedl hlavu od práce.
"Ano, Chris."
"Už zase? Poslední dobou za ním chodíš nějak často, ne?"
"Je to můj kamarád, stejně jako vy. Takže spolu samozřejmě trávíme čas."
"Jo jistě," zamumlal Fred, sklonil hlavu a jakoby zaujatě sledoval schnoucí hroudu bláta smíchanou s výbušným práškem, na kterém poslední měsíc pracovali. Hrouda stále schla už nějakou dobu, ale Fred stejně nezvedl hlavu a ani jí nepozdravil, když odcházela pryč.

o-oo-oOo-oo-o

"Páni, podívejte!"
"Co je to?"
"Nějaká vyhláška, doufám, že zas nějaké zákazy. Jakoby to už nestačilo."
"Žádné zákazy, ale Prasinky!"
"Cože?"
"Copak mě neposloucháš? Bude první výlet do Prasinek, tenhle víkend."
"A co my s tím?"
"Je to první výlet," zopakovala Joe znovu a nechápavě se po nich podívala. Copak je to vůbec nezajímalo?
"Ale my už v Prasinkách byli," řeklo jedno z dvojčat a s nezájmem se poprvé podíval na nástěnku.
"Jo a ne jednou." Navázal druhý, nejspíš George, a usmál se na blondýnku vedle sebe.
"Jenže tohle je oficiální výlet, takže snad půjdete, ne?"
"No nejspíš jo,"
"ale bude to otrava, když tam bude celá škola včetně učitelů."
"Nejspíš?"
"Tak fajn, můžeme zajít k Taškářovi, třeba potkáme pár zmijozelských. XXX ještě dlužím za ten minulý týden, jak mi do lektvaru hodil tu mandragoru. Myslel jsem, že Snape vzteky vybouchne."

o-oo-oOo-oo-o

"Ahoj, Joe," pozdravil jí hnědovlasý chlapec.
"Chrisi, ahoj, jdeš na večeři?
"Jasně, jdu," přikývl chlapec a zařadil se vedle ní. Nějakou dobu byli potichu než Chris znovu promluvil.
"Joe, víš, že v sobotu bude výlet do Prasinek," začal pomalu a na chvíli se odmlčel. Ale než stačila odpovědět jinak než kývnutím a úsměvem, začal znova novým elánem. "Napadlo mě, jestli bys tam nechtěla jít se mnou, Jako kamarádi samozřejmě, ale mohla by to být legrace."
"No víš, já," tímhle jí překvapil. Dnes ráno se totiž s kluky dohodla, že půjdou všichni tři spolu. "Už jsem se dohodla s Fredem a Georgem, ale můžeš jít s námi jestli chceš."
"To radši ne," odpověděl a zrychlil tak, že zůstala za jeho zády.
"Chrisi!" Po chvíli se otočil, ale bylo jasné, že se mu nechtělo."Moc mě to mrzí."
"To nevadí."
"Ale…"
"Joe, vážně to nevadí. Zajdeme tam jindy, tohle přece není poslední výlet."
"Fajn, jsem ráda, že ti to nevadí," usmála se Joe a nevšimla si jak se od ní co nejrychleji otočil, aby neviděla jeho zklamaný výraz.

o-oo-oOo-oo-o

"Joe?"
"Chrisi! Ahoj," otočila se na Chrise a jeho kamarády. Byli s ním čtyři chlapci z jeho ložnice.
"Co tady děláš? Takhle sama."
"No asi před hodinou jsem se měla sejít s klukama, ale ještě nedorazili. Tak doufám, že se jim nic nestalo."
"Víš Joe…," začal Christopher pomalu, ale pak se zastavil.
"Co se stalo Chrisi? Jsou v pořádku? Nestalo se něco? Plánovali nějakou akci na zmijozelský, já jim říkala ať to nedělají, ale…"
"Ne! Nic se nestalo, promiň. Nechtěl jsem se tě vyděsit, jen…"
"Ano?"
"Před chvílí jsem je viděl u Taškáře.
"Cože?"
"No ano, byli tam s Jordanem a nějakýma holkama, myslím, že z Mrzimoru. Myslím, že mířili ke Třem košťatům."
"Aha… tak díky, že jsi mi to řekl. Já… asi si mysleli, že jsem šla napřed. Už půjdu, ještě jsem si chtěla zajít do knihovny," zašeptala a otočila se zpátky k hradu.
"Joe, počkej," chytl jí Chris za ruku ještě než stačila odejít. Otočila se a tázavě se mu podívala do očí. "Nechtěla… totiž zapomněl jsem mladší sestře koupit dárek. Za dva týdny bude mít narozeniny a strašně se do Bradavic těší. A já netušim co jí koupit, tak bys mi třeba mohla pomoct s dárkem. Jsem v koncích."
"Já…," začala Joe, ale nenechal jí domluvit.
"Vážně by mi to pomohlo, ale jestli nechceš, tak samozřejmě nemusíš. A…"
"Strašně ráda, kolik sestřičce je? Nikdy si o ní nemluvil," usmála se na něj a zařadila se vedle něj. Nevšimla si růžové dárkové taštičky v jeho levé ruce, kterou urychleně schoval do kapsy bundy. Nevšimla si ani šťastného úsměvu, který se mu usadil na obličeji, když ho vzala za ruku a táhla zpátky do Prasinek.
Celou cestu se vyptávala na jeho sestru a jaké to je mít mladšího sourozence, protože ona je jedináček. U Taškáře koupili dárek, pak ještě něco malého v Medovém ráji i pro sebe, dali si Máslový ležák u Tří košťat, zastavili se u Chroptící chýše a vlastně obešli celou vesničku. Do hradu se vrátili až po večeři a Joe se bavila tak dobře, že zapomněla na kluky a na to jak jí zklamali. První výlet do Prasinek nebyl podle jejího očekávaní, ale přesto se vydařil. Když se s Chrisem rozloučila u schodů vedoucích do Nebelvírské společensky, měla na tváři nesmazatelný úsměv. A to bylo to, co Christopher zamýšlel, i on odcházel se šťastným úsměvem na rtech a trápila ho jen jedna věc. Jaký dárek dá sestře k narozeninám tenhle rok a co příští? Dárků měl doopravdy víc než očekával.

o-oo-oOo-oo-o

Joe! Hej Joe," volal na ní vysoký zrzavý chlapec a snažil se jí doběhnout. Ale ona se ani neotočila a pokračovala ve své cestě. Najednou jí někdo chytil ze strany za ruku a vtáhl jí do zamaskovaných dveří, o kterých předním neměla ani potuchy. Nebránila se, věděla, kdo to je a co po ní chtějí.
"Co je?"
"Jak to myslíš, co je? Běžíme za tebou už deset minut."
"Neviděla jsem vás."
"A celou dobu na tebe voláme."
"Vážně? To je zvláštní já vás ani neslyšela a když dovolíte, už musím jít. Chci si ještě před začátkem odpoledního vyučování zajít do knihovny."
"Tak snad chvíli počkáš, ne? Knihovna ti nikam neuteče," usmál se na ní chlapec a znovu jí zastoupil cestu. Druhý chlapec, přesná kopie toho prvního, postával kousek dál a všechno mlčky pozoroval. Vsadila by všechen svůj majetek, že je to Fred.
"Nemám čas Georgi, lektvary začínají už za hodinu," prskla na něj Joe a pokusila se ho odstrčit.
"Hodina? Takovýho č…," najednou se zasekl v polovině věty a zíral na ní. "Jak… jak…"
"Jak si poznala, že je to George a ne já?" Poprvé promluvil Fred a tázavě se na ní podíval.
"Znám vás. To bych asi měla, ne? Jako vaše nejlepší kamarádka, i když si nejsem tak jistá jestli jí jsem," odsekla Joesephin a zamračila se na něj.
"Samozřejmě, že si naše nejlepší kamarádka," začal se Fred bránit.
"Co je to zas s tebou? Nepraštila ses náhodou do hlavy? Nebo nejsi třeba nemocná?" Přerušil George svého bratra a naoko starostlivě jí položil ruku na čelo.
"Nic mi není," odstrčila ho, ale na tváři jí chtě nechtě naskočil mírný úsmev. A chlapci to pochopili, všechno bylo v pořádku. Odpustila jim. Zase.
"Takže, víš zrovna jsme zjistili, že na dnešek máme úkol z lektvarů. Ale už zbývá jenom hodina a my to nestihneme udělat. A pokud to nestihneme, tak nám dá Křiklan trest. To bude znametat, že vynecháme trénink a Oliver nás oba zabije."
Joe se zamračila. Tak proto za ní přišli, potřebujou to pojednání na lektvary. Ani je nenapadlo omluvit se za to, že jí nechali čekat, že na ní úplně zapomněli. Jak jinak?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 4. září 2009 v 23:32 | Reagovat

tak nevím... neměla bych ty dvojčata něčím praštit? hodní kluci, beru, ale polena... docela chápu, jak se joe cítila...
hezká kapitolka... sice trochu krátká, ale víš co se říká - nezáleží na kvantitě ale na kvalitě :D a tu ty máš ;)))

2 Nel-ly Nel-ly | 5. září 2009 v 11:31 | Reagovat

Moc děkuju, vážně strašně moc... doopravdy si toho vážím. Vlastně všech, kdo to čtou, protože to je jediný důvod proč pokračovat :D i když se pokaždém rozepsání na dlouho zaseknu u jedné věty, kterou prostě nevím jak dokončit.

3 Black horse Black horse | Web | 6. září 2009 v 17:36 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Dle mého názoru, by to mohla být i kratší a častější. Moc se mi to líbí...

4 Nel-ly Nel-ly | 6. září 2009 v 22:37 | Reagovat

Děkuju :-* čtvrtá už je naspadnutí a to bude něco pro Jaune, protože jí nějak nejsem schopná ukončit :D

5 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 17:09 | Reagovat

chudák holka a oni jsou fakt hrozní, takhle ji odstrkovat a využívat

6 Violette Violette | 12. září 2010 v 17:10 | Reagovat

Parádní povídka :)
Ale...Nějak se ti tam zabloudil Křklan místo Snapea
Vážně se mi ta povídka líbí, jen jsem přespříliš pozorný čtenář :D

7 Zuzana Zuzana | 25. června 2011 v 21:29 | Reagovat

Chcela som napísať komentár až na záver, ale som na Freda s Georgem tak naštvaná. Je to prvá poviedka, ktorú z tohoto obdobia čítam, je to super nápad, len ma mrzí, že dvojčatá sú takí magori, že zabudli na kamošku a bavia sa s ňou len keď potrebujú úlohu :( Inak super a idem ďalej :)

8 Maysie Maysie | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 15:03 | Reagovat

Co to XXX? :D -> "Tak fajn, můžeme zajít k Taškářovi, třeba potkáme pár zmijozelských. XXX ještě dlužím za ten minulý týden, jak mi do lektvaru hodil tu mandragoru. Myslel jsem, že Snape vzteky vybouchne."

Jednou je učí snape, ted křiklan, tak si vyber :D

Jsou to pěkný paka a to její jméno je fakt za trest :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA