2. ročník aneb Hra

3. září 2009 v 14:47 | Nel-ly
Fred a George by me
Tak a je tu další kapitola mého "pokusu" =D Prosím o jakékoliv komenty, beru kritiky a doufám, že se najde i nějaká ta pochvala.

Update: říjen 2010, neumíte si představit, jak moc se stydím za styl psaní téhle povídky a za všechny ty chyby :D byla jedna z mých prvních, první dokončená a je na čase ji začít postupně opravovat


"Určitě bude skvělý," poplácala Joe zrzavého chlapce po rameni a v povzbudivě se na něj usmála.
"To si nemyslím," zakroutil nervózně hlavou. "Jak to můžeš vědět?"
"Prostě vím," zasmála se. Pak popadla Freda za ruku a táhla ho směrem k famfrpálovému hřišti, kde se dnes konal konkurz do Nebelvírského famfrpálového družstva.
George už tam dávno stál a netrpělivě se na ně otáčel, na rozdíl od svého identického dvojčete, byl v naprostém pořádku, zatímco Fred se málem třásl strachy, přestože by to nikdy nepřiznal.
Na první pohled byla dvojčata Weasleyova stejná jak ve vzhledu, tak i v chování. Ale nikdo na světě není stejný a Fred byl prostě nervóznější, citlivější a občas i bojácnější než jeho bratr a o kolik víc Joe postupně pronikala do jejich odlišností o tolik měla Freda raději.

o-oo-oOo-oo-o

"No tak… otoč se,… dávej pozor, vpravo, vpravo!" poskakovala na liduprázdné tribuně a sledovala dvě rozmazané šmouhy s pálkami v rukách, jak létají kolem hřiště. Málem si ukousala nehty, jak byla nervózní a v jednom kuse si pro sebe šeptala.
"Výborně!" její strach byl naprosto neopodstatněný. Kluci byli jednoduše bezkonkurenční. Oba byli skvělí letci a co víc… Měli tu výhodu, že spolu už od narození trávili v podstatě každou vteřinu svého života a tak nikdo nedokázal předčít jejich sehranost.
Ve chvíli, kdy Fred a George Weasleyovi vylétli na hřiště, bylo rozhodnuto. Oliver Wood, nový kapitán družstva, málem vyskakoval radostí metr dvacet do vzduchu, když je viděl hrát.
"Skvěle! Takže je to jasné. Frede, Georgi, právě jste se stali novými odrážeči," oznámil jim, jakmile přistáli na zemi kousek od ostatních hráčů, "tak a teď všichni rychle do šatny, musíme to oslavit!" zavelel Wood asi po dvou hodinách od začátku konkurzu. Před ním stálo šest hráčů nového družstva, včetně Weasleyových dvojčat.
Joe seskočila z tribuny a vydala se k chlapcům, aby jim poblahopřála. Už byla asi tři metry od nich, když se celé družstvo otočilo a vydalo na druhou stranu. Hráči se vesele smáli a bavili se mezi sebou, zatímco ti, co neuspěli, se už dávno vydali zpět k hradu. Spolu s ostatními se k šatnám vydala i dvojčata v družném rozhovoru s jejich novým kamarádem.
Joe se zastavila a čekala, že se obrátí a půjdou se s ní alespoň obejmout, jak se u nejlepších kamarádů čeká. Mýlila se. Vydali se pryč, za svými novými spoluhráči a jeden z nich se na ni otočil a na vteřinu omluvně zahleděl do očí. Věděla, že to byl Fred.
Josephine svěsila hlavu a sama se vydala přes školní pozemky do hradu, zatímco její dva nejlepší přátelé slavili svůj úspěch.

o-oo-oOo-oo-o

"Co se děje? Frede! Georgi! Kam mě to, sakra, táhnete?"
"Neptej se a šlapej, za chvíli tam budeme," odpověděl jí jeden z chlapců tajemně, pak ji oba chytili za ruce a táhli za sebou, dokud konečně nezastavili před velkým zrcadlem v chodbě ve třetím patře, nikdy tu ještě nebyla.
"Páni, zrcadlo," sykla sarkasticky a založila si ruce na prsou, kluci ji vytáhli od rozdělané práce. "To je doopravdy úžasný, něco takového se vidí jen málokdy."
"Nech si to a sleduj," přerušilo ji jedno z dvojčat. Pak chlapec přistoupil těsně k zrcadlu a zatlačil na jeho pravou stranu. Nic se nestalo. Po chvíli přešel na druhou stranu a zopakoval stejný postup, tentokrát však ve větší výšce.
Joe stála kousek za ním a pozorovala ho s pochybami v očích.
Najednou zrcadlo zapraskalo a ona leknutím uskočila. Celá skleněná plocha se odklopila a objevila se tmavá, celkem prostorná chodba. Jedno z dvojčat se k ní s prozíravým úsměvem otočilo a pokynulo Joe dovnitř.
"Kam to vede?" zeptala se nejistě, než pomalu vešla do chodby. Oba chlapci se úplně stejně usmáli. "Snad ne… U Merlinových kalhot… Chcete mi říct, že - že jste našli tajnou cestu do Prasinek?"
"No, ne tak úplně do Prasinek," prohlásil jeden z nich, "chodba ústí asi čtyřista metrů od vesnice."
"Ale určitě to není jediná tajná chodba do vesnice, musí jich tu být hned několik a my je najdeme."
"To je…," oba se nadechli a se znepokojením ji sledovali. Očividně nevěděli, co od ní mají očekávat. "Paráda!" Vykřikla po chvíli a zářivě se na ně usmála.
"To jako myslíš vážně? Znamená to, že…"
"… že se na nás nezlobíš? Nebudeš na nás křičet nebo nás nutit říct o tom nějakému profesorovi?" divili se kluci a koukali na ni jako na svatý obrázek.
"Samozřejmě, že ne. Do Prasinek bychom se normálně dostali až za rok, ale takhle? Můžeme jít v podstatě kdykoliv budeme chtít. To je prostě úžasný!"
"Jsi vážně úžasná," usmál se na ni obdivně jeden z chlapců.
"Díky, že sis všiml," věnovala mu ironický úšklebek, vzala je oba za ruce a táhla do temné chodby.

o-oo-oOo-oo-o

"Pohněte, takhle to ještě nestihnete!"
"No, to by byl celkem průser," zasmálo se jedno z dvojčat nervózně a už po druhé si začalo zavazovat tkaničky levé boty, nějak se mu to nedařilo.
"Co průser," zašklebil se George, "za pozdní příchod na náš první zápas by nás Oliver nejspíš zabil."
"Jo, ale na náš pohřeb bys asi pozvánky nedostala," pokračoval Fred, když se mu konečně podařilo pokořit bojovnou tkaničku.
"Jak to?" zeptala se Joe a se zájmem pozorovala, jak se snaží přes nazuté tenisky přetáhnout chrániče na kolena.
"Protože potom, co by nás Oliver zabil, zakopal by nás hluboko pod zem Zapovězeného lesa."
Dnešní ráno bylo doopravdy výjimečné a to nejen tím, že dvojčata Weasleyova vstala včas na začátek snídaně (ještě k tomu v sobotu). Dnes se konal první letošní zápas ve famfrpálu - Nebelvír versus Havraspár, to však stále nebylo vše.
Joe, stejně jako ostatní nebelvírští druháci, měla na tomto zápase neobyčejný zájem. Nebelvírský tým byl překopán od základů a Oliver Wood nabral do týmu hned tři hráče z Joeina ročníku. Jako odrážeči měli nastoupit Fred s Georgem a novou posilou střeleckého komanda se stala dívka z Joeiny ložnice, Angelina Johnsonová. Zatímco komentátorské místo pro tento zápas ulovil kamarád dvojčat, Lee Jordan.

o-oo-oOo-oo-o

"A tohle byla znova úspěšná práce George Weasleyho, vlastně Freda Weasleyho nebo… Ale vždyť je to jedno," křičel do kouzelného megafonu Lee Jordan, když se jednomu z dvojčat povedlo vyrazit zmijozelskému útočníkovi camrál z rukou.
Začal se poslední zápas sezóny a Nebelvír bojoval o vítězství školního poháru s několik let neporaženým Zmijozelem.
"Angelina Johnsonová získává camrál, přihrává dalšímu novému objevu kapitána Olivera Wooda, Alici Spinnetové. Spinnetová míří k brankovým obručím Zmijozelu… Do toho, Alice!"
Všichni nebelvírští studenti zatajili dech jako jeden muž a sledovali jak Alice míří k obručím a chystá se střílet. Najednou je však přerušil hlas Leeho Jordana.
Joe otočila hlavu k nebelvírské hrací polovině, kde zrovna zmijozelský chytač, Anthony Clark zahlédl zlatonku a vyrazil za ní, chytač Woodova týmu zůstal daleko za ním.
Stejně jako třičtvrtě stadionu před chvílí zatajilo dech, tak teď všichni zklamaně zasténali.
"Clark chytá zlatonku a Zmijozel vítězí 150:130," zamumlal sklesle Lee.
Nebelvírští odrážeči byli dokonale sehranní, Alice a Angelina předváděly své nejlepší výsledky, Claire, jež hrála svůj poslední rok, se doopravdy snažila a Oliver Wood byl jako vždy bezchybný, přesto to nestačilo. Stačila jen chvilka a měli by to v kapse… Nedalo se nic dělat, jejich chytač nestál za nic a všichni to moc dobře věděli, přesto… Nebyl nikdo jiný, kdo by ho nahradil. Snad se příští rok najde někdo jiný, protože tentokrát bude Zmijozel znovu slavit svůj triumf.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 4. září 2009 v 23:24 | Reagovat

na začátku se Joe musela cítit jako pátý kolo od vozu... ten odstavec, kdy F+G jdou s astatními slavit a joe tam nechají mě vážně dostal... letím na další ;)

2 lucrecia lucrecia | Web | 21. března 2010 v 17:01 | Reagovat

to je vážně dost zajímavá a netradiční povídka

3 Violette Violette | 12. září 2010 v 16:59 | Reagovat

,,přetrpět" první kapitolu stálo za to. Moc dobře píšeš. Joe mi bylo tak líto, když jí ti dva nechali stát na hřišti...

Ale jelikož jsem hroznej puntičkář... Katie Bellová je jen o rok starší než Harry, tudíž je v prvním ročníku a prváci přece za kolejní družstvo nehrajou (jen slavnej Harry Potter).

4 Violette Violette | 12. září 2010 v 17:14 | Reagovat

oprava: Katie Bellová ještě ani do Bradavic nechodí

5 Violette Violette | 12. září 2010 v 17:16 | Reagovat

neeeeeeee, ovolávám, co jsem odvolala...  chodí, a je v prvním ročníku... že já se vždycky nechám zvyklat :D:D

6 cialis_sample cialis_sample | E-mail | Web | 2. května 2015 v 5:32 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA